Všechny fyzikální zákony lze odvodit z Vesmírného zákona

Moderní ekonomická teorie je založena na univerzálním zákoně

 

Konvenční věda dosud neobjevila jediný přírodní zákon, s jehož pomocí lze bez výjimky posuzovat všechny přírodní jevy. Takový zákon by měl být definován jako „univerzální“. Na základě zdravých, samozřejmých vědeckých principů a faktů aktuální článek analyzuje z hlediska metodologie vědy formální teoretická kritéria, která by měl přirozený zákon splňovat, aby získal status „univerzálního zákona “

Podle současné fyzikální teorie se zdá, že příroda – ve skutečnosti pouze anorganická, fyzická hmota – poslouchá četné zákony, které jsou univerzálního charakteru, např. platí v jakémkoli místě a čase ve vesmíru a fungují současně a v dokonalé harmonii s navzájem tak, že lidská mysl vnímá Přírodu jako uspořádaný Celek.

Neschopnost vědců stanovit univerzální zákony v biologické hmotě může být způsobena tím, že:

a) takové zákony neexistují resp

b) existují, ale jsou tak komplikované, že jsou mimo kognitivní schopnosti smrtelných lidských myslí.

Posledně jmenovaná hypotéza dala vzniknout náboženské představě o existenci božských univerzálních zákonů, jimiž Bůh nebo vyšší vědomí stvořil přírodu a život na Zemi a reguluje je nepřetržitým, neviditelným způsobem.

Tyto úvahy neberou v úvahu skutečnost, že neexistuje žádný zásadní rozdíl mezi anorganickou a organickou hmotou. Biologické organismy jsou z velké části složeny z anorganických látek. Organické molekuly, jako jsou proteiny, mastné kyseliny a sacharidy, obsahují například pouze anorganické prvky, pro které platí výše uvedené fyzikální zákony. Proto by se měly vztahovat i na organickou hmotu, jinak nebudou univerzální. Tento jednoduchý a samozřejmý fakt byl v moderní vědecké teorii hrubě opomíjen.

Rozlišování mezi anorganickou a organickou hmotou – mezi fyzikou a biovědou – je tedy umělé a výhradně založené na didaktických úvahách. Toto umělé oddělení vědeckých disciplín se historicky objevilo s pokrokem vědeckého poznání v různých oblastech experimentálního výzkumu v posledních čtyřech stoletích od doby, kdy Descartes a Galilei založili moderní vědu (matematiku a fyziku). Tato dichotomie má své kořeny v moderním empirismu a je v rozporu s teoretickým náhledem a drtivými experimentálními důkazy, že příroda – ať už organická nebo anorganická – funguje jako vzájemně propojená, harmonická entita.

Z tohoto rozboru můžeme snadno definovat základní teoretická kritéria, která musí přirozený zákon splňovat, aby mohl být nazýván „univerzálním zákonem“. Tyto jsou:

1. Zákon musí platit pro anorganickou a organickou hmotu .

2. Zákon musí být prezentován matematickým způsobem, např. jako matematická rovnice, protože všechny známé fyzikální zákony jsou matematické rovnice

3. Zákon musí být empiricky ověřen bez výjimky všemi přírodními jevy.

4. Zákon musí integrovat všechny známé fyzikální zákony, to znamená, že musí být matematicky odvozeny z tohoto Vesmírného zákona a musí jím být ontologicky vysvětleny. V tomto případě jsou všechny známé fyzikální zákony matematickými aplikacemi jediného přírodního zákona.

5. Alternativně je třeba dokázat, že všechny známé základní přírodní konstanty ve fyzice, které se týkají mnoha různých fyzikálních zákonů, jsou vzájemně propojené a lze je od sebe odvodit. Bude to mocný matematický a fyzikální důkaz jednoty přírody pod jedním univerzálním zákonem, protože všechny tyto konstanty lze experimentálně měřit pomocí matematických rovnic.

Tímto způsobem lze poprvé integrovat gravitaci s dalšími třemi základními silami (viz níže) a nakonec sjednotit fyziku. Až dosud konvenční fyzika, která stanoví standardní model, nemůže integrovat gravitaci s ostatními třemi základními silami. To je mezi fyziky dobře známý fakt a tato okolnost diskredituje celou stavbu této přírodní vědy. Fyzika nedokáže vysvětlit jednotu přírody. Tomuto faktu dnes všichni lidé dobře nerozumějí, protože ho všichni teoretici záměrně opomíjejí nebo dokonce zakrývají.

 

…s láskou a úsměvem…