VODA A VÁŠ ŽIVOT
i předcházel vodní živel, v němž se teprve mohly začít vyvíjet první organické formy. Ale malý problém je, že nevíme přesně dobu ale určitě víme že nepocházíme z opice, jak nám bylo do hlavy vtloukáno. Také život každého lidského zárodku se odehrává přibližně devět měsíců v plodové vodě. Ano, je to červená krev, základ červené a bílé krvinky, 1% solný roztok. Kromě toho je voda převažující složkou naší krve, orgánů i tkání a tvoří u většiny zdravých lidí molekulárně více než 90% jejich tělesné hmotnosti. Dodejme, že tekutá složka krve, kterou je plazma, se skládá téměř výhradně z vody. Proto dostatek kvalitní vody napomáhá k tomu, aby krev mohla správně proudit žilami a cévami, čímž lze mimo jiné významně snížit rizika kardiovaskulárních onemocnění.
Každý zřejmě zaslechl, že bez vody nelze přežít, což není základ pravdy, máme na světě mnoho milionů lidí, kteří nejedí a ani nepijí. Pít musíme, když jíme. Proto se někomu může zdát zbytečné vodu rozebírat; vždyť tu přeci u nás může pít každý – buď v nápojích, nebo ji čerpat z jiných zdrojů. Avšak převažující část lidí paradoxně takovémuto jednoduchému úkonu (které zvládne i zvíře) nevěnuje potřebnou pozornost a vodu pije minimálně. To mohu potvrdit i z praxe, neboť u většiny lidí mi při testování vychází vždy nedostatečný příjem tekutin.
Pozorujeme-li rovněž, jaké nápoje se v obchodech nejvíce nakupují (např. limonády a další chemicky znečištěné kapaliny, které tělu přinesou více škody, než užitku), je zřejmé, že většina konzumentů si zatím neuvědomuje, jaký dopad mají nevhodné tekutiny. Tekutiny ale nejsou voda a nikdy jí nemohou nahradit. A přitom dopady nepatřičných nápojů jsou ještě zhoubnější, než dopad komerčních po-travin!
Nejde přitom jen o důsledky znečištění „pitné“ vody, vždyť mnozí lidé se kvůli tomu orientují na tzv. balené vody. Avšak ani ty nejsou bez rizika, neboť je potvrzeno, že látky z obalu přechází do skladovaného obsahu. Tím nezanedbatelně mění původní složení živé vody. Proto voda, která byla ve výrobním závodě naplněna do PET obalu (kromě toho je v něm dále skladována) bude obsahovat i určité součásti umělých hmot a tato voda má jen 2,5% energie. To zjevně způsobuje nepříznivé změny, a to jak v chuti, tak fyzikálně-chemických vlastnostech.
Voda musí být vždy skladována do skleněné láhve. Ty se totiž vyrábí z přirozených sloučenin křemíku, který je hojně obsažený v zemské kůře a dnes bez olova i jiných přísad. Proto voda ve skleněné láhvi vydrží cirkulací mnohem déle, aniž by musela být nějak konzervována či ozařována. Za láhev dejte modré světlo a cirkulaci uvidíte. Nenechme se tedy zlákat „lehčími“ umělohmotnými obaly, ale využívejme tradiční skleněné lahve! Je smutné, že ve většině obchodů nabízejí mnoho druhů vod v PET obalech, ale jen zřídkakdy ve skle. Bude-li však na obchodnících stále více lidí vyžadovat nápoje ve skle, začnou se opět častěji nacházet i v regálech. Jako u piva.
Základní kriteria kvality vody
Podívejme se na to, jaká kriteria kvality vody se dnes běžně sledují, a která se prozatím opomíjejí. V současnosti se kontrolní orgány zaměřují v prvé řadě na mikrobiologickou čistotu. Samozřejmě, že toto kritérium je důležité, avšak nemělo by to vést k extrému, tzn. chtít sterilní prostředí. To v podstatě ani není reálné, neboť všude kolem nás se normálně vyskytují mikroorganismy, jako jsou bakterie, plísně a viry. Jejich značné rozšíření dokazují rovněž mikrobiologické rozbory. Pro neodborníka je často až šokující, co vše na vhodné půdě vyroste třeba z běžného vzduchu – dle vyjádření lékařů se třeba ve velkých obchodech vlivem značné migrace lidí vyskytuje až 9 milionů mikrobů na 1m3 vzduchu!
Neuvádím to zde proto, abych kohokoli strašil, ale naopak chci upozornit na skutečnost, že tyto nejjednodušší živé formy se přirozeně vyskytují nejen všude kolem nás, ale i uvnitř našeho organismu. Vždyť mají v přírodě již po miliony let zcela nezastupitelnou úlohu, neboť uskutečňují stálý koloběh, jenž v ní probíhá. Kromě toho mají mnohé z mikroorganismů další úlohy, např. v našem trávicím traktu přetvářejí látky, jež nemůžeme sami zpracovat; mimo jiné nám přímo v těle „vyrábějí“ různé vitaminy.
Obecně je též známo, že daný mikroorganismus vyroste jen na určité a pro něj příhodné půdě. To potvrzuje rovněž mikrobiologie – ke kultivaci daného druhu bakterie atd. je třeba připravit právě odpovídající substrát, jinak by sledované mikroby nenarostly. Tzn., musí se mu„namíchat“ prostředí, které mu vyhovuje. Obdobně v našem těle vytváříme mikrobům odpovídající „půdu“ my, a to svým myšlením a jednáním. Jinak řečeno: jak dobře se staráme o svůj niterný život i fyzické tělo, to se projeví mimo jiné i na stavu imunitního systému. Pokud ten je zcela funkční a v pořádku, dokáže přirozeně zamezit rozvoji i pomnožení mikroorganismů v těle.
Vraťme se však k vodě a její mikrobiologické kvalitě. Je bez diskuzí, že by se v ní neměly vyskytovat žádné patogenní mikroorganismy, které mohou způsobit vážnější onemocnění. Avšak na druhou stranu je zbytečné nechat se zastrašit třeba tím, že ve vodě při mikrobiologických rozborech naleznou např. bakterie Escherichia coli. Vždyť jde o běžně rozšířené bakterie, žijící v tlustém střevě teplokrevných živočichů (E. coli je jedním s nejdůležitějších zástupců střevní mikroflóry a je nezbytná pro správný průběh trávicích procesů ve střevě).
Sice se uvádí, že některé vzácnější kmeny E. coli mohou za určitých okolností způsobit různé problémy, jako je např. zánět močového měchýře, ale to může přivodit i běžné prochladnutí! Proto by výskyt několika kolonií této bakterie neměl být směrodatný pro striktní vyloučení vody jakožto pitné. Mimo jiné je třeba dodat, že normy, které předepisují nulový výskyt E. coli, vychází ze stanovení ve vodárně, v níž předtím provádí její „sterilaci“ chlórem apod. Avšak co nám teče z vodovodu, nebo kolik milionů mikrobů vzniklo „kultivací zbytků“ v běžné houbičce na nádobí, o to se už úředníci nestarají.
V podstatě se ani moc nezajímají o další důležité kriteria kvality vody, jímž je chemická čistota. Oficiální zákonné normy předepisují stanovení několika základních minerálů, přičemž z kontaminantů se zaměřují jen na dusičnany a dusitany. Každý, kdo se seznámí s možnými zdroji znečištění říční vody (viz čl. Jak škodí chemie přírodě ), lehce pochopí, že by bylo třeba stanovit stovky chemikálií, abychom získali směrodatné informace o chemické čistotě vody, která teče z vodovodu! Pro ilustraci: když se nějací badatelé zaměřili i na další látky, které přecházejí do vody, dospěli k šokujícímu zjištění – v USA bylo v pitné vodě několika velkých měst stanoveno až 62 reziduí chemických léčiv! Takováto voda tedy do organismu zbytečně zanese „koktejl“ medikamentů!
Není nad pramenitou vodu
Aby někdo nezmalomyslněl, tak prozatím se alespoň u nás nabízí jednoduché řešení – na většině míst můžeme nalézt celkem kvalitní pramenitou vodu! Ta má nemálo výhod: v prvé řadě jejím průtokem skrze zemské vrstvy dochází k jejímu pročištění. To je v současnosti velmi aktuální, neboť jak bylo uvedeno, většina z otevřených povrchových vodních zdrojů je výrazně znečištěna. Podpovrchová pramenitá voda, jež pochází z čisté přírody, nejlépe z lesa, hor apod., je tedy v tomto ohledu nejbezpečnější.
Naštěstí si tyto skutečnosti začíná uvědomovat stále více lidí, a proto se snaží hledat vhodné zdroje vody. Mnozí vnímají, že nejprospěšnější bude – a to nejen z ekonomického hlediska – navrátit se opět k osvědčeným „životadárným“ studánkám. Mám velikou radost, když potkávám zdravě vypadající jedince, kteří si jako já „čepují u studánky“ a neodradí je třeba ani to, pokud je na ní z „úředního příkazu“ přidělaná cedulka s přeškrtnutou skleničkou.
To není vhodná voda pro pití, Na destilovanou vodu se dá zemřít.
Mnozí vědci se již dlouho pokoušejí rozluštit záhadu změn vlastností vody na naší planetě 18. a 19. ledna, která probíhá minimálně tisíciletí. Proč se tak děje, má pravděpodobně příčinu mimo naši planetu, na kterou v těchto dnech dopadají energetické proudy z dalekého vesmíru…
„Specialisté laboratoře zásobování pitnou vodou Ústavu A.M. Sysina v Moskvě provedla i seriózní vědeckou studii. Jak řekl kandidát technických věd Anatolij Stechin, hlavním úkolem bylo zaznamenat fázi přechodu vody do neobvyklého stavu, proto začali vodu pozorovat od 15. ledna. Ve vodě odebírané z kohoutku se měřilo množství radikálových iontů.
Během studie se počet radikálových iontů ve vodě od 17. ledna mírně zvyšoval. Spolu s tím se voda stala měkčí, zvýšil se její vodíkový index (úroveň pH), což způsobilo, že kapalina byla méně kyselá. Voda dosáhla svého vrcholu aktivity 18. ledna ve večerních hodinách. Díky velkému počtu radikálových iontů byla její elektrická vodivost skutečně podobná uměle vytvořenému katolytu (voda nasycená elektrony). Zároveň pH vody přeskočilo neutrální (7 pH) o 1,5 bodu.
Studoval se také stupeň strukturnosti vody z těchto dnů. Výzkumníci zmrazili několik vzorků – z vodovodu, z kostelního zdroje, z řeky Moskva. Ukázalo se, že i voda z vodovodu, která má obvykle daleko od ideálu, byla po zamrznutí harmonickým obrazem pod mikroskopem. Křivka elektromagnetické aktivity vody začala mírně klesat ráno 19. ledna a do 20. ledna nabyla obvyklou podobu.“
Voda naplněná do nádob 18. – 19. ledna si zachovává své výjimečné vlastnosti dlouhou dobu. Vyplatí se v těchto dnech ozdravit neobyčejnou vodou organismus zevnitř i zvenčí.
…s láskou a úsměvem…
