L.Hay / R

 

Obsah

Část I

Úvod

Několik rad čtenářům………………………………………………….. 5

Základní myšlenky mé filozofie………………………………………………….. 6

Kapitola 1             V co věřím                                8

Část II

Sezení s Luis

Kapitola 2            Co je vám?                               21

Kapitola 3            Odkud se to vzalo?                               34

Kapitola 4            Je to pravda?                               43

Kapitola 5            Co teď?                               50

Kapitola 6            Odpor ke změnám                               57

Kapitola 7            Jak se změnit                               71

Kapitola 8            Budování nového                               84

Kapitola 9            Každodenní práce                               95

Část III

Pozitivní myšlení v praxi

Kapitola 10           Mezilidské vztahy                                107

Kapitola 11           Práce                                112

Kapitola 12           Úspěch                                117

 

Kapitola 13         Bohatství                                 120

Kapitola 14         Tělo                                 131

Kapitola 15         Seznam nemocí                               155

Nové mentální návyky……………………………………. 204

Část IV

Závěr

Kapitola 15         Můj příběh                               208

Doslov……………………………………. 224

 

 

 

Několik rad čtenářům

Napsala jsem tuto knihu, abych se s vámi mohla podělit o to, co vím a čemu učím.

Má první kniha UZDRAV SVÉ TĚLO (Heal Your Body) byla všeobec­ně přijata jako autoritativní publikace o mentálních návycích, které jsou podle mého názoru příčinou fyzických chorob.

Dostala jsem stovky dopisů, v nichž mne čtenáři žádají o další in­formace o mých léčebných metodách. Mí spolupracovníci, soukromí pacienti i účastníci mých seminářů ve Spojených státech i v zahraničí naléhali, abych si udělala čas a své poznatky shrnula v knižním vydání.

Držíte je v rukou. Kniha vás provede celým léčebným procesem, jako kdybyste byli mými pacienty nebo se účastnili mého sezení.

Budete-li provádět jednotlivá cvičení postupně tak, jak se objevují v textu, jsem přesvědčena, že – ještě než knihu dočtete – začnete měnit svůj život.

Doporučuji, abyste si knihu přečetli dvakrát; při druhém, pozorněj­ším čtení důkladně provádějte všechna cvičení v určeném pořadí. Ne­spěchejte a dopřejte si k práci s jednotlivými kapitolami dostatek času, dva až tři dny. Je-Ii to možné, cvičte s přítelem nebo členem rodiny.

Každá kapitola začíná tvrzením, určeným k práci na dané oblasti vašeho života. Tato úvodní tvrzení si neustále opakujte a pište.

V závěru kapitol je uveden způsob léčby. Je to příliv pozitivních myš­lenek, které mají změnit vaše vědomí. Tento oddíl si čtěte několikrát denně.

Knihu uzavírá můj vlastní příběh. Věřím, že vás přesvědčí, že svůj život může od základu změnit každý z nás, bez ohledu na to, odkud a z jakého prostředí přicházíme.

Vězte, že při práci s těmito myšlenkami je s vámi i má láskyplná podpora.

Louise L. Hay

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Základní myšlenky mé filosofie

Každý je bezvýhradně zodpovědný za všechno, co se mu v životě stane.

Každá naše myšlenka vytváří naši budoucnost.

Veškerá síla spočívá v současném okamžiku.

Každého trápí sebenenávist a vina.

Každý si v skrytu duše myslí, že za nic nestojí.

Je to pouhá myšlenka, a myšlenku lze změnit.

Všechny nemoci si v těle vytváříme sami.

Odpor, kritika a vina jsou nejškodlivější mentální návyky.

Zbavíte-Ii se odporu, můžete si vyléčit i rakovinu.

Musíme se zbavit minulosti a všem odpustit.

Musíme být ochotni začít mít rádi sami sebe.

Klíčem k pozitivním změnám je být sami se sebou spokojeni a brát se takoví, jací jsme.

Jestliže máme opravdu rádi sami sebe, všechno se nám v životě daří.

 

V  nekonečnu života, kde se nachá-
zím, je všechno dokonalé, úplné a ce-­
listvé. Život se však neustále mění.
Neexistuje začátek ani konec, jen běh
a koloběh hmoty a zkušeností. Život
nikdy neustrne na místě, protože
každý jeho okamžik je nový a čerst­-
vý. Jsem spojen se silou, která mne
stvořila a obdařila schopností vytvá­-
řet si své vlastní životní okolnosti. Ra­dují se z poznání, že oplývám sílou své mysli. Mohu s ní nakládat dle vlastní vůle. Každý okamžik života Je novým začátkem na cestě z minulos­ti. Tento okamžik, právě teď a právě tady, je pro mne novým začátkem. V        mém světě je všechno v pořádku.

 

Kapitola první

V CO VĚŘÍM

„Brány moudrosti a vědění jsou stále otevřené.“

Život je skutečně velmi jednoduchý. To, co dáváme, dostáváme zpět

To, co si o sobě myslíme, se pro nás stává pravdou. Věřím, že všich­ni, mne nevyjímaje, jsme bezvýhradně zodpovědní za všechno, k čemu v našem životě dochází, za to nejlepší i nejhorší. Každá naše myšlenka vytváří naši budoucnost. Každý z nás vytváří své zkušenosti vlastními myšlenkami a pocity.

Sami vytváříme situace a pak se vysilujeme tím, že z vlastních frus­trací obviňujeme druhé.

Nikdo a nic – žádný člověk, žádné místo ani žádná věc – nad námi nemají moc. Tím, kdo v nás přemýšlí, jsme pouze my sami. My vytváří­me své zkušenosti, svou realitu a každého v ní. Vytváříme-Ii klid, harmo­nii a rovnováhu ve vlastní mysli, setkáme se s nimi i v životě.

 

Které z následujících tvrzení je vám povědomé?

„Všichni mě zneužívají.“

„Všichni jsou mi vždy ochotni pomoci.“

Každé z těchto přesvědčení vás může dovést k naprosto rozdílným zkušenostem. To, čemu ve svém životě věříme, tak to se pro nás stává pravdou.

Vesmír bezvýhradně podporuje každou myšlenku, které jsme se rozhodli věřit

Jinak řečeno, naše podvědomí přijímá cokoli, čemu jsme se rozhod­li věřit. Znamená to, že čemu věřím v sobě a v životě já, se stává mou pravdou. To, co jste si rozhodli myslet o sobě a o svém životě vy, se stává vaší pravdou. Všichni máme k dispozici neomezené množství myšlenek.

S tímto vědomím má smysl rozhodnout se spíše pro přesvědčení, že „všichni jsou mi vždy ochotni pomoci“, než že „mne zneužívají“.

Vesmírná síla nás nikdy nesoudí ani nekritizuje

Přijímá nás takové, jací jsme, a naše přesvědčení pak zpětně odráží do našeho života. Jestliže chci věřit, že život je osamělý a že mne nemá nikdo rád, pak se nesetkám s ničím jiným než s osamělostí a neláskou.

Jsem-li však rozhodnut vzdát se takového přesvědčení a uvěřit, že

 

láska je všude, i já miluji a zasloužím si lásku, a budu-l se v tom neustá­le utvrzovat a stále si to opakovat, uskuteční se to. Budu se setkávat s milujícími lidmi. Ti, které už znám, mi začnou projevovat více lásky a i já zjistím, že svou lásku k druhým dokážu dát snadno najevo.

Většina z nás má scestnou představu o tom, kdo jsme, a mnoho zkostnatělých zásad, jak by se mělo žít

Nikoho tím neodsuzuji: všichni se snažíme o to nejlepší, čeho jsme vdaném okamžiku schopni. Kdybychom to uměli lépe, kdybychom měli více porozumění a pochopení, dělali bychom to jinak. Hlavně si nevy­čítejte, že jste tam, kde jste. Už sám fakt, že jste začali číst tuto knihu, znamená, že jste ochotni a připraveni učinit ve svém životě novou pozi­tivní změnu. Oceňte to. „Muž nikdy nepláče.“ „Ženy nemohou spravo­vat finanční záležitosti.“

S jak omezenými představami to žijeme!

V dětství se učíme uvažovat o sobě a o životě podle reakcí dospělých

Právě tak se učíme, co si máme o sobě a o světě, který nás obklopu­je, myslet. Jestliže jste vyrůstali s lidmi, kteří byli hluboce nešťastní, usta­raní, bázliví, provinilí nebo zlostní, dozvěděli jste se o sobě i o okolním světě hodně negativních věcí.

 

 

„Všechno zkazím.“ „]e to moje vina.“ Jsem špatný, protože se vzte­kám.“ Taková přesvědčení vytvářejí život plný frustrací.

Naše emoce jsou ovlivněny citovým životem v dětství

Není to ani dobré ani špatné, ani správné či nesprávné; pod pojmem domov si prostě představujeme realitu, kterou jsme poznali v dětství. Zároveň máme sklon vytvářet v dospělosti vztahy stejné nebo podob­né těm, které jsme měli s matkou nebo s otcem nebo jaké měli naši ro­diče mezi sebou. Vzpomeňte si, kolik vašich milenců nebo nadřízených se chovalo podobně jako vaši rodiče.

Sami se sebou zacházíme podle toho, jak se k nám chovali vlastní rodiče. Stejně se trestáme. Často používáme jejich slova – jako bychom je přitom slyšeli. Máme se rádi a podporujeme se stejně, jako jsme by­li milováni a podporováni v dětství.

„Všechno zkazíš.“ „Za to můžeš ty.“ Kolikrát už jste si něco takové­ho řekli?

A jak často si říkáte opak? „Jsi dokonalý.“ „Mám tě rád.“

Rodiče za to nemohou

Všichni jsme oběťmi obětí. Rodiče nás ani rozhodně nemohli naučit něco, co sami neuměli. Pokud vaše matka nebo otec neuměli mít rádi sami sebe, pak vás nemohli naučit, jak máte mít rádi sami sebe vy. Snažili se o to nejlepší s tím, co oni sami poznali v dětství. Jestli chce­te své rodiče lépe pochopit, přimějte je, aby vám o svém dětství vyprá­věli. Budete-li je pozorně poslouchat, dozvíte se, odkud pramení jejich obavy a zkostnatělé návyky. Uvědomte si, že tihle lidé, kteří „vám to všechno provedli“, byli stejně vyděšení a ustaraní jako vy dnes.

 

Věřím, že své rodiče si vybíráme sami

Každý z nás sám rozhoduje o okamžiku a místě převtělení na tuto planetu. Rozhodli jsme se přijít, abychom se naučili něco, čím dosáhne­me pokroku na své duchovní vývojové cestě. Volíme si pohlaví, barvu pleti i vlast a pak hledáme odpovídající rodiče, kteří budou zrcadlit návyk, na němž máme v tomto životě pracovat. Když vyrosteme a má­me problémy, obvykle vyčítavě ukážeme na rodiče: „To je vaše vina!“ Přitom jsme si je vybrali sami, protože právě oni byli vhodní pro to, nad čím chceme zvítězit.

Svá přesvědčení získáváme ve velmi raném věku a následně si vy­tváříme zkušenosti, které tato přesvědčení naplňují. Ohlédněte se do minulosti a všimněte si, jak často se ve vašem životě opakovaly stejné zkušenosti. Věřím, že jste si je vytvářeli stále znovu, protože odrážely představu, kterou jste si o sobě vytvořili a které jste uvěřili.

Ve skutečnosti však nezáleží na tom, jak dlouho máme určitý pro­blém, jak je podle nás vážný nebo nakolik nás ohrožuje.

 

Veškerá síla je v přítomném okamžiku

Události, se kterými jste se až dosud setkali, vytvořily vaše myšlenky, přesvědčení a slova, která jste použili včera, mi­nulý týden, minulý měsíc, minulý rok, před deseti, dva­ceti, třiceti či čtyřiceti lety nebo dřív, podle toho, kolik vám je let.

To je však minulost. Je ukončená a odbytá. Nyní je důležité, jaké myšlenky, přesvědčení a slova zvo­líte právě v přítomném okamžiku. Tyto myšlenky a tato slova budou vytvářet vaši budoucnost. Veškerá vaše síla spočívá v přítomném okamži­ku a vytváří zkušenost zítřka, příštího týdne, pří­štího měsíce, příštího roku atd.

Možná jste si uvědomili, o čem právě v tomto okamžiku přemýšlíte. Byla to negativní nebo pozitivní myšlenka? Chcete, aby právě ona byla tvůrcem vaší budoucnosti? Pozorujte to a uvě­domujte si to.

Zabýváme se pouze myšlenkou -a myšlenku lze změnit

Na povaze našeho problému nezáleží. Naše zkušenosti jsou jen vnějším důsledkem našich myš­lenek. Dokonce i sebenenávist je pouze nenávistí k tomu, co si sami o sobě myslíte. Jedna z vašich myš­lenek totiž tvrdí: „Jsem špatný.“ Je to vaše myšlenka, která vytváří určitý pocit, a vy mu věříte. Kdybyste se jí nezabýva­li, necítili byste to, co cítíte. A myšlenky můžete změnit. Změň­te myšlenku a s ní se změní i váš pocit.

Na uvedeném příkladu jste měli pochopit, odkud pramení mnohá vaše přesvědčení. Takovou informaci byste ale neměli brát jako omlu-

 

 

vu pro to, abyste stále trpěli. Minulost je vůči nám bezmocná. Nezáleží na tom, jak dlouho jsme měli negativní návyk, ani jaký byl. Veškerá síla je v přítomném okamžiku. Uvědomte si to; je to nádherné. Už v tomto okamžiku se začínáte osvobozovat.

Své myšlenky si vybíráme samí

Můžeme si ze zvyku myslet stále totéž, až se zdá nepravděpodobné, že bychom si danou myšlenku vybrali sami. Původní volba však byla naše. A jakékoli myšlenky lze odmítnout. Vzpomeňte si, jak často jste se bránili přemýšlet o sobě pozitivně – stejně tak můžete odmítnout přemýšlet negativně.

Zdá se mi, že naprosto každý, koho znám nebo koho jsem léčila, trpí do určité míry pocitem viny a sebenenávistí. Oč více sebenenávisti a pocitu viny vůči sobě chováme, tím méně se nám v životě daří. Čím méně sebenenávisti a pocitu viny, tím se nám po všech stránkách daří lépe.

Nejniternější přesvědčení všech pacientů bylo: „Nestojím za nic!“

K tomu často dodáváme: „A nedělám toho dost“ nebo „Nezasloužím si to a to.“ Nepřipomíná vám to něco? Máte často dojem, že za nic nestojíte? Ale podle jakých měřítek?

Je-li toto vaše přesvědčení velmi silné, jak by­ste mohli žít láskyplným, radostným, úspěš­ným a zdravým životem? Vaše převládající přesvědčení tomu bude neustále bránit. Nikdy to nepůjde tak, jak chcete, neustá­le vám někde něco nebude klapat.

 

Nejvíce problémů způsobuje odpor, kritika, vina a strach

Tyto čtyři faktory vyvolávají v těle i v životě nejvážnější problémy. Pramení z obviňování druhých a z odmítání odpověd­nosti za vlastní životní zkušenosti. Přistoupíme-li na to, že jsme bezvýhradně odpovědní za vše, k čemu v našem životě dochází, není koho vinit. Cokoli se děje „venku“, je pouze odrazem naše­ho myšlenkového procesu. Nechci omlouvat špatné chování druhých – ale právě NAŠE pře­svědčení přitahuje lidi, kteří se k nám budou chovat podle tohoto přesvědčení. Když zjistíte, že si říkáte „Všichni mi dělají to a to, kritizují mě, nikdo mi nikdy nevyjde vstříc, zacházejí se mnou jako s onucí, zneužívají mě“, pak je to VÁŠ NÁVYK. Takový typ lidí přitahuje určitá vaše myšlenka. Když změníte své myšlení, půjdou jinam a budou se tak chovat k ně­komu jinému. Vy už je přitahovat nebudete.

Mezi následky některých mentálních návyků, které se projevují na fyzické úrovni, patří například dlouhodobý odpor, který může začít doslova užírat tělo a vyvolat rakovinu. Neustálá, navyklá kritika často vede k artritidě. Pocit viny si vždy hledá trest, a trest působí bolest. Vím, že pacienti, kteří ke mně přicházejí se silnými bolestmi, trpí silným po­citem viny. Strach a z něj pramenící napětí mohou být příčinou vypa­dávání vlasů, vředů a bolestí nohou.

Zjistila jsem, že odpuštěním a zbavením se odporu lze vyléčit i rako­vinu. Může to znít příliš zjednodušeně, vycházím však z vlastní praxe a z vlastní zkušenosti.

Můžeme změnit svůj přístup k minulosti

Minulost je pryč, je za námi. Už ji nezměníme. Můžeme však změ­nit to, co si o ní myslíme. Je proto naprostý nesmysl, abychom dnes TRESTALI SAMI SEBE za to, že nám kdysi dávno někdo ublížil.

 

Na pacienty s hluboce zakořeněnými návyky odporu naléhám, aby se začali zbavovat svého odporu teď, kdy je ještě relativně slabý. Neče­kejte, až vám bude hrozit operace nebo až budete na smrtelné posteli a možná se budete muset vyrovnávat také s panickým strachem.

Propadneme-li panice, je nesmírně obtížné soustředit se na uzdra­vování. V takovém případě musíme nejdříve vyřešit problém strachu.

Pokud se rozhodneme uvěřit, že jsme bezmocné oběti a že nic už ne­má cenu, pak nás v tom Vesmír podpoří a náš stav se bude neustále zhoršovat. Životodárné naopak bude, když se těchto bláhových, nega­tivních myšlenek, které nás jen vyčerpávají, zbavíme. I naše představa o Bohu tu má být pro nás, ne proti nám.

K tomu, abychom se zbavili minulosti, musíme být ochotni odpouštět

Musíme se rozhodně zbavit své minulosti a všem, včetně nás samých, odpustit. Nemusíme umět odpouštět; zpočátku to možná ani nebude­me chtít. Léčba však začíná už tím, když si řekneme, že jsme k tomu ochotni. Imperativem pro naši léčbu je, že minulosti se zbavujeme „my“ a všem odpouštíme.

 

„Odpouštím ti, že jsi nebyl takový, jakého jsem tě chtěl mít. Odpouš­tím ti a osvobozuji tě.“ Toto ujištění osvobodí nás.

Příčinou všech nemocí je neochota odpustit sobě i druhým

Kdykoli onemocníme, je nutné, abychom se upřímně zamysleli nad tím, komu potřebujeme odpustit.

V knize ŠKOLA ZÁZRAKŮ (Course of Miracles) se dočteme, že „pří­činou všech nemocí je neochota odpustit“ a že „kdykoli onemocníme, je třeba zjistit, komu vlastně musíme odpustit“.

Právě tomu, komu se nám bude odpouštět nejhůře, potřebujeme ODPUSTIT NEJVÍCE. Odpuštění znamená vzdát se, nechat Jít. Nemá nic společného s omlouváním chyb; pouze se toho všeho zbavujeme. Nemusíme ani vědět, JAK odpouštět. Musíme však být OCHOTNI od­pustit. Jak – o to se postará Vesmír.

Jak dobře rozumíme vlastnímu utrpení! A jak těžko většina z nás chá­pe, že i „ON!“ – ti druzí, kdokoli, komu potřebujeme odpustit – trpěli. Je třeba pochopit, že se snažili o to nejlepší, s porozuměním, vědomím a znalostmi, které měli v dané době k dispozici.

Když ke mně někdo přijde s problémem, nezajímá mě, o jaký problém se jedná – o špatné zdraví, nedostatek peněz, neuspokojující vztah či o tvůrčí krizi. Soustředím se na jediné – NA SEBELÁSKU.

 

Když SE MÁME RÁDI a JSME SPOKOJENI S TÍM, JACÍ JSME, všechno nám v životě vychází. Jako by se všude kolem nás děly malé zázraky. Zlepší se nám zdraví, získáváme víc peněz, vztahy s druhými nás více uspokojují, začínáme se tvořivě projevovat způsobem, který nás napl­ňuje. Zdá se, že k tomu dochází bez našeho přičinění.

Láska a spokojenost se sebou samým, atmosféra bezpečí, víra a po­cit zasloužení a přijímání, to vše zavede do našich myšlenek řád, vytvo­ří v našem životě více láskyplných vztahů, přinese nám lepší zaměst­nání, lepší bydlení, dokonce se díky tomu znormalizuje i tělesná váha. Lidé, kteří mají rádi sami sebe a své tělo, neurážejí ani sebe, ani druhé.

Sebeuznání a sebepřijetí v přítomném okamžiku jsou hlavním klíčem k pozitivním změnám ve všech oblastech našeho života.

Láska k sobě začíná tehdy, když se přestaneme za cokoli kritizovat. Kritika nás uzamyká právě do toho návyku, který se snažíme změnit. Mít pochopení a být něžný sám k sobě nám pomůže vymanit se z něj. Kritizovali jste celá léta – pomohlo vám to snad? Pokuste se k sobě sta­vět kladně a uvidíte, co se stane.

 

V nekonečnu života, kde se nachá­zím, }e všechno dokonalé, úplné a celistvé. Věřím v sílu mnohem moc­nější než já, která mnou proudí v kaž­dém okamžiku každého dne. Oteví­rám se své vnitřní moudrosti, něhož vím, že v tomto Vesmíru existuje jen jediná Inteligence. Pramení z ní všechny odpovědi, všechna řešení, uzdravení a všechny nové výtvory. Věřím v tuto sílu a Inteligenci, neboť vím, že v pravý čas, na pravém mís­tě a ve správném pořadí mi bude odhaleno vše, co mám vědět, a do­stane se mi všeho, co potřebuji V mém světě je všechno v pořádku.

 

 

 

Kapitola druhá

CO JE VÁM?

Je bezpečné podívat se do svého nitra.“

Tělo mi neslouží

Bolí, krvácí, mokvá, motá se, nadýmá se, kulhá, pálí, stárne, nevidí, neslyší, degeneruje atd. Plus cokoli dalšího, co jste si vytvořili. Myslím, že to všechno už jsem od pacientů slyšela.

Nevycházím s lidmi

Nikdo o mě nestojí, partneři mají přehnané nároky, uzurpují mě, kriti­zují mě, nemají mě rádi, nikdy mě nenechají o samotě, popichují, nechtějí se se mnou obtěžovat, využívají mě, nikdy mě neposlouchají atd. Plus cokoli dalšího, co jste si vytvořili. Ano, i to všechno už jsem slyšela.

 

Jsem v mizerné finanční situaci

Nemám peníze, mám je jen málokdy, nikdy ne dost, vždycky mi o vlá­sek uniknou, utrácím je rychleji, než je stačím vydělávat, nestačí na zaplacení účtů, proklouznou mezi prsty atd. Plus cokoli dalšího, co jste si vymysleli. I to už jsem samozřejmě slyšela.

V životě se mi nic nedaří

Nikdy nemohu dělat to, co chci. Nikomu se nezavděčím. Nevím, co chci dělat. Nikdo na mě nemá čas. Mé potřeby a přání každý ignoruje. Dělám to jen kvůli nim. Všichni mě zneužívají. Nikoho nezajímá, co chci dělat. Nemám talent. Vždycky všechno zkazím. Všechno odkládám. Nic mi nikdy nevyjde atd. A cokoli dalšího, co jste si sami vytvořili. To všechno – a mnohem víc – už jsem slyšela.

Kdykoli se poprvé nového pacienta zeptám, jak vypadá jeho život, většinou dostanu jednu nebo několik z výše zmíněných odpovědí. Jsou skálopevně přesvědčeni, že vědí, jaký mají problém. Já však vím, že jejich stížnosti jsou pouze vnějšími příznaky vnitřních mentálních ná­vyků. Za vnějším příznakem se skrývá návyk – mnohem hlubší a škod­livější.

Poslouchám, jaké výrazy používají, a kladu jim několik základních otázek:

Co se děje ve vašem životě?

Jak jste na tom se zdravím?

Čím se živíte?

Máte rádi svoji práci?

Jaká je vaše finanční situace?

Jaký je váš milostný život?

Jak skončil váš poslední vztah?

A vztah před ním?

Povězte mi stručně o svém dětství.

 

 

Pozoruji jejich držení těla a mimiku. Nejvíce se však soustředím na to, co říkají. Myšlenky a slova vytvářejí naše budoucí zkušenosti. Když je poslouchám, snadno porozumím, proč mají právě ty problémy, o kte­rých hovoří. Náš způsob vyjadřování svědčí o našich myšlenkách. Slo­va, která používají, však někdy neodpovídají popisovaným zkušenos­tem. Pak vím, že buď nejsou v kontaktu s realitou, nebo mi lžou. Obojí mi slouží jako opěrný bod, z něhož při léčbě vycházím.

Cvičení: Měl bych

Potom jim dám blok a pero a požádám je, aby stránku nadepsali:

MĚL BYCH

 

 

Větu mají pětkrát nebo šestkrát, pokaždé různě, ukončit. Někteří se těžko rozepisují, jiní naopak nevědí, kdy skončit.

Pak je požádám, aby mi seznam přečetli a každou větu začali „Měl bych../¹ Při každé větě se ptám: „Proč?“

Odpovědi jsou zajímavé a leccos odhalují. Například:

 

Matka říká, že bych měl.

Protože se to bojím neudělat.

Protože musím být dokonalý.

To přece musí dělat každý.

Protože jsem příliš líný, příliš malý, příliš obézní, příliš

hubený, příliš hloupý, příliš ošklivý, příliš neschopný.

Tak zjistím, které přesvědčení je zablokovalo, čemu věří a kde vidí hranice svých možností.

Jejich odpovědi nekomentuji. Když seznam dočtou, mluvím o výra­zu MĚL BYCH.

Podle mne je to jeden z nejškodlivějších výrazů. Myslím, že jej nepo­třebujeme. Kdykoli totiž vyslovíme „měl bych“, ve skutečnosti říkáme, že je něco špatně. Buď něco špatně děláme, nebo jsme něco špatně udě­lali či uděláme. Potřebujeme větší svobodu výběru. Ten výraz bych nej-raději navždy vymazala ze slovníku. Nahrazuji jej výrazem MOHL BYCH. „Mohl bych“ poskytuje možnost volby a nikdy neděláme nic špatně.

Pacienty pak požádám, aby svůj seznam četli znovu s tím rozdílem,

že každou větu začínají: „Kdybych opravdu chtěl, mohl bych_______.“

Celý problém se tak dostává do úplně jiné roviny.

 

Ptám se jich při tom mírně: „Proč jste to neudělal?“ Jejich odpovědi se nyní od předchozích liší:

Nechci.

Bojím se.

Nevím jak.

Protože na to nestačím.

A tak dále.

Často zjistíme, že ti lidé si celá léta vyčítali něco, co by je samé nikdy nenapadlo. Často to od nich chtěl někdo jiný. Když si to uvědomí, mohou tuto položku jednoduše ze svého seznamu vy­pustit. Je to obrovská úleva.

Podívejte se na ty, kdo se roky nutí do práce, kterou nemají rádi -jen protože jejich rodiče chtěli, aby se stali například zubařem nebo uči­telem. Jak často jsme si připadali méněcenní, když nás srovnávali s ně­kterým členem rodiny a tvrdili, že bychom měli být stejně chytří, boha­tí nebo tvořiví jako on!

Co můžete vypustit vy ze svého seznamu „měl bych“?

Když se dostaneme na konec seznamu, pacient se na svůj život za­číná dívat nově a jinak. Uvědomí si, že mnoho věcí, které pokládal za nezbytné, většinou nikdy dělat nechtěl, pouze se snažil vyhovět dru­hým. Důvodem je často strach nebo pocit nedostatečnosti.

• tom okamžiku se problém začíná měnit. Pacient se začíná zbavo­vat pocitu, že „dělá něco špatně“ jen proto, že to nevyhovuje měřítkům někoho jiného.
• další fázi vysvětluji svou životní filozofii, jejíž základní body jsem uvedla v první kapitole. Věřím, že život je velmi jednoduchý. To, co dá­váme, dostáváme zpátky. Vesmír bezvýhradně podporuje každou myš­lenku, které jsme se rozhodli věřit. V dětství se učíme názoru na sebe a na život podle reakcí dospělých, s nimiž přicházíme do styku. Ať vě­říme čemukoli, v dospělosti se to promítne do našich zkušeností. Jed­ná se pouze o mentální návyky. Veškerá síla spočívá vždy v přítomném okamžiku. V této chvíli mohou začít změny.

 

Sebeláska

Dále vysvětluji, že naprosto nezáleží na povaze problému; že s kaž­dým pracuji na jediném, a to je SEBELÁSKA. Láska je zázračný lék. Pokud máme rádi sami sebe, dějí se v našem životě zázraky.

Láskou nemyslím ješitnost, samolibost nebo aroganci – to není láska, ale strach. Mám na mysli hluboké porozumění a respekt vůči sobě, svému tělu i mysli. Vděčnost za zázrak našeho těla a naší mysli.

Za lásku považuji nesmírně hluboké porozumění, které naše srdce zcela, beze zbytku zaplní. Láska se může vydat jakýmkoli směrem. Mohu ji cítit:

K životu samému.

K radosti z toho, že žiji.

Ke kráse, na niž se dívám.

K lidem.

K vědění.

K myšlenkovým pochodům.

K lidskému tělu a jeho funkcím.

Ke zvířatům, ptákům, rybám.

K vegetaci v jakékoli formě.

K Vesmíru a jeho systému atd.

 

Čím byste tento seznam ještě doplnili?

Naproti tomu existují nejrůznější způsoby, jakými se rádi nemáme:

Donekonečna si něco vyčítáme a kritizujeme se.

Škodíme si nevhodnou stravou, alkoholem a drogami.

Jsme přesvědčeni, že nejsme hodni lásky.

Bojíme se určit si cenu za svoji práci.

V těle si vytváříme nemoci a bolest.

Odkládáme to, co by nám prospělo.

Žijeme chaoticky a neklidně.

Děláme si dluhy a závazky.

Přitahujeme milence a přátele, kteří nás podceňují.

Co z toho děláte vy?

Pokud jakkoli odmítáme to, co by nám prospělo, nemáme se rádi. Vzpomínám si na jednu pacientku, která nosila brýle. Jednoho dne se nám podařilo zbavit ji strachu, který v sobě nosila od dětství. Následu­jící den při probuzení zjistila, že své kontaktní čočky nesnese na očích. Rozhlédla se a uvědomila si, že bez nich perfektně vidí.

Přesto si celý den opakovala: „Já tomu nevěřím, já tomu prostě nevěřím.“ Den nato už zase nosila čočky. Nemohla uvěřit tomu, že se sama zasloužila o svůj dokonalý zrak. Naše podvědomí nemá smysl pro humor.

Dalším výrazem nelásky k sobě je nedocenění sebe sama.

 

Tom byl velmi dobrý malíř. Nestačil ale platit vlastní účty, ani když dostal zakázku od bohatých klientů. Honorář, který si za dílo stanovil, mu nikdy nevystačil. Každý, kdo poskytuje služby nebo něco vyrobí, si může účtovat jakoukoli cenu. A bohatí rádi dobře platí; dodává to zbo­ží vyšší hodnotu. Uvedu některé další příklady:

Váš partner je unavený a mrzutý. Myslíte si, že jste to zavinili vy.

Strávíte s někým den nebo dva a on už nezavolá. Myslíte si, že chy­ba je ve vás.

Vaše manželství ztroskotalo. Jste přesvědčeni, že za jeho krach můžete vy.

Bojíte se požádat o zvýšení platu.

Nevypadáte jako modelka nebo manekýn z Gentlemana Quarter-ly nebo Vogue, a připadáte si proto méněcenní.

Nemůžete prodat nebo dostat to, co chcete, a jste proto přesvěd­čeni, že za nic nestojíte.

Bojíte se důvěrností a máte strach druhým dovolit, aby se k vám přiblížili, a proto se omezujete na anonymní sex.

Nemůžete se rozhodnout, protože jste přesvědčeni, že vaše roz­hodnutí nebude správné.

 

Dokonalost dětí

Děti se nemusejí o svoji dokonalost nijak snažit. Dokonalé se už rodí a chovají se, jako by o tom věděly. Vědí, že jsou středem Vesmíru. Ne­bojí se říci si o to, co chtějí. Bez zábran vyjadřují emoce. Když se zlobí dítě, ví o tom celé okolí. A když je mu dobře, jeho úsměv dokáže napl­nit štěstím celou místnost. Děti jsou plné lásky.

Malé dítě může z nedostatku lásky zemřít. Postupem času se bez lás­ky učíme žít, malé děti to však nevydrží. Mají také rády každou část svého těla, dokonce i vlastní výkaly. Mají neuvěřitelnou odvahu.

Byli jste stejní. I vy jste byli dokonalí, když jste se narodili. Všichni jsme takoví byli. Pak jsme začali poslouchat dospělé, kteří se naučili mít strach, a začali jsme popírat vlastní dokonalost.

Nikdy pacientům nevěřím, když se mne snaží přesvědčit o tom, jak jsou nemožní a nehodní lásky. Mým úkolem je vrátit je zpět do časů, kdy věděli, jak se mají mít opravdu rádi.

Cvičení: Zrcadlo

Při dalším sezení vyzvu pacienta, aby si vzal do ruky zrcátko, podíval se sám sobě od očí, vyslovil své jméno a opakoval: „Mám tě rád a beru tě přesně takového, jaký jsi.“

Málokdy reagují klidně. Někteří se rozpláčou nebo majíslzy na krajíč­ku, jiní se rozzlobí, další začnou své rysy nebo vlastnosti zesměšňovat. Někteří tvrdí, že to „NEZVLÁDNOU“. Jeden člověk dokonce zrcadlo od­hodil na zem a chtěl utéct. Trvalo několik měsíců, než se dokázal se svým obrazem v zrcadle ztotožnit.

Já sama jsem se léta v zrcadle pozorovala jen proto, abych kritizova­la to, co v něm vidím. Pobaví mě, když si vzpomenu na ty nekonečné hodiny, které jsem před zrcadlem strávila a snažila se ze sebe udělat něco alespoň trochu „přijatelného“. Pamatuji si, že jsem se bála podí­vat se sama sobě do očí.

Toto jednoduché cvičení mi o pacientech hodně řekne. Díky němu poznám rychle klíčové problémy, které se skrývají za problémem vněj-

 

ším. Kdybychom pracovali pouze na povrchu problému, můžeme strá­vit nekonečnou dobu nad jeho jednotlivými detaily: když už se domní­váme, že jsme všechno „spravili“, potíže se vynoří někde jinde.

„Problém“ je málokdy skutečný problém

Nestarala se téměř o nic jiného než o svůj vzhled, zejména o zuby. Chodila od jednoho zubaře k druhému a po každé další návštěvě mě­la pocit, že vypadá hůř. Nechala si udělat plastickou operaci nosu, ale nezdařila se. Každý lékař zrcadlil její vlastní přesvědčení, že je ošklivá. Problém nespočíval v tom, jak vypadá, ale v jejím přesvědčení, že s ní něco není v pořádku.

Jiné pacientce tak zapáchalo z úst, že bylo nepříjemné dostat se do její blízkosti. Studovala náboženství, její vystupování nave­nek působilo zbožně a oduševněle. Pod povrchem však buje­ly zloba a žárlivost, které vybuchly vždy, když se domnívala, že někdo ohrožuje její postavení. Její myšlenky se projevovaly dechem – chovala se útočně, dokonce i když předstírala lásku. Neohrožoval ji nikdo kromě ní samé.

Bylo mu teprve patnáct, když ho matka přivedla. Trpěl Hodgkinovou nemocí a zbývaly mu tři měsíce života. Jeho matka byla celkem pochopitelně hysterická a téměř se s ní nedalo mluvit, chlapec byl však velmi inteligentní a hlavně chtěl žít. Byl ochoten řídit se každou mou radou, jakkoli změnit svůj způsob myšlení a mluvy. Jeho rodiče žili v rozloučeném manželství a neustále se hádali, takže doma neměl klid. Zoufale toužil stát se hercem. Utkvělá představa úspěchu a štěstí dalece převážila nad jeho schopností prožívat radost. Byl přesvědčen, že jeho okolí jej přijme a ocení jen tehdy, až bude slavný. Učila jsem ho, jak se má mít rád a být se sebou spokojený, a podařilo se. Dnes už je dospělý a pravidelně vystupuje na Broadwayi. Když se naučil prožívat radost ze schopnosti být sám sebou, objevily se i herecké příležitosti. Obezita je další názorný příklad, jak ztrácet energii nápravou pro-

 

blému, který ve skutečnosti problémem není. Lidé často stráví mnoho let marným bojem s vlastní nadváhou a svádějí na ni všechny své po­tíže. Nadbytečná kila jsou však jen vnějším důsledkem vážnějšího, hlub­šího problému. Podle mne je to vždy strach a potřeba ochrany. Když se bojíme, necítíme se v bezpečí nebo máme pocit, že za nic nestojíme, často se chráníme právě nadbytečnými kily.

Jestliže si nadváhu neustále vyčítáme a máme špatné svědomí z kaž-dého sousta, pouze ztrácíme čas. Za dvacet let se můžeme ocitnout ve stejné situaci, protože ke skutečnému problému jsme se ještě nedosta­li. Jediné, čeho tak můžeme dosáhnout, je ještě větší strach a nejis­tota; pak budeme potřebovat další kila ke své ochraně.

Odmítám se proto dietami zabývat; nejsou totiž nic platné. Jediná účinná dieta je mentální: vyhýbat se negativním myš-lenkám. Pacientům říkám: „Tento problém prozatím nectí­me stranou, nejdříve se budeme věnovat něčemu jinému.“ Často mi řeknou, že v tom, aby se měli rádi, jim brání právě jejich obezita. Vysvětluji jim, že nadváhu mají proto, že se nemají rádi. Když začneme mít rádi sami sebe a za­čneme být se sebou spokojeni, připadá nám až neuvěřitel­né, že naše tělo skutečně začne shazovat nadbytečná kila. Když pacientům vysvětluji, jak jednoduché je změnit vlastní život, někdy se dokonce rozzlobí. Mívají dojem, že jejich problé­mům nerozumím. Jedna žena se skutečně velmi rozčilila a řekla: „Při­šla jsem za vámi, abyste mi pomohla s mou dizertací, ne abyste mě učila něco o sebelásce.“ Bylo mi naprosto jasné, že její hlavní problém spočívá v tom, že je v ní příliš sebenenávisti, která prostupovala celý její život. Pokud se cítila tak bezcenná, nemohla nikdy uspět.

Nevydržela mě poslouchat a odešla v slzách. Za rok byla zpátky se stejným problémem a spoustou dalších k tomu. Někteří lidé prostě ne­jsou na léčení připraveni; nelze je však za to odsuzovat. Všichni začí­náme se změnami v pravý čas, na pravém místě, ve správném pořadí. Já jsem se začala měnit až po čtyřicítce.

 

Skutečný problém

Pacient nebo pacientka se tedy právě podívali do malého, neškod­ného zrcátka a jsou vyvedeni z míry. S úsměvem jim říkám: „Výborně, právě máme před sebou ten ,skutečný problém´. Teď můžeme zjistit, co nám opravdu stojí v cestě.“ Začnu hovořit o umění sebelásky, o tom, že láskyplný přístup k sobě začíná tím, že se nikdy za nic nekritizujeme.

Pozoruji jejich obličej a ptám se, jestli se někdy kritizují. Jejich reakce mi prozradí mnohé:

Samozřejmě že ano.

Neustále.

Méně než dřív.

Jak se mám změnit, když se nebudu kritizovat?

Copak to nedělá každý?

Na poslední reakci odpovídám: „Nemluvíme o každém, mluvíme o vás. Proč se kritizujete? Co je vám?“

Často říkají totéž, co napsali do seznamu „měl bych“. Mají pocit, že jsou příliš vysocí, příliš malí, příliš silní, příliš hubení, příliš hloupí, příliš staří, příliš mladí, příliš oškliví. (To poslední nejčastěji říkají ti nejpřitaž­livější.) Nebo chodí příliš pozdě, příliš brzy, jsou příliš líní atd. Všimně­te si, že to je téměř vždycky „příliš“. Nakonec se dostaneme k poslední řádce a oni řeknou: „Nestojím za nic.“

Konečně jsme u jádra věci! Kritizují se, protože se naučili věřit, že za nic nestojí. Pacienty vždy překvapí, jak rychle jsme se k tomu dostali.

Nemusíme se už zabývat vedlejšími příznaky, jako jsou tělesné po­tíže, problémy ve vztazích, finanční problémy nebo potlačené tvůrčí schopnosti. Veškerou energii můžeme soustředit na vyřešení příčiny všech problémů: NEMÁME RÁDI SAMI SEBE!

 

V nekonečnu života, kde se na­cházím, Je všechno dokonalé, úpl­né a celistvé. Bůh mne vždy vede a ochraňuje. Je bezpečné podívat se do svého nitra. Je bezpečné podívat se do své minulosti. Je bezpečné rozšířit si životní obzor. Jsem mno­hem více než Jen své Já minulé, současné či budoucí. Jsem ocho­ten povznést se nad problémy své osobnosti, abych spatřil veškerou krásu své Existence. Jsem bezvý­hradně ochoten naučit se mít rád sám sebe. V mém světě Je všechno v pořádku.

 

Kapitola třetí

ODKUD SE TO VZALO?

„Minulost je vůči mně bezmocná.“

Probrali jsme domnělý problém a došli jsme k tomu, co je podle mne problém skutečný: máme pocit, že za nic nestojíme. Zjistili jsme, že příčinou je nedostatek sebelásky. Jsem přesvědčena, že pokud vůbec existuje nějaký problém, jedná se právě o nedostatek lásky k sobě sa­mému. Podívejme se tedy, odkud se takový problém vzal.

Jak je možné, že z malého dítěte, které ví o své dokonalosti i o do­konalosti života, dospěla frustrovaná bytost přesvědčená, že je ubohá a nehodná lásky?

Představte si nerozvitou růži. Rozkvétá, pomalu rozevírá okvětní plát­ky, uvadá, až upadne i ten poslední; a vždy je krásná, vždy dokonalá, vždy proměnlivá. Stejné je to s námi: vždy jsme dokonalí, vždy jsme krásní a neustále se měníme. S porozuměním, vědomím a znalostmi,

 

které máme, se za všech sil snažíme o to nejlepší. Dosáhneme-li vět­šího porozumění, vědomí a více znalostí, budeme dělat věci jinak.

Mentální úklid

Nastal čas trochu důkladněji probrat svoji minulost a zjistit, čemu jsme věřili a jak nám to ubližovalo.

Některým z nás může tato fáze očisty působit velké utrpení, ale to je zbytečné. Než s očistou začneme, je třeba zjistit, co vlastně budeme uklízet.

Při jarním úklidu doma každou věc zvednete a důkladně prohlédne­te. Na některé předměty se díváte s láskou a oprašujete je nebo leštíte, aby vypadaly jako nové. Některé potřebují předělat nebo opravit. Zaří­díte to. Jiné už vám neslouží a je načase se jich zbavit. Staré časopisy, noviny a špinavé papírové tácky hodíte do odpadků s klidným svědo­mím – kvůli úklidu se přece nebudete rozčilovat.

Stejně probíhá úklid na mentální úrovni. Není důvod se rozčilovat kvůli tomu, že přišel čas vyhodit něco, čemu jste dříve věřili: zbavte se toho stejně snadno, jako smetáte drobky po jídle do odpadků. Probíra­li byste se kvůli dnešní večeři ve včerejších odpadcích? Chcete se snad rýpat ve starých mentálních odpadcích, abyste mohli vytvářet svou zít­řejší zkušenost?

Když už vám některá myšlenka nebo přesvědčení neslouží, zbavte se jich. Nikde není psáno, že tomu, čemu jste věřili dřív, musíte věřit navěky.

Podívejme se proto na některá omezující přesvědčení a na to, odkud pocházejí:

omezující přesvědčení: Nestojím za nic.

zdroj: Otec, který synovi neustále opakoval, jak je hloupý.

Toužil po úspěchu, aby na něj mohl být otec hrdý. Trpěl však silným pocitem viny, který vytvářel odpor, takže dělal jednu chybu za druhou.

 

Otec financoval jeho obchodní pokusy, které jeden po druhém kra­chovaly.

Podvědomě využíval neúspěch k pomstě: nechal otce platit a platit. Největší smolař byl však samozřejmě on sám, ne otec.

OMEZUJÍCÍ přesvědčení: Nedostatek sebelásky. zdroj: Snaha získat uznání od otce.

To poslední, co by chtěla, bylo podobat se svému otci. Na ničem se nemohli shodnout a neustále se hádali. Stála jen o jediné: o jeho po­chvalu. Otec ji však neustále kritizoval. Trpěla nejrůznějšími bolestmi. Tytéž bolesti měl i otec. Neuvědomovala si, že stejně jako on si své fy-zické potíže vytváří sama.

omezující přesvědčení: Život je nebezpečný. zdroj: Bázlivý otec.

Další pacientka považovala život za neradostný a krutý. Málokdy se smála, a když už se smát začala, dostala strach, že by se jí mohlo stát něco zlého. Vychovávali ji s varováním: „Nesměj se, nebo ti [oni] ublíží,“

omezující přesvědčení: Nestojím za nic. zdroj: Jste opuštění a přehlížení.

S obtížemi hovořil. Ticho se stalo jeho způsobem života. Nedávno se zbavil návyku na alkohol a drogy a byl přesvědčen, že za nic nestojí.

 

Jeho matka zemřela, když byl ještě malý. Vyrůstal v tichu, s tetou, která na něj zřídkakdy promluvila. Jedl sám, v tichosti, a den za dnem tiše trávil ve svém pokoji, jeho milenec byl také tichý člověk a většinu času spolu strávili mlčením. Když jeho partner zemřel, zůstal opět sám.

Cvičení: Negativní poselství

Na velký list papíru napište vše, za co vás rodiče kritizovali a co s vámi podle nich nebylo v pořádku. Jaká negativní, omezující po­selství jste vyslechli? Snažte se vzpomenout si na všechna. Měla by vám k tomu stačit půlhodina.

Co říkali o penězích? Co říkali o vašem těle? Co říkali o lásce a mezilidských vztazích? Co říkali o vašem tvůrčím talentu?

Na svůj seznam se pak podívejte co nejobjektivněji a řekněte si: Tak odsud pochází to přesvědčení!

Pak si vezměte další list papíru a ponořte se hlouběji. Jaká dal­ší negativní poselství jste v dětství vyslechli

od příbuzných __________________________________

od učitelů__________________________________

od přátel__________________________________

od duchovních__________________________________

od dalších lidí, kteří na vás měli vliv __________________________________

Napište je všechna. Nespěchejte. Všímejte si při tom reakcí svého těla. Obě stránky jste popsali myšlenkami, které je třeba vymazat z vašeho vědomí. Právě tato přesvědčení ve vás vyvolávají dojem, že „za nic nestojíte“.

 

Představa sama sebe v dětství

Kdybychom začali na tříleté dítě křičet, jak je hloupé, že dělá všech­no špatně, že by mělo dělat to a nemělo dělat ono, jaký udělalo nepo­řádek, možná ho i několikrát uhodili, stalo by se z něj zanedlouho vy­děšené děcko, které buď poslušně a tiše sedí na místě, nebo vztekle pobíhá po pokoji. Ať se zachová tak nebo onak, my se nikdy nedozví­me, jaké schopnosti v něm dřímají.

Kdybychom témuž dítěti začali říkat, jak ho milujeme, jak nám na něm záleží, jak se nám líbí a jak jsme rádi, že je tak bystré a inteligentní, že se nám líbí, jak co dělá, a že dělat chyby je úplně normální, protože se teprve učí, že s ním budeme, ať se stane cokoli – nestačíme se divit, jaké schopnosti začne projevovat.

Takové tříleté dítě je ukryto v každém z nás. Většinu času jsme na něj jen křičeli. Dnes se divíme, že nám v životě nic nevychází.

Stáli byste o přítele, který vás neustále kriti­zuje? Právě tak s vámi možná zacházeli v dět­ství.

Sepsali jsme si všechna negativní posel­ství, která jsme museli jako děti vyslechnout. Nakolik tento seznam odpovídá tomu, o čem jste vy sami přesvědčeni? Je skoro stejný? Pravděpodobně ano.

Osnovou našeho životního scénáře je to, co jsme slyšeli na počátku života. Všichni jsme byli hodní malí chlapečkové a holčičky a poslušně jsme přijímali „jejich“ pravdu za svou. Bylo by však příliš jednoduché dávat veškerou vinu rodičům a až do konce života se pokládat za oběti. Tak bychom ze života mnoho neměli a zcela jistě bychom se nikam ne­dostali.

 

Obviňování rodičů

Obviňovat druhé je ten nejjistější způsob, jak se svého problému nezbavit. Obviňová­ní druhých nás vysiluje. Naopak pochopení nám umožní povznést se nad problém a mít kontrolu nad vlastní budoucností.

Minulost změnit nelze. Budoucnost je tvořena na­ším myšlením v přítomnosti. Imperativem pro naši svobodu je, aby­chom pochopili, že naši rodiče se snažili o to nejlepší, s porozuměním, vědomím a znalostmi, jaké měli. Tihle lidé, kteří se na vás „tolik provi­nili“, žili ve stejném strachu a obavách jako vy. Cítili se stejně bezmoc­ní. Jediné, co vás pravděpodobně mohli naučit, bylo to, co je učili jejich rodiče.

Kdykoli obviňujeme někoho jiného, snažíme se zbavit své zodpověd­nosti za vlastní život.

Co víte o prvních deseti letech života svých rodičů? Zeptejte se jich na to. Snáze pak porozumíte, proč dělali to, co dělali. Až jim budete ro­zumět, budete schopni s nimi i soucítit.

Pokud to už není možné zjistit, snažte si je představit. Jaké dětství mohlo vytvořit tohoto dospělého člověka?

Potřebujete to vědět, abyste se mohli osvobodit. Dokud nevysvobo­díte je, nemůžete být svobodní ani vy. Dokud neodpustíte jim, nemů­žete odpustit ani sami sobě. Žádáte-li po nich dokonalost, budete ji vy­žadovat i od sebe a celý život budete nešťastní.

Vybrat si rodiče

Souhlasím s teorií, že si své rodiče vybíráme sami. To, co se učíme a v čem se zdokonalujeme, dokonale odpovídá slabým stránkám na­šich rodičů.

Věřím, že všichni putujeme po nekonečné cestě věčností. Nyní jsme přišli na tuto planetu, abychom se naučili to, co je nezbytné pro náš

 

duchovní vývoj. Vybíráme si své pohlaví, barvu pleti, vlast; pak pá­tráme po vhodných rodičích, v nichž se budou zrcadlit naše mentální návyky.

Naše zastávka na této planetě by se dala přirovnat ke školní docház­ce. Rodiče, které jste si tentokrát vybrali, jsou dokonale vhodný pár „od­borníků“ na to, co se chcete naučit.

Když dospějeme, obvykle na ně vyčítavě ukážeme prstem: „To jste mi provedli vy!“ Já jsem však přesvědčena, že si je vybíráme my sami.

Přijímání cizích názorů

Starší sourozenci byli pro nás v dětství ztělesněním dokonalosti. Když byli nešťastní pravděpodobně svůj stav přenášeli na nás, ať už psy-chicky, nebo verbálně. Říkávali:

„Pořád ti Mám, abys…“

„To nemůžeš dělat, jsi ještě malý.“

„S námi si nemůžeš hrát, na to jsi ještě moc hloupý.“

Silně nás ovlivňují i učitelé ve škole. V páté třídě učitelka rozhodně prohlásila, že jsem na tanečnici příliš vysoká. Uvěřila jsem jí a vzdala se tanečních ambicí, až už jsem na to byla stará.

Uvědomovali jste si, že písemky a známky měly zjistit úroveň vašich znalostí v dané době, nebo jste patřili k dětem, které svými výsledky a známkami poměřují vlastní hodnotu?

Naši kamarádi a spolužáci v dětství se s námi podílejí o své vlastní mylné informace o životě; často se posmívají a zanechávají dlouhotr­vající rány a křivdy.

Vliv na nás mají i sousedé, nejen přímo, svými poznámkami, které utrousí; ale i nepřímo: doma často slýcháme, „co by tomu řekli sou­sedé“.

Pokuste si vzpomenout, kdo další vás v dětství negativně ovlivňoval.

 

Dalším ovlivňujícím činitelem jsou televizní reklamy a reklamy v tis­ku. Na trhu je příliš mnoho výrobků, o nichž se nás kdosi snaží pře­svědčit, že nebudeme na úrovni nebo nemáme pravdu, jestliže je ne­budeme používat

*    *    *

Jsme zde, abychom překročili svá dřívější omezení, ať už byla jaká­koli. Jsme zde, abychom si uvědomili vlastní velikost a dokonalost bez ohledu na to, co nám říkají druzí. Každý z nás, vy i já, má nějaké ne­gativní přesvědčení, které musí překonat.

 

• nekonečnu života, kde se nacházím, je všechno dokonalé, úplné a celistvé. Minulost je vůči mně zcela bezmocná, protože jsem ochoten se učit a měnit Minulost chápu jako nutnost, která mne přivedla tam, kde jsem. Jsem ochoten začít ihned a uklidit si v po­kojích svého mentálního domu. Vím, že nezáleží na tom, kde zač Abych se rychle dočkal výsledků, začínám v těch nejmenších pokojíčcích, kde to jde nejsnáz. Jsem štasten, že prožívám toto vzrušující dobrodružství, protože vím, že nic podobného už nikdy ne-prožiji. Jsem ochoten být svobodný.
• mém světě Je všechno v pořá

 

Kapitola čvrtá

 

JE TO PRAVDA?

Pravda je mou neměnnou součástí.

 

 

 

Na otázku „Je to pravda, je to skutečné?“ lze odpovědět buď ano, nebo ne. Je to pravda, jestliže věříte, že to pravda je. Když nevěříte, pravda to není. Sklenice může být poloplná i poloprázdná, záleží, jak se na to dí­váte. Kolem nás plynou miliardy myšlenek, z nichž si můžeme vybrat.

Většinou se rozhodneme pro ty, které si myslívali naši rodiče, ale ne­musíme to tak dělat dál. Nikde není psáno, že musíme přemýšlet jed­ním jediným způsobem.

Čemukoli se rozhodnu věřit, stává se mou pravdou. Čemukoli se roz­hodnete věřit vy, stává se vaší pravdou. Naše myšlenky přitom mohou být naprosto odlišné. Naše životy a zkušenosti jsou naprosto odlišné.

Vyzkoušejte si své myšlenky

Naší pravdou se stává to, čemu věříme. Postihne-li vás nečekaná finanční újma, pak jste zřejmě uvěřili, že nestojíte za to, abyste byli bez

 

 

finančních problémů, nebo jste přesvědčeni, že člověk se bez dluhů a závazků neobejde. Uvěříte-li, že nic dobrého netrvá věčně, pak jste přesvědčeni, že vám život brzy ublíží, nebo, jak často slýchám, „pros­tě nemůžete vyhrát“.

Máte-li potíže udržet si známost nebo přátelství, uvěřili jste možná, že vás nikdo nemiluje. „Nikdo mě nemá rád“ nebo „Nejsem hoden lásky“. Možná máte strach, že byste někoho ovládali (jako vaše matka, otec atd.), nebo si myslíte, že vám lidé ubližují.

Máte-li chatrné zdraví, můžete věřit, že ve vaší rodině prostě máte chatrné zdraví. Nebo jste obětí počasí. Nebo „jste se narodili, abyste trpěli“. Anebo přichází „jedna rána za druhou“.

Možná věříte něčemu jinému. Své přesvědčení si ani nemusíte uvědo­movat – jako ostatně většina lidí. S neomylnou samozřejmostí se za­měřují jen na vnější okolnosti. Dokud vám někdo neukáže vzájemný vztah mezi vaší vnější zkušeností a vaším myšlením, zůstanete obětí vnějších okolností.

PROBLÉM                                                               PŘESVĚDČENÍ

Finanční pohroma                           Nezasloužím si peníze.

Samota                                           Nikdo mě nemá rád.

Pracovní problémy                          Nestojím za nic.

Uspokojování druhých                     Nikdy není po mém.

Ať je váš problém jakýkoli, jeho původ spočívá v myšlenkovém ná­vyku, a myšlenkové návyky lze změnit!

Problémy, se kterými se v životě potýkáme a vyrovnáváme, se nám

 

mohou zdát skutečné. Nezáleží na tom, nakolik obtížnou záležitostí se zabýváme; je pouze vnějším výsledkem nebo projevem našeho myš-

lenkového návyku.

Pokud nevíte, které myšlenky mohou za vaše potíže, podívejte se na své problémy a zeptejte se sami sebe: „Které z mých myšlenek to způ­sobily?“

Klidně a tiše seďte a zabývejte se tím. Vaše vnitřní Inteligence vám

odpoví.

Je to jen přesvědčení, které jste se naučili v dětství

Alespoň některá z našich přesvědčení však jsou pozitivní a přínos­ná. Taková nám pak slouží celý život („Přecházej ulici jen na zelenou.“ „Než přejdeš, rozhlédni se na obě strany.“ Apod.).

Jiné myšlenky jsou užitečné jen v dětství: rada „Nevěř lidem, které neznáš“ je možná dobrá pro dítě; pokud se jí však bude řídit i dospě­lý, zůstane izolovaný a osamělý.

Proč se tak zřídkakdy ptáme sami sebe: „Je to skutečně pravda?“ Proč věříme například tvrzením „To nezvládnu“ nebo „Těžko se učím“? Je to ještě pravda? Kde se takové přesvědčení vzalo? Věříte mu i dnes? Jen protože to neustále opakoval učitel v první třídě? Nebylo by vám lip, kdybyste se té myšlenky vzdali?

Například tvrzení „Kluci nebrečí“ vychovává citově uzavřené muže, „Holky nelezou po stromech“ zase ženy, které se bojí projevit tělesně.

Jestliže vás odmalička učili, že svět je nebezpečné místo, pak cokoli, co se dozvíte a co tomu odpovídá, přijmete za pravdu. Stejný případ je „Nevěř lidem, které neznáš“, „Nechoď v noci ven“ a „Lidé tě podvádějí“.

Jestliže jste se naopak naučili, že svět je bezpečný, věříte něčemu ji­nému. Snadno přijmete jako fakt, že láska je všude kolem vás a lidé jsou přátelští a schopní vám vždy poskytnout to, co potřebujete.

Když vám v dětství vštěpovali, že všechno je vaše vina, pak se budete neustále cítit provinile. Vyrostete v člověka, který se neustále omlouvá.

Jestliže jste se učili věřit, že s vámi nikdo nepočítá, budete díky tomu stát vždy na posledním místě. Někdy jako byste byli neviditelní.

Učili jste se v dětství věřit, že vás nemá nikdo rád? Pak jste určitě

 

osaměli, a i když navážete přátelský nebo milostný vztah, nevydrží dlouho.

Učili vás doma „Máme málo“? Pak máte určitě často dojem, jako by vaše spíž zela prázdnotou, že jen tak tak vystačíte s příjmem anebo se nemůžete dostat z dluhů.

V rodině jednoho z mých pacientů se věřilo, že se vším to vypadá špatně a vývoj může směřovat jen k horšímu. Byl vášnivý hráč tenisu, dokud si jednou při zápase neporanil koleno. I když vystřídal nespočet lékařů, jeho stav se zhoršoval. Nakonec musel přestat hrát úplně.

Další pacient, syn duchovního, se v dětství učil věřit, že všichni ma­jí přednost, zatímco jeho rodina je z posledních. I když dnes velmi úspěšně zprostředkovává svým zákazníkům nejlepší kontrakty, sám má neustále drobné dluhy. To jeho víra ho drží na posledním místě v řadě.

Věříte-Ii tomu, vypadá to jako pravda

Jak často jsme si říkali Jsem prostě takový“ nebo „Tak to prostě je“. Těmito slovy jsme však ve skutečnosti vyjadřovali to, čemu jsme uvěři­li. Naše přesvědčení je obvykle názorem druhých, který jsme přijali do svého myšlenkového systému. Není pochyb, že mezi ostatní přesvěd­čení perfektně zapadl.

Patříte k lidem, kteří při probuzení do deštivého dne prohlásí: „To je dneska ale ošklivý den!“?

To není ošklivý den. Je jen mokro. Když se patřičně obléknete a svůj přístup změníte, můžete prožít hezký deštivý den. Jestliže však skuteč­ně věříte, že deštivé dny za nic nestojí, pak je budete vítat vždy jen s ná­ladou pod psa. Budete se potýkat se svou špatnou náladou, místo aby­ste vnímali, co se děje kolem vás.

Neexistuje „hezké“ ani „špatné“ počasí. Existuje jen počasí a naše in­dividuální reakce na něj.

Jestliže chceme prožít radostný život, je nutné podle toho i myslet Chceme-li mít úspěch, musíme se zabývat i myšlenkami na něj. Život naplněný láskou vyžaduje láskyplné myšlenky.

Vše, co verbálně nebo mentálně vysíláme, vrací se nám zpátky.

 

Každý okamžik je nový začátek

Znovu opakuji: síla spočívá vždy v přítomném okamžiku. Nikdy ne­jste ve slepé uličce. Všechny změny se odehrávají právě teď a tady ve vaší mysli Nezáleží na tom, jak dlouho jste setrvávali v negativním men­tálním návyku, trpěli určitou chorobou, neuspokojujícím vztahem, ne­dostatkem peněz či sebenenávistí. Už dnes to můžete začít měnit

Váš problém už nemusí být problémem. Může se vrátit zpět do ni­coty, odkud přišel. Vy sami ho tam můžete vrátit.

Zapamatujte si: vy jste ten jediný, kdo ve vás přemýšlí! Jen a jen vy máte ve svém světě moc a autoritu!

Tuto situaci a všechny situace předešlé vytvořily vaše dřívější myš­lenky a přesvědčení. Vaše nynější rozhodnutí něčemu věřit, něco říkat a něco si myslet vytvoří nadcházející okamžik, zítřejší den i příští rok.

I kdybych vám dala ty nejlepší rady, vy se přesto můžete rozhodnout, že se měnit nebudete a že chcete dál myslet stejně jako dřív. Všechny problémy vám pak zůstanou.

Svůj vlastní svět ovládáte jen a jen vy. Dostane se vám všeho, nač se rozhodnete myslet!

V tomto okamžiku začíná nový proces. Každý okamžik je novým za­čátkem a v tomto okamžiku, právě tady a nyní, začínáte znovu. Není to fantastické? V tomto okamžiku spočívá veškerá vaše síla. Právě tento okamžik je počátkem vaší změny!

Je to pravda?

Na chvilku se zastavte a soustřeďte se. O čem jste právě přemýšleli? Jestliže platí, že vaše myšlenky formují váš život, chtěli byste, aby se to, nač právě myslíte, uskutečnilo? V jaké podobě se k vám asi vrátí starosti, zlost, křivda, pomsta nebo strach, jestliže právě na ně jste mysleli?

 

Myšlenky nám běží hlavou rychle, není vždy snadné je zachytit. Mů­žeme však hned teď začít poslouchat, co říkáme. Když sami sebe usly­šíte negativně hovořit, zarazte uprostřed věty. Přeformulujte ji nebo ji prostě nedokončete. Můžete jí dokonce poručit: „Ven!“

Představte si restauraci luxusního hotelu, kde se místo jídel podáva­jí myšlenky. Můžete si z nich vybírat podle přání jako v jídelním lístku. Ty, které si vyberete, budou vytvářet váš budoucí život

Není nejmoudřejší volit myšlenky, které vám způsobí problémy a utr­pení. Jako byste se rozhodli právě pro jídlo, po kterém je vám vždycky špatně. To jde udělat jednou nebo dvakrát; jakmile však zjistíte, které jídlo vám nesvědčí, příště se mu vyhnete. Stejné je to i s myšlením. Vy­hýbejme se myšlenkám, které nám působí problémy a utrpení.

Jeden z mých učitelů, dr. Raymond Charles Baker, neustále opakoval: „Když nastane problém, není nutné něco udělat, je třeba si něco uvědo­mit.“

Naše mysl vytváří náš budoucí život. Musíme ji vhodně použít k tomu, abychom změnili nežádoucí aspekty našeho současného života.

S tím lze začít okamžitě.

Nesmírně bych si přála, aby se jedním z hlavních předmětů školních osnov stal předmět „Jak účinkují myšlenky“. Nikdy jsem nedokázala po­chopit, proč se děti ve škole učí nazpaměť letopočty; podle mne je to plýtvání duševní energií. Místo toho bychom je mohli učit důležitější věci, například v předmětech „Jak pracuje naše mysl,“ „Jak nakládat s penězi,“ „Jak si zajistit finanční zázemí,“ „Jak se chovat jako rodič,“ „Jak vytvářet dobré mezilidské vztahy,“ „Jak pěstovat a udržet si sebe-úctu“ apod.

Dovedete si představit generaci dospělých, která by se to učila ve škole spolu s běžnými osnovami? Byli bychom obklopeni spokojenými lidmi, kteří mají sami ze sebe dobrý pocit; kteří nemají finanční těžkos­ti a obohacují společnost, protože své peníze moudře investují. Vychá­zejí spolu a jsou úspěšní i jako rodiče, a proto vychovávají další gene­raci dětí, které se dobře cítí. Přitom jsou všichni osobití a projevují vlastní tvůrčí schopnosti.

 

V nekonečnu života, kde se nacházím, Je všechno doko­nalé, úplné a celistvé. Jsem ochoten povznést se nad sta­rá omezení a nedostatky a za­čít se vidět tak, Jak mne vidí Vesmír. Neboť pravdou mé Existence Je, že Jsem byl stvo­řen dokonalý, úplný a celist­vý Jsem dokonalý, úplný a ce­listvý a vždy takový budu. Podle toho Jsem ochoten žít svůj život Jsem na pravém místě a v pravý čas a to, co dě­lám, Je správné. V mém světě Je všechno v pořádku.

 

Kapitola pátá

CO TEĎ?

„Vím o svých mentálních návycích a jsem rozhodnut je změnit“

Odhodlání ke změnám

Všechny problémy, které se nám v životě nakupily, mnohé z nás tak děsí, že nad nimi raději jen mávnou rukou. Jiní se napřed rozzlobí, ať už na sebe, nebo na život, ale nakonec taky nechají vše při starém.

Je to totéž, jako kdyby prohlásili: „Nemá to smysl, stejně se nezmě­ním, proč se tedy marně snažit.“ Pak už pouze stačí dodat: „Jen zůstaň, jaký jsi. Se svým utrpením už alespoň umíš žít. Vadí ti, ale znáš ho, a doufáš, že horší to už nebude.“

Návyková zloba je jako Černý Petr, který se vám při hře pořád vrací do ruky. Znáte to? Něco se vám stane a vy se rozzlobíte. Pak se rozzlo­bíte kvůli něčemu jinému. Stále dokola. Nikdy se však své zloby nedo­kážete zbavit, vrací se vám jako falešná karta.

 

K čemu to je? Vztek nebo zloba jsou pošetilé reakce; pouze jimi plýt­váme energií. Znamenají i nechuť vidět život nově a jinak.

Mnohem užitečnější je zeptat se sami sebe, jak je možné, že se dostá­váte do tolika situací, které vás rozčilují. Co v druhých vyvolává potřebu vyvést vás z míry? Proč věříte, že dosáhnete svého, jen když se rozzlo­bíte?

Cokoli vydáváte, vrací se vám zpátky. Čím více zloby kolem sebe šíří­te, tím více vyvoláte konfliktních situací.

Rozzlobil vás předchozí odstavec? Výborně; v tom případě jsme urči­tě trefili do černého. Právě v této oblasti byste mohli být ochotni se změnit

Rozhodněte se, že jste ochotni se změnit

Jestliže chcete opravdu zjistit, jak jste tvrdohlaví, zkuste přistoupit na to, že jste ochotni se změnit Všichni si přejeme, aby se náš život změnil k lepšímu, aby byl snadnější, my sami se však měnit nechceme. Spíše to čekáme od druhých. Nejdříve se však musíme vnitřně změnit my sami: musíme změnit svůj způsob myšlení, mluvy i sebevyjádření. Pak se začne měnit i naše okolí.

To je další krok. Už je nám celkem jasné, jaké máme problémy a kde se vzaly. Nastal čas, abychom byli ochotni se změnit

Často se mi stávalo, že se ve mně v určitých situacích cosi tvrdohlavě zapřelo. Stává se mi to dokonce i dnes, když se rozhodnu něco změnit, něčeho se zbavit: tvrdohlavost se vynoří a silně se vzepře proti tomu, abych změnila své myšlení. Čas od času je ze mne upjatá, zlostná, do sebe uzavřená a nekomunikativní osoba.

To se mi stává i po dlouhých letech tvrdé práce. Dnes už však ale­spoň vím, že narážím na oblast, ve které se musím změnit. Pokaždé, když se rozhodnu pro další změnu, musím se ponořit ještě hlouběji než dřív.

 

Všechny staré návyky musejí uvolnit prostor novému myšlení. Ně­kdy je to snadné, Jindy nám to připadá jako nadlidský úkol.

Čím úpěnlivěji lpím na svém starém přesvědčení, když se rozhodnu něco změnit, tím naléhavěji si uvědomuji, že právě toto jsou staré vrst­vy, které je třeba odstranit, len proto, že jsem se to naučila sama, to mo­hu učiti druhé.

Mnoho dobrých učitelů nevyrůstalo v harmonickém prostředí. Mnohdy hodně trpěli, ale usilovně na sobě pracovali, až se dostali do stadia, kdy mohou „na svobodu“ pomáhat druhým. Většina dobrých učitelů na sobě pracuje neustále, aby se zbavili stále hlubších a hlub­ších omezujících vrstev. Je to práce na celý život.

Mezi tím, jak jsem se zbavovala nevyhovujících přesvědčení dříve a jak se jich zbavuji dnes, je velký rozdíl: dnes už se při tom na sebe nezlobím. Už se nepoddávám představě, že za nic nestojím, jen proto­že jsem na sobě našla něco dalšího, co je nutné změnit.

Úklid

Má mentální práce se podobá úklidu. Procházím všemi pokoji své mysli a zkoumám myšlenky a přesvědčení, které v nich jsou. Některé mám ráda, a proto je zdokonaluji a snažím se, aby byly co nejužiteč-nější. Některé potřebují vyměnit nebo opravit a já pro to udělám vše potřebné. Další jsou zbytečné stejně jako včereší noviny nebo staré ča­sopisy a oblečení. Těch se vzdám nebo je vyhodím do odpadků, abych se jich zbavila jednou provždy.

Kvůli tomu se nemusím rozčilovat nebo mít pocit, že za nic nesto­jím.

Cvičeni: jsem ochoten se změnit

Použijme tvrzení ,,Jsem ochoten se změnit“.

Tuto větu často opakujte. Můžete se při tom dotýkat krku. V něm

 

se nachází centrum energie, kde probíhají veškeré změny. Doty­kem si uvědomujete, že se postupně měníte.

Nechte změny probíhat, přišel-li jejich čas. Uvědomte si, že prá­vě v oblasti, kde se nechcete měnit to potřebujete nejvíc.

„Jsem ochoten se změnit.“

Vesmírná Inteligence vždy reaguje na vaše myšlenky a slova.: Budete-li se neustále přesvědčovat o své ochotě ke změnám, do­jde k nim.

Jak se změnit

Práče s myšlenkami není jediný způsob, jak něco změnit Stručný přehled dalších účinných metod jsem zařadila do podkapitoly o holis-tické filozofii.

Pro tentokrát se však soustředíme jen na některé z nich, na úrovni duchovní, mentální i fyzické. Holistická léčba zahrnuje všechny tři ob­lasti – tělo, mysl a ducha. Můžete začít, kde chcete, postupně je však nutné zapojit všechny tři úrovně. Někdo zvolí práci na mentální úrov­ni a věnuje se terapii nebo skupinovým sezením; někdo se rozhodne pro duchovní práci s meditací či modlitbou.

Při úklidu není podstatné, ve kterém pokoji začnete. Začněte tak, jak vám to nejvíce vyhovuje. Pak už to půjde skoro samo.

Ty, kdo s oblibou jedí nezdravou stravu a začnou na duchovní úrov-ni, často potřeba sama dovede k tomu, aby se začali nejdříve věnovat výživě. Na příklad potkají přítele, objeví nějakou knihu nebo zajdou na přednášku a uvědomí si, že jejich strava má s tím, jak se cítí a jak vy­padají, hodně společného. Pokud jste skutečně upřímně odhodláni se změnit, pak vás jedna úroveň sama dovede k dalším.

Já sama se zdravou výživou příliš nezabývám; jsem přesvědčena, že každý potřebuje zcela specifickou, individuální léčbu. Jakmile zjistím, že je nutné, aby se mí pacienti poučili o výživě, doporučím jim jedno­ho z kvalitních holistických lékařů, které znám. V této oblasti musíte najít sami vlastní cestu nebo navštívit specialistu.

 

Mnoho knih o zdravé výživě napsali lidé, kteří trpěli nějakou vážnou chorobou, vypracovali si vlastní způsob léčby a své poznatky vydali knižně, aby se o ně podělili s dalšími. Je však třeba si uvědomit, že všich­ni nejsme stejní.

Každý si musí najít vhodnou stravu. Například makrobiotická a pří­rodní syrová strava se od sebe radikálně liší. Lidé, kteří se rozhodli pro syrovou stravu, nikdy nejedí vařená jídla, málokdy jedí chléb nebo obi­loviny a nikdy nekombinují v jednom jídle ovoce a zeleninu. Nikdy ne-solí. Makrobiotici naopak téměř všechno vaří, jinak kombinují potravi­ny. Obě diety jsou účinné. Obě léčí. Systém použitelný pro všechny však neexistuje.

Mé osobní zásady stravování jsou velmi jednoduché: jez to, co ros­te; co neroste, nejez.

Věnujte své stravě pozornost. Je to totéž jako věnovat pozornost svým myšlenkám. Můžeme se naučit všímat si reakcí těla a signálů, které se liší podle toho, co jíme.

Uklízet si v mysli po určitém čase, kdy jsme si libovali v negativním myšlení, se podobá přechodu z nezdravé na zdravou výživu. Oboje -negativní myšlení i nezdravá strava – mohou vyvolat zdravotní krizi. Při změně diety se tělo začíná zbavovat nahromaděných toxických usaze­nin a může dojít ke krátkodobému a přechodnému zhoršení zdravotní­ho stavu. Ke stejnému procesu dochází, když se rozhodnete změnit své mentální myšlenkové návyky: určitou dobu můžete mít dojem, že se váš stav změnil k horšímu.

 

Představte si situaci po štědrovečerní večeři. Mísy jsou prázdné a je čas umýt nádobí. Špinavé nádobí necháte odmočit v horké vodě. Když je začnete drhnout, bude chvíli vypadat ještě hůř než předtím. Nene-cháte-li se odradit a všechno doděláte, nádobí bude zase jako nové.

Při čištění nánosů našich mentálních návyků postupujeme stejně. Prostě je namočíme do nových myšlenek a všechna špína vyplave na povrch. Neustále si opakujte nová tvrzení a brzy se zbavíte toho, co vás dříve omezovalo.

Cvičení: Ochota se změnit

Rozhodli jsme se tedy, že jsme ochotni se změnit, a využijeme k tomu jakoukoli účinnou metodu. Zmíním se o jedné, kterou po­užívám pro sebe i pro některé pacienty.

Nejdříve se odívejte do zrcadla a řekněte si: „Jsem ochoten se změnit.“

Uvědomte si své pocity. Váháte-li nebo vzdorujete nebo se pros­tě změnit nechcete, zeptejte se proč. Jaké staré přesvědčení vás brzdí? Neobviňujte se; pouze registrujte, co to je. Jsem si jistá, že toto přesvědčení vám způsobilo mnoho problémů. Víte, odkud se vzalo?

Ať už víte, nebo ne, ihned udělejte něco pro to, abyste se toho­to přesvědčení zbavili. Vraťte se k zrcadlu a podívejte se upřeně do očí. Dotkněte se krku a desetkrát nahlas řekněte: „Jsem ocho­ten zbavit se odporu.“

Cvičení u zrcadla jsou velmi účinná. V dětství jsme přijímali většinu negativních poselství tak, že se nám druzí dívali upřeně do očí a mož­ná při tom hrozili prstem. Dnes si při pohledu do zrcadla většina z nás říká něco negativního. Buď negativně hodnotíme svůj vzhled, nebo si něco vyčítáme.

Upřený pohled do zrcadla provázený pozitivním prohlášením je po­dle mého názoru nejrychlejší cesta, jak dospět k nějakému výsledku.

 

V nekonečnu života, kde se nachá­zím, je všechno dokonalé, úplné a celistvé. Jsem rozhodnut klidně a objektivně hodnotit své staré ná­vyky a rád je měním. Jsem otevřen novým myšlenkám. Umím se učit Jsem ochoten se změnit Beru to Jako příjemnou zábavu. Když ob­jevím ještě něco, čeho se potřebu­ji zbavit, je to pro mne vždy příjem­né překvapení. Vidím a cítím, jak se měním každým okamžikem. Myš­lenky už jsou bezmocné. Svůj svět ovládám jen já. Rozhodl jsem se být svobodný. V mém světě je všech­no v pořádku.

 

Kapitola šestá

ODPOR KE ZMĚNÁM

Plynu v rytmu a proudu života, který se neustále mění.“

Uvědomění je prvním stupněm léčení nebo změny

Aby naše léčba byla úspěšná, je třeba si uvědomit všechny své hlu­boce zakořeněné mentální návyky. Přitom možná začneme mluvit o svém stavu, stěžovat si na něj nebo jeho příčinu hledat v druhých. Problém se dostává do popředí naší pozornosti a my se s ním začne­me vyrovnávat. Často tím k sobě přivoláme učitele, přítele, skupinu li­dí nebo knihu, kteří nám odhalí nové řešení.

Já sama jsem si začala uvědomovat svůj problém díky zmínce své­ho přítele o jednom semináři. On sám na něj nakonec nešel, ve mně se však cosi ozvalo a šla jsem sama. To zdánlivě bezvýznamné setkání by­lo prvním krokem na mé vývojové cestě. Jeho význam jsem si uvědo­mila až mnohem později.

 

Zpočátku se často domníváme, že náš přístup je hloupý a nesmysl­ný. Při našem zakořeněném způsobu uvažování nám možná připadá příliš jednoduchý nebo nepřijatelný. Nechceme první krok udělat; všechno se v nás vzpírá. Myšlenka na něj v nás dokonce vyvolává zlost.

Taková reakce je velmi užitečná, uvědomíme-Ii si, že právě ona je prvním stupněm léčení.

Říkám lidem, že jejich reakce, ať je jakákoli, jim má ukázat, že léčba probíhá, přestože ještě zdaleka není u konce. Léčení však začíná už ve chvíli, kdy začneme uvažovat o změně.

Netrpělivost je jen další formou odporu. Je to odpor k učení a ke změ­ně. Chceme-li všechno hned, nedopřáváme si dostatek casu, abychom se naučili to, co k řešení potřebujeme.

Jestliže se chcete dostat do jiné místnosti, musíte vstát a krok za kro­kem postupovat daným směrem. Nepomůže vám, když zůstanete sedět na židli a budete chtít být jinde. S vaším problémem to je stejné: už už ho chcete mít za sebou, nejste však ochotni zabývat se maličkostmi, které vám k tomu dopomohou.

Nyní je čas uznat a připustit vlastní odpovědnost za to, že jsme vy­tvořili určitou situaci nebo podmínky. Nezačněte se obviňovat, že jste „špatní“, protože jste právě takoví, jací jste. Jde o to uvědomit si svoji vnitřní sílu, která veškeré myšlenky přetváři ve zkušenost. V minulosti jste tuto sílu nevědomky používali k vytváření něčeho, co jste nechtěli. Neuvědomovali jste si, co děláte. Tím, že uznáte vlastní zodpovědnost, si toho nyní začínáte být vědomi a učíte se tuto sílu používat vědomě a pozitivně, tak, aby vám byla užitečná.

Když navrhuji pacientům řešení jejich problému (zvolit nový přístup nebo někomu odpustit apod.), často si všimnu projevu podvědomého odporu: zatnutých zubů, paží pevně sevřených na hrudi, někdy i se­vřených pěstí a podobně. Tehdy vím, že jsme se dotkli přesně toho, čím je třeba se zabývat.

Všichni se musíme učit. Úkoly, které nám připadají těžké, jsme si vybrali sami. To, co nám jde snadno, se nemusíme učit, protože to už umíme.

 

 

Učit se můžeme uvědomováním

Vaším nejsložitějším úkolem je nyní řešení problému, který je pro vás v dané chvíli nejobtížnější, a nutnost zbavit se odporu, který ve vás to­to řešení vyvolává. Přestaňte se bránit. Zbavte se odporu a odevzdejte se tomu, co se potřebujete naučit; jen vám to usnadní další krok.

Nepřipusťte, aby vám vlastní odpor bránil ve vůli ke změnám. Lze pracovat na dvou úrovních: 1) sledovat svůj odpor; 2) pokračovat v men­tálních změnách.

Pozorujte se, sledujte svůj odpor a pokračujte v léčení.

Mimoverbální jednání

Naše chování často prozrazuje náš odpor. Například:

Změníme předmět hovoru.

Odejdeme z místnosti.

Jdeme do koupelny nebo na toaletu.

Přijdeme pozdě.

Onemocníme.

Odkládáme práci tím, že:

děláme něco jiného,

neustále se zaměstnáváme
nepodstatnými, náhražkovými
maličkostmi, marníme čas.

Díváme se někam jinam nebo z okna.

Listujeme tím, co nám padne do ruky.

Nedáváme pozor.

Jíme, pijeme nebo kouříme.

Začínáme nebo končíme vztah.   .
Vyvoláváme poruchy a rozbíjíme –

auta, domácí spotřebiče, vodu, plyn atd.

Odsuzování druhých

Názor, který si vytváříme na druhé, má často ospravedlnit náš vlast­ní odpor. Prohlašujeme například:

 

Beztak by to k ničemu nebylo.

Manžel/manželka by tomu nerozuměl/nerozuměla.

Musel bych změnit celou svoji osobnost.

K psychoterapeutům chodí jen blázni.

S mým problémem mi stejně nepomohou.

Nezvládli by můj vztek.

U mne je to něco jiného.

Nechci je obtěžovat.

Ono se to vyřeší samo.

To nikdo nedělá.

Přesvědčení

Vyrůstáme s nejrůznějšími přesvědčeními a myšlenkami, které stojí na počátku našeho odporu ke změnám. Například: To není hotové. To není ono. To se nedělá. To není duchovní. Duchovní lidé se nikdy nerozzlobí. Tohle muži/ženy nedělají. U nás doma se to tak nikdy nedělalo. Láska není nic pro mne. Je to nesmysl.

Musí se kvůli tomu dojíždět. Je to namáhavé. Je to příliš drahé. Trvalo by to příliš dlouho. Nevěřím tomu. Nejsem ten typ.

Oni

Vysilujeme se a používáme to jako výmluvu pro vlastní odpor ke změně. Myslíme si:

 

To je proti Bohu.

Počkám, až jak dopadne horoskop.

Tady na to nenf vhodné prostředí.

„Oni“ mi nedovolí se změnit

Nemám správného učitele (knihy, spolužáky, pomůcky).

Můj lékař s tím nesouhlasí.

Nechtějí mě uvolnit z práce.

Nechci, aby mě ovlivňovali.

Je to jejich vina.

Nejdřív se musejí změnit ti druzí.

Jakmile budu mít____________ , udělám to.

Ty (oni) tomu nerozumíš (nerozumějí).

Nechci jim ublížit.

Je to proti mé výchově, náboženství, filozofii.

My

Vžitá přesvědčení o sobě samých využíváme jako omezení nebo ospra­vedlnění odporu ke změně. Jsme příliš:

staří

mladí

tlustí

hubení

malí

vysocí

líní

silní

slabí

hloupí

chytří

chudí

neschopní

lehkomyslní

vážní

upjatí atd.

Je toho na nás prostě moc

 

 

Zdržovací taktika

Náš odpor se často projevuje jako zdržovací taktika. Vymlouváme se:

Udělám to později.

Teď nejsem schopen přemýšlet.

Teď nemám čas.

Příliš by mě to zdržovalo od práce.

Ano, to je moc dobrý nápad; příště to tak udělám.

Mám na práci spoustu jiných věcí.

Zítra to promyslím.

Hned, jakmile dokončím___________ .

Hned, až se vrátím.

Teď se to nehodí.

Je moc pozdě/brzy.

Popírání

Další forma odporu nastává, když přímo popíráme potřebu jakékoli změny:

Nic mi není.

S tím se nedá nic dělat.

Minule to takhle šlo.

Nač to měnit?

Když si toho nebudu všímat, možná to přejde samo.

Strach

Zdaleka nejpočetněji zastoupenou kategorií je strach – strach z ne­známého. Poslouchejte: Ještě nejsem připraven. Co když se mi to nepodaří? Mohou mě odmítnout. Co by si pomysleli sousedé?

 

Nechci šťourat do vosího hnízda.

Bojím se to říci manželovi/manželce.

Vím toho příliš málo.

Může se mi něco stát.

Možná se kvůli tomu budu muset změnit.

To může stát spoustu peněz.

To raději umřu nebo se rozvedu.

Nechci, aby někdo věděl, že mám nějaký problém.

Bojím se dát najevo, co cítím.

Nechci o tom mluvit.

Nemám na to energii.

Kdo ví, jak to může skončit?

Možná přijdu o svou nezávislost.

Je to příliš těžké.

Teď na to nemám peníze.

To mi zničí zázemí.

Beztak nebudu dokonalý.

Mohu ztratit přátele.

Nikomu nevěřím.

Může mi to poškodit pověst.

Nejsem na to dost dobrý.

Seznam by mohl pokračovat donekonečna. Našli jste v něm některý ze způsobů, jakým odporujete vy? Podívejme se na následující příklady.

Jedna z pacientek za mnou přišla s velkými bolestmi. Při třech auto­nehodách po sobě si zlomila bederní a krční páteř a nohu v koleně.

Snadno dokázala popsat všechny své problémy, ale ve chvílí kdy jsem ji přerušila a požádala, aby nechala chvíli mluvit mě, nastaly po­tíže. Najednou jí vadily kontaktní čočky, potřebovala si přesednout na jinou židli, jít na toaletu. Pak si musela čočky sundat. Po zbytek sezení se mi nepodařilo udržet její pozornost.

To všechno byl odpor. Nebyla na léčení připravena. Zjistila jsem, že i její sestra dvakrát utrpěla zranění páteře, a stejně tak její matka.

 

Další pacient byl herec, mim, celkem slušný pouliční umělec. Chlu­bil se, jak umí na všechny a na všechno vyzrát, zejména na úřady. Při­tom si nedokázal poradit s ničím. Byl věčně bez peněz, neplatil nájem, často mu vypínali telefon. Chodil nedbale oblečený, pracoval jen spo­radicky, trpěl mnoha bolestmi a jeho milostný život nestál za nic.

Měl teorii, že bude podvádět tak dlouho, dokud ho v životě nepotká něco dobrého. To, co dával, se mu samozřejmě vracelo. Nejdříve by mu­sel přestat podvádět.

Jeho odpor ke změnám spočíval v přesvědčení, že nemůže opustit starý způsob chování.

Své přátele nechte na pokoji

Místo toho, abychom pracovali sami na sobě, se často domníváme, že změnit se musí někdo z našich přátel. I to je odpor.

Kdysi dávno mne jedna pacientka posílala za všemi přáteli, kteří by­li tou dobou v nemocnici: místo květin za nimi jednoduše vyslala mne, abych vyřešila jejich problémy. Přicházela jsem k nim s magnetofonem a obvykle jsem na lůžku našla někoho, kdo neměl ponětí, proč tam jsem nebo co tam dělám. Tenkrát jsem ještě nevěděla, že nelze pracovat s ni­kým, kdo o to sám nepožádal.

Někteří pacienti mne navštíví jen proto, že dostali mé sezení od pří­tele jako dárek. Většinou to nevychází; málokdy přijdou podruhé.

Když se nám něco daří, chceme se o to podělit s ostatními. Druzí ale ještě nemusejí být v daném čase a prostoru na změny připraveni. Je dost těžké začít měnit sebe sama, natož pokoušet se měnit druhé, když o to sami nestojí; může to zničit i dobré přátelství. Věnuji se svým pacientům, protože ke mně přišli z vlastní vůle. Své přátele nechávám na pokoji.

Cvičení se zrcadlem

Zrcadlo odráží to, co k sobě cítíme. Zřetelně zobrazí oblasti, které potřebují změnu, chceme-li žít harmonickým a plným životem.

 

Pacienty žádám, aby se podívali sami sobě upřeně do očí, kdykoli projdou kolem zrcadla, a řekli si něco pozitivního. Nejúčinnější způsob práce s pozitivními tvrzeními je dívat se do zrcadla a tvrzení říkat na­hlas. Okamžitě si uvědomíte svůj odpor a můžete jej rychleji zvládnout. Doporučuji dívat se do zrcadla i při čtení této knihy. Používejte je při opakování pozitivních tvrzení a sledujte, kde se projevuje odpor a kde jste naopak otevření a přístupní.

Nyní se podívejte do zrcadla a řekněte si: „Jsem ochoten se změnit.“

Uvědomte si své pocity. Váháte-li nebo odporujete nebo se prostě měnit nechcete, zeptejte se sami sebe proč. Na jakém starém přesvěd­čení lpíte? Nic si nevyčítejte. Jen pozorujte, co se děje a jaké přesvěd­čení vyplouvá na povrch. Právě to vám působí spoustu potíží. Víte, od­kud pramení?

Máme-li dojem, že používaná tvrzení neúčinkují, bylo by příliš snad­né prohlásit, že pozitivní tvrzení jsou k ničemu. Není pravda, že neúčin­kují; to my musíme udělat ještě další krok před tím, než s nimi začne­me pracovat.

Opakované mentální návyky nám ukážou, co potřebujeme

Každý svůj zvyk, každou zkušenost, každý mentální návyk, který neustále opakujeme, VNITŘNĚ POTŘEBUJEME. Tato potřeba odpovídá některému z našich přesvědčení; kdyby neexistovala, nemuseli bychom to, co představuje, mít, dělat nebo tím být. Cosi v nás potřebuje naši obezitu, špatné vztahy, zklamání, cigarety, vztek, bídu, nadávky nebo cokoli dalšího, co nám vadí.

Kolikrát už jsme si říkali: „Už to nikdy neudělám!“ A už tentýž večer jsme si dali dort, cigaretu, uráželi své blízké atd. Všechno završíme tím, když si nakonec rozzlobeně řekneme: „Nemáš žádnou vůli ani sebeká-zeň. Jsi slaboch.“ K celému nákladu viny, který už neseme na hřbetě, tak přidáme další závaží.

 

S vůlí ani sebekázní to nemá nic společného

Všechno, čeho se pokoušíme zbavit, je pouze symptom, vnější pří­znak. Snažit se tento symptom odstranit, aniž bychom pracovali na vy­řešení celého problému, je zbytečné. Ve chvíli, kdy polevíme ve vůli ne­bo v kázni, se symptom objeví znovu.

Ochota zbavit se potřeby

Pacientům říkám: „Příčinou vašeho problému je nějaká potřeba, ji­nak byste ho neměli. Vraťme se o krok zpět a soustřeďme se na naši OCHOTU ZBAVIT SE POTŘEBY. Zmizí-li potřeba, nebudete toužit po cigaretě, po přejídání nebo po negativním mentálním návyku.“

Jedním z prvních tvrzení pro tento krok je: Jsem ochoten zbavit se POTŘEBY bolení hlavy nebo zácpy, nadváhy, nedostatku peněz nebo čehokoli jiného.“ Řekněte si: „Jsem ochoten zbavit se potřeby …“ Vze-přete-li se v tomto okamžiku, další tvrzení nebudou účinkovat

Je nutné rozplést pavučiny, kterými se opřádáme. Ze zkušenosti ví­te, že taháním a škubáním se nikdy nepodaří navinout nit zcuchaného klubka nazpátek: musíte trpělivě a něžně rozvazovat uzly. Buďte stej­ně něžní a trpěliví, až budete rozvazovat uzly na své mysli. A nechte si pomoci, jestli to potřebujete. Především se přitom mějte rádi. Klíč spo-čivá v ochotě opustit staré. V tom je celé tajemství.

Když hovořím o „potřebě problému“, myslím tím, že podle určité sku­piny myšlenkových návyků „potřebujeme“ určitý vnější příznak nebo zážitek. Každý tento příznak je přirozeným vyjádřením vnitřního myš­lenkového návyku. Bojovat pouze s příznakem je ztráta energie a pro­blém se často ještě zhorší.

Přesvědčení „Nezasloužím si“ způsobuje odkládání problémů

Patří-li k vašim mentálním návykům i přesvědčení, že si něco neza­sloužíte, pravděpodobně se navenek projevuje tím, že něco odkládáte.

 

Oddalování je jednou z cest, po které se zaručeně nedostaneme tam, kam chceme. Většina lidí, kteří něco odkládají, promarní hodně času a energie tím, že si to vyčítají. Považují se za lenochy a obvykle začnou být přesvědčeni, že jsou „špatní“.

Nepřejícnost

Jeden z mých pacientů na sebe rád soustřeďoval pozornost a na sku­pinová sezení přicházíval pozdě, aby vyvolal rozruch. Byl nejmladší z osmnácti dětí a ve všem ho opomíjeli. Vždy byl poslední na řadě. Mo­hl se jen dívat, jak mají druzí něco, po čem on sám toužil. Ani v dospě­lém věku nesdílel s ostatními jejich štěstí; místo toho prohlásil: „To bych chtěl taky“ nebo „Proč to nikdy nemám já?“ Nepřejícnost mu bránila v růstu a změně.

Sebeocenění je klíčem k úspěchu

Navštívila mne devětasedmdesátiletá paní. Byla učitelkou zpěvu a ně­kolik jejích studentů zpívalo v televizních reklamách. I ona se zajímala o takovou práci, ale neměla odvahu. Plně jsem ji podpořila a vysvětlila jí: „Jste jedinečná. Nikdo není takový jako vy. Buďte prostě sama sebou. Dělejte to pro radost. Jsou lidé, kteří hledají přesně to, co jim můžete nabídnout vy. Dejte jim na vědomí, že existujete.“

Zavolala několika manažerům a režisérům a řekla: „Jsem v důcho­dovém věku a chci natáčet reklamy.“ Brzy nato dostala první nabídku; od té doby ji často vídám v televizi a v časopisech.

 

Vaše nová kariéra může začít v jakémkoli věku, tím spíš, když to dě­láte pro vlastní potěšení.

Sebekritika se naprosto míjí účinkem

Jen ještě více zlenivíme a budeme všechno odkládat na jindy. Men­tální energii je třeba soustředit na to, abychom se zbavili starého a vy­tvořili nový mentální návyk. Řekněte si: „Chci se zbavit potřeby toho, že si nic nezasloužím. Zasluhuji si to nejlepší a s láskou si to dovoluji při­jímat“

„Po několika dnech, kdy budu toto tvrzení opakovat, se vnější pří­znak mého problému začne automaticky ztrácet“

„Vytvářím návyk spokojenosti se sebou samým, a proto už nemám potřebu odkládat to, co mi prospívá.“

Všimli jste si, že tato tvrzení lze aplikovat na některé negativní mo­dely nebo vnější příznaky ve vašem vlastním životě? Neztrácejte čas a energii a přestaňte si vyčítat něco, s čím nepohnete, dokud nezíská­te určité přesvědčení. Změňte své přesvědčení.

Bez ohledu na to, jaký přístup zvolíme nebo o kterém problému ho­voříme, zacházíme pouze s myšlenkami, a myšlenky lze změnit.

Chceme-li změnit určitý stav, je nutné to říci nahlas: Jsem ochoten zbavit se svého mentálního návyku, který způsobuje tento stav.“

Opakujte si to, kdykoli přemýšlíte o své nemoci nebo problému. V okamžiku, kdy toto tvrzení vyslovíte, přestáváte být obětí. Nejste už bezmocní, uvědomujete si vlastní sílu. Říkáte: „Začínám rozumět, že jsem to vytvořil já. Nyní se mi vrací síla. Zbavuji se této staré myšlenky a opouštím ji.“

 

Sebekritika

jedna z mých pacientek měla ve zvyku sníst libru másla nebo čeho­koli, co bylo zrovna po ruce, ve chvíli, kdy nemohla vydržet s vlastními negativními myšlenkami. Následující den měla na vlastní tělo vztek, že je příliš těžké.

jako malá holčička obcházela povečeří kolem stolu, dojídala po ostat­ních členech rodiny zbytky a končívala celou kostkou másla. Rodiče se smáli; připadalo jim to roztomilé. Byly to v podstatě jediné chvíle, kdy na ní dokázali něco ocenit.

Většinu z toho, co máme, všechno negativní i pozitivní, jsme přijali do věku tří let Naše zkušenosti jsou založeny na tom, co jsme do té doby přijali a čemu jsme uvěřili. Způsob, jakým s námi naši blízcí za­cházeli v dětství, je obvykle totožný s tím, jak se sebou zacházíme ny­ní my. Osoba, které něco vyčítáte, je ono tříleté dítě ukryté v každém z nás. Když si něco vyčítáte, když si nadáváte, ve skutečnosti tak kru­tě zacházíte s dítětem v sobě.

Pokud se na sebe zlobíte za to, že jste ustaraní a bojácní, představ­te si, že vám jsou tři roky. Jak byste se zachovali, kdyby před vámi stá­lo tříleté dítě a bálo se? Zlobili byste se na něj, nebo byste k němu vztáh­li ruce a utěšovali ho, dokud by se neuklidnilo a necítilo v bezpečí? Možná vás „vaši“ dospělí v dětství neuměli utěšit. Teď jste dospělí vy, a nedokážete-li dítě ve vás utěšit, měli byste se to naučit.

To, co se stalo v minulosti, je završené a dokončené. Je to pryč. V pří­tomnosti máte možnost zacházet se sebou tak, jak to očekáváte od dru­hých. Vyděšené dítě nepotřebuje dostat vynadáno, potřebuje utěšit. Když se budete zahrnovat výčitkami, budete ještě vyděšenější; pak už nebude ke komu se obrátit. Jestliže se dítě ve vás necítí v bezpečí, způ-sobuje to mnoho problémů. Vzpomínáte, jak chutnalo ponížení, když jste byli malí? Stejně se cítí dítě ve vás.

Buďte k sobě laskaví. Začněte se mít rádi Buďte sami se sebou spokojení. Malé dítě ve vás to potřebuje, aby ze sebe mohlo vydat to nejlepší.

 

V nekonečnu života, kde se na­cházím, Je všechno dokonalé, úplnéa celistvé. Svůj odpor chá­pu pouze jako další návyk, kte­rého je třeba se zbavit Tento od­por je vůči mne bezmocný. Svůj svět ovládám jen já sám. Změ­nám, které probíhají v mém životě, se přizpůsobuji, jak nej­lépe umím. Jsem se sebou spo­kojený. Jsem spokojený s tím, jak se měním. Snažím se ze všech sil. Každým dnem je to snadnější. Mám radost, že se přizpůsobují rytmu a běhu živo­ta, který se neustále mění. Dnes Je nádherný den. Jsem o tom přesvědčený. V mém světě je všechno v pořádku.

 

Kapitola sedmá

JAK SE ZMĚNIT

,,Přecházím mosty s radostí a lehkostí“

Mám ráda různé návody, jak něco dělat Všechny teorie jsou však bezcenné, dokud nevíme, jak je aplikovala něco tím změnit. Já byla od­jakživa velmi pragmatická a praktická, vždycky jsem musela vědět, jak se věci mají správně dělat.

Tentokrát budeme pracovat s následujícími principy:

1. ochota zbavit se určité potřeby,
2. sebekontrola,
3. poznání, že odpuštění sobě i druhým nás osvobozuje.

Jak se zbavit potřeby

Snažíme-li se zbavit určitého návyku, míváme někdy dojem, že náš stav se nezlepšuje, právě naopak. Například:

 

Ztratíme peněženku, právě když se snažíme zbohatnout.

Dostaneme se do konfliktu, právě když se snažíme zlepšit v komu­nikaci.

Nachladíme se, právě když jsme si začali upevňovat zdraví.

Dostaneme výpověď, právě když jsme se snažili vyjádřit své tvůrčí schopnosti.

Není důvod se znepokojovat: je to pouze náznak, že dochází k ně­jakému posunu. Naše tvrzení účinkují a je třeba v nich pokračovat

Někdy se problém vyvine neočekávaným směrem a my jej začneme chápat jinak a začneme mu více rozumět. Předpokládejme například, že se snažíte odnaučit kouřit a říkáte si: „Jsem ochoten zbavit se,potře­by* cigarety.“ Brzy si všimnete, že vaše vztahy s přáteli se zhoršily.

Nezoufejte; je to náznak probíhajících změn. Položte si pár otázek: „Jsem ochoten vzdát se nepříjemných vztahů? Proč navazuji právě ta­kové vztahy? Netvořily mé cigarety jen kouřovou clonu, abych neviděl, jak jsou nepříjemné?“

Uvědomíte si, že cigarety jsou pouze příznakem, ne příčinou. Po­stupně docházíte k novému, hlubšímu chápání celé věci, které vás osvo­bodí.

Řeknete si: „Jsem ochoten zbavit se ,potřeby‘ nepříjemných vztahů.“

Pak si uvědomíte, že nepříjemný pocit pramení z vašeho přesvědče­ní, že vás druzí neustále kritizují. S vědomím, že všechny naše zkuše­nosti si vytváříme sami, si proto řeknete: „Jsem ochoten zbavit se po­třeby být kritizován.“

Zamyslíte se nad kritikou a uvědomíte si, že vás v dětství často kriti­zovali: malé dítě ve vás se tedy pouze cítí jako doma. „Kouřová clona“ byl způsob, kterým jste si to zakrývali.

Snad potom připustíte, že dalším krokem léčení má být tvrzení „Jsem ochoten odpustit…“

A budete-li v tvrzeních pokračovat, cigarety vás pravděpodobně přestanou lákat a druzí vás přestanou kritizovat. Víte, že jste se zbavi­li svých „potřeb“.

 

Nějaký čas to však potrvá. Při troše vytrvalosti a ochoty vyhradit s denně klidnou chvíli k přemýšlení o tom, jak probíhají važte změny, se vám dostane odpovědi. Vaše Vnitřní Inteligence je shodná s tou, která stvořila vaši planetu. Důvěřujte svému Vnitřnímu rádci; odhalí vám všechno, co potřebujete vědět.

Cvičení: Zbavován! se potřeb

Na mém Skupinovém sezení byste toto cvičení prováděli ve dvojici, s partnerem. Můžete však použít i zrcadlo, pokud možno vel­ké. Myslete chvíli na to, co chcete změnit. Podívejte se partnerovi nebo svému odrazu v zrcadle do očí a nahlas řekněte: „Uvědomu­ji si, že tuto situaci jsem způsobil já sám, a nyní jsem ochoten zba­vit se mentálního návyku, který je za ni zodpovědný.“ Několikrát to procítěně opakujte.

Cvičíte-li s partnerem, měl by vám říci, 2zda vám to věří. Přes-vědčte jej o tom.

Sami sebe se zeptejte, zda to myslíte opravdu vážně.

Přesvědčte se, že jste tentokrát připraveni vymanit se z pout mi-nulosti.

V tomto okamžiku se mnozí pacienti vyděsí: nevědí, JAK se jich zbavit. Bojí se jednat, dokud neznají všechny odpovědi. To je jen další odpor. Prostě jej překonejte.

Nepotřebujeme vědět jak. Stačí chtít. Vesmírná Inteligence (ne-bolí vaše podvědomí) to ví – a odpoví vám.

 

Veškerá síla spočívá v tomto okamžiku. Myšlenky, na které prá­vě myslíte, a slova, která právě teď říkáte, vytvářejí vaši budouc­nost. Na každou vaši myšlenku, na každé vaše slovo se vám do­stane odpovědi.

V tomto okamžiku spočívá veškerá síla. Vaše myšlenky a vaše slova vytvářejí vaši budoucnost.

Vaše mysl je nástroj

Jste mnohem víc než vaše mysl. Možná se domníváte, že vše ovládá vaše mysl. Ale to je jenom proto, že jste ji naučili, aby si to myslela. Mů­žete ji to odnaučit a převychovat ji.

Vaše mysl je nástroj, který můžete používat podle své vlastní vůle. Způsob, jakým to děláte nyní, je pouze návyk, a jakékoli návyky lze změnit, pokud to chceme, ba dokonce i když pouze víme, že je to mož­né. Soustřeďte se chvíli na následující myšlenku: Vaše mysl je nástroj, který můžete používat podle své vůle, jakkoli chcete.

Myšlenky, které si vybíráte, vytvářejí vaše zkušenosti. Jestliže věříte, že změnit návyk či myšlenku není snadné, vypadá podle toho i vaše realita. Kdybyste se rozhodli pro: „Měním se čím dál tím snadněji“, pak se to pro vás stane pravdou.

Ovládání mysli

Na vaše myšlenky a slova neustále reaguje nepředstavitelná síla a In­teligence, které se skrývají ve vašem nitru. Až se naučíte ovládat mysl vědomým výběrem myšlenek, budete s touto silou zajedno. Nemysle­te si, že vás vaše mysl ovládá. VY ovládáte ji. VY ji používáte. VY může­te přestat myslet postaru.

Když se vás snaží ovládnout starý způsob myšlení, když vás pře­svědčuje, jak je těžké se změnit, použijte sebekontrolu. Řekněte své mysli: „Jsem rozhodnut uvěřit, že se měním čím dál tím snadněji.“

 

Tuto konverzaci s vlastní myslí můžete vést častěji, aby pochopila, že vy ovládáte ji a že to, co řeknete, se také stane.

Můžete ovládat jen svoji myšlenku v tomto okamžiku

Vaše staré myšlenky jsou pryč a už se s nimi nedá dělat nic víc než prožít ty zkušenosti, které tyto myšlenky vytvořily. Vaše budoucí myš­lenky ještě nebyly stvořeny a nevíte, jaké budou. Vaše současné myš­lení, to, nač myslíte právě teď, je zcela pod vaší kontrolou. Příklad:

Máte malé dítě, které mělo delší dobou dovoleno chodit spát tak po­zdě, jak chtělo. Rozhodli jste se, že ode dneška bude denně v posteli přesně v osm. Jak se podle vás zachová první večer?

Bezpochyby se proti novému pravidlu vzbouří, bude se vztekat a dě­lat všechno možné, aby do postele ještě nemuselo. Jestliže povolíte, dí­tě vyhrálo a bude se vás snažit takto ovládat pokaždé.

Pokud ovšem pevně trváte na svém rozhodnutí a dáte jasně najevo, že ode dneška se chodí spát v osm, jeho odpor bude slábnout. Za dvě tři noci bude zaveden nový pořádek.

Úplně stejné je to s vaší myslí. 1 ona se bude zpočátku bouřit; ne­touží po přeškolování. Ale vy sami jste tím, kdo ji ovládá. Zůstanete-Ii soustředění a pevní, brzy budete myslet jinak. A budete se cítit velice dobře. Uvědomíte si totiž, že už nejste bezmocnými oběťmi svých myš­lenek, ale naopak pánem své vlastní mysli.

Cvičení: Uvolnění

Při čtení těchto řádků zhluboka dýchejte. Při výdechu z vašeho těla odchází všechno napětí. Uvolněte vlasy, čelo, obličej. Hlava nemusí být při čtení napjatá. Uvolněte jazyk, krk a ramena. Kni­hu lze držet i s uvolněnými rameny a pažemi. Udělejte to hned teď. Nyní uvolněte záda, břicho, pánev. Dýchejte klidně a uvolňuj­te nohy a chodidla.

 

Došlo ve vašem těle při čtení předchozího odstavce k velké

změně?

Všimněte si, jak dlouho jste vydrželi zůstat uvolnění. Jestliže to

dokážete se svým tělem, dokážete to i se svou myslí.

V této uvolněné, pohodlné poloze si řekněte: „Jsem ochoten se

uvolnit. Uvolňuji se. Zbavuji se všeho napětí, strachu, hněvu, vší

viny, všeho smutku, všech starých omezení. Uvolňuji se a jsem

klidný, usmířený sám se sebou. Jsem usmířený s během života.

Jsem v bezpečí.“

Opakujte toto cvičení dvakrát až třikrát Vnímejte lehkost, se kterou se zbavujete napětí. Opakujte je, kdykoli si uvědomíte, že se vám vyba­vují myšlenky na vaše problémy. Chce to trochu cviku, abyste při tom získali přirozenost. V uvolněném stavu budou lépe účinkovat vaše po­zitivní tvrzení. Budete je snáze přijímat.

Není třeba být v křeči nebo ve stresu a napětí. Uvolněte se a mysle­te na vhodné myšlenky. Je to velmi snadné.

Fyzické uvolnění

Zážitky a pocity se ukládají v těle, a proto je fyzické uvolnění často nezbytné. Jestliže jste například příliš potlačovali svůj verbální projev, může vás nesmírně uvolnit, když se vykřičíte v zavřeném autě. Tlouci do něčeho měkkého, zahrát si tenis nebo se vyběhat, to všechno jsou neškodné způsoby, jak se zbavit nahromaděného vzteku.

Před nějakým časem mě asi den nebo dva bolelo rameno. Snažila jsem se to ignorovat, bolest však nepolevovala. Nakonec jsem si sedla a zeptala se sama sebe: „Co se to se mnou děje? Co to cítím?“

„Je to jako pálení. Pálení… to znamená hněv. Kvůli čemu se zlobíš?“

Žádný důvod mne nanapadl, a proto jsem si řekla: „Podíváme se, jestli se nám podaří na to přijít.“ Položila jsem na postel dva velké polštáře a začala do nich velkou silou bušit. Asi po dvanácti ranách mi došlo, proč mám vztek; bylo to úplně prosté. Bušila jsem ještě víc

 

a vykřičela se, abych uvolnila emoce. Když by­lo po všem, cítila jsem se mnohem lépe a dru­hý den bylo rameno v pořádku.

 

Odpoutání od minulosti

Mnoho lidí mi tvrdí, že se nemohou radovat z pří­tomné chvíle kvůli něčemu, co se stalo v minulosti. Nemo­hou žít naplno, protože kdysi udělali něco špatně nebo něco neuděla­li vůbec. Nemohou se radovat z dneška, protože přišli o něco, co měl kdysi. Nejsou schopni lásky, protože jim kdysi někdo ublížil. Protože kdysi se jim při určité činnosti stalo něco nepříjemného čekají, že se jim to stane znovu. Jsou přesvědčeni, že jsou už navždy špatní, proto­že kdysi udělali něco, čeho litují. Život nevypadá podle jejích představ protože jim kdysi někdo něco provedl. Myslí si, že se musí rozčilovat dnes, protože se rozčilili i kdysi v podobně situaci.Díky nějaké velmi staré zkušenosti, kdy s nimi někdo ošklivé jednal, nikdy neodpustí a nezapomenou.

Dnes si nemohu užívat života, protože kdysi na střední škole mě nepozvali na večírek.

Už navždy budu mít strach ze zkoušek, protože u té první jsem neuspěl.

Nemohu žít naplno, protože jsem se rozvedl.

Už nikdy se nezamiluji, protože má první láska se se mnou ro­zešla.

Už nikdy nikomu nebudu věřit, protože mě kdysi nějaká po­známka urazila.

Navždy se musím trestat, protože jsem kdysi něco ukradl.

Nikdy to nikam nedotáhnu, protože pocházím z chudé rodiny.

 

Velmi často si nedokážeme uvědomit, že závislost na minulosti, ať byla jakákoli, NÁM ŠKODÍ. „Jim“, „viníkům“, je to srdečně jedno; oby­čejně ani nic netuší. Jen my sami si tak ubližujeme, protože si bráníme naplno prožít přítomnou chvíli. Minulost je pryč, je uzavřená a nelze na ní nic změnit. Můžeme prožívat vždy jen přítomný okamžik. Jestliže se v mysli zaobíráme minulostí, žijeme ve vzpomínkách, a tak se připra­vujeme o prožitek přítomnosti.

Cvičení: Odpoutáni se od minulosti

Vymažte nyní minulost z mysli. Zbavte se citlivých va­zeb k ní. Nechte vzpomínky vzpomínkami. Když si vy­bavíte šaty, které jste nosili ve třetí třídě, nemáte k té< vzpomínce obvykle žádný citový vztah. Je to pouhá_; pouhá vzpomínka, nic víc.

A tak tomu může být se všemi minulými událostmi ve vašem životě. Když se jich zbavíte, budete moci svo­bodně použít veškerou svoji duševní sílu k prožitku pří­tomnosti a k vytvoření spokojené budoucnosti.

Uvědomte si všechno, čeho se chcete zbavit. Nakolik jste ochotni to udělat? Pozorujte své reakce. Co pro to mu­síte udělat? Jakou do toho máte chuť? Nakolik se tomu brá­níte?

Odpuštění

Další krok – odpuštění. Odpuštění sobě i ostatním nás osvobozuje od minulosti. V knize ŠKOLA ZÁZRAKŮ se stále opakuje, že odpuštění je odpovědí téměř na všechno. Zjistila jsem, že když máme nějaký zá­drhel, obyčejně to znamená, že je potřeba někomu odpustit. Pokud vol­ně neplyneme životem, zpravidla jsme ulpěli na nějakém okamžiku v minulosti. Může to být lítost, smutek, ublížení, strach nebo vina, stud, hněv či odpor; někdy dokonce i touha po pomstě.

 

To vše pramení z neschopnosti a neochoty odpustit, odpoutat se od minulosti a žít přítomností.

Odpovědí na Jakékoli léčení je vždy láska. A cestou k lásce je odpuš­tění. Odpuštění odstraňuje zášť.

Přiblížím vám to několika způsoby.

Cvičení: Odstranění odporu

Následující staré cvičení Emmeta Foxe je stále účinné. Klid­ně si sedněte, zavřete oči a uvolněte mysl i tělo. Představte si sama sebe v setmělém hledišti divadla. Na jeviště po­stavte člověka, ke kterému chováte nejsilnější zášť. Může být z minulosti i současnosti. Až ho uvidíte zře­telně před sebou, představte si, jak prožívá příjemné zá­žitky, které pro něj mají význam. Pozorujte, jak se usmí­vá a jak je šťastný. Udržte si tuto představu několik minut a pak ji nechte zmizet.

Já bych přidala ještě další krok: až onen člověk opus­tí jeviště, postavte se tam sami. Pozorujte, jak prožíváte příjemné zážitky vy. Pozorujte, jak se usmíváte a jste šťast­ni. Uvědomte si, že hojnost Vesmíru je tu pro nás pro všech­ny.

Toto cvičení odstraňuje temná mračna zášti, která většina z nás v sobě chová. Pro mnohé to bude velmi obtížné. Pokaždé si zvolte někoho jiného. Opakujte cvičení jedenkrát denně celý měsíc a uvi­díte, že se budete cítit mnohem lépe.

Cvičení: Pomsta

Všichni, kdo kráčejí po duchovních cestách, dobře znají důle­žitost odpouštění. Předtím, než dokážeme bezvýhradně odpustit, je však většinou nutné udělat ještě další krok. To malé dítě v nás

 

někdy zatouží po pomstě, než je ochotno odpustit. Proto je násle­dující cvičení velmi užitečné.

Zavřete oči, seďte klidně. Myslete na člověka, kterému nejob­tížněji odpouštíte. Co byste mu nejraději udělali? Co by měl udě­lat on, aby dosáhl vašeho odpuštění? Představte si, že to všechno se děje právě teď. Jděte do detailů. Jak dlouho má podle vás trpět nebo se kát? Když toho máte dost, zhustěte čas a celou záležitost jednou provždy uzavřete.

Obyčejně se budete cítit lépe a bude snazší myslet na odpuš­tění. Ale provádět toto cvičení denně by vám neprospělo. Jednou, jako závěrečné cvičení, to může být osvobozující.

Cvičení: Odpouštění

Nyní jsme připraveni odpouštět. Provádějte toto cvičení pokud
možno s partnerem, anebo, jste-li sám, nahlas. Znovu usedněte
klidně se zavřenýma očima a říkejte: „Ten, komu potřebuji odpus­-
tit, je____________ a já mu odpouštím.“ To opakujte znovu

a znovu. Někomu budete muset odpustit mnoho, jiným znovu a znovu. Někomu budete muset odpustit mnoho, jiným jen jednu nebo dvě věci. Pracujete-li s partnerem, ať vám říká: „Děkuji ti, jsi volný.“ Pokud ne, představujte si, jak vám to říká ten, komu od­pouštíte. Cvičte takto nejméně pět až deset minut. Pokud vaše srd­ce nese ještě další křivdy, zbavte se jich.

Po důkladném cvičení se zaměřte sami na sebe. Nahlas si řek­něte: „Odpouštím si -.“ Vydržte opět alespoň pět minut.

Tato cvičení jsou velmi účinná. Je užitečné je provádět nejmé­ně jednou týdně, abychom se zbavili zbývajících starých nánosů. Některých zážitků se zbavíme snadno, na některých musíme pra­covat déle, až se jednoho dne rozplynou a zmizí.

 

Cvičení: Vizualizace

Další užitečné cvičení. Ať vám je někdo přečte, nebo si je na­hrajte na magnetofon a pak pusťte.

Nejdříve si představte sami sebe jako malé, pěti- až šestileté dítě. Zahleďte se mu hluboko do očí. Uvidíte v nich touhu a uvědo­míte si, že to dítě od vás chce jediné: lásku. Vztáhněte tedy ruce a obejměte je. Něžně je pochovejte. Povězte mu, jak je máte rádi a jak se o ně staráte. Všechno na něm obdivujte, řekněte mu, že je v pořádku, i když při učení chybuje. Slibte mu, že při něm bu­dete stát v každé situaci. Pak si představte, jak se dítě zmenšuje, až je tak malé, že se vejde do vašeho srdce. Přijměte je tam tak, abyste, kdykoli k němu skloníte hlavu, spatřili jeho obličej, jak se na vás dívá, a vy mu mohli projevit lásku.

Nyní si vybavte svou matku jako čtyř- nebo pětileté dítě, vydě­šenou, hledající lásku. Vezměte ji do náručí a dejte jí najevo, jak velmi ji milujete. Dejte jí najevo, že o ni máte zájem a že se na vás může kdykoli spolehnout. Až se uklidní a bude se cítit v bezpečí, nechtě ji zmenšit natolik, aby se vešla do vašeho srdce. Je tam s dru­hým malým dítětem. Oba je zahrňte láskou. Pak si představte své­ho otce jako malého, tří-, čtyřletého chlapce, vystrašeného a up­lakaného. Po tvářích se mu kutálejí slzy a neví, kam se obrátit.

S uklidňováním vystrašených dětí už máte zkušenosti: vezměte i jeho do náručí a uklidněte jej. Zabroukejte mu. Dejte mu pocítit, že ho nesmírně milujete. Dejte mu najevo, že při něm budete stát, ať se děje cokoliv.

Až mu oschnou slzy a bude klidný a spokojený, nechte jej zmen­šit se natolik, aby mohl vstoupit do vašeho srdce. Přijměte jej tam, aby si ony tři děti mohly projevovat hlubokou lásku a abyste je mohl všechny společně milovat.

 

Máte v srdci tolik lásky, že byste mohl vyléčit celou tuto planetu. Pro­zatím ji však použijte k tomu, aby léčila vás. Musíte pocítit, jak se vám v srdci rozlévá teplo, něha a láska. Nechte je, aby začaly měnit způsob, jakým myslíte a jednáte sami se sebou.

 

V nekonečnu života, kde se na­cházím, je všechno dokonalé, úplné a celistvé. Změna je při­rozeným zákonem mého živo­ta. Vítám ji. jsem ochoten se změnit Jsem ochoten změnit své myšlení. Jsem ochoten zrně–nit slova, která používám. Snad-no a s radostí směřuji od starého k novému. Odpouštím snadně­ji, než jsem očekával. Dává mi‘ to pocit lehkostí a svobody. S ra­dostí se učím mít se stále více rád. Čím většího odporu se zba­vím, tím více lásky mohu vyjád­řit Mám dobrý pocit z toho, že měním své myšlení. Učím se, jak si zpříjemnit dnešní den. V mém světě je všechno v pořádku.

 

Kapitola osmá

BUDOVÁNÍ NOVÉHO

„Odpovědi z mého nitra s lehkostí přicházejí do mého vědomí.“

 

Nechci být obézní.

Nechci být bez peněz.

Nechci být starý.

Nechci tady bydlet.

Nechci mít tenhle vztah.

Nechci být jako můj otec/moje matka.

Nechci zůstat v tomhle zaměstnání.

Nechci mít takové vlasy/tělo/takový nos. Nechci být sám. Nechci být nešťastný. Nechci být nemocný.

 

Na co se soustředíte, to roste

Z uvedených tvrzení je jasné, že prostředí, v němž jsme vyrostli, nás učilo bojovat s negativním mentálně – s tím, že pozitivní k nám auto­maticky přijde samo. Není to pravda.

Jak často jste si stěžovali na to, co nechcete? Přineslo vám to skuteč­ně to, co chcete? Chcete-Ii se opravdu změnit, boj s negativním je na­prostá ztráta času. Čím více se věnujete nechtěnému, tím více jej vytvá­říte. To, co se vám na vlastní osobě nebo na vašem životě odjakživa nelíbilo, je pravděpodobně dosud s vámi.

 

To, nač se soustředíte, roste a stává se trvalým. Odstupte od nega­tivního a soustřeďte se na to, jací skutečně chcete být nebo co chcete mít. Změňte negativní tvrzení na tvrzení pozitivní:

Jsem štíhlý.

Jsem bohatý.

Jsem věčně mladý.

Stěhuji se na lepší místo.

Navazuji šťastný nový vztah.

Jsem sám sebou.

Mám rád své vlasy/tělo/svůj nos.

Jsem plný lásky a náklonnosti.

Jsem šťastný a svobodný.

Jsem zcela zdráv.

Tvrzení

Učte se myslet pozitivně, v pozitivních tvrzeních. Tvrzení je všechno, nač pomyslíte nebo co si řeknete. Příliš často myslíme negativně. Ne­gativní tvrzení pouze vytvářejí více toho, co podle vašich vlastních slov nechcete. Pokud si říkáte, že nenávidíte svoji práci, nikam se nedostane­te. Naopak věta „Získávám skvělou novou práci“ otevře ve vašem vědo­mí cestu tomu, aby se to skutečně stalo.

Neustále pozitivně mluvte o tom, jací chcete být. Při tom je velmi dů­ležité, abyste se vyjadřovali V PŘÍTOMNÉM ČASE – jsem, mám. Vaše podvědomí vám slouží natolik poslušně, že prohlášení v budoucím ča­se – chci nebo budu mít – zůstanou jen v budoucnosti a vám budou stále unikat.

 

Jak se naučit mít rád sám sebe

Jak už jsem poznamenala, nezáleží na tom, jaký váš problém je, nej­důležitější je SEBELÁSKA. To je ta „kouzelná hůlka“, která řeší všechny problémy. Vzpomeňte si na dobu, kdy jste měli ze sebe dobrý pocit a všechno vám vycházelo. Vzpomeňte na dobu, kdy jste byli zamilova­ní: jako byste neměli žádné problémy. Sebeláska do vašeho života vne­se záplavu dobrých pocitů a štěstí.

MÁTE-LI RÁDI SAMI SEBE, CÍIŤTE SE DOBŘE. „To však není možné, dokud nejste se sebou spokojení a neberete se takoví, jací jste. To znamená: žádná sebekritika. Už slyším vaše námitky:

Ale já se kritizoval vždycky. Jak se mi může tohle na mně líbit? Mí rodiče/učitelé/milenci mě vždycky kritizovali. Co mě pak má motivovat? Ale to se nedělá. Jak se mám změnit, když se nebudu kritizovat?

Trénink mysli

Sebekritika je jen vaše mysl, která stále dokola omílá totéž. Vidíte, jak jste si ji vycvičili, aby vás zahrnovala výčitkami a odmítala se změnit? Ignorujte takové myšlenky a věnujte se důležitější práci!

Vraťme, se k předchozímu cvičení. Znovu se podívejte do zrcadla a řekněte si: „Mám se rád a jsem spokojený s tím, jaký jsem.“

Jak je vám teď? Je to nyní, po určité době, kdy jsme se učili odpouš­tět, snadnější? Dosud je to váš nejdůležitější úkol. Sebeocenění a se-bepřijímání jsou klíčem k pozitivním změnám.

V době, kdy jsem se neustále kritizovala, jsem mívala ve zvyku ob­čas se za něco plesknout po tváři. Nevěděla jsem, jaké to je být sama se sebou spokojená. Mé přesvědčení o vlastních nedostatcích a ome-

 

zeních bylo daleko silnější než má ochota uvěřit v jakoukoli dobrou vlastnost. Na vyznání lásky jsem obratem reagovala: „Proč? Co ve mně kdo může vidět?“ Nebo klasická myšlenka: „Kdyby věděli, jaká oprav­du jsem, rádi by mě neměli.“

Neuvědomovala jsem si, že všechno dobré začíná přijetím toho, co v nás je láskou k tomu, co jsme. Chvíli trvalo, než jsem si vypěstova­la harmonický, milující vztah sama k sobě.

Nejprve jsem se snažila nacházet v sobě maličkosti, které jsem po­kládala za „kladné vlastnosti“. Pomáhalo to a můj zdravotní stav se za-čal zlepšovat. Zdraví – stejně jako bohatství, láska nebo tvůrčí schop­nost přicházejí, když máme rádi sami sebe. Později jsem se učila milovat a přijímat vše, co ve mně bylo, i ty vlastnosti, které podle mne „za moc nestály“. Tehdy jsem skutečně začala dělat pokroky.

Cvičení: Jsem se sebou spokojený

Toto cvičení jsem prováděla se stovkami pacientů; výsledky jsou vynikající. Celý nastávající měsíc si neustále opakujte: „JSEM SE SEBOU SPOKOJENÝ.“ Říkejte to nejméně třista- nebo čtyřistakrát den­ně. Ne, není to mnoho. Máte-li starosti, zaobíráte se svým problé­mem přinejmenším stejně tak často. Učiňte z tvrzení „Jsem se sebou spokojený“ kráčející mantru, kterou si téměř nepřetržitě říkáte.

Toto tvrzení vám zaručuje, že vše negativní, co bylo pohřbeno ve vašem vědomí, vyplave na povrch. /Kdykoli se vám vybaví negativní myšlenka, například: „Jak můžeš být se sebou spokojený, když jsi tak obézní?“, „Tahle pitomost ti nebude k ničemu“, „Ty za nic nestojíš“ nebo jakýkoli jiný negativní nesmysl, začínáte se mentálně kon­trolovat. Nevšímejte si toho. Pouze myšlenku pozorujte; stahuje vás do minulosti. Říkejte jí: „Nechávám tě odejít, jsem se sebou spo­kojený.“

 

Dokonce i to, co vás při tomto cvičení napadá, vám ukáže mno­ho: „To vypadá hloupě“, „To nemůže být pravda“, „To je lež“, „To zní přemrštěně“ nebo „Jak mohu být sám se sebou spokojený, když dělám tohle?“

Jsou to myšlenky odporu – nechte je proběhnout. Ovládají vás jen tehdy, rozhodnete-li se jim věřit.

„Jsem se sebou spokojený, jsem se sebou spokojený, jsem se sebou spokojený.“ Bez ohledu na to, co se děje, co vám kdo říká, co vám kdo dělá, pokračujte dál. A jste-li schopni říci si to i při pohledu na něco, s čím hluboce nesouhlasíte, víte, že se vyvíjíte a měníte.

Myšlenky jsou vůči vám bezmocné, pokud jim nepodlehnete. Jsou to pouhá slova seřazená za sebou. NEMAJÍ VŮBEC ŽÁDNÝ VÝZNAM. Význam jim dáváme pouze my sami a my také určujeme, jaký význam to bude. Vyberme si tedy myšlenky, které nás živí a podporují.

Sebepřijímání částečně odstraňuje to, co si o nás myslí druzí* Kdy­bych vám neustále opakovala: „Jste růžové prasátko, jste růžové pra­sátko“, buď byste se mi vysmáli, nebo byste znervózněli a pomysleli si, že jsem se zbláznila. Rozhodně byste mi nevěřili. Mnohé myšlenky, pro které se rozhodujete, jsou přitom stejně daleko od pravdy. Vaše pře­svědčení, že vaše hodnota závisí na tom, jak vypadáte, je jen vaše vlast­ní verze tvrzení, že jste růžové prasátko.

To, co v sobě považujeme za „špatné„, je součástí naší osobnosti a jedinečnosti. Příroda se nikdy neopakuje. Na planetě Zemi se za ce­lou dobu její existence nevyskytly dvě zcela totožné sněhové vložky ne­bo kapky deště. Jediné dvě sedmikrásky nejsou stejné. I naše osobnos­ti se jedna od druhé liší stejně jako naše otisky prstů. Máme se lišit Přistoupíme-li na to, nebude existovat konkurence a srovnávání. Ne­trapte se tím, že se chcete někomu podobat. Přišli jsme na tuto plane­tu, abychom dali najevo, kdo jsme.

 

Ani už nevím, kým jsem byla v době, než jsem se začala učit mít se ráda taková, jaká právě jsem.

Praxe

Zabývejte se myšlenkami, které vám dělají dobře. Dělejte věci, díky nimž se cítíte dobře. Buďte s lidmi, se kterými se cítíte dobře. Jezte vě­ci, po kterých se cítí dobře vaše tělo. Vydejte se směrem, který vám dě­lá dobře.

Setba

Představte si sazenici rajčete. Vyrostla z malého suchého semínka. Zdaleka nevypadá ani nechutná jako rajské jablko. Pokud nevíte jistě, že je to semeno rajčete, nemusíte ani věřit, že z něj něco vyroste. Ale dejme tomu, že je zasejete do úrodné půdy, budete je zalévat a nechá­te na něj svítit slunce. Když se objeví první výhonek, ani vás nenapad­ne jej zašlápnout. Přece si neřeknete: „Tohle určitě není sazenice rajče­te.“ Spíš se na něj zblízka podíváte: „Vida ho!“ a budete s radostí pozorovat, jak roste. Když ho budete dál zalévat, dopřejete mu dosta­tek slunce a půdu kolem něj pečlivě vyplejete, časem se s největší prav­děpodobností dočkáte rostliny se spoustou šťavnatých plodů. To všech­no začalo malým semínkem.

S vytvářením vlastní zkušenosti je to stejné. Půda, kterou oséváte, je vaše podvědomí. Semeno je nové tvrzení. V něm je veškerá nová zku­šenost „Zaléváte“ ji pozitivními tvrzeními, necháte na ni svítit slunce pozitivních myšlenek. Ze zahrady vyplejete negativní myšlenky. A když se konečně objeví sebemenší důkaz úspěchu, nešlápnete na něj s tím, že to nestačí. Naopak, podíváte se na první pokrok a s radostí zajásá­te: „Vida, tady ho máme! Funguje to!“

Pozorujete, jak roste a stává se tím, co jste chtěli.

 

 

Cvičení: Vytvářejte nové změny

Nastal čas, abyste všechno, co s vámi není v pořádku, změnili v pozitivum. Nebo sepište všechno, co chcete a musíte udělat a co děláte. Tři negativní tvrzení převeďte na pozitivní.

Dejme tomu, že váš negativní seznam vypadá asi následovně:

Mám v životě zmatek.

Měl bych zhubnout.

Nikdo mě nemá rád.

Chci se přestěhovat.

Nenávidím svou práci.

Měl bych si všechno pořádně zorganizovat.

Nedělám toho dost.

Nestojím za nic.

Můžete je změnit:

Jsem ochoten zbavit se mentálního návyku, který vytvořil tuto situaci.

V mém životě probíhají pozitivní změny.

Mé tělo je spokojené a štíhlé.

Kamkoli jdu, potkávám lásku.

Bydlím na krásném místě.

Mám skvělou novou práci.

Mám všechno perfektně zorganizované.

Mám se rád a jsem se sebou spokojený.

Věřím, že život mi přináší to nejvyšší dobro.

Zasloužím si to nejlepší a teď to přijímám.

 

 

 

 

 

Tato tvrzení ozřejmí vše, co pokládáte za negativní, a proto jste se rozhodli to změnit. Budete se mít rádi, budete sami se sebou spokoje­ni, vytvoříte kolem sebe atmosféru bezpečí. Díky sebedůvěře, pocitu zasloužení a sebepřijímání se zbavíte nadváhy. Tato tvrzení vám uspo­řádají myšlenky, přivolají láskyplný vztah, získáte díky nim novou prá­ci i nový byt. Je to zázrak. Výhonek roste. Jako zázrakem můžeme usku­tečnit svá přání.

Zasloužit si dobro

Věříte tomu, že si zasloužíte všechno, po čem toužíte? Pokud ne, ne­dovolíte si, abyste to dostali. Nedovolí vám to situace, kterými se ne­kontrolované opředete.

 

Cvičeni: Zasloužím si

Znovu se podívejte do zrcadla a řekněte nahlas: „Zasloužím si

mít/nebo být ______ .        a právě teď to přijímám.“ Vyslovte to

dvakrát nebo třikrát

Jak se cítíte? Vždy věnujte pozornost svým pocitům a reakcím

svého těla.

Zní to pravdivě, nebo se ještě cítíte nezaslouženě? Cítíte-Ii co­koli negativního, vraťte se k ujišťování: „Zbavuji se podvědomého

mentálního návyku, který stojí v cestě mému dobru.“ „Zasloužím

si_____________ .“

Opakujte to tak dlouho, dokud se nezačnete přijímat, i kdyby

to mělo trvat několik dní.

Holistická filozofie

Při budování nového vycházíme z holistické filozofie, která má pro­spívat celé bytosti – tělu, mysli i duchu. Jestliže pomíjíme jedinou z těch­to tří oblastí, nejsme celiství.

Nezáleží na tom, kterou z nich začneme, pokud později zapojíme i druhé dvě.

Jestliže začínáme na fyzické úrovni, budeme pracovat s výživou a učit se, jak strava ovlivňuje náš fyzický stav. Chceme dát tělu to nejlepší -léčivé rostliny, vitaminy, homeopatii, bylinné esence dr. Bacha atd. Mů­žeme zkusit tračníkovou terapii.

Vybereme si cvičení, které nám bude nejvíce vyhovovat. Cvičení zpev-ňuje kostru a udrží vás v dobré kondici. Kromě sportování a plavání uvažte, zda by vám nevyhovoval i tanec, tchaj-ťi, karate nebo jóga. Já například denně cvičím na trampolíně.

 

Možná vám budou vyhovovat některé z dostupných léčebných a re­habilitačních metod aItarnativní medicíny, jako např. reflexní terapie nohou, různé masáže (sportovní, shiatsu, čínská automasáž atd.), Reiki, chiropraxe, akupresura, psychotronika, rolfing a podobně.

Na mentální úrovni lze provádět nejrůznější druhy vizualizace, tvůr­čí představivosti nebo pracovat s pozitivními tvrzeními.

Psychologických technik je mnoho: Gestaltpsychologie neboli celos-tní psychologie, hypnóza, hlubinná terapie, art terapie a další.

Patrik nim i meditace, jejímž prostřednictvím si lze uklidnit mysl a ne­chat projevit vlastní vnitřní inteligenci. Já se obvykle se zavřenýma oči­ma v duchu ptám: „Co je potřeba vědět?“ Tiše čekám na odpověď – buď přijde, nebo nepřijde. Když nepřijde, nevadí – přijde jindy.

V duchovní oblasti se můžete modlit, meditovat, napojit se na svůj Vyšší zdroj. Já praktikuji odpuštění a nezištnou lásku. Můžete si vybrat mezí různými duchovně zaměřenými skupinami, od křesťansky orien­tovaných přes nejrůznější metafyzické skupiny až po skupiny praktiku­jící transcendentální meditaci. Můžete použít různé metody. Když vám některá nebude vyhovovat, zkuste jinou. Mé návrhy by vám měly pro­spět. Nevím, která metoda je pro vás nejvhodnější, na to musíte přijít sami. Žádná terapie ani pracovní skupina neodpoví všem na všechny otázky. Ani já ne. Já jsem jen dalším stupněm na cestě k holistickému zdraví.

 

V nekonečnu života, kde se na­cházím, je všechno dokonalé, úplné a celistvé. Můj život je stá–le nový; každý jeho okamžik je nový a plný síly. Využívám svého pozitivního myšlení, abych vy­tvořil přesně to, co chci Toto je nový den. Já jsem nový. Myslím jinak. Mluvím jinak. Chovám se jinak, jinak se ke mně chovají i druzí. Můj nový svět je odrazem mého nového myšlení. S radostí a potěšením zasévám novou set­bu, protože vím, že z ní vyrostou nové zkušenosti. V mém světě je všechno v pořádku.

 

Kapitola devátá

KAŽDODENNÍ PRÁCE

„Rád provádím nová mentální cvičení.“

Kdybych se vzdala při prvním pádu, nikdy bych se nenaučila chodit

Všechno nové, co se má stát součástí vašeho života, je nutné procvi­čovat. Mnozí považují počáteční soustředění za „těžkou práci“. Je to spíš něco nového, co bychom se měli naučit. Učení je vždy stejné bez ohledu na to, co je jeho obsahem – ať už se učíte řídit auto, psát na stroji, hrát tenis nebo pozitivně myslet. Zpočátku tápeme a děláme chy­by. Naše podvědomí se však chybami učí a příště zjistíme, že nám to jde lépe. Žádný učený z nebe nespadl. Ale budeme se snažit ze všech sil. To pro začátek úplně stačí.

 

Vždy se podporujte

Dobře si vzpomínám na svou první přednášku. Když jsem sestoupi­la z pódia, řekla jsem si: „Louise, byla jsi skvělá. Napoprvé to bylo ab­solutně fantastické. Popáté nebo pošesté už budeš profík.“

O něco později jsem si řekla: „Pár věcí by šlo pozměnit. Upravíme to a ono.“ Jakoukoli sebekritiku jsem striktně odmítla.

Kdybych si ihned začala vyčítat, jak jsem byla nemožná a kde všu­de jsem udělala chybu, před druhou přednáškou bych měla nepřeko­natelnou trému. Takhle byla ta druhá lepší než první a při šesté jsem si skutečně připadala jako profesionál.

Sledujeme Zákon, který řídí vše kolem nás

Než jsem začala psát tuto knihu, pořídila jsem si počítač. Začala jsem mu říkat „Kouzelná dáma“. Rozhodla jsem se naučit něco nového a zjis­tila jsem, že učit se duchovním zákonům je práci s počítačem v mno­hém podobné. Pokud jsem se řídila zákony počítače, skutečně mi před­váděl „kouzla“. Když jsem je nějak porušila, stroj buď nefungoval vůbec, nebo fungoval jinak, než jsem chtěla já. Nic s ním nepohnulo. Ať jsem se rozčilovala jakkoli, „dáma“ jen trpělivě čekala, až se naučím její zá­kony, a pak byla schopna zázraků. Trvalo nějakou dobu, než jsme si začaly rozumět.

Stejný přístup musíte zaujmout nyní. Musíte se učit duchovní záko­ny a přesně podle nich postupovat. Nemůžete je přizpůsobovat svému způsobu myšlení. Musíte se naučit používat nová slova. Pak se začnou v životě dít zázraky.

 

Podpora při učení

Čím více najdete způsobů, které vás při učení podpoří, tím lépe. Na­vrhuji:

Vyjadřujte vděčnost

Pište si pozitivní tvrzení.

Meditujte – mějte radost z cvičení.

Zdravě jezte.

Vyslovujte pozitivní tvrzení nahlas.

Zpívejte si je.

Dopřejte si dostatek času na relaxaci.

Věnujte se vizualizaci a pěstujte si mentální představivost.

Čtěte a studujte.

Má každodenní práce

Probíhá asi následovně:

První myšlenky hned po probuzení, ještě než otevřu oči, jsou vyjád­řením díků za vše, nač jen mohu pomyslet. Po ranní toaletě se asi ho­dinu věnuji meditacím, svým tvrzením a modlitbám.

Následuje přibližně čtvrthodina fyzického cvičení, většinou na tram­políně. Někdy cvičím podle televizního aerobiku.

Pak snídám; většinou ovoce, ovocné šťávy a bylinkový čaj. Děkuji Matce Zemi za to, že mi poskytla potravu, děkuji všem plodům, že da­ly svůj život za to, aby mne živily.

Před obědem cvičím před zrcadlem nahlas některá tvrzení, někdy si je zpívám. Například:

Louise, jsi skvělá a mám tě ráda.

Toto je jeden z nejkrásnějších dnů tvého života.

Všechno je tu pro tvé nejvyšší dobro.

je ti odkryto vše, co potřebuješ vědět.

Dostáváš vše, co potřebuješ.

Všechno je v pořádku.

 

K obědu většinou mívám zeleninový salát. Jídlu žehnám a děkuji mu.

Odpoledne se obvykle několik minut věnuji důkladné relaxaci. Ně­kdy při tom poslouchám magnetofon.

Večeřím obvykle dušenou zeleninu a obiloviny, někdy rybu nebo drů­bež. Nejvíce mi vyhovuje jednoduchá strava. Ráda večeřím s přáteli, a pak společně žehnáme jídlu i sobě navzájem.

Večery věnuji četbě a studiu. Stále je co se učit. Někdy si píšu deset­krát nebo dvacetkrát tvrzení, kterými se právě zabývám.

Těsně před spaním si uspořádávám myšlenky. Rekapituluji uplynu­lý den a v duchu žehnám všemu, co jsem podnikla. Přesvědčuji se, že budu spát hluboce a tvrdě a ráno se probudím čilá a svěží a budu se těšit na nadcházející den.

Zní to ohromně, že? Zpočátku vám to může připadat náročné, ale zanedlouho se nový způsob myšlení stane součástí vašeho života stej­ně jako koupání nebo čištění zubů. Bude to automatické a snadné.

Mohu jen doporučit společné ranní nebo večerní meditace s celou rodinou, kterými vkročíte do dne nebo jej ukončíte. Harmonie a klid, které přinesou, stojí za námahu.

 

Jak začínáte svůj den?

Co si říkáte jako první věc po probuzení? Každý z nás má určitou myšlenku, kterou se téměř denně zabývá. Je pozitivní, nebo negativní? Vzpomínám si na dobu, kdy jsem se probouzela s povzdechem: Ach Bože, zase další den! Samozřejmě pak patřil k těm, kdy se nic nedaří. Dnes, ještě než otevřu oči, poděkuji své posteli za to, že jsem se na ní v noci tak dobře vyspala « koneckonců jsme spolu příjemně strávily noc. Dalších deset minut, stále se zavřenýma očima, ležím a děkuji za všechno dobré, co mne v životě potkalo. Plánuji si den a přesvědčuji se, že všechno se podaří a všechno se mi bude líbit. Pak vstanu a věnuji se ranním meditacím nebo modlitbám.

Meditace

Denně věnujte několik minut tiché meditaci. Pokud jste ji ještě ne­prováděli, začínejte pěti minutami. Klidně seďte, pozorujte svůj dech a nechte volně plynout myšlenky. Nepřisuzujte jim žádnou důležitost a ony samy odplynou. Přirozeností mysli je přemýšlet, nesnažte se pro­to svých myšlenek zbavovat.

Meditací se zabývá mnoho skupinových terapií a knih. Nezáleží na tom, jak a kde začnete; nakonec si sami najdete nejvhodnější způsob. Žádná meditace se nedá označit jako správná nebo špatná. Já většinou tiše sedím a ptám se: „Co potřebuji vědět?“ Nechám odpověď přijít. Po­kud chce, přijde, pokud ne, vím, že přijde později.

Další formou meditace je tiše sedět a sledovat svůj dech, jak prochá­zí tělem. Při nádechu počítejte jedna, při výdechu dvě. Počítejte do de­seti a pak začněte znovu. Když zjistíte, že se vaše mysl začala zabývat nějakými problémy, začněte znovu od jedné. Jestliže se zapomenete a dojdete třeba až k pětadvaceti, prostě se vraťte na začátek.

Jedna z mých pacientek mi připadala velmi bystrá a inteligentní. Jas­ně a rychle myslela a měla velký smysl pro humor. Přesto své myšlení nedokázala uplatnit v praxi. Měla nadváhu, byla bez peněz, neúspěš-

 

ná v zaměstnání. Už léta neměla žádnou známost. Dokázala se rych­le zorientovat v metafyzických pojmech a rychle je pochopit. Byla však přespříliš bystrá, přespříliš rychlá. Nebyla s to zpomalit, aby se mohla po smysluplnou dobu věnovat myšlenkám, které si osvojila. Každoden­ní meditace jí nesmírně pomohly. Začínaly jsme pěti minutami denně a časem jsme se dopracovaly k patnácti až dvaceti minutám.

Cvičení: Každodenní tvrzení

Vyberte si jedno či dvě pozitivní tvrzení a desetkrát nebo dva­cetkrát si je každý den napište. Nadšeně a nahlas si je čtěte. Zpí­vejte si je. Nechte svoji mysl, aby se jimi celý den zabývala. Tvrze­ní, kterými se neustále zaobíráte, se stanou přesvědčením a vždy přinesou nečekané výsledky.

Já jsem například přesvědčena, že dobře vyjdu s každým domácím. Můj poslední domácí v New Yorku byl pověstný svou neurvalostí a všich­ni nájemníci si na něj stěžovali. Za celých pět let, kdy jsem v domě byd­lela, jsem se s ním setkala jen třikrát. Když jsem se rozhodla přestěho­vat do Kalifornie, chtěla jsem se všeho zbavit a začít znovu, nezatížená minulostí. Začala jsem se zabývat tvrzeními:

 

Rychle a snadno prodávám všechen svůj majetek. Je jednoduché se přestěhovat. Všechno probíhá podle božího řádu. Všechno je v pořádku.

Neuvažovala jsem, jak bude složité prodat všechny věci nebo na čem budu pár posledních nocí spát. Nezabývala jsem se žádnými negativ­ními myšlenkami. Jen jsem si opakovala svá tvrzení. Mí pacienti a stu­denti si rychle rozebrali všechny drobnosti a většinu knih. Domácího jsem dopisem informovala, že z bytu odcházím. Kupodivu mi vzápětí zatelefonoval a vyjádřil zklamání nad mým odchodem. Nabídl mí, že napíše doporučení pro domácího v Kalifornii, a zeptal se, zda by si ode mne nemohl koupit nábytek, protože se rozhodl pronajímat byt zaří­zený.

Mé Vyšší vědomí neočekávaně spojilo dvě přesvědčení: „Zásadné vy­cházím dobře se svým domácím“ a „Všechno rychle a snadno prodám“. K překvapení sousedů jsem mohla až do posledního dne spát v poho­dlně zařízeném bytě, a dostala jsem za to zaplaceno! Odešla jsem s ně­kolika kusy oblečení, odšťavňovačem ovoce, mixérem, fénem, psacím strojem a slušným šekem k tomu, a v klidu jsem nasedla na vlak do L.A.

Nevěřte v omezení

Po příjezdu do Kalifornie jsem si potřebovala koupit auto. Nikdy před­tím jsem auto neměla, ani jsem nekupovala nic tak drahého. Nechtěla jsem si brát půjčku nebo utratit všechny úspory, a z koupě auta se stal rébus. Odmítla jsem se zabývat negativními myšlenkami ať už na na­stalou situaci, nebo na banky. Auto jsem si pořídila z půjčovny a při­tom jsem se neustále přesvědčovala, že „mám krásné nové auto a snad­no jsem k němu přišla“.

Všem jsem na potkání říkala, že si chci koupit nový vůz, ale nestih­la jsem si zatím vzít půjčku. Asi za čtvrt roku jsem se setkala s obchod-

 

ničí, která si mne okamžitě oblíbila. Když jsem jí vysvětlila svou situa­ci, řekla: Já se o to postarám.“

Zavolala přítelkyni, která jí byla dlužná laskavost, představila mne ja­ko svou „starou“ známou a poskytla jí o mně ty nejlepší reference. Za tři dny jsem vyjela do ulic s novým vozem.

Věřím, že jsem se tří měsíce zabývala koupí auta, protože jsem ni­kdy dřív nemusela platit měsíční splátky – malé dítě ve mně se bálo a potřebovalo určitý čas, aby sebralo odvahu a učinilo rozhodný krok.

Cvičení: Mám se rád

Předpokládám, že si už téměř nepřetržitě říkáte „Jsem se sebou spokojený“. To je pevný základ. Vydržte ještě alespoň měsíc.

Nyní si vezměte blok a stránku nadepište: „Mám se rád, a pro-to…“

Větu dokončete co nejvíce způsoby. Denně si ji čtěte a doplňuj­te o další myšlenky.

Můžete-li, pracujte s partnerem. Držte se za ruce a střídavě ří-kejte: „Mám se rád, a proto…“ Nejužitečnější na tomto cvičení je, že postupně zjistíte, že je téměř nemožné se podceňovat, říkáte-li si, že se máte rádi.

Cvičení: Oznamujte nové

V duchu si představujte, že už něco máte nebo něco děláte ne­bo už jste něčím, k čemu se snažíte dopracovat. Soustřeďte se i na ty nejmenší detaily. Ciťte, vizte, chutnejte, dotýkejte se, slyšte. Vší­mejte si, jak na váš nový stav reagují druzí. Vyrovnejte se s jejich reakcemi, ať jsou jakékoli.

 

Cvičení: Rozšiřujte si vědomosti

Hodně čtěte, abyste si lépe uvědomili a pochopili, jak mysl pra­cuje. Je toho hodně. Tato kniha je pouze PRVNÍM KROKEM na vaší cestě. Poslouchejte druhé a obohacujte se o jejich názory. Studuj­te, dokud se nedostanete dál. Je to práce na celý život. Čím více se naučíte, čím víc víte, čím víc cvičíte a čím víc nových poznatků prakticky používáte, tím lépe se budete cítit a tím lépe se vám bude žít.

Díky této práci SE CÍTÍTE DOBŘE!

Začněte si předvádět své výsledky

Praktikujte co nejvíce zmíněných metod; výsledky se brzy začnou vi­ditelně projevovat. Budou vás potkávat malé zázraky. To, co jste připra­veni eliminovat, se bude samo vytrácet. Nečekaně se objeví věci a udá­losti, o které stojíte. Výsledky vašeho úsilí budou nečekané.

Po několika měsících mentální práce mne nesmírně překvapilo a po­těšilo, že jsem začala vypadat mladší. Dnes vypadám mladší dokonce o deset let.

 

Mějte rádi to, kým a čím jste a co děláte. Smějte se sami sobě i svému životu a nic se vás nemůže dotknout Beztak je vše dočasné. Beztak to budete v příštím životě dělat jinak. Proč byste to tedy neměli dělat jinak už dnes?

Mohli byste si přečíst některou z knih Normana Cousinse. Smrtel­nou chorobu si vyléčil – smíchem. Naneštěstí nezměnil své mentální návyky, které byly příčinou nemoci, takže si přivodil další nemoc. I z té se však smíchem vyléčil. Existuje mnoho terapií. Vyzkoušejte je a po­užijte ty, které vám nejvíce vyhovují.

Když jdete spát, zavřete oči a znovu poděkujte za vše dobré, co vás v životě potkalo. Přivolá to další dobro.

Neposlouchejte však těsně před spaním zprávy a nedívejte se na te­levizi. Zpravodajství je jen souhrn katastrof, a ty si s sebou přece ne­chcete brát do snů. Spánkem se očišťujete a své sny můžete požádat o pomoc se vším, na čem právě pracujete. Ráno budete vždy znát od­pověď.

Choďte spát v dobré náladě. Věřte, že život je na vaší straně a posta­rá se o vše, co slouží vašemu nejvyššímu dobru a největší radosti.

Není třeba dělat si z práce dřinu. Může to být i zábava. Může to být hra. Může to být radost. Záleží na vás. I mentální cvičení vás mohou bavit, budete-li chtít. O dané osobě nebo situaci, které se tak těžko zba­vujete, si složte písničku. Malý popěvek celý proces oživí. I já se s pa­cienty směji co nejčastěji. Čím častěji se tomu všemu můžeme zasmát, tím snáz se toho zbavíme.

Kdybyste své problémy viděli v komedii, smáli byste se jim. Tragédie i komedie jsou dvě strany téže mince, záleží pouze na úhlu pohledu. Jací blázni jsme my smrtelníci!“

Snažte se, aby váš přerod byl co nejradostnější a nejpříjemnější.

Dobrou zábavu!

 

V nekonečnu života, kde se na­cházím, Je všechno dokonalé, úpl­né a celistvé. Jsem sám sobě opo­rou a život Je oporou mně. Všude kolem sebe a v každé oblasti své­ho života vidím důkazy toho, že Zákon skutečně funguje. V mém životě se projevuje všechno, čemu se učím. Ráno se probouzím s ra­dostí a vděčností. Těším se na do­brodružství každého dne, nebo vím, že v mém životě Je všechno v pořádku. Mám se rád takový, Jaký Jsem. Mám rád všechno, co dělám. Jsem živoucím, milujícím a harmonickým ztělesněním živo­ta. V mém světě Je všechno v po­řádku.

 

 

 

Kapitola desátá

MEZILIDSKÉ VZTAHY

„Všechny mé vztahy jsou harmonické.“

Zdá se, že celý náš život je tvořen vztahy. Ke všemu máte určitý vztah, i ke knize, kterou právě čtete, i ke mně a k mému učení.

Veškeré vaše vztahy – k věcem a stravě, k počasí, k dopravě i k li­dem – jsou odrazem vztahu, který máte sami k sobě a který je zase sil­ně ovlivněn vztahem, jaký jste měli v dětství k dospělým. Tehdejší re­akce dospělých jsou často totožné s vaší dnešní reakcí vůči vám samým, v negativním i pozitivním smyslu.

Zamyslete se na okamžik nad slovy, kterými se káráte a obviňujete. Nejsou to stejná slova, kterými vás kárali rodiče? A jakými slovy vás chválili? Jsem si jista, že je používáte i vy.

Možná vás nechválili vůbec. V tom případě to neumíte ani vy a jste zřejmě přesvědčeni, že se nemáte za co chválit. Nedávám vinu vašim rodičům; všichni jsme oběti obětí. Rodiče vás nemohli naučit nic jiné­ho, než co sami znalí.

 

Podle Sondry Ray, která úspěšně pracovala v oblasti mezilidských vztahů, je každý náš významný vztah odrazem našeho vztahu k jed­nomu z rodičů. Dokud nevyřešíme tento prvotní vztah, ty další nikdy nebudou podle našich představ.

Naše vztahy k okolí jsou projevem naší osobnosti. To, co přitahuje­me, vždy zrcadlí naše určité vlastnosti nebo naše určité přesvědčení o mezilidských vztazích – ať už se jedná o nadřízené, spolupracovní­ky, zaměstnance, přátele, partnery nebo děti. Nelíbí se vám na nich přesně to, co vy sami děláte nebo byste dělat chtěli nebo čemu věříte.

Nepřitahovali byste je ani by vám nezkřížili cestu, kdyby nějak ne­zapadali do vašeho života.

Cvičení: My versus „oni“

Zabývejte se chvíli člověkem, který vám vadí. Popište tři vlast­nosti, které se vám na něm nelíbí, to, co by podle vás měl změnit.

Hluboce se zamyslete sami nad sebou a zeptejte se: „V čem jsem stejný a kdy se chovám jako on?“

Zavřete oči a přemýšlejte o tom.

Pak si položte otázku, jestli Jste ochotni se změnit.

Odstraníte-li tyto mentální návyky, zvyky a přesvědčení z vlast­ního myšlení a chování, i ti druzí se buď změní, nebo odejdou z va­šeho života.

Jestliže vám nadřízený neustále projevuje nespokojenost a kritizuje vaši práci, podívejte se do sebe. Buď se v některých situacích chováte jako on, nebo věříte, že nadřízení jsou vždy kritičtí a nespokojení.

Jestliže váš podřízený ignoruje vaše instrukce nebo nepracuje tak, jak má, zamyslete se, kdy se tak chováte vy, a vyřešte to. Je příliš jednodu­ché někoho vyhodit; navíc se tím nezbavíte svého mentálního návyku.

Jestliže některý z vašich kolegů nespolupracuje, zjistěte, čím jste ně­co takového přivolali. Kdy se těžko spolupracuje s vámi?

 

Chová-Ii se k vám přítel chladně a neprojevuje vám lásku, zjistěte, nemáte-Ii v sobě přesvědčení, které jste získali v dětství pozorováním rodičů, že láska je chladná a neprojevuje se.

Jestliže vás manžel nepodporuje a neustále vás sekýruje, i tehdy pát­rejte ve svém přesvědčení z dětství. Nechoval se tak jeden z rodičů? Ne­chováte se tak vy?

A jestli vás rozčilují některé zvyky vašeho dítěte, zaručuji vám, že to jsou i vaše zvyky. Děti se učí pouze napodobováním dospělých, které mají kolem sebe. Vyřešte si tento problém sami v sobě a uvidíte, že se automaticky změní i druzí.

Toto je jediný způsob, jak měnit druhé – změnit sám sebe. Změňte své mentální návyky. Zjistíte, že i „oni“ jsou najednou jiní.

Obviňování nemá smysl. Obviňováním se jen vysilujete. Uchovejte si sílu. Bez ní nemůžete měnit. Bezmocná oběť nenachází východiska.

Jak přivolat lásku

Láska přichází, když to nejméně čekáme, když ji nehledáme. Toho pravého partnera nikdy nepotkáme v době, kdy o lásku usilujeme. Mís­to toho po něm jen marně a nešťastně toužíme.

Láska není mimo nás, láska je v nás samých. Nežádejte, aby přišla okamžitě. Možná na ni nejste připraveni nebo nejste ve stadiu, abyste mohli prožít lásku podle svých představ.

Nesnažte se s někým žít jen proto, abyste nebyli sami. Po jaké lásce toužíte? Stanovte si určitá měřítka. Udělejte si jasno v tom, o jaké kva­lity ve vztahu skutečně stojíte. Rozvíjejte je u sebe a přivoláte k sobě člověka, který je má.

Je možné zjistit, proč se vám láska vyhýbá. Není důvodem vaše pře­hnaná kritičnost? Pocit, že si ji nezasloužíte? Přehnané požadavky? Sny o princích z pohádky? Strach z důvěrností? Přesvědčení, že vás nikdo

nemůže mít rád?

Buďte na lásku připraveni. Přichystejte jí půdu, abyste ji mohli živit. Buďte láskyplní, a budou vás mít rádi. Buďte lásce otevření a přístupní.

 

V nekonečnu života, kde se nachá­zím, je všechno dokonalé, úplné a celistvé. Žiji v harmonii s každým, koho znám. V hloubí mé bytosti je bezedná studnice lásky. Nechávám tuto lásku vyvěrat na povrch. Napl­ňuje mé srdce, mé tělo, mou mysl, mé vědomí a celou mou bytost. Vy­zařuje ze mne do všech stran a ná­sobena se vrací zpět Čím více lásky dávám, tím více jí mám. Její zásoby jsou nevyčerpatelné. Když rozdá­vám lásku, je mi dobře; vyjadřují tak svou niternou radost Mám se rád, a proto s láskou pečuji o své tělo. Láskyplně ho živím, upravují a oblé­kám. Mé tělo se mí odvděčuje zdra­vím a energií. Mám se rád, a proto bydlím v útulném a pohodném by­tě, který uspokojuje všechny mé po­třeby. Naplňují jeho místnosti vibra­cemi lásky, aby ji pocítil každý, kdo do něj vstoupí, a přijímal její života­dárnou sílu. Mám se rád, a proto dě­lám prácí, která mne baví, v níž vy­užívám své nadání a schopnosti. Pracují s lidmi a pro lidi, které mám

 

rád a kteří mají rádi mne. Za svou prácí dostávám dobře zaplaceno. Mám se rád, a proto se ke všem lidem chovám laskavě a s láskou na ně myslím, vím, že to, co vydávám, se ke mně znásobeno vrátí zpět Při­tahuji jen milující lidi, protože jsou odrazem mé osobnosti* Mám se rád, a proto odpouštím své minulostí a zbavuji se všech svých dřívějších zkušeností. Jsem svobodný. Mám se rád, a proto bezvýhradně milují pří­tomnost a každý její okamžik pro­žívám pozitivně. Vím, že má bu­doucnost je harmonická, bezpečná a jasná, protože jsem milovaným dí­tětem Vesmíru, který o mne teď a na­věky laskavě pečuje. V mém světě je všechno v pořádku.

 

Kapitola jedenáctá

PRÁCE

„Má práce mne hluboce uspokojuje.“

Chcete, aby to platilo i pro vás? Chcete to? Možná se omezujete ně­kterou z následujících myšlenek:

Nenávidím svoji práci.

Nesnáším svého nadřízeného.

Mám malý plat.

S mou prací není nikdo spokojený.

Nevycházím s kolegy.

Nevím, co chci vlastně dělat.

To je negativní, obranné myšlení. Myslíte, že se jím vaše situace v za­městnání zlepší? Přistupujete k problému ze špatného konce.

 

Pokud vás vaše práce nezajímá, chcete-li dělat něco jiného, máte v zaměstnání problémy nebo jste dostali výpověď, nejlépe se s tím vy­pořádáte takto:

Požehnejte s láskou své současné práci a uvědomte si, že to je jen první krok na vaší cestě. Do dnešní situace jste se dostali díky svým myšlenkovým návykům. Pokud s vámi druzí nezacházejí podle vašich představ, pak takové jednání přivolává do vašeho vědomí určitý men­tální návyk. Proto se v duchu zamyslete nad svým současným nebo předchozím zaměstnáním a s láskou požehnejte všemu, co s ním sou­visí nebo souviselo: budově, výtahům, schodištím, kancelářím, nábyt­ku a vybavení, nadřízeným, spolupracovníkům i všem zákazníkům.

Začněte se přesvědčovat: „Vždyť jsem pracoval pro ty nejlepší nad­řízené“, „Vedoucí se mnou vždy jedná zdvořile a s respektem“ a Je vel­korysý a dobře se s ním spolupracuje“. Půjde to s vámi celý život, a až se sami dostanete na vedoucí místo, budete jednat podle toho.

Jeden mladý muž právě nastupoval do nového zaměstnání a měl tré­mu. Vzpomínám si, že jsem mu říkala: „Proč by ti to nemělo jít? Samo­zřejmě budeš úspěšný. Otevři své srdce a nech své schopnosti volně plynout. Děkuj s láskou firmě, kolegům i nadřízeným a všem zákazní­kům a všechno půjde dobře.“ Zachoval se podle mé rady a měl úspěch.

Chcete-li odejít ze svého současného zaměstnání, začněte se pře­svědčovat, že s láskou uvolňujete místo svému nástupci, který je rád zaujme. Uvědomte si, že určití lidé hledají přesně to, co nabízíte, a pro­to se vaše cesty zkřížily.

Pozitivní tvrzení a vaše práce

„Jsem zcela otevřený a ochotný přijmout nové místo, ve kterém využívám svůj talent a schopnosti a v němž se projevuji tvůrčím způsobem, který mne uspokojuje. Pracuji v krásné čtvrti, pro lidi a s lid­mi, které mám rád a kteří mají rádi mne a respektují mne. Mám skvělý plat.“

 

Pokud vám některý z vašich kolegů vadí, požehnejte mu, kdykoli si na něj vzpomenete. V každém jsou skryty určité vlastnosti. Záleží na nás, které z nich dáváme najevo, zda dobré, nebo špatné. Každý z nás se může stát ztělesněním dobra nebo zla. Pokud je osoba, kte­rá vám vadí, kritická, říkejte si, že je laskavá a shovívavá. Chovají-Ii se k vám nepříjemně, tvrďte si, že je s nimi legrace. Jsou-li krutí, tvrďte si, že jsou jemní a soucitní. Budete-li si všímat jen jejich dobrých vlast­ností, projeví vám je bez ohledu na to, jak budou přistupovat k ostat­ním. Příklad:

Další pacient dostal práci jako pianista v klubu, jehož vedoucí byl všeobecně znám svou nesnášenlivostí a arogancí: zaměstnanci mu do­konce dali přezdívku „Smrtka“. Zeptal se mne, jak by se měl zachovat.

Odpověděla jsem: „V každém člověku jsou skryty dobré vlastnosti. Nezáleží na tom, jak na něj reagují ostatní; s tebou to nemá nic spo­lečného. Kdykoli na něj pomyslíš, s láskou mu požehnej. Neustále se přesvědčuj: ,Vždy jsem pracoval pro skvělé nadřízené.‘ Státe dokola.“

Zachoval se přesně podle mé rady. Vedoucí ho začal mile zdravit a brzy mu začal dávat odměny; najal ho dokonce do dalších klubů. K ostatním zaměstnancům, kteří k němu vysílali negativní myšlenky, zůstal arogantní.

 

Máte-Ii svou práci rádi, ale domníváte se, že za ni dostáváte málo za­placeno, pak s láskou žehnejte platu, který máte. Vyjádření vděku za to, co už máme, umožňuje růst. Přesvědčujte se, že právě nyní otevírá­te své vědomí většímu bohatství a že SOUČÁSTÍ tohoto bohatství je i váš vyšší plat. Přesvědčujte se, že si zasloužíte vyšší plat, protože jste pro firmu přínosem a protože firma se s vámi chce podělit o svůj zisk. Vždy se snažte udělat co nejvíc a co nejlépe: Vesmír se tak dozví, že jste při­praveni vyšvihnout se na další, ještě lepší místo.

Vaše vědomí vás dostalo tam, kde právě jste. Buď vás tam bude držet, nebo vás pozvedne výš. Záleží na vás.

 

• nekonečnu života, kde se nacházím, je všechno doko­nalé, úplné a celistvé. Uspo­kojujeme, jak vyjadřuji své je­dinečné nadání a schopnosti. O mou práci mají lidé zájem. Je po ní velká poptávka, a já si mohu vybrat to, co chci dě­lat Hodně vydělávám – pra­cí, která mne uspokojuje, kte­rá mi činí radost a potěšení.

V mém světě je všechno v po­řádku.

 

Kapitola dvanáctá

ÚSPĚCH

„Každá zkušenost je úspěch“

Co je to „neúspěch“? Něco se nepovedlo tak, jak jste chtěli nebo doufa­li? Zákon zkušenosti účinkuje bez výjimky. Jste dokonalým zosobněním vlastních myšlenek a vlastního přesvědčení. Udělali jste něco nebo věří­te něčemu, co vám tvrdí, že si to nezasloužíte – anebo že za to nestojíte.

Totéž jako s počítačem: je-li něco v nepořádku, chyba je vždy ve mně. V něčem jsem se neřídila pravidly, podle nichž počítač pracuje. Zname­ná to pouze, že se musím naučit něco nového.

Na starém rčení „Když neuspěješ napoprvé, zkus to znovu“ je hodně pravdy. Nesmíte si začít vyčítat chyby a dělat totéž postaru. Zjistěte, v čem jste chybu udělali, a zkuste to jinak, dokud se to nenaučíte správně-

Myslím, že máme přirozené právo jít po celý život od úspěchu k úspě­chu. Pakliže se tak neděje, buď nejsme sladěni se svými vnitřními schop­nostmi, nebo nevěříme, že se toto právo vztahuje i na nás, nebo nejsme schopni svůj úspěch rozpoznat.

Stanovíme-li si příliš vysoká kritéria, kterých s největší pravděpodobnos­tí nemůžeme v dané době dosáhnout, nikdy nesplníme svá očekávání.

 

Když se malé dítě učí chodit nebo mluvit, povzbuzujeme ho a chválíme za sebemenší pokrok. Dítě se rozzáří a ze všech sil se snaží být ještě lepší. Povzbuzujete tak i sami sebe, když se učíte něco nového? Anebo si celý pro­ces ztěžujete, protože si říkáte, jaký jste hlupák, nešika nebo smolař?

Mnozí herci a herečky žijí v domnění, že už při první zkoušce musejí po­dat perfektní výkon. Připomínám jim, že účelem zkoušky je naučit se roli. Zkoušení je fáze, kdy lze chybovat, hledat nové cesty a učit se. Pouze opa­kovaným cvičením se naučíme něco nového, co se má stát přirozenou sou­částí našeho života. Za prací každého profesionála se skrývají nespočetné hodiny cvičení.

Nedělejte, co jsem dělávala já – odmítala jsem se pokoušet o cokoli no­vého, protože jsem nevěděla, jak na to, a nechtěla jsem vypadat hloupě. Učit se znamená chybovat tak dlouho, až si podvědomí složí dohromady správ­ný obrázek.

Nezáleží na tom, jak dlouho jste se považovali za smolaře; už v tomto okamžiku můžete začít vytvářet mentální návyk úspěchu. Jedno v čem, zá­sady se nemění. Je nutné zasít „semeno“ úspěchu, ze kterého vyroste boha­tá sklizeň.

Můžete při tom použít některá z následujících „úspěšných“ tvrzení:

Božská Inteligence mi poskytuje veškeré myšlenky,

které mohu využít.

Jsem úspěšný ve všem, do čeho se pustím.

Na světě je všeho dost pro všechny, i pro mne.

Mé služby potřebuje spousta zákazníků.

Stanovuji si nové vědomí úspěchu.

Všechno se mi daří.

Jsem magnetem Božské hojnosti.

Jsem požehnán nade vše očekávání.

Přichází ke mně bohatství všeho druhu.

Na každém kroku na mne čeká příležitosti

Vyberte si jedno tvrzení a několik dní si je opakujte. Pak totéž udělejte s dalším. Zcela si jimi zaplňte vědomí. Nestarejte se o to, „jak“ je uskuteč­níte; příležitost si k vám už najde cestu. Věřte, že vaše vnitřní Inteligence vás povede. Ukáže vám, kudy jít. Zasluhujete si úspěch ve všech aspektech svého života.

 

V nekonečnu života, kde se nacházím, Je všechno doko­nalé, úplné a celistvé. Jsem zajedno se silou, která mne stvořila. Mám všechny před­poklady k úspěchu. Proudí mnou vše, co potřebuji k to­mu, aby se úspěch projevil i v mém životě. Až je mi dáno učinit cokoli, bude to úspěš­né. Učím se z každé zkuše-nosti. Jdu od úspěchu k úspě­chu. Mou cestu tvoří stupni ke stále větším úspěchům. V mém světě je všechno v po-řádku.

 

Kapitola třináctá

BOHATSTVÍ

„Zasloužím si to nejlepší a právě teď to přijímám.“

Chcete-li, aby se to splnilo, pak nevěřte žádnému z následujících tvr­zení:

Peníze nerostou na stromech.

Peníze jsou špinavé.

Peníze jsou zlo.

Jsem chudý, ale čistý/dobrý.

Bohatí jsou zloději.

Nechci být stejný snob jako ti, co mají peníze.

Já nikdy neseženu dobrou práci.

Já nikdy nemohu vydělat peníze.

Peníze se rychleji utrácejí než vydělávají.

Jsem samé dluhy.

Chudí se nikdy nevyhrabou z bídy.

Mí rodiče byli chudí, chudý budu i já.

Umělci musejí strádat.

 

Peníze mají jen podvodníci.

Jsem vždy poslední na řadě.

Ale já si nemohu říci tolik.

To si nezasloužím.

Nejsem dost dobrý na to, abych hodně vydělával.

Nikomu neříkej, kolik mám v bance.

Nikdy si nepůjčuj peníze.

Ušetřený halíř je vydělaný halíř.

Šetři pro strýčka příhodu.

Každým okamžikem může přijít krize.

Nesnesu, aby měli druzí peníze.

Peníze se vydělávají jen těžkou prací.

Čemu z toho věříte? Skutečně se domníváte, že vám přesvědčení to­ho druhu dopomůže k bohatství?

Je to staré omezené myšlení. Možná takový názor na peníze pano­val u vás doma, protože „rodinná“ přesvědčení zůstávají s námi, dokud se jich vědomě nezbavíme. Ať už přišla odkudkoli, chcete-li prospero­vat, musejí opustit vaše vědomí.

Pro mne pravé bohatství začíná tehdy, když mám sama ze sebe dob­rý pocit. Je to svoboda dělat si, co chcete a kdy chcete. Podstata bohat­ství nespočívá v penězích, ale ve stavu vaší mysli. Bohatství či chudo­ba jsou vnějším výrazem vašich myšlenek.

 

„Zasloužím si“

Nechceme-li přistoupit na to, že si zasloužíme, aby se nám dobře dařilo, pak bohatství odmítneme, i když nám padne přímo do náruče. Svědčí o tom i následující příklad:

Jeden z mých studentů se snažil zvýšit si příjem. Jednou přišel do tří­dy nesmírně vzrušený – právě vyhrál pět set dolarů. Neustále opako­val: „Já tomu nevěřím! Já přece nikdy nic nevyhrál!“ Věděli jsme, že je to odraz jeho měnícího se vědomí. Stále měl pocit, že si to v podstatě nezaslouží. Příští týden na sezení chyběl – zlomil si nohu. Účty za ošet­ření ho přišly přesně na pět set dolarů.

Bál se cesty kupředu, bál se vykročit novým směrem k bohatství a cítil se nezaslouženě. Potrestal se sám.

Vše, na co se soustředíme, se zintenzivňuje a roste, proto příliš nepře­mýšlejte o účtech. Soustředíte-li se na nedostatek a na dluhy, budete vytvářet další.

Vesmír je nevyčerpatelný. Uvědomte si to. Počítejte hvězdy, zrnka písku na dlani nebo listy na stromě, kapky deště na okenní tabulce, ja-dérka v rajském jablku. Každé z nich je schopno zrodit nový keř s dal­šími plody. Já ráda s láskou žehnám všemu, co mám – svému bytu, tep­lu, vodě, světlu, telefonu, nábytku, spotřebičům, oblečení, dopravním prostředkům, práci, penězům, přátelům, své schopnosti vidět, cítit, chutnat, dotýkat se, kráčet a žít na této neuvěřitelně krásné planetě.

Tím jediným, co nás skutečně omezuje, je naše víra v tato omezení a v nedostatek. Co omezuje vás?

Chcete mít peníze jen proto, abyste mohli pomáhat druhým? V tom případě se považujete za bezcenné.

Neodmítejte bohatství. Pozve-li vás přítel na oběd nebo na večeři, s potěšením nabídku přijměte. Nemějte pocit, že s lidmi jen obchodu-jete“. Dostanete-li dárek, vděčně jej přijměte. Jestliže vám k ničemu ne­ní, dejte jej někomu dalšímu. Nechte věci plynout dál. Usmívejte se a dě­kujte. Dáte tak Vesmíru najevo, že jste připraveni přijímat vše, co vám bude sloužit k dobru.

 

Udělejte místo novému

Udělejte místo novému. Vykliďte ledničku, zbavte se všech zbytků. Vykliďte skříně, zbavte se všeho, co jste za uplynulý půlrok nepoužili. Věcí, které jste nepoužili už rok, se zbavte za každou cenu. Prodejte je, vyměňte, darujte, spalte – cokoli.

Mít přeplněné skříně znamená mít taky přeplněnou mysl. Při vyklí­zení šatníku si říkejte: „Uklízím v zásuvkách své mysli.“ Vesmír zbož­ňuje symbolická gesta.

Když jsem poprvé uslyšela, že bohatství Vesmíru je dostupné všem, připadalo mi to trapné. „Podívej na všechny chudé,“ říkala jsem si. „Po­dívej na vlastní zdánlivě beznadějnou chudobu.“ Tvrzení „Tvoje bída je jen to, čemu sama věříš“ mne rozčilovalo. Trvalo léta, než jsem si uvě­domila a připustila, že za svůj neúspěch nesu odpovědnost jen a jen já sama. Byla jsem přesvědčená, že za nic nestojím, že si nic nezaslou­žím, že peníze se těžko získávají, že jsem neschopná a nemám talent.

NEJSNÁZE ZE VŠEHO SE ZÍSKÁVAJÍ PENÍZE!

Jak reagujete na toto tvrzení? Věříte mu? Rozčiluje vás? Je vám lho­stejné? Máte chuť mrsknout knihou přes celý pokoj? VÝBORNĚ! Dotkla jsem se něčeho hluboko ve vás, zasáhla jsem přímo vaši nechuť slyšet pravdu.

To je oblast, na které je třeba pracovat. Je načase, abyste přistoupili na možnost, že k vám budou plynout peníze a dobro.

 

Mějte rádi své účty

Důležité je, abyste si přestali dělat starosti se svou finanční situací a přestali mít odpor k účtům. Většina lidí je považuje za jakýsi trest, je­muž je radno se vyhnout. Účty ale dokazují naši schopnost platit. Váš věřitel předpokládá, že jste solventní, a proto vám poskytuje výrobek nebo službu předem. Já láskyplně žehnám každému Učtu, který přichá­zí, každému šeku, který podepisuji. Platíte-Ii s nechutí, peníze k vám budou těžko hledat cestu zpátky. Platíte-li s láskou a radostí, dáváte průchod hojnosti. Zacházejte s penězi jako s přítelem a ne jako s čím­si, co zmačkáte a nacpete do kapsy.

Vaší jistotou není zaměstnání nebo bankovní účet, ani vaše investi­ce nebo manžel či rodiče. Vaše jistota spočívá ve schopnosti napojit se na Vesmírnou sílu – která je Stvořitelem všeho.

Ráda myslím na to, že má vnitřní síla je totožná s Vesmírnou silou, která mi poskytuje vše potřebné – stejně snadno a prostě jako dech. Vesmír je neomezeně štědrý a bohatý a vy máte od narození právo do­stat vše, co potřebujete, pokud se ovšem nerozhodnete věřit pravému opaku.

S láskou žehnám i telefonu, kdykoli jej použiji, a často se ujišťuji, že mi přináší bohatství a další lásku. Stejně tak žehnám i poštovní schrán­ce: účty mi přinášejí radost z vlastního úspěchu a já děkuji firmám za důvěru v mou solventnost. Žehnám i zvonku u dveří a hlavnímu vcho­du, protože vím, že jím do mého domu přichází pouze dobro. Od živo­ta očekávám, že bude plný radosti a dobra, a on takový je.

 

Tyto myšlenky jsou pro každého

Jedno z mých sezení zaměřených na zvyšování bohatství navštívil prostitut. Byl přesvědčen o svých kvalitách a chtěl svou prací vydělávat sto tisíc dolarů ročně. Dala jsem mu tytéž rady, jaké poskytuji vám, a on mohl brzy začít investovat do svého koníčka – čínského porcelánu. Od té doby trávil většinu času doma a těšil se z rozrůstající se sbírky.

Radujte se ze štěstí druhých

Nebraňte vlastnímu úspěchu a zbavte se odporu nebo závisti vůči tomu, kdo má víc než vy. Nekritizujte ho za to, jak se rozhodl utratit své peníze. Nic vám do toho není.

Každého řídí zákon vlastního vědomí. Pečujte o vlastní myšlenky. Žehnejte štěstí druhých a uvědomte si, že je ho dost pro všechny.

Dáváte malé spropitné? Máte ve zvyku utrousit na adresu toaletářky nějakou škrobenou poznámku? Ignorujete o Vánocích vrátné v domě nebo v práci? Škudlíte a kupujete si levnější zeleninu a chleba, i když nemusíte? Nakupujete v bazarech a objednáváte si zásadně nejlevněj­ší oběd na jídelním lístku?

Existuje zákon nabídky a poptávky. Nabídka přichází první. Peníze si vždy najdou správnou cestu tam, kde jsou potřeba. I ta nejchudší ro­dina dokáže téměř vždycky dát dohromady dost peněz, aby mohla za­platit například křtiny.

Vizualizace – oceán hojnosti

Vaše vědomí dostatku není závislé na penězích, naopak: množství peněz, které k vám přichází, odpovídá tomu, jak si představujete do­statek.

Záleží na tom, jaké množství jste schopni si představit: čím větší, s tím větším se setkáte.

 

Ráda si v duchu představuji sama sebe na břehu moře: dívám se na hladinu a vím, že toto nesmírné množství je mi dostupné. Podívejte se na své ruce – jakou „odměrku“ držívají? Lžičku, náprstek, papírový pohárek, sklenici, džbán, kbelík, vaničku, nebo jste na tento oceán hoj­nosti dokonce přímo napojeni? Rozhlédněte se; zjistíte, že všeho je dost pro všechny bez ohledu na to, jakou nádobu kdo drží. Nikoho nemů­žete okrást a nikdo nemůže okrást vás. A v žádném případě oceán nevy-sušíte. Onou nádobou je vaše vědomí, které lze kdykoli rozšířit. Cvičte si tuto představu často, abyste získali vědomí expanze a nevyčerpatel­né zásoby.

Rozevřete náruč

Alespoň jednou denně sedávám s rozpřaženýma rukama a říkám: „Jsem otevřená a ochotná přijmout veškeré dobro a hojnost Vesmíru.“ Získávám tak vědomí expanze.

Vesmír mi může dodat pouze to, co mám ve svém vědomí, a to mo­hu kdykoli obohatit. Podobá se to vesmírné bance. Mentálně do ní uklá­dám tím, že si rozšiřuji vědomí o dalších schopnostech, které ještě mo­hu získat. Meditace, léčebné postupy a pozitivní tvrzení jsou mentální vklady. Zvykněme si do banky každý den něco uložit.

Nestačí, že máte prostě víc peněz. Chcete si je užít. Dopřáváte si za své peníze něco příjemného? Jestliže to neděláte, proč? Část svých příj­mů můžete přece utratit za potěšení. Užili jste si v poslední době nějak za své peníze? Proč ne? Jaké staré přesvědčení vás brzdí? Nechte je být.

 

Peníze není třeba brát příliš vážně. Podívejte se na to s nadhledem: peníze jsou prostředek směny, nic víc a nic méně. Co byste dělali a co byste měli, kdybyste nepotřebovali peníze?

Jerry Gillies, autor knihy LÁSKA K PENĚZŮM (Moneylove), jedné z nej­lepších knih, jakou jsem kdy o penězích četla, navrhuje, abychom si za­vedli „pokutu za chudobu“. Kdykoli řekneme nebo si pomyslíme něco negativního o své finanční situaci, dáme si pokutu a peníze uložíme. Ke konci týdne musíme celou částku utratit za něco příjemného.

Je nutné zbavit se starých peněžních návyků. Časem jsem zjistila, že je jednodušší vést seminář o sexualitě než o financích. Lidé neradi sly­ší, když se útočí na jejich zažité představy o penězích. Dokonce i ti, kte­ří na má sezení přicházejí v zoufalé touze zbohatnout.

Jsem ochoten se změnit.“ „Jsem ochoten zbavit se starého negativ­ního přesvědčení.“ Někdy je s těmito tvrzeními třeba hodně pracovat, abychom otevřeli prostor vytváření bohatství.

Chceme se zbavit zažitého způsobu myšlení o výši svého příjmu. Neomezujme proto Vesmír vlastní představou určitého platu nebo pří­jmu. Tento plat či příjem je jen CESTA; NENÍ TO VÁŠ ZDROJ. To, co máte, přichází z jediného zdroje, a tím je Vesmír sám.

Existuje nekonečný počet cest. Musíme se jim otevřít. Musíme vědo­mě přijmout, že „zásilka“ může přijít kdykoli a odkudkoli. Když pak na ulici najdeme drobnou minci, tomuto zdroji poděkujeme. Nové zdroje, byť i malé, se začínají otevírat.

Jsem otevřený a přístupný novým zdrojům příjmu.

Přijímám vše dobré z očekávaných i neočekávaných zdrojů.

Jsem neomezená bytost neomezeně přijímající z neomezeného zdroje.

 

Radost z drobných úspěchů

Při práci na zvýšení bohatství získáváme vždy tolik, kolik si podle svého názoru zasloužíme. Jedna spisovatelka používala mezi jinými i tvrzení „Jako spisovatelka vydělávám hodně“. O tři dny později zašla do kavárny, kde obvykle snídala. Právě si na stolku rozložila práci, když za ní přišel vedoucí kavárny a zeptal se: „Vy jste spisovatelka, že? Ne­napsala byste mi něco?“ Přinesl několik čistých poutačů a požádal ji, aby na každý napsala „ZVLÁŠTNÍ NABÍDKA: KROCAN, $3,95″. Na oplát­ku dostala snídani zadarmo.

Ta malá příhoda jí ukázala, že se její vědomí začíná měnit, a její kni­hy se začaly prodávat.

Poznejte bohatství

Začněte ve všem rozpoznávat bohatství a mějte z něj radost.

Jeden známý newyorský evangelický duchovní vzpomíná na doby, kdy byl ještě chudý kazatel. Když v drahých čtvrtích míjel luxuxní re­staurace a vily, limuzíny a módní salony, říkával si: „To všechno je pro mne.“ Dovolte, aby vám moderní byty, jachty, banky, luxusní obchody a výstavní síně všeho druhu přinášely radost. Uvědomte si, že to vše je součástí VAŠÍ hojnosti a že si rozšiřujete vědomí, aby to sloužilo i vám, chcete-li. Při pohledu na dobře oblečené lidi si myslete: „Není fantastic­ké, že žijí v takovém blahobytu? Na světě je dost pro nás pro všechny.

 

Nechceme si přivlastňovat cizí dobro. Stojíme o vlastní.

A přesto nic nevlastníme. Pouze určitý čas užíváme určitý majetek, dokud nepřejde do dalších rukou. Někdy zůstane v rodině po několik generací, nakonec však vždy změní majitele. Život má svůj přirozený rytmus. Věci přicházejí a odcházejí. Věřím, že když něco odchází, dě­je se tak proto, aby se uvolnilo místo něčemu novému a lepšímu.

Přijímejte projevy uznání

Tolik lidí touží po bohatství, a přesto neumějí přijmout projev uzná­ní a ocenění. Pracovala jsem s mnoha začínajícími herci a herečkami, kteří toužili po kariéře filmových hvězd, a přesto přijímali pochvalu s ostychem.

Uznání je dar. Obohacuje vás. Učte se je vděčně přijímat. Mne mat­ka odmalička učila, abych se usmála a poděkovala, kdykoli mne někdo pochválí nebo obdaruje. Byl to vklad do života.

Ještě lepší je projev uznání přijmout a oplatit, takže se dárce cítí, ja­ko by byl sám obdarován. Je to způsob, jak udržovat v pohybu příliv dobra.

Mějte radost z toho, že jste tak bohatí, že se každé ráno můžete pro­budit a prožít nový den. Buďte rádi, že žijete, že jste zdraví, že máte přátele, že tvoříte, že jste živoucím příkladem radosti ze života. Žijte a uvědomujte si toho co nejvíc. Radujte se ze svého procesu přeměny.

 

V nekonečnu života, kde se nacházím, je všechno dokona­lé, úplné a celistvé. Ztotožňuji se se silou, která mne stvořila. Otevírám se bohatství, které nám poskytuje Vesmír, Uspo­kojuje všechny mé potřeby a splňuje všechny mé touhy dřív, než o to požádám. Bůh mne vede a ochraňuje. Vybí­rám si jen to, co mi prospívá. Raduji se z úspěchů druhých, neboť vím, že všeho je dost pro všechny. Mé vědomí hojnosti se neustále rozšiřuje a odráží se v mých zvyšujících se pří­jmech. Ode všech a odevšad ke mně přichází dobro. V mém světě je všechno v pořádku.

 

Kapitola čtrnáctá

TĚLO

„S láskou naslouchám poselstvím svého těla.“

Věřím, že všechny takzvané nemoci si v těle vytváříme sami. Tělo, stejně jako všechno ostatní, zrcadlí naše myšlenky a přesvědčení. Ne­ustále k nám promlouvá; musíme si však udělat čas a naslouchat mu. Každá buňka v těle reaguje na každou myšlenku, která nám proběhne hlavou, a na každé slovo, které vyslovíme.

Zaběhnuté způsoby myšlení a mluvy vytvářejí tělesné návyky, drže­ní těla, harmonii nebo nemoc. Člověka s neustále zachmuřenou tváří nezformovaly harmonické, láskyplné myšlenky. Tváře a těla starších li­dí zřetelně hovoří o jejich mentálních návycích. Jak asi budete vypadat vy, až zestárnete?

 

Do této části knihy jsem zahrnula seznam pravděpodobných men­tálních návyků, které jsou původcem fyzických nemocí, a nové mentál­ní návyky – tvrzení vhodná k léčbě. Osou převzaty z knihy Uzdrav své tělo.) Mimoto se budu podrobněji zabývat několika nejběžnějšími one­mocněními, abych vám přiblížila, jak si vlastně tyto problémy způso­bujeme.

Žádný z uvedených mentálních ekvivalentů neplatí bezvýhradně pro každého; může být však vodítkem pro určení příčiny nemoci. Zkuše­nosti terapeutů, kteří při léčbě vycházejí z mých poznatků, ukázaly, že tyto mentální příčiny v 90 až 95 % případů odpovídají.

*    *    *

HLAVA nás reprezentuje. Je tím, co ukazujeme světu; podle ní nás svět poznává. Potíže v oblasti hlavy většinou signalizují nějaký zásad­ní problém.

VLASY představují sílu. Když jsme nervózní a máme strach, často se spoutáváme „ocelovými obručemi“: vedou od ramenních svalů na te­meno hlavy; někdy sahají až dolů k očím.

 

Vlas vyrůstá z vlasového váčku. Při nadměrném napětí v pokožce hlavy se vlasový váček může stáhnout tak pevně, že vlas nemůže dýchat, odumírá a vypadává. Pokud napětí trvá, kůže se neuvolní, váček zůstává stažen a znemožní nový růst vlasů. Výsledkem je holo­hlavost.

Od té doby, co se ve světě „byznysu“, který způsobují frustrace a na­pětí, začaly prosazovat i ženy, rapidně u nich vzrostl počet případů vy­padávání vlasů. Dámské paruky naštěstí vypadají velmi přirozeně; pán­ské příčesky lze však rozpoznat na první pohled.

Napětí neznamená sílu. Napětí je slabost. Jen uvolněnost, soustře­dění a klid přinášejí sílu a bezpečí.

Prospělo by nám více uvolňovat tělo, mnozí by měli uvolňovat prá­vě pokožku na hlavě.

Zkuste to hned. Řekněte si, že uvolňujete kůži na hlavě, a uvědomte si, zda cítíte nějaký rozdíl. Je-li uvolnění patrné, doporučuji takto rela­xovat co nejčastěji.

UŠI představují schopnost slyšet. Ušní potíže většinou napovídají, že odmítáme něco slyšet. Bolest uší symbolizuje zlost nad tím, co slyšíme.

Bolesti uší jsou běžné u dětí: mnohokrát musejí vyslechnout věci, které slyšet nechtějí. Domácí řád jim často nedovoluje, aby se spontán­ně projevily, a jejich bezmoc se projeví bolestmi uší.

Hluchota je způsobena dlouhodobým odmítáním naslouchat dru­hým. Všimněte si, že má-li jeden z partnerů poškozený sluch, ten dru­hý často nepřetržitě mluví.

 

OČI představují schopnost vidět. Potíže s očima často naznačují nechuť něco vidět, ať už se to týká nás samých, nebo něčeho v našem minulém, přítomném či budoucím životě, Nosí-li brýle děti, vím, že u nich doma se děje něco, nač se nechtějí dívat. Nemohou-Ii to změ­nit, raději rozostří zrak.

Mnohým lidem se překvapivě snadno vrátil ostrý zrak, když se od­hodlali k návratu do minulosti a zbavili se toho, nač se odmítli dívat

Odmítáte něco, co právě probíhá? Před čím uhýbáte? Bojíte se ostře vnímat přítomnost nebo budoucnost? Co byste spatřili, kdyby to šlo? Unesete pohled na to, jak se k sobě chováte? Zkuste se nad tím za­myslet.

BOLESTMI HLAVY trpí lidé, kteří sami sobě ubližují. Až vás bude pří­ště bolet hlava, zamyslete se, kdy a jak jste si ublížili. Odpusťte si a bo­lest hlavy se rozplyne v nicotu, ze které přišla.

Migrény si způsobují lidé, kteří chtějí být za každou cenu dokonalí a vyvíjejí na sebe silný tlak. Příčinou je i silný, nahromaděný a potlačovaný hněv. Je zajímavé, že tuto bolest může téměř vždy zmírnit mas­turbace, jestliže začnete hned, když ucítíte, že na vás jde migréna. Se­xuální uvolnění zmírňuje napětí a bolest.

POTÍŽE S DUTINAMI (zejména v okolí nosu) znamenají, že nás urazil někdo blízký. Někdy jako by nám bolest až podrážela nohy a tlačila nás k zemi.

Zapomínáme, že situace si vytváříme sami, a pak se vysilujeme tím, že z vlastní frustrace obviňujeme druhé. Nikdo a nic – žádný člověk, místo ani věc – nemají nad námi moc; svou mysl ovládáme jen my. My sami si vytváříme své zážitky a svou realitu.

Vytvoříme-li mír, harmonii a rovnováhu ve své mysli, nalezneme je i v životě.

ŠÍJE představuje schopnost pružně uvažovat, vidět druhou stránku věci a všímat si názorů druhých. Potíže s krční páteří obvykle zname­nají, že tvrdošíjně trváme na svém pojetí situace.

 

Kdykoli vidím někoho v sádrovém krunýři, vím, že je to velmi zatvr­zelý a neústupný člověk, který odmítá vyslechnout cizí názor a vidět ta­ké druhou stranu věci.

Podle průzkumu Virginie Satir, vynikající rodinné terapeutky, existu­je přes dvě stě padesát způsobů mytí nádobí. Trváme-li na tom, že exis­tuje pouze jedna cesta, jedno hledisko, pak o hodně přicházíme.

KRK představuje schopnost vyslovit se, požádat, oč chceme. Krční potíže obvykle naznačují, že nejsme schopni stát za svými požadavky. Bolení v krku znamená hněv. Přidá-li se nachlazení, je v tom i mentál­ní zmatek.

LARYNGITIDA obvykle znamená hněv tak silný, že nám až zabraňu­je mluvit.

Krk také představuje tvůrčí proud v těle. V něm projevujeme své tvůr­čí schopnosti; jsou-li potlačeny, nastávají krční potíže – většinou u li­dí, kteří celý život žijí jen pro druhé a nikdy se nedostanou k tomu, co sami chtějí. Neustále se snaží vyhovět matce (otci, manželovi, milenci, nadřízeným).

Potíže s MANDLEMI a ŠTÍTNOU ŽLÁZOU jsou příznakem frustrova­né kreativity.

 

V energetickém centru v krku – páté čakře – se odehrávají veškeré změny. Odmítáme-li je nebo je právě prožíváme či se o ně snažíme, krk je vždy velmi citlivý. Dávejte pozor, když vy nebo někdo jiný zakašlete. O čem se právě mluvilo? Nač reagujete? Je to odpor a tvrdošíjnost, ne­bo se právě začalo něco měnit? Na svých sezeních používám zakašlá­ní jako nástroj sebezpytování. Pokaždé, když někdo zakašle, řeknu mu, aby se dotkl krku a nahlas řekl: Jsem ochoten se změnit“ nebo „Mě­ním se“.

PAŽE představují schopnost obsáhnout životní zkušenosti. Horní část paží souvisí s našimi možnostmi, předloktí se schopností je realizovat. V kloubech ukládáme staré city a lokty představují pružnost ve změně směru. Jste pružní, když máte změnit směr svého života, nebo vás sta­ré pocity drží na místě?

RUCE slouží k uchopení, držení a sevření. Necháváme věci pro­klouznout mezi prsty, někdy se držíme jako klíšťata. Jsme zruční, máme tvrdé pěsti, otevřené dlaně, děravé ruce, dlouhé prsty. Můžeme rozdá­vat plnými hrstmi a dokážeme vzít rozum do hrsti. Když vezmeme věc do vlastních rukou, zvládneme to levou rukou. Někdy máme obě ruce levé. Podáváme někomu ruku, jdeme ruku v ruce. Něco nám hraje na ruku nebo se nám to z rukou vymyká. Podáváme pomocnou ruku.

 

Ruce mohou být jemné nebo tvrdé, s klouby oteklými od přílišného přemýšlení či zdeformované z kritičnosti. Chamtivé ruce jsou ze stra­chu; strachu ze ztráty, z toho, že nikdy nebudete mít dost, že nic neudr­žíte, nebudete-Ii to pevně svírat. Když jeden z partnerů pevně udržuje vztah, většinou jen přivede druhého k zoufalství: pevně sevřené ruce nemohou přijmout nic nového. Volné protřesení rukou v zápěstí přiná­ší pocit uvolnění.

To, co vám patří, vám nikdo nevezme – můžete se uvolnit.

Každý PRST má svůj význam. Potíže s prsty naznačují, kde je třeba se uvolnit. Jestliže se říznete do ukazováčku, pak zřejmě nedávno do­šlo k situaci, která ve vašem egu vyvolala hněv a strach.

Palec je mentální, představuje obavy. Ukazováček souvisí s egem a strachem, prostředník se sexem a hněvem. Pokud se zlobíte, chytně­te se za prostředník a pozorujte, jak váš hněv ustupuje. Když se zlobí­te na muže, chytněte se za pravý prostředník, když na ženu, za levý. Prsteník má souvislost se svazky a zármutkem. Malíček souvisí s rodi­nou a předstíráním.

PÁTEŘ je opěrný systém. Problémy v oblasti zad signalizují, že necí­tíme pevnou oporu. Příliš často se domníváme, že naší oporou je práce, rodina nebo příbuzní; ve skutečnosti nás bezvýhradně podporuje Ves­mír, život sám. Problémy s hrudní páteří souvisejí s pocitem nedostat­ku citové opory. Manžel, manželka, milenec, přítel, nadřízený vám po­dle vašeho názoru nerozumějí nebo vás nepodporují.

Potíže v oblasti bederní páteře signalizují vinu. Bojíte se ohlédnout, co je za vámi, nebo to dokonce skrýváte za zády? Máte pocit, že vám někdo vrazí nůž do zad?

Jste na mizině, máte finanční problémy nebo se svou finanční situa­cí příliš zabýváte? Pak vás možná bolí v kříži.

 

Mnozí z nás se domnívají, že peníze jsou nejdůležitější věcí v životě a že bez nich nelze žít. Není to pravda.

To nejcennější, co máme, je DECH. A přesto naprosto samozřejmě předpokládáme, že po výdechu bude následovat další nádech. Bez na­dechnutí bychom nepřežili ani tři minuty. Síla, která nás stvořila, nám dala dost dechu na celý život. Nemáme snad právo věřit, že vše ostat­ní, co potřebujeme, dostaneme také?

PLÍCE představují schopnost přijímat a vydávat život. Plicní potíže obvykle poukazují na strach přijmout realitu nebo na pocit, že nemá­me právo žít naplno. Je nutné naučit se plný dech – zapojit při dýchá­ní břicho, plíce i klíční kosti. Týká se to zejména žen, které většinou dý­chají pouze plícemi (tzv. povrchové dýcháni)-

Rozedma plic a silné kouření znamenají popírání života. Maskují hluboce zakořeněný pocit, že nejsme hodni existence. Výčitkami se nikdo kouřit neodnaučí. Nejprve musíme změnit své přesvědčení.

PRSA představují mateřský princip. Potíže s nimi obvykle poukazují na přehnanou péči, ať už o osobu, místo, věc či zážitek.

Součástí mateřské péče je nechat dítě vyrůst. Musíme vědět, kdy po­volit otěže a už se o dítě nestarat. Člověk zahrnovaný přílišnou péčí pak není připraven zvládnout vlastní životní zkušenosti. Někdy naše páno-vité postoje doslova dusí svobodný růst druhých.

 

Rakovina prsu je důsledkem hlubokého odporu. Zbavte se strachu a uvědomte si, že Vesmírná Inteligence sídlí v každém z nás.

SRDCE představuje lásku. Krev znamená radost. Srdce s láskou roz­vádí radost do celého těla. Když si odpíráme radost a lásku, srdce usychá a vychládá. Krev nakonec zleniví a my se pomalu blížíme k ANÉM1I, ANGÍNĚ PECTORIS a INFARKTU. Vězíme až o uši v problémech, které si navíc vytváříme sami. Zapomínáme prožívat a všímat si krásy života. Celá léta ze srdce vytěsňujeme radost, až se nakonec doslova zhroutí bolestí. Lidé se srdečními příhodami si neudělají čas, aby mohli ocenit radosti života, a připravují si tak půdu pro další záchvat.

ŽALUDEK zažívá všechny nové myšlenky a zkušenosti. Koho nebo co nemůžete strávit? Co vám leží v žaludku? Žaludeční potíže většinou naznačují, že nevíme, jak strávit nové zkušenosti. Bojíme se jich.

Vzpomeňte na dobu rozvoje letecké dopravy. Mnozí si tehdy na lé­tání těžko zvykali a většina cestujících při letu používala papírové sáčky přiložené ke každému sedadlu. Dnes už je téměř nikdo nepotřebuje. Na létání už jsme si zvykli a smířili se s ním.

ŽALUDEČNÍ VŘEDY nejsou nic jiného než strach; nesmírný strach z toho, že neobstojíme v roli rodičů nebo nadřízených. Nesnášíme sa­mi sebe; nemůžeme strávit, kdo jsme. Ze všech sil se snažíme vyjít vstříc druhým, bez ohledu na to, jak důležitá je naše práce. Sami sebe si má­lo vážíme. Máme strach, že na to ostatní přijdou.

Odpovědí na tyto problémy je láska. Lidé, kteří si sami sebe váží a ma­jí se rádi, nikdy žaludečními vředy netrpí. Buďte k dítěti v sobě něžní a laskaví a dopřejte mu veškerou pomoc a podporu, jakou jste potře­bovali v dětství vy.

 

GENITÁLIE představují mužský a ženský princip. Nejste-li spokojeni v roli muže či ženy a odmítáte svoji sexualitu a své tělo jako cosi nečis­tého, většinou trpíte problémy v genitální oblasti.

Málokdy se setkám s někým, kdo vyrůstal v prostředí, kde se geni­tálie a jejich funkce nazývaly pravými jmény. Všichni jsme vyrostli v za­jetí nejrůznějších eufemismů. Pamatujete si, jaké se používaly ve vaší rodině? Mám z toho pocit, že sexuální revoluce šedesátých let byla v ur­čitém směru pozitivní.

Mnoho lidí se přesto potýká s tím, čemu psycholožka Róza Lamont říká „maminčin pánbíček“. To, co vás matka do tří let naučila o Bohu, zůstává ve vašem podvědomí – DOKUD se toho vědomě nezbavíte. Byl její Bůh hněvivý a mstivý? Co tvrdilo dogma jejího Boha o sexu? Pokud v sobě stále nosíme tyto staré pocity viny týkající se sexuality a těla, vytváříme si podmínky pro to, abychom se trestali.

Podobné příčiny mají potíže s MOČOVÝM MĚCHÝŘEM, ANÁLNÍ a VAGINÁLNÍ potíže či problémy s PROSTATOU nebo PENISEM. Pra­mení ze zkreslených představ o těle a jeho funkcích.

Každý orgán a jeho specifické funkce jsou dokonalým vyjádřením ži­vota. Oči ani játra přece nepokládáme za nečisté; proč si to tedy mys­let o genitáliích? Konečník je stejně krásný jako ucho. Bez něj bychom se nezbavili všeho, co už tělo nepotřebuje; čekala by nás jistá smrt. Kaž­dá část těla a jeho funkce jsou dokonalé a přirozené. Svým pacientům se sexuálními problémy říkám, aby přistupovali ke svému konečníku nebo pohlavním orgánům s láskou a obdivem k jejich funkci a kráse.

 

Jestliže vás to, co právě čtete, pohoršuje, zeptejte se sami sebe proč. Kdo vám přikázal zavrhovat jakoukoli část těla? Bůh to jistě nebyl. Po­hlavní orgány byly stvořeny k rozmnožování a k tomu, aby nám přiná­šely rozkoš. Popírat to znamená vytvářet bolest a trest. Sex je normál­ní, krásný a stejně přirozený jako dýchání.

Pomyslete na nekonečnost Vesmíru – je nad lidské chápání. Na okraji jedné z menších galaxií je malé slunce, kolem něhož obíhá několik teček; mezi nimi je planeta Země.

Není směšné, že by tato obrovská, neuvěřitelná Inteligence, která stvořila celý Vesmír, byla jen jakýmsi starcem s bílými vousy, který se­dí na obláčku a z výše pozoruje vaše genitálie? Právě takovou předsta­vu mnohým z nás odmalička vštěpovali.

Je nutné opustit překonané a zastaralé myšlení, které nás brzdí. Vše, čím žijeme, nás má obohacovat – i naše chápání Boha. Lze si přece vy­brat z tolika náboženství: tvrdí-li vám některé, že jste hříšní, rozhodně­te se pro jiné.

Nejsem zastáncem volného sexu. Jsem však přesvědčena, že někte­rá naše dogmata jsou naprosto nesmyslná: proto je tolik lidí porušuje a uchyluje se k pokrytectví.

Když zbavíme lidi sexuální viny a naučíme je, jak se mají mít rádi a být se sebou spokojení, začnou se k sobě i druhým chovat tak, aby to sloužilo jejich nejvyššímu dobru a radosti. Naše sexuální problémy pramení z toho, že nemáme rádi sami sebe a přistupujeme k sobě s od­porem. Proto se k sobě i k druhým chováme špatně.

Nestačí, když dětem o sexualitě předneseme pouhá fakta. Musejí si uvědomit, že jejich tělo, jejich pohlavní orgány a sexualita jim mohou přinést i rozkoš. Jsem upřímně přesvědčena, že lidé, kteří mají rádi se­be i své tělo, nedokážou ublížit – ani sobě, ani druhým.

 

Většinu UROLOGICKÝCH POTÍŽÍ vyvolávají konfliktní partnerské vztahy. Rozčiluje nás něco, co souvisí s naším ženstvím nebo mužstvím. Ženy mívají tyto problémy častěji než muži, protože mají silnější sklon tajit své utrpení.

ZÁNĚT POCHVY většinou pramení z romantického pocitu ublížení ze strany partnera. Potíže s PROSTATOU jsou spojeny víc s přesvědče­ním, že stáří oslabuje potenci. U IMPOTENCE se navíc přidružuje strach a někdy dokonce i nenávist vůči předešlému partnerovi. FRIGIDITA po­chází ze strachu nebo z přesvědčení, že není normální radovat se ze svého těla, a z odporu vůči sobě samému, což může necitlivý partner ještě vystupňovat.

PREMENSTRUAČNÍ SYNDROM (PMS) dosáhl téměř epidemických rozměrů. Rozšířil se zároveň s reklamou ve sdělovacích prostředcích. Neustále nás přesvědčují, že ženské tělo se musí téměř nepřetržitě spre-jovat, pudrovat, sprchovat a všelijak očišťovat, aby bylo měřítky naší ci­vilizace přijatelné. Ženy jsou na jedné straně pokládány za rovnocen­né bytosti mužům a na druhé straně jim je vnucována myšlenka, že určité procesy v jejich těle nejsou zcela normální. Živnou půdou pro PMS je i obrovské množství cukru, které konzumujeme.

Všechny procesy probíhající v ženském těle, včetně menstruace a menopauzy, jsou naprosto normální a přirozené. Musíme je tak chá­pat. Naše tělo je krásné a dokonalé.

 

Věřím, že příčinou POHLAVNÍCH NEMOCÍ je téměř vždy pocit sexu­ální viny, vyvolaný často jen podvědomou představou, že se nesmíme sexuálně projevovat Nositel pohlavní nemocí může mít mnoho part­nerů, nakazí se však jen ti, jejichž mentální a tělesný imunitní systém je slabý.

V posledních letech se mezi heterosexuální populací rozšířil OPAR. Tato nemoc se neustále vrací, aby nás „potrestala“ za naše přesvědče­ní, že jsme špatní. Opar má tendenci objevit se při citovém oslabení a rozrušení.

Přeneseme tuto teorii do společenství homosexuálů, kteří mají stej­né problémy jako všichni ostatní, navíc je však většina společnosti, včet­ně jejich rodičů, odsuzuje. Mít rád sám sebe za těchto okolností není snadné. Proto není divu, že homosexuálové byli mezi prvními nositeli AIDS.

Díky mnoha pověrám, které vznikly kolem kultu mládí, má mnoho žen hrůzu ze stárnutí. Muži je snášejí lépe; stárnou snáz. Neplatí to však pro většinu homosexuálů, jejichž kultura klade na mládí a krásu zvýšený důraz. Mladý byl nebo je každý, stanovená měřítka krásy splňu­jí však jen někteří. Důraz na fyzické přednosti zdaleka předčil jakýkoli zájem o cit. Homosexuálové se příliš často domnívají, že budou ve stáří zbyteční a nežádoucí. Nejste-li mladí a krásní, jako byste ztratili cenu.

Došlo tak v určitém směru k naprosté degradaci kultury; je to jen jiný způsob, jak vyjádřit, že homosexuálové jsou méněcenní. Proto se mno­zí z nich tak děsí stárnutí: lépe zemřít než zestárnout. A AIDS je nemoc, která zabíjí.

 

Nikoho neobviňuji, je však nutné pochopit, v čem se potřebujeme změnit, abychom získali lásku, harmonii a respekt. Homosexuálové se dnes zařadili do společnosti a mohou v ní žit relativně svobodně a ote­vřeně. Bohužel většina toho, co vytvořili, působí jejich přátelům utrpe­ní. Muži tradičně mívají více sexuálních partnerů než ženy: u homose­xuálů je tedy tento počet ještě vyšší. Někteří muži jsou však promiskuitní spíše proto, aby uspokojili svou marnivost, než pro potěšení. Více part­nerů, stejně jako občasnou konzumaci alkoholu a měkkých drog, ne­odsuzuji. Je to v pořádku, pokud sexualitu nezneužíváme. Jestliže však potřebujeme několik partnerů, abychom sobě i druhým cosi dokázali, pak něco není v pořádku. Potřebujeme se mentálně změnit.

Je načase se léčit, ne odsuzovat. Je třeba povznést se nad omezení z minulosti. Všichni jsme dokonalým ztělesněním života. Dokažme to právě nyní.

TLUSTÉ STŘEVO představuje schopnost zbavit se všeho, co už tělo nepotřebuje. Tělo pracuje v dokonalé rovnováze přijímání, vstřebávání a vylučování. Pouze naše vlastní obavy nám brání zbavit se všeho sta­rého.

Lidé, kteří trpí ZÁCPOU, nemusejí být zrovna lakomí, nevěří však, že budou někdy žít v dostatku. Udržují staré známosti, které jim působí utrpení. Bojí se vyhodit staré oblečení, protože by je snad někdy mohli potřebovat. Neodejdou z nudného zaměstnání, nikdy si nedopřejí potě­šení, protože musejí šetřit na horší časy. Není třeba probírat se včerejší­mi odpadky, abychom našli jídlo na dnešek. Naučte se věřit, že běh života vám vždy přinese to, co potřebujete.

 

NOHY nás nesou životem kupředu. Potíže s nohama často zname­nají obavy z posunu vpřed nebo odpor k pohybu vpřed určitým smě­rem. Bereme nohy na ramena, vláčíme je za sebou, jsme tichošlápci, máme dřevěné nohy, ploché nohy a silná stehna plná všeho, co jsme v dětství nesnášeli. Nechuť něco udělat často vyvolá potíže s nohama. KŘEČOVÉ ŽÍLY znamenají, že jsme ustrnuli v zaměstnání nebo na mís­tě, k němuž cítíme odpor. Žíly ztrácejí schopnost rozvádět radost. Krá­číte vy směrem, kterým chcete?

KOLENA, podobně jako krk, souvisejí s pružností. Vyjadřují však ohebnost a hrdost, ego a paličatost. Při pohybu vpřed se často bojíme ohnout a ztrácíme pružnost. Tuhnou nám klouby. Chceme jít kupředu, své zvyky však měnit nechceme. Proto se kolena tak dlouho hojí; pů­sobí zde naše ego. Kotník je také kloub, hojí se však mnohem rychleji.

Při potížích s koleny si položte otázku, v čem jste samolibí, v čem se odmítáte přizpůsobit. Přestaňte být tvrdohlaví. Život je plynulý pohyb. Musíme být pružní, abychom se mohli cítit pohodlně.

CHODIDLA souvisejí s porozuměním, porozuměním sobě a životu -minulému, současnému i budoucímu.

Mnoho starších lidí se obtížně pohybuje – jakoby s nechutí. Mívají často pocit, že už nemají kam jít. Pohyb dětí je naopak šťastný, taneční.

KŮŽE představuje individualitu. Kožní problémy obvykle signalizují pocit ohrožené individuality. Zdá se nám, že nás druzí ovládají.

Jedním z nejrychlejších způsobů, jak se zbavit kožních problémů, je opakovat si v duchu více než stokrát za den: „Jsem se sebou spoko­jený.“

 

NEHODY nejsou náhody. Jako vše ostatní v životě si i tyto situace vy­tváříme sami. Neznamená to, že si řekneme: „Chci, aby se mi stala ne­hoda“; určité mentální návyky k nám však mohou nehodu přivolat.

Někteří lidé jako by nehody přitahovali, jiní projdou životem bez je­diného škrábnutí.

Nehody jsou výrazem hněvu. Poukazují na prožité frustrace a na po­cit bezmoci. Signalizují zároveň vzpouru proti autoritám. Vzteky chce­me někoho uhodit, místo toho ale dostaneme ránu sami.

Když se zlobíme sami na sebe, když se cítíme provinile nebo cítíme potřebu trestu, je nehoda dokonalý způsob, jak se s něčím podobným vyrovnat.

Zdá se, že k žádné nehodě nedochází naší vinou. Jako bychom byli jen bezmocnými oběťmi osudu. Díky nehodě však můžeme u ostatních hledat pozornost a sympatie. Našim zraněním je věnována péče. Čas­to je přitom nutný klid na lůžku, někdy i nadlouho.

Máme přitom velké bolesti. Podle toho, kde v těle se objeví, lze určit, proč se cítíme provinile. Stupeň fyzického poškození nám dává poznat, jak krutě jsme si přáli být potrestáni a jak dlouhý má být trest.

 

NECHUTENSTVÍ a CHOROBNÁ ŽRAVOST (ANOREXIE, BULIMIE) jsou odmítáním života, extrémní formou nenávisti k sobě samým. Po­trava je naše nejzákladnější výživa. Proč byste si měli odpírat výživu? Proč chcete zemřít? Co se děje, že chcete se vším skoncovat? Sebene-návist je pouze nenávist k myšlenkám, které o sobě máte. A myšlenky lze změnit!

Co je na vás tak strašného? Byli jste vychováni v rodině, kde vás hod­ně kritizovali? Měli jste učitele, který na vás viděl jen samé chyby? Tvr­dila vám vaše raná náboženská výchova, že za nic nestojíte? Tak často se snažíme najít zástupné důvody, které by nám ujasnily, proč nejsme milováni a přijímáni takoví, jací jsme.

Módní průmysl je posedlý ideálem štíhlého ženského těla; díky to­mu získalo mnoho žen pocit méněcennosti a jejich vlastní tělo se jim stalo předmětem nenávisti. Omezují se přesvědčením: „Kdybych byla štíhlá, měli by mne raději.“ Ale to nepomůže. Nic vnějšího nepomůže. Jde o to být sám se sebou spokojený.

ARTR1TIDA pochází z neustálého návyku kritizovat, v první řadě se­be a pak i druhé. Lidé trpící artritidou jsou často terčem kritiky, proto­že jejich vlastním zvykem je kritizovat druhé. Jsou posedlí perfekcionis-mem, potřebou být dokonalí vždy a za každých okolností. Znáte však někoho, kdo je skutečně „dokonalý“? Proč se snažíme dosáhnout do­konalosti a nepřiznáme si, že prostě toužíme po lásce? S utkvělým po­citem méněcennosti se velmi těžko žije.

ASTMATU se říká také „dusivá láska“. Je to pocit, že nemáte právo ani dýchat. Astmatické děti bývají přecitlivělé. Často trpí pocitem viny za vše negativní, k čemu v jejich okolí dochází. Cítí se méněcenné, a pro­to mají pocit viny a potřebu se trestat.

Na astma někdy zabírá léčba v sanatoriu, zejména pokud není na­blízku rodina.

Astmatické děti obvykle ze své nemoci takzvaně „vyrostou“. Podsta­tou je však něco jiného: odchod od rodiny a změna prostředí (odejdou na studia, ožení se nebo vdají apod.). Určitý zážitek v pozdější době

 

často uvede v chod starý mechanismus a dojde k dalšímu záchvatu. V takovém případě nereagují na současné okolnosti, ale spíše na to, co se dělo v jejich dětství.

NEŽITY, SPÁLENINY, ŘÍZNUTÍ, HOREČKY, BOLÁKY, ZÁNĚTY – to vše jsou příznaky zlosti, projevující se na fyzické úrovni. Hněv si vždy najde cestičku, i když se jej snažíme za každou cenu potlačit. Vzniklý přetlak se musí uvolnit. Bojíme se, abychom si v hněvu nezničili Svůj svět. Hněv jde přitom snadno uklidnit; stačí si jej uvědomit a říci Si tře-. ba: „To mě ale rozzlobilo.“ Nedovolíme si to sice např. ve styku s nad­řízenými, v takovém případě ale můžeme hněv a přetlak ventilovat bu­šením do něčeho měkkého nebo sportováním. Můžeme se vykřičet v autě.

Duchovně založení lidé se často domnívají, že by se neměli rozčilo­vat. Jistě, všichni časem směřujeme k tomu, abychom nevinili druhé z vlastních pocitů, ale než toho dosáhneme, je zdravější si přiznat, co v daném okamžiku cítíme.

RAKOVINA je nemoc způsobená dlouho potlačovaným a silným od­porem, který nakonec doslova užírá tělo. Určitý zážitek nebo zkušenost v dětství, na které nelze zapomenout, podlomily naši důvěru. Člověk pak žije s pocitem viny, těžko navazuje a udržuje dlouhodobější smys­luplné vztahy. Zdá se mu, že jedno zklamání střídá druhé. Pocity bez­naděje, bezmoci a opuštění ovlivňují myšlení; je jednodušší obviňovat ze všech problémů ostatní.

Lidé s rakovinou bývají také velmi sebekritičtí. Pro mnohé je klíčem k vyléčení sebeláska a spokojenost se sebou samým.

OBEZITA znamená potřebu ochrany – před ublížením, podceňová­ním, kritikou, zneužitím a urážkami, sexualitou a sexuálními vztahy, před strachem ze života atd.

Sama nadváhu nemám, přesto jsem ale poznala, že kdykoli cítím ne­jistotu, přibírám na váze. Když ohrožení pomine, přebytečná váha zmi­zí sama.

 

Boj s obezitou je ztráta času a energie. Diety jsou nanic. V okamži­ku, kdy je přestanete držet, hned zase přiberete. Nejúčinnější dieta, kte­rou znám, je sebeláska, pocit spokojenosti se sebou samým, důvěra v přirozený běh života a pocit bezpečí, protože znáte sílu své vlastní mysli. Podstupte dietu založenou na odmítání negativních myšlenek a vaše váha se vám upraví sama.

Mnoho rodičů cpe dítěti jídlo, ať je jeho problém jakýkoli. Z dětí se stanou dospělí, kteří stojí před ledničkou a říkají „Něco bych si dal“, kdykoli se v jejich životě objeví nějaký problém.

Jakoukoli BOLEST pokládám za příznak viny – vina si vždy hledá trest, a trest bolí. Chronické bolesti pocházejí z chronické viny, často skryté tak hluboko, že o ní už dávno nevíme.

Vina je naprosto neužitečný pocit. Nikomu nepomůže v tom, aby se cítil lépe, ani nedokáže změnit žádnou situaci. Váš „trest“ už vypršel, propusťte se z vězení. Odpustit si znamená zbavit se viny, nechat ji být.

MRTVICE jsou způsobeny krevními sraženinami, překážkami v krev­ním řečišti v oblasti mozku, které omezují přívod krve do mozku. Mozek je „počítačem“ těla. Krev je radost a řečištěm této radosti jsou žíly a tepny. Vše probíhá podle zákonů lásky. Láska je v každé částečce Vesmírné Inteligence. Bez prožitku radosti a lásky nelze pracovat ani žít

 

Když mozek zahlcují negativní myšlenky, nezbývá místo pro přiro­zený proud lásky a radosti. Člověk se nemůže smát, pokud se nesmí chovat spontánně a svobodně. Stejné je to s láskou a radostí. Život ne­ní krutý ani zlý, pokud se na něj tak nechceme dívat. Z každé malič­kosti můžeme dělat tragédii; stejně tak lze i v největší tragédii vidět jisk­ru štěstí.

STRNULOST těla představuje i strnulost mysli: strach nás nutí zůstat ve starých kolejích a ztrácíme pružnost. Jsme-li přesvědčeni, že existu­je pouze jediný způsob, jak něco udělat, začínáme být strnulí. Vždy se dá najít ještě jiná cesta – vzpomeňte si na Virginii Satir a jejích dvě stě padesát šest způsobů mytí nádobí.

Zjistěte, které místo na vašem těle je strnulé. Přijdete tak zároveň na to, kde je ztuhlé a rigidní vaše myšlení.

CHIRURGIE má své oprávnění. Je namístě při zlomeninách a úrazech a v situacích, které začátečník prozatím nemá sílu zvládnout. V tako­vém případě je snadnější podstoupit operaci a soustředit veškerou men­tální léčebnou energii na to, aby se podobná situace neopakovala.

Stále více lékařů se přiklání k holistickým metodám léčení, které be­rou v úvahu celou osobnost pacienta. Příčinami nemocí se však bohu­žel zabývá jen málo lékařů. Většinou léčí pouze vnější příznaky a dů­sledky choroby.

Jejich metody se omezují nanejvýš na dva způsoby: buď lidské tělo mrzačí, nebo je tráví různými jedy. Chirurg řeže. Když se na něj obrá­títe, většinou tedy doporučí chirurgický zákrok. Padne-li rozhodnutí o operaci, připravte se na ni tak, aby proběhla pokud možno hladce a vy se co nejrychleji uzdravili.

Požádejte proto chirurga a celý tým o spolupráci. Lékaři ani sestry si totiž neuvědomují, že pacient na operačním stole je sice v narkóze, ale podvědomě vnímá, co se kolem něj děje.

Jedna významná představitelka hnutí new age mi vyprávěla, že po­třebovala jít na neodkladnou operaci. Před zákrokem si promluvila s chi­rurgem a anesteziologem. Poprosila je, aby nechali během operace hrát

 

příjemnou hudbu a mezi sebou i k ní hovořili pouze pozitivně. Stejně se domluvila se sestrou na pokoji. Operace proběhla hladce a rekon-valescence byla bez komplikací.

Vlastním pacientům vždy doporučuji, aby se ujišťovali: „Každá ruka, která se mne v nemocnici dotkne, mne léčí a vyzařuje pouze lásku“ a „Operace probíhá rychle, snadno a bez obtíží“, „Cítím se velmi pří­jemně.“

Po operaci co nejčastěji poslouchejte příjemnou hudbu a ujišťujte se: „Uzdravuji se rychle, snadno a bez obtíží.“ „Cítím se každým dnem lé­pe.“ Máte-li možnost, pozitivní tvrzení si nahrajte a pásek si během re-konvalescence přehrávejte. Všímejte si příjemných pocitů, ne bolestí. Představte si, jak vám ze srdce pažemi do dlaní proudí láska. Položte pak ruce na místo, které se hojí, a řekněte mu: „Mám tě rád a pomá­hám ti, aby ti bylo dobře.“

OTOKY a ZDUŘENÍ představují zábrany a stagnaci v citové oblasti. Vytváříme situace, které nás zraňují, a na svých vzpomínkách navíc lpí­me. Často otékáme z nahromaděných slz, z pocitu, že jsme se dostali do pasti či slepé uličky, a z obviňování druhých za vlastní omezení.

Zbavte se minulosti. Nechtě ji odplynout. Navraťte si svou sílu. Pře­staňte se zabývat tím, co nechcete. Použijte svou mysl, aby vytvořila to, co chcete. Nechtě se unášet proudem života.

NÁDORY znamenají nesprávný růst. Perlorodka se proti cizorodému tělesu brání tím, že kolem něj vytvoří tvrdou a lesklou vrstvu. My staré bolesti hýčkáme a strháváme jim strupy. Za nějaký čas se vytvoří ná­dor. Říkám tomu „promítání starých filmů“.

 

Ženy podle mého názoru tak často trpí nádory dělohy, protože jsou citově zraňovány; trpí tím jejich ženskost Libují si v hýčkání vlastních křivd. Nazývám to syndrom „ženské ublíženosti“.

Konec našeho partnerského vztahu však neznamená, že je s námi něco v nepořádku. Ani nezvyšuje, ani nesnižuje naši cenu.

Nezáleží na tom, co se nám přihodí. Záleží na naší reakci. Všichni jsme bezvýhradně zodpovědní za své zkušenosti.

Které přesvědčení o sobě samých potřebujete změnit, aby vás měli druzí rádi?

 

V nekonečnu života, kde se na­cházím, Je všechno dokonalé, úplné a celistvé. Mé tělo je můj dobrý přítel. V každé jeho buňce je skryta Boží Inteligence. Na­slouchám jeho poselstvím a vím, že mi radí dobře. Jsem vždy v bezpečí, neboť Bůh mne vede a ochraňuje. Jsem ochoten být zdravý a svobodný. V mém svě­tě je všechno v pořádku.

 

 

 

Kapitola patnáctá

SEZNAM NEMOCI

Jsem zdravý, úplný a celistvý.“

Až budete číst tento seznam, převzatý z mé první knihy Uzdrav své tělo, snažte se přijít na to, zda existuje souvislost mezi nemocemi, které jste měli nebo máte, a jejich pravděpodobnými příčinami, které uvádím.

Seznam použijte takto:

1. Vyhledejte mentální příčinu svého neduhu. Uvědomte si, zda by mohla platit i pro vás. Pokud ne, chvíli klidně seďte a položte si otázku: „Které myšlenky mohly vyvolat tuto nemoc?“
2. Opakujte si: „Jsem ochoten zbavit se mentálního návyku ve svém vědomí, který tuto nemoc způsobil.“
3. Nový mentální návyk si několikrát opakujte.
4. Říkejte si, že tím jste se už začali léčit.

Kdykoli na svou nemoc pomyslíte, opakujte všechny uvedené kroky.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
ABSCES	Hlodavé myšlenky na křivdy, urážky, pomstu.	Dovoluji svým myšlenkám, aby se osvobodily Jsem usmířený.
ADDISONOVA NEMOC	Citová podvýživa. Vztek na sebe sama.	S láskou pečuji o své tělo, o svou mysl a své city.
AFTY	Nevyřčená jedovatá slova. Obviňování.	Ve svém láskyplném světě vytvářím jen a jen radostné prožitky.
AIDS	Zavržení sebe sama. Sexuální vina. Zakořeněné přesvědčení, že za nic nestojíte.	Jsem od Boha pocházejícím, dokonalým ztělesněním života. Raduji se ze své sexuali­ty. Raduji se ze všeho, čím jsem. Mám se rád.
AKNÉ	Odmítání sebe sama.	Jsem od Boha
	Štítivost vůči sobě.	pocházejícím ztělesněním života. Mám se rád. Beru se takový, jaký Jsem.
ALERGIE	Na koho jste alergičtí? Odmítání vlastní síly.	Svět Je bezpečný a přátelský. Jsem v bezpečí. Jsem usmířený se životem.
ALKOHOLISMUS	Pocit marnosti, viny a neschopnosti. Zavrhování sebe sama. Házení flinty do žita.	Žiji v přítomnosti. Každý okamžik je nový. Vážím si sám sebe. Mám se rád a jsem se sebou spokojený.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
ALZHEIMEROVA NEMOC	Touha opustit tuto planetu. Nezpůsobilost brát život takový, jaký je.	Všechno probíhá ve správném okamžiku v čase i prostoru. Bůh vždy Jedná správně.
AMNÉZIE	viz ZTRÁTA PAMĚTI
ANÉMIE	Nerozhodné, polovičaté postoje. Málo radosti. Strach ze života. Pocit, že za nic nestojím.	Mohu se naplno radovat ze života. Je to bezpečné. Mám rád život.
ANÉMIE, SRPKOVITÁ (u amerických černochů)	Veškerou radost ze života kazí utkvělá představa, že za nic nestojím.	Toto dítě má nesmírnou radost ze života. Láska mu dává sílu. Bůh každý den koná zázraky.
ANGÍNA	Strach. Potlačované emoce. Potlačovaná kreativita.	Mé dobro proudí bez překážek. Svým prostřednictvím vyjadřuji myšlenky pocházející od Boha. Jsem usmířený.
ANOREXIE	viz NECHUTENSTVÍ
APATIE	Vzdorování citům. Umrtvování sama sebe. Strach.	City jsou bezpečné. Otevírám se životu. Raduji se ze života.
ARTERIOSKLERÓZA	Vzdor, napětí. Zatvrzelá úzkoprsost. Odmítání vidět dobro.	Cele se otevírám životu a radosti. Na svět se chci dívat s láskou.
ARTRITIDA	viz ZÁNĚT KLOUBŮ

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
ARTRUICKÉ PRSTY	Touha trestat. Provinilost. Pocit diskriminace.	Dívám se s láskou a pochopením. Veškeré prožitky vystavuji paprskům lásky.
ASTIGMATISMUS	viz OČNÍ POTÍŽE
ASTMA BRONCHIALE	Přemáhání vlastních emocí. „Dusivá láska“. Neschopnost dýchat sám za sebe. Potlačovaný pláč. Provinilost nad tím,	Je bezpečné převzít zodpovědnost za svůj život Jsem ochoten být svobodny.
	co probíhá v mém blízkém okolí.
ASTMA, DĚTSKÉ	Strach ze života.	Toto dítě je v bezpečí Je obklopeno láskou a péčí.
BOLESTI AKUTNÍ	Touha po lásce a bezpečí.	Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Mám rád lidi a oni mají rádi mne.
CHRONICKÉ	Vina. Vina si vždy hledá	S láskou se zbavuji
	trest.	minulosti. Jsem svobodný a „oni“ také. V mém srdci je teď všechno v pořádku.
BRADAVICE	Vyjádření nenávisti. Přesvědčení, že jsem ošklivý.	Plně vyjadřuji lásku a krásu života.
BRADAVICE NA CHODIDLE	Zloba jakožto podstata chápání. Rostoucí frustrace z budoucnosti.	Přirozeně a sebejistě postupuji vpřed. Věřím v běh života. Oddávám se proudu života.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
BRIGHTOVA NEMOC	Pocit, že jsem malé dítě, které „nic neumí pořádně“ a „za nic nestojí“. Neúspěch. Ztráta.	Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Záleží mi na sobě. Dělám vždy všechno správně.
BRONCHITIDA	Rozjitřené rodinné prostředí. Hádky a křik nebo dusné ticho.	Vyhlašuji klid a harmonii v sobě i vůkol sebe. Všechno je v pořádku.
BULIMIE	viz ANOREXIE
BURZITIDA	Potlačovaný hněv. Chuť někoho uhodit.	Láska uvolňuje. Láska se zprošťuje všeho, co je jiné než ona.
CELULITIDA	Lpění na karambolech minulosti. Neschopnost vyrovnat se s křivdami z raného dětství. Potíže při pohybu vpřed. Strach zvolit si vlastní směr.	Odpouštím si. Odpouštím všem. Odpouštím všemu minulému. Jsem svobodný.
CESTOVNÍ NEVOLNOST	viz KINETÓZA
CUKROVKA	Touha po tom, co by bývalo bylo, kdyby. Potřeba ovládat druhé. Nesmírný smutek. Zatvrzelost.	Tento okamžik je plný radosti. Rád si osladím život
CUSHINGŮV SYNDROM	Mentální nevyrovnanost. Příliš se zaobíráme zdrcujícími myšlenkami. Pocit přemožení a porážky.	S láskou vyvažuji své tělo i svou mysl. Zabývám se jen myšlenkami, které mi dělají dobře.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
CYSTICKÁ FIBRÓZA	Utkvělá představa, že od života nelze čekat nic dobrého. Sebelítost.	Život mne má rád. Mám rád život Chci ho přijímat naplno a svobodně.
CYSTY (viz též PRSA)	Vzpomínky na dřívější bolestné zážitky. Hýčkání starých křivd. Falešný, nesprávný růst.	Jsem rozhodnut myslet jen na krásné věci. Mám se rád.
ČELIST (SANICE) POTÍŽE	Zloba. Zášť. Touha po pomstě.	Jsem rozhodnut změnit způsob uvažování, který mi tento stav přivodil. Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Jsem v bezpečí.
DALEKOZRAKOST	viz OČNÍ POTÍŽE
DÁSNĚ (viz též KRVÁCENÍ Z DÁSNÍ)	Neschopnost stát za svým rozhodnutím. Rozbředlost.	Jsem rozhodný. Všechno dotahuji do konce. Láska mi dodává sil.
DECH	Představuje schopnost přijímat život.	Miluji život.
DĚLOHA	Představuje sídlo kreativity.	Jsem ve svém těle doma.
DERMATOMYKÓZA (PLÍSEŇ)	Frustrace z toho, že mě okolí nepřijímá. Neschopnost přirozeně postupovat kupředu.	Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Mohu sám sobě dovolit jít vpřed. Pohyb je bezpečný.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
DĚTSKÉ NEMOCI	Potíže růstu, víra v nesprávné zákonitosti, nesprávné společenské pojmy a v přesně roz­vržené harmonogramy. Nedospělé chování lidí v blízkém okolí dětí.	Toto dítě ochraňuje Bůh a obklopuje jej pouze láska. Žádáme mentální imunitu.
DIABETES MELLITUS	viz CUKROVKA
DNA	Potřeba dominovat, být nadřazený. Netrpělivost, hněv.	jsem v bezpečí, jsem usmířený se sebou i s ostatními.
RÁŽDIVÝ TRAČNÍK	Navrstvené nánosy starých, zmatečných myšlenek, které blokují vylučovací kanál. Zabřednutí do lepkavého bahna minulosti.	Zbavuji se minulosti. Myslím zdravě a zřetelně. S radostí a usmířeně prožívám přítomnost.
DREPANOCYTÓZA	viz ANÉMIE, SRPKOVITÁ
DUŠEVNÍ CHOROBA	Útěk od rodiny. Únik před skutečností, stažení se do sebe. Násilné odtržení od života.	Tato mysl zná svou pravou totožnost. Je vyjádřením Boží kreativity.
DUŠNOST	Strach. Nedůvěra v proces života. Ustrnutí v dětství.	Je bezpečné vyrůst a stát se dospělým. Svět je bezpečný. Jsem v bezpečí.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
DUTINY	Alergie na jednu konkrétní osobu, na někoho blízkého.	Vždy mne prostupuje a obklopuje klid a harmonie. Všechno je v pořádku.
DÝCHACÍ POTÍŽE	Strach či odmítání naplno přijímat život. Pocit, že nemáte právo zabírat prostor či dokonce vůbec existovat.	Mým přirozeným právem je žít naplno a svobodně. Jsem hoden lásky. Jsem rozhodnut žít naplno.
DYSPEPSIE	Strach, hrůza, úzkost. Nadávání a brblání.	Klidně a radostně trávím a vstřebávám všechny nové zážitky.
DYSTROFIE SVALSTVA	viz SVALOVÁ DYSTROFIE
EDÉMY	viz OTOKY
EKZÉM	Vnitřní protiklady. „Mentální vyrážka“.	Ve mně i kolem mne Je harmonie, klid, láska a radost.
ENDOKRINNÍ POTÍŽE (viz též ŽLÁZY)	Špatná distribuce myšlenek podporujících rozhodnost a aktivitu.	Bůh mi poskytuje všechny potřebné myšlenky. Jsem aktivní. Právě nyní, v tomto okamžiku, postupuji kupředu.
EPILEPSIE	Pocit perzekuce. Zavrhování života. Obrovský vnitřní zápas. Násilí vůči sobě.	Jsem ochoten vidět život jako věčný a plný radostí. Jsem věčný a usmířený. Mám radost.
EXANTÉM	viz VYRÁŽKA

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
FIBROIDNÍ NÁDORY A CYSTY	Urážka ženského ega. Lpění na křivdě ze strany partnera.	Zbavuji se mentálního návyku, který vyvolal tento zážitek. Ve svém životě vytvářím jen dobro.
FLEBITIDA	viz ZÁNĚT ŽIL
FLUOR	viz VÝTOK
FRIGIDITA	Strach. Popírání rozkoše.	Radovat se z vlastního
	Přesvědčení, že sex je něco špatného. Necitliví partneři.	těla je bezpečné. Raduji se z toho, že jsem žena.
GANGRÉNA	viz SNĚŤ
GASTRITIDA	Dlouhotrvající nejistota. Pocit, že špatný osud mne nemine.	Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Jsem v bezpečí.
GENITÁUE	Představují ženský a mužský princip.	Je bezpečné být sám sebou.
GENITÁLIE – POTÍŽE	Obavy, že za nic nestojím.	Raduji se z toho, jak vyjadřuji život. Jsem dokonalý takový, jaký jsem. Mám se rád a jsem se sebou spokojený.
GLAUKOM	viz OČNÍ POTÍŽE

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
HAVÁRIE	viz NEHODY
HEMOROIDY	Strach z termínů. Zloba z minulosti. Strach zbavit	Zbavuji se všeho, co není láska. Ke všemu, co chci
	se minulosti. Pocit	udělat, mám dost času
	břemene.	i prostoru.
HEPATITIDA	viz ZÁNĚT JATER
HERPES	viz OPAR
HERPES ZOSTER	viz OPAR PÁSOVÝ
HLUCHOTA	Odmítání, tvrdohlavost, izolace. Co nechcete slyšet?	Naslouchám Bohu a raduji se ze všeho, co mohu slyšet. Jsem součástí Vesmíru.
HNISAJÍCÍ VŘED	viz ABSCES
HNISAVÁ ANGÍNA	Silné přesvědčení, že si nemůžete říci o to, co potřebujete.	Je mým přirozeným právem uspokojit všechny své potřeby. S láskou a spontánně si říkám o všechno, co chci.
HODGKINOVA NEMOC	Provinilost a obrovský strach, že za nic nestojíte. Nesmírná touha prosadit se. V honbě za uznáním se zapomíná na radost ze života.	Vyhovuje mi být sám sebou. Jsem dost dobrý takový, jaký jsem. Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Vydávám a přijímám radost

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
HOREČKY	Zloba, rozhořčení.	Jsem klidným a vyrov­naným ztělesněním harmonie a lásky.
HYPERFUNKCE ŠTÍTNÉ ŽLÁZY	viz ŠTÍTNÁ ŽLÁZA
HYPERGLYKÉMIE	viz CUKROVKA
HYPERVENTILACE	Strach. Odpor ke změně. Nedůvěra v běh života.	Všude ve Vesmíru jsem v bezpečí Mám se rád a věřím v běh života.
HYPOFÝZA	Představuje sídlo sebeovládání.	Má mysl a mé tělo jsou v dokonalé rovnováze. Ovládám své myšlenky.
HYPOGLYKÉMIE	Únava, zmoženost. Život je příliš těžké břemeno.	Jsem ochoten učinit svůj život světlým, lehkým, plným radosti.
HÝŽDĚ	Představují sílu. Ochablé hýždě indikují ztrátu síly.	Moudře investuji svou sílu. Jsem silný. Cítím se bezpečně. Všechno je v pořádku.
CHODIDLA	Představují chápání -sebe sama, života, ostatních.	Všemu jasně rozumím a jsem ochoten měnit se zároveň s časem. Jsem v bezpečí.
CHODIDLA – POTÍŽE	Strach z budoucnosti a z ustrnutí na místě.	Přirozeně a s radostí postupuji kupředu.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
CHOLESTEROL	Ucpává průchody radosti. Strach přijímat radost.	Jsem ochoten mít rád život Volně mnou proudí radost Přijímat je bezpečné.
CHRÁPÁNÍ	Tvrdohlavé odmítání zbavit se starých mentálních návyků.	Vypouštím z mysli vše, co se nepodobá lásce a radosti. Od minulosti směřuji ke všemu novému, svěžímu a vitálnímu.
CHRONICKÉ NEMOCI	Odmítání změn. Strach z budoucnosti. Pocit nejistoty.	Jsem ochoten růst a měnit se. Vytvářím si bezpečnou budoucnost.
CHŘIPKA	Reakce na všeobecnou negativitu a všeobecná přesvědčení. Strach. Víra v pravdivost statistik.	Jsem mimo dosah společenských předsudků. Nepodléhám žádným vlivům.
CHUDOKREVNOST	viz ANÉMIE
CHUŤ K JÍDLU – NADMĚRNÁ	Strach. Potřeba ochrany. Posuzování citů.	Jsem v bezpečí. To, co cítím, je bezpečné, normální a přijatelné.
– ZTRÁTA	Strach. Sebeochrana. Nedůvěra v život.	Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Jsem v bezpečí. Život je bezpečný a plný radosti.
IMPOTENCE	Sexuální tlak, napětí, vina. Společenské předsudky. Nevraživost vůči bývalému partnerovi. Strach z matky.	Nechávám s radostí a spontánně působit sílu svého pohlavního principu.

 

Problém	Možná příčina Novy mentální návyk		Problém
INFARKT	Vypuzení veškeré radosti z těla kvůli penězům, postavení, funkci atd.		Navracím svému srdci radost Všemu vyjadřuji lásku.
INFEKCE	Podrážděnost, hněv, rozladěnost.		Jsem rozhodnut žít v klidu a harmonii. Tím, že pečuji o sebe, pečuji i o své bližní. Jsem k sobě laskavý a pozorný.
ISCHIAS	Pokrytectví. Strach z peněz a z budoucnosti.		Směřuji ke svému vyššímu dobru. Mé dobro je všude a ve všem.
INKONTINENCE (NESCHOPNOST UDRŽET STOLICI ČI MOČ)		Pocit, že se citově neovládám.	Všechno je v pořádku.
JÁTRA		Sídlo hněvu a primitivních emocí.	Znám pouze lásku, klid a radost.
JÁTRA-POTÍŽE		Neustálé stížnosti a nadávky. Pocit, že jste špatní. Ustavičnou kritikou jen obelháváte sami sebe.	Hledám lásku a nacházím ji všude a ve všem.
KANDIDÓZA		Pocit silné roztříštěnosti. Značná frustrace a zloba. Přílišné nároky a nedůvěra ve vztahu k druhým.	Zasluhuji si v životě jen to nejlepší. Mám rád sebe i ostatní.
KARBUNKL		Jedovatá zloba na všechny osobní křivdy.	Vážím si sebe i ostatních. Zbavuji se minulosti. Nechávám čas, aby zhojil chvílí mého života.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
KAŠEL	viz BRONCHITIDA
KATAR HORNÍCH CEST DÝCHACÍCH	viz RÝMA
– PRŮDUŠEK	viz BRONCHITIDA
–ŽALUDKU	viz GASTRITIDA
KERATITIDA	viz ZÁNĚT OČNÍ ROHOVKY
KINETÓZA	Strach, že nemám vše pod kontrolou.	Své myšlenky ovládám v každé situaci. Mám se rád a jsem se sebou spokojený.
KUMAKTERICKÉ POTÍŽE	Strach, že už mě nikdo nebude chtít. Strach ze stárnutí. Zavržení sebe	Při všech změnách cyklů jsem klidná a vyvážená. S láskou žehnám svému
	sama. „Nestojím za nic.“	tělu.
KLOUBY	Představují změny život­ního směru a lehkost, s jakou probíhají.	Snadno a přirozeně se měním. Můj život opatruje Bůh, a proto se vždy ubírám tím nejlepším směrem.
KOKTÁNÍ	Nejistota. Nedostatek sebevyjádření. Není dovoleno plakat.	Mohu se svobodně vyjadřovat. Je to bezpečné. Se všemi komunikuji jen s láskou.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
KOLENO	Představuje hrdost a ego.	■ ■ Jsem pružný a přizpůsobivý.
KOLENO – POTÍŽE	Tvrdohlavé ego. Hrdost,	Odpuštění. Pochopení.
	Nepřizpůsobivost. Strach. Nepružnost. Neústupnost. Neschopnost přiznat porážku.	Soucit. Snadno se přizpůsobuji. Všechno je v pořádku.
KOLIKA, DĚTSKÁ	Podrážděnost, netrpělivost a rozmrzelost v blízkosti dítěte.	Toto dítě léčí jen láska a láskyplné myšlenky. Všechno je v pořádku.
KOLITIDA	viz ZÁNĚT TLUSTÉHO STŘEVA
KOLPITIDA	viz ZÁNĚT POCHVY
KOMA	Strach. Útěk před někým nebo něčím.	Obklopujeme tě I bezpečím a láskou. Vytváříme prostor, aby ses vyléčil, jsi láska.
KONEČNÍK	Místo, kde se tělo zbavuje odpadu.	Snadno a přirozeně se zbavuji všeho, co už nepotřebuji.
-ABSCES	Zloba spojená s tím, čeho se nechcete zbavit.	Je bezpečné zbavovat se všeho nepotřebného. Z mého těla odchází jen to, co už nepotřebuji.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
-BOLESTI	Vina. Touha po trestu. Pocit, že za nic nestojím.	Minulost skončila. Jsem rozhodnut mít se rád a být spokojený s tím, jaký jsem.
– FISTULY (PÍŠTĚLE)	Neúplné vypouštění odpadu.Lpění na odpadcích z minulosti.	S láskou a bezezbytku se zbavuji minulosti Jsem svobodný. Jsem láska.
– KRVÁCENÍ	Zloba a frustrace.	Věřím v běh života. Vše, co se děje v mém životě, je správné a dobré.
-SVĚDĚNÍ	Vina z minulosti. Výčitky svědomí.	S láskou si odpouštím. Jsem svobodný.
KOPŘIVKA	Zveličování problémů, děláme „z komára velblouda“. Utajovaný strach.	Vnáším klid do každého okamžiku svého života.
KOSTI	Představují strukturu Vesmíru.	Jsem dobře členěný a vyvážený.
-ZLOMENINY	Vzpoura proti autoritě (rodičům, partnerovi, nadřízenému).	Jsem ve svém světě jedinou autoritou, protože jen já ovládám svou mysl.
– DEFORMACE	Mentální tlak a upjatost. Svaly se nemohou protáhnout. Ztráta mentální pohyblivosti.	Zhluboka vdechuji život. Uvolňuji se a věřím v běh života.
KOTNÍK	Představuje pohyblivost a směr.	Snadno se pohybuji životem kupředu.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
KOŽNÍ POTÍŽE (viz též KŮŽE)	Úzkost, strach. Staré, zasuté harampádí minulosti. Pocit ohrožení.	Láskyplně se chráním harmonickými a klidnými myšlenkami. Minulost je odpuštěna a zapomenu­ta. Jsem svobodný.
KRÁTKOZRAKOST	viz OČNÍ POTÍŽE
KRČNÍ PÁTEŘ (viz též ŠÍJE)	Odmítání vidět jiné stránky problému. Tvrdohlavost, nepružnost.	Pružně a nenucené beru v úvahu všechny stránky problému. Věci lze vidět nekonečně mnoha způsoby. Jsem v bezpečí.
KREV	Představuje radost volně obíhající v těle.	Dávám a přijímám radost ze života.
-POTÍŽE	Málo radosti. Malá cirkulace myšlenek.	Kolují ve mně radostné a nové myšlenky.
-ANEMICKÉ POTÍŽE	viz ANÉMIE
-KREVNÍ SRAŽENINY	Zablokovaný průchod radosti.	Probouzím v sobě nový život Plynu.
KREVNÍ TLAK
-VYSOKÝ	Dlouhodobě nevyřešený citový problém.	S radostí se zbavuji minulosti. Jsem usmířený.
-NÍZKÝ	Málo lásky v dětství. Poraženectví. Pocit, že nic nemá cenu, protože se to beztak nepovede.	Jsem ochoten žít ve věčně harmonické přítomnosti. Můj život je radost.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
KRK	Průchod sebevyjádření a tvořivosti.	Otevírám své srdce a zpívám o radostech lásky.
-POTÍŽE	Neschopnost. Polykaná zloba. Potlačovaná kreativita. Odmítání změn.	Vyjadřuji se s radostí, svobodně a tvořivě. Snadno a přirozeně se hlásím o svá práva. Jsem ochoten se změnit
KRVÁCENÍ	Z těla uniká radost. Zloba.	Vyváženě dávám a přijímám radost ze života.
– Z DÁSNÍ	Málo radosti z životních rozhodnutí.	Věřím, že v mém životě všechno probíhá správně. Jsem usmířený.
-Z KONEČNÍKU	viz KONEČNÍK
-Z NOSU	Potřeba upozornit na sebe. Pocit, že si mě nikdo nevšímá. Touha po lásce.	Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Uznávám svou skutečnou cenu. Jsem dokonalý.
KŘEČE	Napětí. Strach. Lpění na někom nebo na něčem.	Jsem uvolněný. Dovoluji, aby se má mysl usmířila.
-V KRAJINĚ BŘIŠNÍ	Strach. Snaha zastavit běh života.	Věřím v běh života. Jsem v bezpečí.
KŘEČOVÉ ŽÍLY	Setrvávání v nepříjemné situaci či postavení. Sklíčenost. Pocit přepracovanosti a přetíženosti.	Spočívám v pravdě. Raduji se z pohybu. Pohybuji se přirozeně a spontánně. Mám život rád a raduji se z každého okamžiku.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
KŘIVICE	Citová podvýživa. Nedostatek lásky a bezpečí.	Jsem v bezpečí. Živí mne láska samotného Vesmíru.
KŮŽE	Ochraňuje naši individualitu. Smyslový orgán.	Je bezpečné být sám sebou.
KYČLE	Nesou tělo v dokonalé rovnováze. Stimulují pohyb vpřed.	Raduji se z každého dne.
-POTÍŽE	Strach postupovat vpřed na základě důležitých rozhodnutí. Bezcílnost.	Jsem v dokonalé rovnováze. V každém věku postupuji snadno a s radostí kupředu.
KÝLA	Roztržky. Napětí, tíha povinnosti a zodpověd- nosti. Nesprávně směřo- vané tvůrčí vyjádření.	Má mysl je laskavá a harmonická. Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Mohu být sám sebou.
LARYNGITIDA	Máte takový vztek, že ani nemůžete mluvit. Strach promluvit nahlas. Odpor vůči autoritám.	Mohu svobodně požádat, oč chci. Je bezpečné vyjadřovat sebe sama. Jsem usmířený.
LEDVINOVÉ POTÍŽE (viz též ZÁNĚT LEDVIN,	Kritika, zklamání, neúspěch. Hanba. Reakce	V mém životě vždy probíhá všechno správně.
BRIGHTOVA NEMOC)	na úrovni malého dítěte.	Z každé mé zkušenosti pochází jen dobro. Je bezpečné vyrůst.
LEPRA	Neschopnost jakkoli zvládnout životní zkušenosti. Dlouhodobé přesvědčení, že nejsem dost dobrý nebo dost čistý.	Povznáším se nad všechna omezení. Bůh mne vede a inspiruje. Láska hojí vše živé.

 

Problém	Možná příčina	NOVÝ MENTÁLNÍ NÁVYK
LEUKÉMIE	Brutální ubíjení inspirace. Pocit, že nic nemá cenu.	Přenáším se přes minulá omezení do svobodné přítomnosti Je bezpečné být sám sebou.
LOKET	Představuje změnu a přijímání nových životních zkušeností.	Snadno se přizpůsobuji novým zkušenostem, směrům a změnám.
LUPÉNKA	Strach, že mi někdo ublíží. Umrtvování smyslů a ega. Odmítání přijmout zodpovědnost za vlastní city.	Žiju proto, abych se radoval ze života. Zasloužím si v životě to nejlepší Přijímám své dobro. Mám se rád a jsem se sebou spokojený.
LUPUS	Celková kapitulace. Raději zemřít než se přihlásit o svá práva. Zloba a trest.	Spontánně a přirozeně se beru o svá práva. Znám svou sílu. Mám se rád a jsem se sebou spokoje­ný. Jsem svobodný. Jsem v bezpečí.
LYMFATICKÉ POTÍŽE	Varování, že mysl se potřebuje soustředit na nejzákladnější životní skutečnosti, na lásku a radost.	Jsem zcela soustředěný na lásku a radost ze života. Přizpůsobuji se životu. Jsem klidný.
MALÁTNOST	viz ÚNAVA
MALOMOCENSTVÍ	viz LEPRA
MASTOIDITIDA	Zloba a frustrace. Touha neslyšet, většinou u dětí. Strach infikující chápání života.	Ve mně i kolem mne panuje Božský klid a harmonie. Jsem oázou klidu, lásky a radosti. V mém světě je všechno v pořádku.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
MDLOBY	Strach. Neschopnost vyrovnat se s danou situací. „Vokno.“	Mám sílu, schopnost i znalostí na to, abych všechno v životě zvládl.
MENSTRUAČNÍ POTÍŽE	Odmítání vlastního ženství. Provinilost, strach. Přesvědčení, že genitálie jsou hříšné nebo nečisté*	Plně přijímám své ženství a své tělesné pochody pokládám za normální a přirozené. Mám se ráda a jsem se sebou spokojená.
MIGRÉNA (viz též BOLESTI HLAVY)	Znechucení z nátlaku a manipulace ze strany druhých. Sexuální obavy. (Migrénu lze většinou odstranit masturbací.)	Přizpůsobuji se běhu života. Nechávám život, aby mi příjemně a snadno zajistil vše, co potřebuji. Život je tu pro mne.
MÍŠNÍ MENINGITIDA	Mimořádně závažný rodinný konflikt. Život v atmosféře zloby a strachu. Velký vnitřní zmatek. Málo opory ze strany druhých.	jsem ochoten vytvářet ve své mysli, ve svém těle i ve svém světě klid a harmonii. Všechno je v pořádku, jsem v bezpečí a všichni mne mají rádi.
MOČOVÝ MĚCHYŘ (viz též URETRITIDA a URETERITIDA)	Úzkost. Lpění na starých myšlenkách a názorech. Strach zbavit se minulosti. Vztek, většinou na partnera.	Snadno a spontánně se zbavuji starého a vítám nové. Jsem v bezpečí.
MONILIÁZA	viz KANDIDÓZA
MONONUKLEÓZA	Návyk znevažovat a bagatelizovat život, přesvědčovat ostatní, že nemají pravdu. Hodně sebekritiky.	jsem zajedno se životem. Vidím se v druhých a to, co vidím, mám rád. Raduji se z toho, že žiji

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
MOŘSKÁ NEMOC	Strach. Strach ze smrti. Nedostatečné ovládání myšlenek.	Ve Vesmíru jsem v bezpečí. Jsem usmířený, ať jsem kdekoli Věřím životu.
MOUČNIVKA	viz KANDIDÓZA
MOZEK	Představuje „počítač“, řídící centrum.	S láskou řídím svou mysl.
MOZKOVÁ MRTVICE	Kapitulace. Odpor. Raději zemřít, než se změnit. Zavržení života.	Život je změna a já se snadno přizpůsobuji všemu novému. Přijímám život – minulý, přítomný i budoucí.
MOZKOVÝ NÁDOR	Nesprávné, naprogra­mované úsudky. Tvrdohlavost. Odmítání změnit staré mentální návyky.	Snadno měním své myšlení. Celý život je změna a má mysl se neustále proměňuje.
NADLEDVINKY -POTÍŽE	Úzkost. Poraženectví. Zanedbaná péče o sebe sama.	Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Je bezpečné o sebe pečovat.
NÁDORY	Lpění na starých křivdách. Rostoucí odpor.	Snadno odpouštím. Mám se rád a odměňuji se pochvalnými myšlenkami.
NADÝMÁNÍ	viz PLYNATOST
NARKOLEPSIE	Velký strach. Touha všemu uniknout. Tvrzení typu: „Nezvládnu to.“ „Nechci tady být.“	Spoléhám na to, že Boží moudrost a rada mne vždy ochrání. Jsem v bezpečí.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
NARKOMANIE	Útěk od sebe sama. Strach. Neznalost, jak mít rád sám sebe.	Objevuji, jak jsem dokonalý. Jsem ochoten mít rád sám sebe. Jsem ochoten mít ze sebe radost.
NEFRITIDA	viz ZÁNĚT LEDVIN
NEFROSKLERÓZA	viz BRIGHTOVA NEMOC
NEHODY	Neschopnost brát se za svá práva. Vzpoura proti autoritě. Víra v násilí.	Zbavuji se návyku, který tuto situaci způsobil. Jsem usmířený. Zasloužím si dobro.
NEHTY	Představují ochranu.	S důvěrou vztahuji ruce.
NEHTY, KOUSÁNÍ	Frustrace. Sžíravé myšlenky. Nenávist k jednomu z rodičů.	Je bezpečné vyrůst Radostně a lehce zvládám svůj život.
NEHTY, VROSTLÉ DO MASA	Vina a obavy ze svého práva postupovat vpřed.	Je mým přirozeným právem zvolit si v životě vlastní směr. Jsem v bezpečí. Jsem svobodný.
NECHUTENSTVÍ (a CHOROBNÁ ŽRAVOST)	Odpírání si života. Extrémní strach, sebenenávist a odmítavost.	Je bezpečné být sám sebou. Jsem dokonalý takový, jaký jsem. Jsem ochoten žít Raduji se a beru se takový, jaký jsem.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
NEPLODNOST	Strach a odpor vůči životu nebo člověk, který nemá potřebu prožít rodičovství.	Věřím v běh života. Jsem vždy na pravém místě a dělám pravou věc v pravý čas. Mám se rád a jsem se sebou spokojený.
NERVOVÉ ZHROUCENÍ	Egocentrismus. Zablokovaná komunikace.	Otevírám své srdce a ke všem se obracím jen s láskou. Jsem v bezpečí. Jsem v pořádku.
NERVOZITA	Strach, úzkost, svár, shon. Nedůvěra v běh života.	Jsem na nekonečné cestě věčností a na všechno je dost času. Komunikuji se svým srdcem. Všechno je v pořádku.
NERVY	Představují komunikaci. Vnímaví zpravodajové.	Komunikuji snadno a s radostí.
NESPAVOST	Strach. Nedůvěra v běh života. Vina.	S láskou opouštím den a oddávám se klidnému spánku, neboť vím, že zítřek se sám o sebe postará.
NEURALGIE	Trest za vinu. Úzkost z komunikace.	Odpouštím si. Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Ke všem a všemu se obracím s láskou.
NEVOLNOST	Strach. Odmítání určité myšlenky či zážitku.	Jsem v bezpečí. Věřím, že běh života mi přináší jen dobro.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
„NEVYLÉČITELNÉ“ NEMOCI	V tomto stavu nemoc nemůže být vyléčena vnějším zásahem. Skutečné vyléčení vyžaduje proniknout hluboko do pacientova nitra.	Každý den se dějí zázraky. Pronikám hluboko do svého nitra, abych se zbavil návyku, který tuto nemoc způsobil. Přijímám Boží lék. je tomu tak!
NEŽITY	Překypující, kvasící zloba.	Vyjadřuji lásku a radost jsem usmířený.
NOHY -POTÍŽE	Nesou nás v životě vpřed.	Život je tu pro mne.
-STEHNA	Lpění na traumatech z dětství.	S pochopením, vědomím a znalostmi, které měli, dělali to nejlepší, co mohli Osvobozuji je.
-LÝTKA	Strach z budoucnosti. Nechuť k pohybu.	S radostí a sebedůvěrou postupuji vpřed, neboť vím, že v mé budoucnosti je vše v pořádku.
NOS	Představuje sebepoznání.	jsem si vědom svých intuitivních schopností.
NOSNÍ MANDLE	Rodinné neshody, hádky. Dítě se cítí nevítané.	Toto dítě obklopuje láska. Toto dítě chceme a přijímáme.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
OBEZITA	Strach, potřeba ochrany. Útěk před city. Nejistota, zavrhování sebe sama. Hledání seberealizace a naplnění.	Jsem usmířený s vlastními pocity. Jsem v bezpečí Vytvářím si bezpečné prostředí Mám se rád a Jsem se sebou spokojený.
OBLIČEJ	Představuje to, co ukazujeme světu.	Je bezpečné být sám sebou. Vyjadřuji, kdo jsem.
OBRNA	Ochromující žárlivost. Touha někoho zastavit.	Všeho je dost pro všechny. Láskyplnými myšlenkami si vytvářím radost a svobodu.
OČI	Představují schopnost zřetelně vidět.	Dívám se radostnýma a laskavýma očima.
OČNÍ POTÍŽE	Nespokojenost s tím, co vidím ve svém životě.	Právě v tomto okamžiku si vytvářím život, na který se rád dívám.
– ASTIGMATISMUS	Strach doopravdy vidět sebe sama.	Jsem ochoten vidět se v celé své kráse a vznešenosti.
– DALEKOZRAKOST	Strach z přítomnosti.	Vidím, že právě v tomto okamžiku a právě tady jsem v bezpečí.
-DĚTSKÉ	Odmítání vidět, co se děje v rodině.	Toto dítě nyní obklopuje harmonie, radost, krása a bezpečí.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
GLAUKOM (ZELENÝ ZÁKAL)	Tvrdošíjné neodpouštění. Tlak ze starých urážek a křivd. Znavenost životem.	Dívám se něžně a laskavě.
KRÁTKOZRAKOST	Strach z budoucnosti.	Nechávám se vést Bohem a jsem vždy v bezpečí
ŠEDÝ ZÁKAL	Temná budoucnost. Neschopnost hledět s radostí do budoucna.	Život je věčný a plný radosti
ŠILHAVOST
– ROZBÍHAVÁ	Strach pohlédnout na bezprostřední přítomnost	Mám se rád a jsem spokojený s tím, jaký jsem.
– SBÍHAVÁ	Odmítání vidět okolní svět. Nedorozumění.	Je bezpečné vidět svět Jsem usmířený.
OCHABLÉ RYSY	Ochablé rysy v obličeji jsou způsobeny ochablými myšlenkami. Nechuť k životu.	Vyjadřuji radost ze života. Mohu se naplno radovat z každičkého okamžiku každého dne. Jsem opět mladý.
OPAR	Všeobecné přesvědčení o sexuální vině a potřebě trestu. Veřejná hanba. Víra v trestajícího Boha. Zavrhování genitálií.	Mé chápání Boha je mi oporou. Jsem normální a přirozený. Raduji se ze své sexuality a ze svého těla. Jsem dokonalý.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
OPAR, PÁSOVÝ	Strach a napětí. Přecitlivělost. Čekání, kdy to všechno praskne.	Jsem uvolněný a usmířený, protože věřím v běh života. V mém světě je všechno v pořádku.
OSTEOMYLITIDA	viz ZÁNĚT KOSTNÍ DŘENĚ
OTLAKY	Zbytnělé názory a myšlenky. Vykrysta­lizovaný strach.	Je bezpečné nově myslet a žít Přijímám dobro.
OTOKY	Čeho nebo koho se nechcete zbavit?	Rád se zbavuji všeho minulého. Je to bezpečné. Jsem svobodný.
OTUPĚLOST	Mentální umrtvení. Potlačování projevů lásky a účasti.	Sdílím své pocity a svou lásku. Reaguji na lásku v každém člověku.
PADOUCNICE	viz EPILEPSIE
PÁCHNOUCÍ DECH	Zloba a pomstychtivé myšlenky. Zkažené, zahnívající myšlení, špinavé pomluvy.	Hovořím vlídně a laskavě. Vydechuji jen dobro.
PÁCHNOUCÍ POT	Strach. Strach z ostatních. Štítivost vůči sobě samému.	Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Jsem v bezpečí.
PÁLENÍ ZÁHY	Strach. Strach. Strach. Svíravý strach.	Dýchám zhluboka a svobodně. Jsem v bezpečí. Víra v běh života.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
PARADENTÓZA	Zloba na vlastní nerozhodnost. Od slov daleko k činům.	Jsem se sebou spokojený. Vždy se rozhoduji správně.
PARALÝZA	Strach, hrůza, útěk před nějakým člověkem či situací. Odpor,	Jsem zajedno se životem. Jsem v bezpečí. S přehledem zvládám všechny situace.
PARKINSONOVA NEMOC	Strach. Intenzivní potřeba všechny a všechno ovládat.	Uvolňuji se, neboť vím, že jsem v bezpečí Život je tu pro mne. Věřím v běh života.
PÁTEŘ	Přestavuje životní oporu.	Vímf že život je mi vždy oporou.
-BEDERNÍ PÁTEŘ	Vina. Ustrnutí v problé­mech minulosti. Touha mít od všeho pokoj.	Zbavuji se minulosti. Jsem svobodný, abych mohl s láskou v srdci postupovat vpřed.
-HRUDNÍ PÁTEŘ	Nedostatek citové opory. Pocit, že mne nikdo nemá rád. Potlačování projevů lásky.	Mám se rád a Jsem se sebou spokojený. Život mne má rád a je mi oporou.
– KOSTRČ a KŘÍŽOVÁ PÁTEŘ	Strach z peněz. Nedostatek finanční podpory.	Věřím v běh života. O vše, co potřebuji, je vždy postaráno. Jsem v bezpečí.
-KRČNÍ PÁTEŘ	Odmítání vidět druhou stránku problému. Tvrdošíjnost a nepružnost.	Pružně a snadno vidím všechny stránky problému. Věci jde dělat nekonečně mnoha způsoby. Jsem v bezpečí.
– ZAKŘIVENÍ PÁTEŘE	viz ZAKŘIVENÍ

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
PAŽE	Představují schopnost a způsobilost přijímat životní zkušenosti.	Láskyplně, s radostí a přirozeně přijímám všechny své životní zkušenosti.
PEPTICKÝ VŘED (viz též VŘEDY, ŽALUDEK)	Strach. Úzkostlivá snaha zavděčit se všem. Přesvědčení, že za nic nestojím.	Mám se rád a jsem se sebou spokojeny. Jsem se sebou usmířený. Jsem dokonalý.
PÍŠTĚL	Strach. Překážka v procesu zbavování.	Jsem v bezpečí. Bezvýhradně věřím v běh života. Život je tu pro mne.
PLÁČ	Slzy jsou řekou života. Kanou z radosti i ze žalu a strachu.	Jsem usmířený se svými emocemi. Mám se rád a jsem se sebou spokojený.
PLÍCE	Schopnost přijímat život.	Přijímám život v dokonalé rovnováze.
PLICNÍ POTÍŽE	Deprese. Smutek. Strach přijímat život. Pocit, že nejsem hoden žít naplno.	Jsem schopen naplno přijímat život.
PLÍSNĚ	viz DERMATOMYKÓZA, KANDIDÓZA, TRICHOFYCIE
PLOTÉNKY	Nerozhodnost. Pocit, že v životě nemám žádnou oporu.	Život podporuje všechny mé myšlenky, a proto se mám rád, jsem se sebou spokojený a v mém světě je všechno v pořádku.
PLYNATOST	Svíravé pocity. Strach. Nestrávené myšlenky.	Jsem uvolněný. Dovoluji životu, aby mnou volně proudil.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
PMS	viz PREMENSTRUAČNÍ SYNDROM
PODVĚSEK MOZKOVÝ	viz HYPOFÝZA
PODVRTNUTÍ	viz VÝRON
POHLAVNÍ NEMOCI	Sexuální vina. Potřeba trestu. Přesvědčení, že genitálie jsou hříšné a nečisté. Zneužívání druhých.	Láskyplně a radostně přijímám svou sexualitu a její vyjádření. Přijímám jen myšlenky, které mne podporují a dělají mi dobře.
POHMOŽDĚNINY	Drobné životní nesnáze. Ttestání sebe sama.	Mám se rád a láskyplně o sebe pečuji. Chovám se k sobě laskavě a něžně. Všechno je v pořádku.
POMOČOVÁNÍ (U DĚTÍ) (viz též INKONTINENCE)	Strach z rodiče, většinou otce.	Dívám se na toto dítě s láskou, soucitem a pochopením. Všechno je v pořádku.
PÓRY	viz UCPANÉ PÓRY
POTRAT	Strach. Strach z budoucnosti. Nesprávná volba času.	Bůh v mém životě vždy určí pravou chvíli. Mám se ráda a jsem se sebou spokojená. Všechno je v pořádku.
PREMENTRUAČNÍ SYNDROM (PMS)	Podléhání zmatečným a zavádějícím názorům a vnějším vlivům. Zavrhování ženství.	jsem zcela zodpovědná za svou mysl a za svůj život jsem silná a energická. Každičká část mého těla dokonale pracuje. Mám se ráda.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
PROSTATA	Představuje mužský princip.	Přijímám své mužství a raduji se z něj.
-POTÍŽE	Mentální obavy oslabují potenci. Sexuální tlak a vina. Přesvědčení, že člověk musí zestárnout. Kapitulace.	Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Přijímám svou vlastní sílu. Jsem navěky mladý duchem.
PRSA	Představují mateřskou péči a výživu.	Přijímám a vydávám výživu v dokonalé rovnováze.
– UZLINY, CYSTY, NÁDORY (viz též CYSTY)	Přílišná péče. Přehnaná starostlivost. Panovačnost. Překážky druhým v růstu.	Mohu být sama sebou a nechávám ostatním volnost, aby byli tím, kým jsou. Pro všechny z nás je bezpečné dospět a vyrůst.
PRSTY	Představují detaily života.	Jsem usmířený s detaily života.
-MALÍČEK	Představuje rodinu	Je mi dobře s rodinou
	a předstírání.	života.
-NA NOHOU	Představují detaily bu­doucnosti.	Všechny detaily se vyřeší samy.
-PALEC	Představuje intelekt a obavy.	Má mysl je usmířená.
– PROSTŘEDNÍČEK	Představuje vztek a sexualitu.	Je příjemné být mužem/ženou.
– PRSTENÍČEK	Představuje svazky a smutek.	Miluji klidně a laskavě.
– UKAZOVÁČEK	Představuje ego a strach.	Jsem v bezpečí.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
PRŮJEM	Strach. Odmítání. Útěk před někým nebo něčím.	Zcela normálně přijímám, asimiluji a vylučuji. Jsem usmířený se životem.
PSORIÁZA	viz LUPÉNKA
PUCHÝŘE	Odpor. Nedostatek citové ochrany.	Snadno se přizpůsobuji životu a každé nové zkušenosti
RAKOVINA	Velká křivda. Dlouhodo­bý odpor a zášť. Skryté tajemství či zármutek, který člověka vnitřně stravuje. Tajená nenávist. Pocit, že nic nemá smysl.	Zbavuji se celé své minulosti a s láskou jí odpouštím. Jsem ochoten naplnit svůj život radostí. Mám se rád a jsem se sebou spokojený.
RAMENA	Jsou od toho, aby nesla radost, nikoli břemena.	Mohu se svobodně radovat.
RAMENA, KULATÁ	viz SKOLIÓZA
REVMATICKÁ ARTRITIDA	Kritika autority. Pocit, že mne někdo ovládá a šikanuje.	Jsem si svou vlastní a jedinou autoritou. Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Život je dobrý.
REVMATISMUS	Pocit diskriminace. Nedostatek lásky. Chronická zatrpklost. Odpor a zášť.	Své zážitky si vytvářím  sám. Mé životní  zkušenosti jsou čím dál tím příjemnější, protože mám rád sám sebe i ostatní a jsem se sebou i s nimi spokojený.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
ROZEDMA PLIC	Strach přijímat život. Pocit, že nejsem hoden života.	Mým přirozeným právem je žít spontánně a naplno. Mám se rád. Mám rád život
ROZTROUŠENÁ SKLERÓZA	Zatvrzelost, nepřístup-nost, neoblomnost, nepružnost. Strach.	Vybírám si láskyplné a radostné myšlenky, a vytvářím si tak láskyplný a radostný svět Jsem v bezpečí Jsem svobodný.
RUCE	Všemožné způsoby, jak nakládat se zkušenostmi. Držení a manipulace. Sevření a povolení. Pohlazení. Štípnutí. Stisk a chňapnutí.	Snadno, radostně a láskyplně využívám všechny své zkušenosti
RÝMA	Příliš mnoho událostí najednou. Mentální zmatek. Drobné křivdy. Přesvědčení typu „Každý rok chytnu třikrát za zimu rýmu“.	Dovoluji své mysli, aby se uvolnila a usmířila. Všude ve mně i kolem mne panuje čistota a harmonie.
RÝMA, CHRONICKÁ	Vnitřní pláč. „Dětské“ slzy. Oběť.	Uznávám, že ve svém světě jsem jedinou tvůrčí silou. Jsem ochoten radovat se ze života.
RÝMA, SENNÁ	Nahromaděné emoce. Strach z přesného časového harmonogra­mu. Přesvědčení, že mne někdo nebo něco pronásleduje. Vina.	Jsem zajedno s veškerým životem. Jsem vždy v bezpečí.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
ŘÍHÁNÍ	Strach. Příliš rychlé hltání života.	Na všechno, co potřebuji udělat, je čas i prostor. Jsem usmířený.
SANICE	viz ČELIST
SENILITA	Návrat do bezpečí dětství. Vyžadování péče a pozornosti. Způsob ovládání bližních. Únik.	Boží ochrana. Bezpečí. Klid. Vesmírná Inteligence působí na každé úrovni života.
SKLERODERMIE	Pocit nejistoty a zranitelnosti. Pocit, že mne ostatní ohrožují a dráždí. Vytváření vlastní ochrany.	Bůh mne vždy ochraňuje. Všechno, co dělám, je v pořádku. Přináší mi to lásku, kterou s radostí a s potěšením přijímám.
SKLERÓZA	viz ARTERIOSKLERÓZA
SKLERÓZA	viz ROZTROUŠENÁ
MULTIPLEX	SKLERÓZA
SKOLIÓZA	Vláčení břemen života. Bezmoc a beznaděj.	Stojím vzpřímeně a svobodně. Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Můj život je den ode dne lepší a radostnější.
SLEZINA	Posedlost. Utkvělé představy, nutkavé myšlenky.	Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Věřím, že život je tu pro mne. jsem v bezpečí. Všechno je v pořádku.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
SUNIVKA (viz též ZÁNĚT SLINIVKY)	Představuje sladkost života.	Mám sladký život
SNĚŽ	Mentální morbidita. Utápění radosti v jedovatých myšlenkách.	Vybírám si jen harmonické myšlenky. Dovoluji, aby mnou volně proudila radost
SPÁLENINY	Zloba. Vztek. Vznětlivost.	V sobě i kolem sebe vytvářím pouze klid a harmonii. Zasloužím si, aby mi bylo dobře.
SRDCE	Představuje centrum lásky a bezpečí.	Mé srdce bije v rytmu lásky.
SRDEČNÍ POTÍŽE (viz též INFARKT)	Dlouhotrvající citové problémy. Málo radosti. Zatvrzelost v srdci. Přesvědčení, že je nutné žít v napětí a stresu.	Radost Radost Radost S láskou nechávám radost prostoupit celou svou myslí, svým tělem a všemi svými zážitky.
STÁRNUTÍ -POTÍŽE	Společenské předsudky. Staré myšlení. Strach být sám sebou. Zavrhování přítomnosti.	Mám se rád a jsem se sebou spokojený v každém věku. Každý okamžik života je dokonalý.
STRABISMUS	viz OČNÍ POTÍŽE, ŠILHAVOST
STRNULOST	Strnulé, rigidní myšlení.	Mohu uvažovat pružně, neboť jsem v naprostém bezpečí.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
STRUMA	Nenávist pramenící z pocitu ublížení a porážky. Oběť. Pocit zmařeného života. Nenaplnění.	‚ ^“‚   w     ■      ■ * ■ ***l 1   II   *Lwl ^ 4     | H/i V   1   IX Svůj život ovládám jen já. Mohu být sám sebou.
STYDKÁ KOST	Představuje ochranu genitálií.	Má sexualita je v bezpečí
STŘEVA	Místo, kde se tělo zbavuje odpadu.	Snadno se zbavuji všeho, co nepotřebuji
-POTÍŽE	Strach zbavit se všeho starého a nepotřebného.	Snadno a přirozeně se zbavuji všeho starého a s radostí vítám nové.
SVALOVÁ DYSTROFIE	Obrovský strach. Nesmírná touha ovládat všechno a všechny. Naléhavá potřeba bezpečí. Ztráta víry a důvěry.	Je bezpečné být naživu. Je bezpečné být sám sebou. Jsem dost dobrý takový, jaký jsem. Věřím si.
SVĚDĚNÍ	Touhy a přání, která jsou člověku proti mysli. Nespokojenost. Výčitky svědomí. Svrbění odejít nebo utéct.	Je mi dobře tam, kde jsem. Přijímám to, co mi prospívá, neboť vím, že všechny mé touhy a potřeby dojdou naplnění
SVRAB	Infikované myšlení. Dovolujete ostatním, aby se vám dostali pod kůži.	Jsem živoucím, milujícím a radostným ztělesněním života. Jsem sám sebou.
SYFILIS	viz POHLAVNÍ NEMOCI
ŠEDIVĚNÍ VLASŮ	Stres. Přesvědčení, že je nezbytné žít pod neustá­lým tlakem a v napětí.	Jsem harmonický. Jsem silný a schopný.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
ŠEDÝ ZÁKAL	viz OČNÍ POTÍŽE
ŠILHAVOST	viz OČNÍ POTÍŽE
ŠTÍTNÁ ŽLÁZA -POTÍŽE	Ponížení. Pocit, že se nikdy nedostanu k tomu, co chci dělat.	Přenáším se přes hranice svých omezení. Nyní se mohu vyjadřovat svobodně a tvořivě.
– HYPERFUNKCE	Mimořádné zklamání, že nejsem schopen dělat to, co chci. Uspokojování druhých, ne sebe.	Navracím svou sílu tam, kam patří Činím svá vlastní rozhodnutí. Uspokojuji své vlastní touhy a potřeby.
TASEMNICE	Silné přesvědčení, že jsem pouhou obětí druhých. Pocit, že jsem nečistý. Bezmoc nad postoji ostatních.	Mé okolí je odrazem dobrých pocitů, které ze sebe mám. Mám se rád a schvaluji všechno, čím jsem.
TEPNY (viz též ARTERIOSKLERÓZA)	Rozvádějí radost ze života.	Překypuji radostí. Proudí mnou s každým úderem mého srdce.
TETANUS	Potřeba zbavit se zlostných, hlodavých myšlenek.	Dovoluji lásce ve svém srdci, aby mne celého omyla a očistila a aby zhojila celé mé tělo a všechny mé city.
TONSILITIDA	viz ANGÍNA

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
TOXIKOMANIE	viz NARKOMANIE
TRICHOFYCIE	Pocit, že nejsem dost dobrý nebo dost čistý. Podléhání tlaku ze strany druhých.	Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Jsem svobodný. Jsem mimo dosah vlivu kohokoli a čehokoli.
TRISMUS (ZTÍŽENÉ OTVÍRÁNÍ ÚST)	Zloba. Touha ovládat někoho nebo něco. Odmítání vyjadřovat své pocity.	Věřím v běh života. Snadno si říkám o to, co chci. Život mě podporuje
TROMBÓZA	Pocit osamělosti a strachu. Pocit, že za nic nestojím, že toho nedělám dost, že nikdy nic nezvládnu.	Splývám se životem. Vesmír mne bezvýhradná podporuje. Všechno je v pořádku.
TRUDOVITOST	viz AKNÉ
TUBERKULÓZA	Sobectví a panovačnost. Kruté myšlenky. Odplata.	Mám se rád a Jsem se sebou spokojený. Vytvářím si tak klidný svět plný radosti.
TUK	Přestavuje ochranu. Přecitlivělost.	Ochraňuje mne Boží láska. Jsem vždy v bezpečí
UCPANÉ PÓRY	Pocit, že jsem nečistý a že mě nikdo nemá rád.	Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Mám rád lidi a oni mají rádi mne.
ÚNAVA	Odpor, nuda. Málo lásky k tomu, co dělám.	Jsem plný energie a nadšení ze života.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
URETERITIDA a URETRITIDA	Vztek, většinou na opačné pohlaví nebo na partnera. Obviňování ostatních.	Zbavuji se návyku ve svém vědomí, který způsobil tento stav. Jsem ochoten se změnit Mám se rád a jsem se sebou spokojený.
ÚSTA	Představují přijímání výživy a nových myšlenek.	jsem živ z lásky.
-POTÍŽE	Zakořeněné názory. Nepřístupná mysl. Neschopnost přijímat nové myšlenky.	Vítám nové myšlenky a pojmy a připravuji se na proces trávení a asimilace.
UŠI	Představují schopnost slyšet.	Naslouchám s láskou.
UŠNÍ BOLESTI	Zloba. Odmítání slyšet. Přílišný rozruch a zmatek. Hádky rodičů.	Obklopuje mne harmonie. S láskou naslouchám všemu dobrému a příjemnému. Jsem středem lásky.
ÚZKOST	Nedůvěra v přirozený běh života.	Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Věřím v běh života. Jsem v bezpečí.
VAJEČNÍKY	Představují stvoření i tvořivost.	Jsem vyvážená ve své tvořivosti.
VARLATA	Představují mužský princip.	Je bezpečné být mužem.
VITILIGO	Pocit, že jsem zcela mimo hru, outsider, a nezapadám do žádného společenství.	Jsem v samém středu života. Jsem spojen s láskou.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
VOLE	viz STRUMA
VROZENÉ VADY	Karmické. Zvolili jste si přijít takto na svět. Rodiče si vybíráme sami.	Pro můj růst Je vhodná každá zkušenost Jsem usmířený s tím, kde Jsem.
VŘEDY (ŽALUDEČNÍ a DVANÁCNÍKOVÉ)	Strach. Silné přesvědčení, za nic nestojíte. Co vás užírá?	Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Jsem usmířený. Jsem klidný. Všechno je v pořádku.
VULVA	Představuje zranitelnost a citlivost.	Je bezpečné být zranitelný a citlivý.
VYPADÁVÁNÍ VLASŮ	Strach. Napětí. Snaha vše ovládat. Nedůvěra v běh	Jsem v bezpečí. Mám se rád a jsem se sebou
	života.	spokojený. Věřím životu.
VYRÁŽKA	Podrážděnost nad od-	Mám se rád a jsem se
(EXANTÉM)	kládanými záležitostmi. Dětský způsob, jak si vynutit pozornost.	sebou spokojený. Jsem usmířen s během života.
VÝRON	Zloba a odpor. Odmítání	Věřím, že život mne
	postupovat v životě určitým směrem.	dovede k mému nejvyššímu dobru. Jsem usmířený.
VÝTOK, BÍLÝ	Přesvědčení, že ženy jsou ovládány opačným po­hlavím. Zlost na partnera.	Všechny své zážitky si vytvářím sama. Jsem jedinou silou ve svém životě. Raduji se z toho, že jsem žena. Jsem svobodná.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
VZTEKLINA	Vztek. Přesvědčení, že odpovědí na vše je násilí.	Ve mně i kolem mne panuje klid a mír.
ZÁCPA	Odmítání zbavit se starých myšlenek. Uvíznutí v minulosti. Někdy i lakomost.	Zbavuji se starého a to, co přichází, je nové, svěží a plné života. Nechávám život proudit celou svou bytostí
ZÁDA	viz PÁTEŘ
ZAKŘIVENÍ PÁTEŘE	Strach a snaha lpět na starých myšlenkách. Nedůvěra v život. Nedostatek mravní čistoty. Člověk bez nadšení a zapálených přesvědčení.	Zbavuji se veškerého strachu. Věřím v běh života. Vím, že život je tu pro mne. S láskou stojím rovně a vzpřímeně.
ZÁNĚT (všeobecně)	Strach. Zloba a frustrace z toho, co se děje ve vašem životě.	Jsem ochoten změnit všechny své návyky a kritiky. Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Má mysl je pokojná, klidná a vyvážená.
Z. JATER	Odpor vůči změně. Strach, zloba a nenávist. Játra jsou sídlem zloby a vzteku.	Má mysl je čistá a svobodná. Zbavuji se minulosti a vítám vše nové. Všechno je v pořádku.
Z. KLOUBŮ	Pocit, že mne nikdo nemá rád. Kritika, zášť.	Jsem láska. Jsem ochoten mít se rád a být se sebou spokojený. S láskou se dívám na své okolí.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
Z. KOSTNÍ DŘENĚ	Frustrace a zloba na samu podstatu života. Pocit, že mne nikdo nepodporuje.	Věřím v běh života a jsem s ním usmířený. Jsem v bezpečí
Z- KYČELNÍKU	Strach. Obavy. Přesvědčení, že za nic nestojím.	Mám se rád a Jsem se sebou spokojený. Snažím se ze všech sil. Jsem dokonalý. Jsem usmířený.
Z. LEDVIN	Přecitlivělá reakce na zklamání a neúspěch.	V mém životě se dějí Jen správné věci. Zbavuji se starého a vítám nové. Všechno je v pořádku.
Z. MANDLÍ	viz ANGÍNA
Z. OČNÍ ROHOVKY	Nesmírná zloba.	Dovoluji, aby láska
	Touha udeřit osobu	plynoucí z mého srdce
	či věci, které vidíte.	zhojila vše, co vidím. V mém světě je všechno v pořádku.
Z. POCHVY	Zloba na partnera. Sexuální vina. Trestání sebe sama.	Mám se ráda a jsem se sebou spokojená. Druzí zrcadlí mé kladné pocity. Raduji se ze své sexuality.
Z. SEDACÍHO NERVU	viz ISCHIAS
Z. SLEPÉHO STŘEVA	Strach. Strach ze života. Zablokování proudu dobra.	Jsem v bezpečí Uvolňuji se a nechávám život radostně plynout.
Z.SLINIVKY	Odmítání. Zloba a frustrace z pocitu, že život pozbyl veškeré sladkosti.	Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Jen já sám si mohu osladit život a naplnit jej radostí.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
Z. SPOJIVEK	Zloba a frustrace z toho, na co se v životě dívám.	Hledím očima lásky. Existuje harmonické řešeni které přijímám.
Z, SPOJIVEK, INFEKČNÍ	Zloba a frustrace. Odmítání vidět	Zbavuji se potřeby mít za každých okolností pravdu. Jsem usmířený. Mám se rád a jsem se sebou spokojený.
Z, TLUSTÉHO STŘEVA	Přehnané nároky ze strany rodičů. Pocit útlaku a porážky. Silná potřeba lásky a náklonnosti.	Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Vytvářím si svou vlastní radost. Jsem rozhodnut být úspěšný.
Z. ŽIL	Zloba a frustrace. Málo radosti v životě. Obviňování ostatních za svá vlastní omezení.	Dovoluji, aby mnou voln< proudila radost. Jsem usmířený se životem.
ZÁPAL PLIC	Zoufalství. Únava ze života. Citové rány, kterým není dovoleno, aby se zhojily.	Spontánně přijímám myšlenky, které jsou prodchnuty dechem a Inteligencí života. Tento okamžik je nový.
ZÁPĚSTÍ	Představuje pohyb a uvolněnost.	Všechny své životní zkušenosti zvládám snadno, s láskou a moudrostí.
ZÁVRAŽ	Přelétavé, roztěkané myšlení. Odmítání podívat se na něco nebo na někoho.	Jsem hluboce soustředěný. Jsem vyvážený a usmířený. Je bezpečné žít a radovat se.

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
ZBYTNĚNÍ KOŽNÍHO VAZIVA	viz SKLERODERMIE
ZDUŘENÍ	Slepá ulička, bezradnost v myšlení. Omezující, bolestné myšlenky.	Mé myšlenky plynou lehce a spontánně.
ZIMNICE	Mentální třes. Touha stáhnout se do sebe. Tvrzení typu „Nechte mě na pokoji“.	Jsem vždy v bezpečí. Jsem obklopen láskou. Chrání mne. Všechno je v pořádku.
ZLOMENINY	viz KOSTI
ZTRÁTA PAMĚTI	Strach. Útěk před životem. Neschopnost brát se za svá práva.	Inteligence, odvaha a sebeúcta Jsou všudypřítomné. Je bezpečné být naživu.
ZTRÁTA ROVNOVÁHY	Roztříštěné myšlení. Nevyrovnanost.	Bezpečně nacházím svůj střed. Přijímám dokonalost svého života. Všechno je v pořádku.
ZTVRDLÁ KŮŽE NA NOHOU	viz OTLAKY
ZTUHNUTÍ ŠÍJE	Neústupná paličatost.	Je bezpečné znát názory ostatních.
ZUBY	Představují rozhodnutí.

 

 

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
ZUBNÍ POTÍŽE	Dlouhotrvající nerozhodnost. Neschopnost ana­lyzovat myšlenky a činit příslušná rozhodnutí.	Rozhoduji se na základě principů pravdy. Cítím se bezpečně, neboť vím, že v mém životě se dějí jen správné věci.
ZUBY MOUDROSTI,                                                           TĚŽKÉ PROŘEZÁVÁNÍ	Nedostatečný mentální prostor pro vytvoření pevného základu.	Otevírám své vědomí rozmachu života. Mám dost prostoru na to, abych mohl růst a měnit se.
ŽALUDEK	Obsahuje výživu. Zažívá myšlenky.	Snadno a přirozeně zažívám život
ŽALUDEČNÍ POTÍŽE	Hrůza. Strach z nového. Neschopnost asimilovat nové.	Život mi dělá dobře. Každým okamžikem asimiluji všechno, co je nové. Všechno je v pořádku.
ŽENSKÉ NEMOCI	Popírání sebe sama. Zavrhování ženství a ženského principu	Raduji se ze svého ženství. Jsem ráda, že jsem žena. Mám ráda své tělo.
ŽÍLY	Rozvádějí radost ze života.	Naplňuje mě radost. Proudí mnou s každým úderem srdce.
ŽLÁZY (viz též ENDOKRINNÍ POTÍŽE)	Představují iniciativu a aktivitu.	Jsem tvůrčí silou ve svém světě.

Problém	Možná příčina	Novy mentální návyk
ŽLOUTENKA	Předsudky vůči sobě i druhým. Nevyrovnanost.	Jsem tolerantní, soucítící a láskyplný vůči všem lidem i k sobě samému.
ŽLUČOVÉ KAMENY	Zahořklost. Zatvrzelé myšlenky. Odsuzování druhých. Pýcha.	S radostí se zbavuji minulosti. Život je příjemný. Je mí sladce.
ŽRAVOST	Viz NECHUTENSTVÍ

 

 

 

V mém živote je vše dobré

 

V nekonečnu Života, kde se nacházím, je všechno dokona­lé, úplné a celistvé. Dokonalé zdraví je můj přirozený stav. Vědomě se zbavuji všech men­tálních návyků ve svém nitru, které by se mohly projevit jako nemoc. Mám se rád a jsem se sebou spokojený. Dodávám mu výživnou stravu a nápoje. Příjemně je cvičím. Považuji své tělo za krásný a zázračný mechanismus a je mi ctí, Že v něm mohu žít. Mám spoustu energie. V mém světě je všech-no v pořádku.

 

Nové mentální návyky

OBLIČEJ: (Akné:) Mám se rád a beru se takový, jaký právě teď jsem. Jsem dokonalý.

DUTINY: Dráždí mne jen ten, komu to já sám dovolím. Klid, harmonie. Odmítám řídit se přesnými časovými harmonogramy.

OČI: Jsem svobodný. Dívám se svobodně do budoucnosti, protože život je věčný a plný radosti. Hledím milujícíma očima. Všichni mne mají rádi a jsou ke mně laskaví.

KRK: Umím se prosadit. Svobodně se vyjadřuji. Mám tvůrčí schopnosti. Hovořím s láskou.

PLÍCE: Bez zábran mnou proudí dech života. (Bronchitida:) Jsem klidný. Se všemi dobře vycházím a všichni vycházejí se mnou. (Astma:) Jsem svo­bodný, a proto mohu převzít zodpovědnost za vlastní život.

SRDCE: Radost, láska, klid. S radostí přijímám život.

JÁTRA: Zbavuji se všeho, co už nepotřebuji. Mám zcela čisté vědomí a mé myšlenky jsou svěží, nové a plné života.

TLUSTÉ STŘEVO: Jsem svobodný, zbavuji se minulosti. Snadno a přiro­zeně mnou proudí láska. (Hemoroidy:) Zbavuji se veškerého tlaku a všech břemen. Žiji v harmonické přítomnosti.

 

GENITÁLIE: (Impotence:) Síla. Nechávám přirozeně plynout a s radostí působit veškerý potenciál svého pohlavního principu. Laskavě a s radostí přijímám svou sexualitu. Neexistuje vina ani trest.
KOLENO: Odpuštění, tolerance, soucit. Bez váhání postupuji vpřed.

KŮŽE: Je na mne upřena pozitivní pozornost. Jsem v bezpečí. Všichni jsou ke mně laskaví. Jsem usmířený. Svět je bezpečné a přátelské místo. Zbavu­ji se vší zloby a odporu. Vždy budu mít vše, co potřebuji. Své dobro přijí­mám bez pocitu viny. Jsem usmířený s každým detailem života.

ZÁDA: Oporou je mi život sám. Důvěřuji Vesmíru. Svobodně dávám lás­ku a důvěru. (Kříž:) Věřím Vesmíru. Jsem odvážný a nezávislý.

MOZEK: Všechno v životě je změna. Mé myšlenky se neustále mění.

HLAVA: Klid, láska, radost, uvolnění. Oddávám se běhu života. Dovoluji životu, aby mnou přirozeně proudil.

UŠI: Naslouchám Bohu. Slyším radosti života. Jsem součástí života. Na­slouchám s láskou.

ÚSTA: Jsem rozhodný. Všechno dotáhnu do konce. Vítám nové myšlenky 1 pojmy.

ŠIJE: (Krční páteř:) Jsem pružný. Vítám nové názory.

RAMENA: (Burzitida:) Neškodnými způsoby se zbavuji zloby Láska očiš­ťuje a uvolňuje. Život je svobodný a plný radosti. Všechno, co přijímám, je dobré.

RUCE: Laskavě a přirozeně zacházím se svými myšlenkami.

PRSTY: Uklidňuje mne vědomí, že moudrost života pečuje o všechny de­taily.

ŽALUDEK: Přirozeně asimiluji nové myšlenky Život je příjemný, jsem v po­hodě. Jsem klidný

 

LEDVINY: Všude hledám jen dobro. Dějí se jen správné věci. Rozvíjím všechny své schopnosti.

MOČOVÝ MĚCHÝŘ: Zbavuji se starého a vítám vše nové.

PÁNEV: (Kolpitida:) Formy a způsoby se mohou změnit, jen láska je stále stejná. (Menstruační p.:) Jsem vyvážená při všech proměnách cyklů. S lás­kou žehnám svému tělu. Všechny části mého těla jsou krásné.

KYČLE: Radostně postupuji vpřed. Život je mi oporou i posilou. Směřuji k vyššímu dobru. Jsem v bezpečí. (Artritida:) Láska. Odpuštění. Dovoluji bližním, aby byli sami sebou. Jsem svobodný.

ŽLÁZY: Jsem naprosto vyrovnaný. Můj organismus je naprosto v pořád­ku. Miluji život.

CHODIDLA: Spočívám v pravdě. S radostí postupuji vpřed. Mám duchov­ní vědomí.

Nové způsoby myšlení (positivní afirmace) dokážou léčit a zklidňovat vaše tělo.

 

 

 

Kapitola šestnáctá

MU] PŘÍBĚH

„ Všichni jsme jedno.“

„Jaké bylo vaše dětství?“ – Tuto otázku jsem položila už mnoha pa­cientům. Podrobnosti mě nezajímají, chci si jen utvořit základní před­stavu, z jakého prostředí vyšli a co mají za sebou. Mají-li problémy dnes, mentální návyky, které jsou jejich příčinou, vznikly už dávno.

Mí rodiče se rozváděli, když mi byl rok a půl. Nevážou se mi k tomu žádné špatné vzpomínky. S jedinou výjimkou: vzpomínám si, že mat­ka začala pracovat jako pomocnice v domácnosti, musela se odstěho­vat ke svým zaměstnavatelům a mne svěřila do péče cizích lidí. Prý jsem proplakala celé tři týdny. Lidé, kteří se o mne starali, to nezvládli a mat­ka si mne musela vzít zpátky a zařídit se jinak. Dnes obdivuji, jak se dokázala sama postarat o rodinu. Tehdy mne ale zajímalo jediné: na­jednou mi nikdo nevěnoval takovou láskyplnou péči jako dřív.

 

Když se matka podruhé vdala, nikdy jsem nepoznala, jestli otčíma skutečně milovala, nebo nám chtěla vytvořit nový domov. Jejich man­želství ale nebylo šťastné. Můj nevlastní otec vyrostl v Evropě v silně německy založené rodině, kde se k sobě chovali velmi hrubě, a on se to nikdy nenaučil jinak. Na počátku 30. let, kdy nastupovala hospodář­ská krize, se mi narodila sestra. Bylo mi pět let.

K dokreslení příběhu zbývá dodat, že mne někdy tou dobou znásil­nil soused, alkoholik, jak si ho pamatuji. Dodnes si živě vzpomínám na lékařskou prohlídku i na soudní přelíčení, ve kterém jsem svědčila. Pachatele odsoudili k patnácti letům vězení. Rodiče mi neustále opako­vali, že za to všechno můžu já. Prožila jsem mnoho let ve strachu, že -až ho propustí – se mi pomstí za to, že se díky mně dostal do vězení.

Otčím mne bil a sexuálně zneužíval. Navíc jsem musela dost těžce pracovat. Prudce mi klesalo sebevědomí, zdálo se mi, že skoro nic ne­vychází a že nikdy nebudu šťastná. Vytvářela jsem si tak mentální ná­vyk, který se začal brzy projevovat i v mém životě.

Ve čtvrté třídě, při jedné školní oslavě, došlo k události, která byla pro můj tehdejší život typická. Většina mých spolužáků pocházela z dobře situované střední třídy. Já byla chudě oblečená, chodila jsem ostříhaná „na blbečka“, nosila jsem nemoderní černé kotníčkové boty a byl ze mne cítit česnek, kterým mě matka denně krmila, „abych ne-

 

 

měla škrkavky“. Byli jsme chudí. Jedna stará paní ze sousedství mi každý týden dávala deset centů a k narozeninám a k Vánocům dolar. Deseticent putoval do domácího rozpočtu, za dolar mi matka kupova­la v levném obchodě spodní prádlo na celý rok.

Vraťme se ale ke školní oslavě. Učitelka krájela dort. Doma jsme ho nikdy nepekli, nemohli jsme si to dovolit. Tenhle vypadal dost velký pro všechny. Děti, které stály přede mnou a většinou ho doma mohly mít skoro každý den, proto dostávaly po dvou i třech kouscích. Když při­šla řada na mě (a já byla samozřejmě poslední), dort došel. Nezbyl ho tam ani kousek.

Dnes jasně vidím, že to tehdy bylo už předem „potvrzené přesvěd­čení“ – že za nic nestojím a že si nic NEZASLOUŽÍM – které mě dosta­lo na konec řady a dort mi „odepřelo“. Byl to MŮJ mentální návyk. Oko­lí jen odráželo to, čemu jsem sama věřila.

V patnácti letech jsem už podmínky v rodině nemohla vydržet a utek- la jsem z domova i ze školy. Našla jsem si místo servírky v bufetu; byla to mnohem lehčí práce než domácí dřina na poli.

Vyhladovělá po lásce a náklonnosti, s tím nejnižším možným sebe­vědomím, jsem se ochotně vyspala s každým, kdo na mě byl hodný; a krátce po šestnáctých narozeninách se mi narodila holčička. Necítila jsem se schopna starat se o ni a vychovávat ji, a proto jsem ji svěřila do péče bezdětného páru, který toužil po dítěti. Žila jsem u nich poslední čtyři měsíce těhotenství a v porodnici jsem dítěti dala jejich jméno. v Místo abych prožívala radost z mateřství, měla jsem pocit ztráty, viny a hanby. Chtěla jsem to všechno mít co nejrychleji za sebou. Vzpo­mínám si jen na její neobvykle dlouhé prsty na nohou, které po mně zdědila. Podle nich bych ji dnes bezpečně poznala. Když bylo dítěti pět dnů, odešIa jsem.

 

Okamžitě jsem odjela domů za matkou, která dosud trpěla y ne­snesitelném manželství. Řekla jsem jí: „Pojď, tohle přece nebudeš sná­šet. Odvezu tě odsud pryč.“ Odjela se mnou a u otce nechala mou desetiletou sestru, která byla vždycky jeho miláček.

Našla jsem matce práci pokojské v malém hotelu a pohodlný byt. Cí­tila jsem, že jsem vůči ní splnila své závazky. Na měsíc jsem s přítelky­ní odjela do Chicaga – a vrátila se až za třicet let.

Krutost, v níž jsem vyrůstala, společně s vypěstovaným pocitem mé-něcennosti ke mně přitahovaly muže, kteří se mnou špatně zacházel a často mne bili. Kdybych na sobě nezačala usilovně pracovat, zbytek života bych pravděpodobně strávila výčitkami na adresu svých partnerů, ale nic by se nezměnilo. Já se však pustila do práce a mé sebevědo­mí rostlo. Násilnický typ mužů se v mém životě přestal vyskytovat. Už se nehodili k překonanému mentálnímu návyku podvědomého pře­svědčení, že si zasloužím násilí. Nechci omlouvat jejich chování, ale kdyby to nebyl můj vlastní návyk, nepřitahovala bych je. Dnes podob­ní muži ani nevědí, že existuji.

Po několika letech podřadné práce v Chicagu jsem se odstěhovala do New Yorku. Shodou šťastných okolností jsem se stala modelkou u uzná­vaných módních návrhářů. Ani to mi ale příliš nezdvihlo sebevědomí, jen jsem tak na sobě mohla hledat ještě víc chyb a důkazů nedokona­losti. Nechtěla jsem si připustit svou krásu.

V módě jsem pracovala mnoho let. Provdala jsem se za příjemného, vzdělaného Angličana. Hodně cestoval, pohyboval se v nejvyšších kru­zích, dokonce večeřel i v Bílém domě. Vnější okolnosti ale nepomá­haly – i když jsem měla atraktivní práci a žila s atraktivním mužem. Sebevědomí mi začalo stoupat, až když jsem na sobě začala pracovat. Po čtrnácti letech manželství, právě když jsem začínala věřit, že mo­hu být konečně šťastná, mi manžel oznámil, že má jinou ženu a chce si jí vzít. Byla jsem zoufalá, všechno se mi zhroutilo jako domeček z ka-ret. Jenže čas běžel a já cítila, že se můj život mění. Jednou zjara jsem

 

se dozvěděla od numerologa, že na podzim dojde k události, která změ­ní celý můj další život

Ta příhoda byla zdánlivě tak nicotná, že jsem si její význam uvědo­mila až mnohem později. Celkem náhodou jsem zašla na setkání s Círk­ví křesťanského vzdělávání v New Yorku. Byl to úplně nový zážitek a mně něco říkalo: „Dobře poslouchej.“ Kromě sobotních bohoslužeb jsem za­čala jednou týdně navštěvovat i církevní semináře. Svět módy mne pře­stával zajímat. Jak dlouho se ještě budu starat o svůj objem pasu nebo tvar obočí? Z dívky, která ve škole propadala, se stala náruživá student­ka, která zhltla jakoukoli knihu o metafyzice a alternativní medicíně.

Církev se mi stala novým domovem. Ostatní život se sice zatím pří­liš nezměnil, ale studium mi zabíralo stále více času. Za tři roky už jsem si mohla podat žádost o místo jednoho z aprobovaných zaměstnanců církve. Zkoušku jsem úspěšně složila, stala se studijním poradcem círk­ve – a tehdy to všechno začalo.

Nejdříve jsem vedla transcendentální meditace. V následujícím roce pastorské kurzy skončily a já jsem na šest měsíců odešla studovat na MIU – Maharishiho mezinárodní univerzitu ve Fairfieldu v lowě.

Tehdy to bylo to pravé místo. Každý týden jsme začínali studovat no­vý předmět: biologii, chemii, teorii relativity atd. Každou sobotu jsme psali test V neděli bylo volno a v pondělí se začínalo nanovo.

Tady neexistoval druh zábavy, jakou jsem žila v New Yorku. Po ve­čeři jsme všichni odcházeli do studoven. Byla jsem na koleji nejstarší a radovala jsem se z každé vteřiny, kterou jsem tam prožívala. Čtyřikrát denně jsme meditovali. Kouření, alkohol a drogy byly zakázány. V den, kdy jsem školu opustila, jsem na letišti z cigaretového kouře málem omdlela.

Po návratu do New Yorku jsem si zrekapitulovala život. Brzy jsem se znovu zapojila do činnosti církve a vrátila se do pastorských kurzů. Za-čala jsem vystupovat na poledních setkáních a navštěvovala jsem pa-cienty. Záhy se z toho stala práce na plný úvazek. Rozhodla jsem se na-psát knížku UZDRAV SVÉ TĚLO o metafyzických příčinách nemocí. Přednášela jsem, cestovala a vedla semináře. –

 

Jednoho dne mi lékař oznámil, že mám rakovinu. Prožila jsem hodně nešťastné dětství a byla jsem v pěti letech znásil­něna, a tak není divu, že se vše projevilo rakovinou ve vaginální oblasti. Jako každý v podobné situaci jsem propadla naprosté panice. Má práce mi ale potvrdila, že mentální léčba může být účinná: teď se na­bízela příležitost, abych to dokázala sama na sobě. Koneckon­ců jsem o tom napsala i knihu a věděla jsem, že rakovinu způsobuje dlouhodobý a hluboký odpor, jaký já v sobě nosila už odmalička. Čekalo mne hodně práce a mno­ho času nezbývalo.

Děsivý výraz nevyléčitelný chápu tak, že daný stav nelze řešit vnějšími prostředky, a proto je nutné hledat účinný lék uvnitř. Kdybych tenkrát podstoupila operaci a nezbavila se mentálního návyku, který rakovinu vyvolal, lékaři by do mě řezali tak dlouho, až by neměli co řezat. Tako­vá představa se mi vůbec nezamlouvala.

Kdybych si rakovinný nádor nechala opera­tivně odstranit a zbavila se zároveň i mentálního návyku, nemoc by se nevrátila. Nevěřím, že raci-divy je možné zdůvodnit argumentem, že „nevyříz­li všechno“; je to spíše proto, že pacient neprodělal žádnou mentální změnu. Tutéž nemoc si vyvolává zno­vu, možná jen v jiné části těla. Byla jsem přesvědčena, že pokud se mi podaří odstranit ná­vyk, který rakovinu vyvolal, nebudu operaci potřebovat. Nějakou do­bu jsem s lékaři smlouvala. Nakonec jsem se vymluvila, že na zákrok nemám peníze. Dali mi tři měsíce života.

Vzala jsem léčení do vlastních rukou. Četla a studovala jsem všech­ny materiály o alternativní medicíně, které bych mohla použít při vlast­ním léčení. V obchodech se zdravou výživou jsem skoupila všechny knihy týkající se rakoviny. Chodila jsem do knihoven a četla. Studovala jsem reflexní terapii nohou a tračníkovou terapii. Začala jsem hledat

 

reflexologa. Jakoby náhodou si vedle mě sedl na jedné přednášce, když jsem proti svému zvyku zůstala až úplně vzadu. Seznámili Jsme se a dva měsíce pak ke mně třikrát týdně docházel; velice mi pomohl.

Uvědomila jsem si také, že musím mít mnohem více ráda sama se­be. V dětství jsem nezažila mnoho lásky, nikdo se nestaral o to, abych se cítila dobře. Už jako malá jsem si osvojila jejich neustálé popicho­vání a kritizování, ,až se stalo mou druhou přirozeností.

Práce v církvi mi dala poznat, že nejen normální, ale dokonce ne­zbytné, abych se měla ráda a byla se sebou spokojená. Přesto jsem to neustále odkládala – jako dietu, se kterou určitě začnete hned zítra. Ale času bylo málo. Zpočátku mi dělalo potíže například stoupnout si před zrcadlo a říci: „Louiso, mám tě ráda. Mám tě opravdu ráda.“ Přesto jsem vytrvala a za čas jsem zjistila, že v situacích, kdy bych si dříve začala něco vyčítat, jednám jinak. Dělala jsem pokroky.

Věděla jsem, že se musím zbavit svých vypěstovaných návyků od-poru. Mým hlavním úkolem bylo přestat se obviňovat. Je fakt, že jsem prožila nešťastné dětství a byla jsem často zneužívána – mentálně i se xuálně. Ale to bylo dávno a nemohlo to ospravedlnit způsob, jakým jsem se sebou později zacházela já. Nechávala jsem si rozežírat tělo rakovinným bujením, protože jsem nedokázala odpustit.

Nastal čas, abych se přenesla přes to, co se     stalo, a snažila se POROZUMĚT, jaké zážitky mohly vytvořit lidi, kteří se dokázali takovým způsobem chovat k dítěti.

Pod vedením kvalitního terapeuta jsem se zbavovala staré nahromaděné zloby bitím-do polštáře a křikem. Ulevilo se mi. Pak jsem si začala skládat útržky, které mi řekli rodiče o svém dětství. Se stále hlubším porozuměním a z pohledu dospělého jsem začala soucítit s jejich utrpením a výčitky se pomalu rozplývaly.

 

Navíc jsem zoufale sháněla odborníka na zdravou výživu, který by mi pomohl vyčistit tělo a zbavit je všech jedů z nezdravé stravy, kterou jsem za celá ta léta snědla. Dozvěděla jsem se, že nezdravá strava se v těle hromadí a vytváří v něm jedy; stejně tak se hromadí i nezdravé myšlenky a vytvářejí toxické stavy mysli. Dostala jsem velmi přísnou dietu, převážně zeleninovou. První měsíc jsem dokonce třikrát týdně podstupovala tračníkovou terapii.

Nenechala jsem se operovat – a po půlroce důkladného mentálního a fyzického čištění mi lékař sdělil, že po rakovině nezůstala ani stopa. Nyní z vlastní zkušenosti vím, že chorobu lze vyléčit, jestliže jsme ochot­ni změnit svůj způsob myšlení, své přesvědčení a jednání!

To, co nám někdy připadá tragické, se nakonec může ukázat jako to nejlepší, co nás v životě potkalo. Svou zkušeností jsem nesmírně zís­kala. Od základu jsem změnila svůj žebříček hodnot Uvědomila jsem si, co je pro mne skutečně důležité. Konečně jsem se rozhodla opustit šedý New York, v němž nerostou stromy, a drastické newyorské klima. Někteří pacienti tvrdili, že beze mne zemřou, a já jsem je ujistila, že dvakrát za rok přijedu zkontrolovat, jaký udělali pokrok; telefonovat se navíc dá odevšad. Zavřela jsem „firmu“ a nasedla na vlak do Kalifornie. Jako výchozí bod jsem si vybrala Los Angeles.

I když jsem se v L. A. narodila, neznala jsem tu už téměř nikoho s vý­jimkou matky a sestry, které žily na předměstí asi hodinu jízdy od cent­ra. Nikdy jsme se příliš nestýkaly, přesto pro mne bylo nepříjemné pře­kvapení, že matka před několika lety oslepla a nikdo se neobtěžoval mi to dát na vědomí. Sestra měla „moc práce“ a neměla na návštěvy čas, a tak jsem ji nechala být a začala si zařizovat vlastní život.

Má první kniha UZDRAV SVÉ TĚLO mi otevřela mnoho dveří. Účast­nila jsem se všech seminářů a setkání hnutí new age, na které jsem narazila. Většinou jsem se představila a někdy jsem účastníkům necha­la jeden výtisk. První půlrok jsem často chodila na pláž, protože jsem tušila, že později nebudu mít na nic podobného čas. Pomalu se začali objevovat první pacienti. Začínala jsem přednášet a pomalu si zvykat.

 

Město mě přijalo. Za pár let jsem se mohla přestěhovat do nového domu.

Nový životní styl v Los Angeles znamenal v porovnání s dětstvím obrovský skok. Všechno šlo hladce. Neměla jsem žádné problémy.

Jednou večer, poprvé po dvou letech, mi zavolala sestra a oznámila mi, že matka, tehdy už devadesátiletá, úplně slepá a téměř hluchá, upad­la a zlomila si páteř. Ze silné a nezávislé ženy se v okamžiku stalo bez­mocné trpící dítě.

Zlomila si páteř, ale také prolomila zeď sestřina tajnůstkářství. Všech­ny tři jsme spolu konečně začaly normálně komunikovat. Dozvěděla jsem se, že i sestra má vážné potíže se zády, nesmírně bolestivé, které jí velmi znesnadňovaly sezení i chůzi. Strádala mlčky, a i když bylo na první pohled jasné, že trpí nechutenstvím, manžel o jejích potížích vů­bec nevěděl.

Za měsíc matku propustili z nemocnice. V žádném případě však nebyla schopna postarat se sama o sebe. Vzala jsem ji k sobě.

Věřila jsem, že život se ubírá správným směrem, ale neměla jsem tu­šení, jak to všechno zvládnu. Obrátila jsem se k Bohu: „Postarám se o ni, ale pomoz mi při tom, prosím, a dej mi peníze!“

Obě jsme se musely v mnohém přizpůsobit. Matka se vrátila v so­botu; následující pátek jsem měla na čtyři dny odjet do San Franciska. Nemohla jsem ji nechat o samotě a cestu nebylo možné odložit. Zno-

 

vu jsem se obrátila k Bohu: „Prosím tě, postarej se o to. Musím před odjezdem najít někoho, kdo nám pomůže.“

Příští čtvrtek se takový člověk „objevil“, nastěhoval se k nám a zaří­dil vše potřebné. Byl to další důkaz toho, v co jsem věřila: vše, co po­třebuji vědět, je mi odkryto, a vše, co potřebuji, ke mně přichází podle Božího řádu.

Uvědomila jsem si, že jsem tak dostala další lekci, další příležitost zbavit se mnoha problémů z dětství. Tehdy mne matka nebyla schop­na ochránit, ale to nic nemění na faktu, že nyní jsem se chtěla a moh­la postarat já o ni. V životě naší rodiny začalo nové dobrodružství.

Pomoc sestře, o kterou mne žádala, byl další úkol. Dozvěděla jsem se, že když jsem před lety odvedla matku z domova, můj otčím obrátil svou nenávist vůči sestře a začal pro změnu terorizovat ji.

To, co u sestry začalo jako fyzický problém, zveličil strach, napětí a přesvědčení, že jí nikdo nemůže pomoci. A proto přišla Louise. Ne­chtěla ji zachránit; chtěla jí dat příležitost, aby na životě našla i dobrou stránku.

Začínaly jsme rozplétat nitky, a děláme to dodnes. Postupujeme po­malu, krok za krokem, a zkoušíme nejrůznější způsoby léčení. Ze všech sil se snažím vytvořit atmosféru bezpečí a klidu. Matka si vede velmi dobře. Čtyřikrát denně cvičí. Tělo jí zesílilo, a je mnohem pohyblivější. Když jsem jí koupila naslouchátko, vrátil se jí zájem o to, co se děje ko­lem ní. Podařilo se mi překonat její křesťanské dogma a přemluvit ji k operaci šedého zákalu. Byla nesmírně šťastná, že znovu vidí, a my měly radost, že se můžeme dívat i jejíma očima. Těší ji, že může opět číst.

 

 

Najednou na sebe máme čas a často si povídáme. Nikdy dřív jsme to nedělaly; vytvořilo se mezi námi dosud nepoznané porozumění. Uvolnily jsme se a cítíme se mnohem svobodnější: společně pláčeme, smějeme se a objímáme. Někdy mě rozzlobí, a to mne upozorní na další oblast, na které musím pracovat. Takový je můj život na podzim roku 1984.

* * *

Matka odešla z této planety v míru a pokoji v roce 1985. Chybí mi a velmi ji miluji. Vyřešily jsme všechno, co jsme stihly, a obě jsme svo­bodné.

 

V nekonečnu Života, kde se na­cházím, je všechno dokonalé, úpl­né a celistvé. Všichni smysluplně prožíváme bohatství a plnost Živo­ta. Dívám se nyní na svou minulost s láskou a jsem ochoten učit se ze svých starých zkušeností. V mé mi­nulosti neexistuje nic špatného ani správného, dobrého ani zlého. Mi­nulost skončila, je uzavřená. Exis­tuje jen prožitek současného oka­mžiku. Mám se rád, protože jsem došel z minulosti až do této chvíle. Sdílím s druhými to, čím a kým jsem, neboť vím, že v nás sídlí jedi­ný duch. V mém světě je všechno v pořádku.

 

Doslov

Za osmnáct let uplynulých od doby, kdy jsem psala knihu Miluj svůj ži­vot, se stalo mnoho věcí. Náplň mého původního záměru kniha nad oče­kávání splnila. Měla pomoci co možná nejvíce lidem změnit podmínky ži­vota k lepšímu.

Nejen, že se jí prodalo přes tři miliony výtisků, ale byla rovněž přelože­na do 25 různých jazyků včetně polštiny a perštiny. Samo Universum mu­selo chtít, aby obletěla svět! Domnívám se, že úspěch díla odpovídá mé faktické schopnosti lidem pomáhat, aniž bych je z něčeho obviňovala.

Strávila jsem šest a půl roku prací s lidmi postiženými nemocí AIDS. Za­čala tak, že se jednoho večera sešlo v mém obývacím pokoji šest mužů, tento počet se za pár let rozrostl na týdenní schůzky osmi set osob. Pří­slušné období značně urychlilo můj duchovní růst. Neustále jsem přepí­nala svou srdeční kapacitu. Tyto zkušenosti si budu pamatovat zbytek ži­vota. V západním Hollywoodu dosud existuje podpůrná skupina Hayride, i když s ní již nemám kontakt, jelikož jsem se před časem z města odstě­hovala.

Záhy poté, co jsem tuto knihu dokončila, vystoupilo se mnou několik členů Hayride v pořadu Oprah, abychom veřejnosti předali positivní vzka-

 

zy týkající se AIDS. Tentýž týden jsem se v Donahuově pořadu objevila spo­lečně s dr. Bernie Siegelem. Moje dílo se dostalo na seznam bestsellerů a zůstalo tam třináct týdnů. Měla jsem ustavičnou hrůzu z představy, ko­lika různými směry mě Život nutí se ubírat. Dlouho jsem pracovala deset hodin denně a sedm dní v týdnu.

Mnoho radosti mi přinášejí kočky. Zvířata však nekupuji, nýbrž zachra­ňuji. Rok lásky udělá spoustu zázračných proměn s kýmkoliv, domácí mi­láčky nevyjímaje. Jsem obklopena jejich bezvýhradnou láskou a prožívá­me spolu hodně legrace.

Život kráčí vpřed cyklicky Existuje čas, kdy je třeba něco vykonat, a stej­ně tak čas, kdy je třeba postoupit dál. Bylo období, v němž jsem vedla myš­lenkové kurzy a přednášela všude, kam mě pozvali. Pořádala jsem deseti­denní programy intenzivního výcviku a pak jsem též dvě léta s druhými objížděla sympozia zvaná Vize budoucnosti. Těmto aktivitám se již dnes nevěnuji. Stala se ze mě napůl důchodkyně, abych se mohla na chvíli sku­tečně kochat krásami života.

Nyní, ve svých 75 letech, nahlížím život poněkud odlišně a velice mě zajímá, jak trávíme svá pokročilá stadia. Líbí se mi pomyšlení, že získám hodnost skvělého staršího a dožiji v čase, jenž pro mě bude nejplodněj­ším. Budu rovněž učit ostatní, kteří se seniorskému věku blíží, aby se i oni mohli stát skvělými staršími a zaujmout právem náležité místo ve společ­nosti na pozicích učitelů moudra. Věřím, že dokážeme být svěží a zdraví a těšit se všem okamžikům života až do posledního vydechnutí.

Kniha Miluj svůj život spolu s akustickou magnetofonovou nahrávkou dala vzniknout velmi pěkné malé nakladatelské firmě zvané Hay House. Ediční činnost se specializuje na vydávání svépomocných tištěných a zvu­kových děl, vytvořených mnoha různými autory Je to dobrý pocit vydělá­vat peníze, tím že pomáhám druhým zlepšovat kvalitu života. Opravdu rá­da podporuji autory, kteří předávají srozumitelný vzkaz informujíce) tom, co z nás učiní nastoupená spirituální cesta.

Kdysi mi řekl jeden astrolog, že když jsem se narodila, mé souřadnice zahrnovaly konfiguraci, podle níž budu jako dospělá individuálně pomá-

 

hat mnoha a mnoha lidem. Před 75 lety však ještě magnetofony nebyly vy­nalezeny a ona konfigurace by se tudíž dala interpretovat jen s obtížemi. Dnes však, díky zmíněnému technologickému zázraku, provází můj hlas z pásky tisíce lidí každou noc na lůžko.

Následkem toho četní jedinci, s nimiž jsem se nikdy nesetkala, mají do­jem, že mě znají, neboť spolu trávíme mnoho důvěrných chvilek. K pří­jemným pocitům, které má činnost přináší, se řadí zejména fakt, že mi dá­vá šanci být s láskou pozdravována, kamkoliv přijdu. Lidé mě berou jako starého přítele, co jim pomohl překonat nejeden ošemetný moment.

Věnuji se nyní poradnímu časopiseckému sloupku nazvanému podle té či oné publikace bud Milá Louiso, nebo Ptejte se Louisy . Začal vycházet před sedmi lety v časopise Science oj Mind a tvoří dnes součást padesáti různých novověkých/spirituálně osvětových děl, jež zajímají více než mi­lion čtenářů. Kam mě Život zanese příště? Nevím. Jsem nicméně zcela ochotna a svolná přijmout výzvu k dalšímu dobrodružství.

Louise L. Hayová Duben 2002

 

Hluboko ve mně se na­lézá nekonečná studni­ce lásky. Nechávám nyní tuto lásku vyvěrat na povrch. Plní mi srdce, tělo, mysl, vědomí, celou mou bytost, vyzařuje ze mě všemi směry a znásobena se vrací- Čím více lásky ak­ceptuji a dávám, tím více mohu obětovat, zásoba je nekonečná. Život v lásce mi přináší dobré po­city. Je výrazem mojí vnitřní radosti. Miluji sebe sama, a pro­to s láskou pečuji o svoje tělo. S láskou je zaopatřuji potravina­mi a nápoji. S láskou je udržuji a šatím, za což se mi odměňuje svěžestí, zdravím a energií. Miluji sebe sama, a proto si dopřá­vám pohodlný domov, který dostačuje pro všechny mé potřeby a je příjemný k obývání. Veškeré jeho místnosti naplňuji vibra­cemi lásky, takže kdo vstoupí, včetně mne, onu lásku cítí a ne­chává se jí prostoupit. Miluji sebe sama, a proto konám povolání, jež mě skutečně baví a využívá mých tvůrčích vloh a schopností, zahrnuje práci s lidmi a pro lidi, které mám ráda a oni zase mne, a zajišťuje slušný příjem. Miluji sebe sama, a pro­to se chovám a přistupuji s láskou ke všem, neboť vím, že co obětuji, se mi znásobeno vrátí. Do svého světa přitahuji pouze milující jedince, kteří jsou zrcadlovým odrazem mé osobnosti. Miluji sebe sama, a proto odpouštím a plně promíjím všechny křivdy včerejška, což mě činí svobodnou. Miluje sebe sama, a proto bezvýhradně miluji současnost, beru každý její okamžik jako příznivý a vím, že má budoucnost je jasná, radostná a bez­pečná, neboť jsem milovaným dítětem Universa.

 

Louise L Hay

Již dlouho věřím, že je mi odhaleno vše, co potřebuji vědět, a že ke mně přichází vše, co potřebuji. Věřím, že v mém životě je všechno v pořádku. Nové myšlenky neexis­tují Vše přichází z hloubi minulosti a neko­nečna, je mi radostí a potěšením shromaž­ďovat moudrost a vědění ve prospěch těch, kdo se léčí. Nabízím je vám, kdož jste mne naučili vše, co dnes umím: svým pacientům, svým kolegům, svým učitelům a nekonečné Božské Inteligenci, jejímž prostřednictvím mohu druhým předat to, co potřebují znát.