Tvrzení, že ve slovanské rodině vládl nejpřísnější patriarchát, patří z velké části lidem, kteří jsou upřímně nevědomí a ironicky je lze nazvat pouze profesionálními vědci.
Ve skutečnosti je jen velmi málo historických památek, které by nám mohly vyprávět o rodinné struktuře našich vzdálených předků.
Rod východních Slovanů se jen málo lišil od tradičního typu západního původu, zejména ve starověku. V tomto případě mluvíme o absolutní rovnosti, nyní bychom tento jev nazvali harmonií, naši předkové mluvili jednodušeji: harmonie. Proto se bohyni, která bděla nad rodinami, říkalo Lada.
Snad abychom pochopili, že ve slovanské rodině bylo jasné rozdělení povinností, jednoduše řečeno celý „každodenní život“ připadl na ženu. Jde o úklid a vaření. Tvrdá práce byla považována za čistě mužskou záležitost, zatímco chov zvířat byl univerzálním zaměstnáním. Žena ve slovanské rodině byla bohyní, bohyní určitého rodinného krbu. Chovali se k ní s respektem a úctou. Žena byla zase zodpovědná za rodinnou situaci – její dům byl vždy dokonale čistý, její manžel, děti a dobytek byli nasyceni a klidní a ona sama vyzařovala teplo a něhu.
Muž byl tedy osobním bohem své ženy, své rodiny, svého domova. Pracoval na poli, staral se o zvířata, ale vždy si našel čas na cvičení se zbraněmi, protože každý Slovan je především válečník, obránce rodiny a vlasti. Zvláštní kategorií byli samozřejmě mužští čarodějové. Nepracovali na stejné úrovni jako ostatní, jejich účelem bylo neúnavně zlepšovat vlastní mysl a dosahovat absolutní jednoty s božským principem, aby odvrátili nebo zabránili různým přírodním a člověkem způsobeným katastrofám. Zároveň je třeba pochopit, že čarodějem se může stát pouze muž, který již vychoval alespoň devět dětí. Postupem času se tato hranice snížila na tři děti a věková hranice na dvaačtyřicet let.
Výchovu dětí ve slovanské rodině prováděli rovným dílem muži i ženy. Je to zřejmé, protože dítě musí přijímat energii jak od matky, tak od otce, jinak v přeneseném smyslu dojde k „deformacím“ v energetické struktuře a potažmo v osobnosti, v emocionální skořápce. Dítě vychované pouze jedním rodičem není plnohodnotné, upřímně řečeno vadné, což ovlivňuje jeho povahu a dříve nebo později ovlivní jeho životní cestu. Na druhou stranu, když dítě vyrůstá samo, je to ještě horší než ve většině moderních rodin. Samozřejmě, že takové dítě je upřímně slabé a bezmocné – ne ve fyzickém smyslu. V dítěti, které nedostalo dostatek rodičovské energie, se místo lásky pěstuje egocentrismus, skutečné synonymum pro destrukci.
Přitom je třeba pochopit, že slovanskou rodinu netvoří tři až pět lidí, ale průměrně třicet až padesát lidí. Naši předkové v zásadě neměli pojem „rodina“, ale spíše pojem „ROD“.
To jsou samozřejmě hlavní tradiční ustanovení způsobu života slovanské rodiny – ta původní, a ne ta, o kterých se mluví v novodobých historických knihách. Samozřejmě zde nejsou uvedeny všechny informace k požadovanému tématu, které lze získat z archeologických, obrazových a písemných historických památek … bohužel ne všechny jsou dnes dostupné.
…s láskou a úsměvem…
