Ahoj Bože
„Ahoj Bože.“
Ahoj…
„Rozpadám se. Můžeš mě dát zase dohromady?“
Raději ne.
„Proč?“
Protože nejsi skládačka.
„A co všechny ty kousky mého života, které padají na zem?“
Nech je tam, spadly z nějakého důvodu. Nech je tam chvíli být, a pak se rozhodni, zda si potřebuješ některý z těchto kousků vzít zpět.
„Ty to nechápeš! Život se mi rozpadá! Já se rozpadám!“
Ne, ty to nechápeš. Procházíš hlubokou proměnou, vyvíjíš se, rosteš jako osobnost. Bolestí, kterou cítíš, se uzdravuješ. Zbavuješ se věcí a lidí ve svém životě, co tě brzdí. To jsou ty části, které padají dolů. Vše se dává do pořádku. Odpočívej, zhluboka dýchej a nech ty části, které už nepotřebuješ, spadnout. Přestaň lpět na kouscích, které jsou už minulostí. Nech je padat a nech je jít.
„Jakmile to ale udělám, tak co mi zbude?“
Zbudou ti jen ty nejlepší kousky sebe sama.
„Já se ale bojím té změny.“
Pořád ti říkám, že se NEMĚNÍŠ, ale STÁVÁŠ SE!
„Stávám se? A kým?“
Stáváš se tím, kým jsem tě stvořil, Člověkem Světla, Lásky, Dobročinnosti, Naděje, Odvahy, Radosti, Milosrdenství, Milosti a Soucitu. Stvořil jsem tě k dokonalosti a ne pro ty kousky, které teď padají, a kterými ses rozhodl ozdobit a na kterých s chamtivostí a strachem lpíš. Nech spadnout prostě všechno, co k tobě jednoduše nepatří. Miluju Tě! Neměň se, ale staň se tím, kým jsem tě stvořil. Budu Ti to připomínat tak dlouho, dokud si na to nevzpomeneš.
„Teď zrovna padá další kousek“…
Ano, to je správně.
„Takže to nejsem zlomený?“
Ne, to jen Světlo láme Temnotu, stejně jako při úsvitu…
…s láskou a úsměvem…
