Mrtvý odpad od Bakterií je nazýván „Virem“

Biomedicínský vědec:

„Virologie je podvodná pseudověda“

FacebookTwitterWhatsAppMessengerLinkedInVKViberTeilen

Během covidové plandemie se objevilo mnoho dohadů o tom, zda vůbec došlo k nějaké virové nákaze, zda to nebyla jen nějaká další chřipka či dokonce zda vůbec nějaké viry existují. O existenci či neexistenci virů se v posledních několika letech nedohadují jen laici, ale dokonce i odborníci, včetně předních vědců.

„Virologie je podvodná pseudověda a je umírajícím oborem,“

podle tvrzení publikovaného biomedicínského vědce Simona Lee, který ve svém oboru působí více než 30 let, z nichž téměř deset let pracoval na poli virologie.

Přesto tvrdí, že „ačkoli většina lidí považuje virologii za poctivou tvrdou vědu, neřídí se vědeckou metodou a má své kořeny pevně v podvodné pseudovědě.

Simon, který od začátku plandemie píše pro mnoho alternativních médií a je také vědeckým důstojníkem Anew UK, vysvětluje v článku níže, proč k tomuto závěru dospěl.

Mezi kroky vědecké metody patří:

Pozorujte přírodní úkaz.

Navrhněte hypotézu k vysvětlení jevu.

Vyberte nezávislou proměnnou (předpokládaná příčina).

Vyberte závislou proměnnou/proměnné (pozorovaný efekt/y).

Řídicí proměnné.

Test/experiment.

Analyzujte pozorování/data.

Potvrďte/zrušte hypotézu.

Dodržování vědecké metody začíná pozorováním přírodního jevu, postulováním hypotézy a poté určením nezávislé proměnné (IV), která je předpokládanou příčinou a závislé proměnné (DV), která je pozorovaným účinkem a kontrolou pro experimentování.

Vědecké kontroly se používají jako kontrolní a vyvažovací systém v experimentech, když se výzkumníci pokoušejí určit příčinu účinku. Ovládací prvky jsou navrženy tak, aby zajistily, že předpokládaná příčina (nezávislá proměnná) je jediná věc, která by mohla způsobit pozorovaný účinek (závislá proměnná).

Ovládací prvky umožňují studovat vždy jednu proměnnou nebo faktor. Je důležité, aby jak kontrolní, tak i další experimentální skupiny byly vystaveny přesně stejným podmínkám kromě jedné studované proměnné. To umožňuje vyvozovat z experimentů přesnější a spolehlivější závěry.

Virologie se vyvrací

Virologové pouze začínají přirozeným jevem lidí, kteří mají podobné příznaky.

Až do roku 1952 se virologové domnívali, že virus je toxický protein nebo enzym, který otravuje tělo, a že se nějak množí v těle samotném a může se šířit v těle i mezi lidmi a zvířaty. Tyto podezřelé viry však nebylo možné vidět přímo v nemocné tkáni pomocí elektronového mikroskopu. Bylo také potvrzeno, že i zdravá zvířata, orgány a tkáň uvolňovaly během rozkladného procesu stejné produkty rozkladu, které byly dříve mylně interpretovány jako „viry.“

Po desetiletí virologové selhávali ve svých pokusech vyčistit a izolovat předpokládané „virové“ částice, aby přímo prokázali existenci a patogenitu těchto částic.

Virologové měli pouze nepřímé důkazy o rozkladu z experimentů na lidských a zvířecích tkáňových kulturách, které byly údajně způsobeny dotyčným „virem.“ Stejný rozpad byl pozorován ve tkáních zdravých hostitelů.

Různé skupiny výzkumníků nemohly vzájemně reprodukovat nebo replikovat své poznatky. Ve skutečnosti byly výsledky často protichůdné, jak zdůrazňuje esej Karlheinze Lüdtkeho z roku 1999:

„Nálezy, které v té době často uváděli někteří výzkumníci virů, nebyly potvrzeny jinými výzkumníky a v důsledku jejich vlastních experimentů nebo pozorování tyto nálezy nemohli reprodukovat všichni vědci pracující s virem.

Často byly hlášeny opačné nálezy nebo nálezy, které byly prozkoumány, byly považovány za artefakty… K nálezům, které byly použity k empirickému potvrzení předpokládané souvislosti, se často brzy přidaly negativní nálezy hlášené jinými výzkumníky.“

Virologie se tímto bodem v podstatě vyvrátila.

Metoda buněčné kultury zachraňuje umírající obor virologie

Aby virologové obešli správnou vědeckou metodu, zavedli laboratorní metodu buněčné kultury, která slouží jako pseudovědecký zástupce přírodního jevu.

Metodu buněčné kultivace zavedl v roce 1954 John Franklin Enders během svých pokusů identifikovat „virus spalniček.“

Virologové nedokázali správně vyčistit ani izolovat předpokládané „virové“ částice přímo z tekutin nemocného člověka, takže bylo rozhodnuto, že by měly být částice „pěstovány“ v laboratorní buněčné kultuře.

Tvrdili, že v tekutinách hostitele není dostatek částic, které by umožnily přímou detekci. To je v rozporu s představou, že virová onemocnění se přenášejí z člověka na člověka, přičemž infikovaní lidé vylučují miliardy virových částic, které infikují ostatní.

Pamatujete si na zlověstné temné mraky obklopující „nakažené“ během teroristické covidové kampaně?

Předpokládalo se, že „virus,“ který nemohl být nalezen přímo uvnitř tekutin, aby mohl být řádně studován, potřebuje hostitelskou buňku, aby se mohl replikovat, aby pak mohl být nalezen a studován.

Enders pozoroval to, co se nazývá cytopatický efekt, což je model poškození objevující se v kultuře, když se buňky rozpadají a umírají.

Předpokládalo se, že tento účinek je přímým důsledkem neviditelného „viru“ ve výplachu hrdla, který se replikuje uvnitř buněk, což vede k buněčné lýze.

Předpokládal, že kousky buněčného odpadu z otrávené buňky byly nově vytvořené „virové“ kopie částic. Navzdory nevědecké povaze metody se buněčná kultura rychle etablovala jako „zlatý standard“ pro „izolaci virů“ a virologové ji používají dodnes.

Metoda nepřímé buněčné kultivace oživila umírající obor virologie. Enders byl ironicky oceněn Nobelovou cenou v roce 1954 za důkazy, které shromáždil pomocí starých vyvrácených experimentů s tkáňovými kulturami, které byly následně téhož roku nahrazeny jeho novou metodou buněčné kultury.

Metoda kultivace buněk je pseudovědecká, protože se vrhá do experimentování bez pozorování přirozeného jevu, bez identifikace závislé proměnné (účinek) nebo izolování nezávislé proměnné („viru“) za účelem stanovení hypotézy, se kterou se bude testovat.

Kromě toho, že Enders nemá platnou nezávislou proměnnou, tj. purifikované a izolované „virové“ částice, vytvořil také svou vlastní závislou proměnnou v cytopatickém účinku. Tento efekt není přirozeně pozorovaným jevem, ale je uměle vytvořen v laboratoři experimentem.

Předpokládalo se, že „virus“ existuje a že by způsobil cytopatický účinek, kdyby byl přidán do buněčné kultury. To je to, co je známé jako „potvrzující následný“ logický omyl, někdy nazývaný „prosba o otázku“ nebo „kruhové uvažování.“

I když byla buněčná kultura akceptována jako důkaz „zlatého standardu“ pro „izolaci viru,“ jedna věc, která je často ignorována, je, že sám Enders si nebyl jistý, zda je jeho metoda platná.

Ve svém článku z roku 1954 Enders zpochybnil, zda experimentální výsledky vytvořené v laboratoři (in vitro) byly relevantní pro to, co se děje uvnitř těla (in vivo):

„Patologické změny vyvolané agens v epiteliálních buňkách v tkáňové kultuře připomínají, alespoň povrchně, ty, které se nacházejí v určitých tkáních během akutního stadia spalniček.

I když neexistuje žádný důvod k závěru, že faktory in vivo jsou stejné jako faktory, které jsou základem tvorby obřích buněk a jaderných poruch in vitro, výskyt těchto jevů v kultivovaných buňkách je v souladu s vlastnostmi, které mohou být a priori spojeny s virem spalniček.“

Enders viděl stejné cytopatické účinky, které spojoval s „virem“ spalniček v normálních nenaočkovaných kontrolních kulturách bez přítomnosti jakéhokoli „viru“:

„Je třeba mít na paměti, že cytopatické účinky, které se povrchně podobají účinkům způsobeným infekcí původci spalniček, mohou být pravděpodobně vyvolány jinými virovými agens přítomnými v tkáni ledvin opic…

Druhý přípravek byl získán z nenaočkované kultury buněk opičích ledvin. Cytopatické změny, které vyvolala v neobarvených preparátech, nebylo možné s jistotou odlišit od virů izolovaných ze spalniček.

Jinými slovy Enders pomocí nenaočkovaných kultur zjistil, že cytopatický účinek, o kterém předpokládal, že je způsoben neviditelným „virem spalniček,“ byl vyvolán, i když v kultuře nebyl žádný předpokládaný „virus“ přítomen.

Během následujících pěti let zjistily další týmy výzkumníků přesně stejné cytopatické účinky jako Enders, když pro sebe prováděly kontroly nenaočkovaných.

Je jasné, že je to samotná metoda kultivace buněk, která zahrnuje stres a hladovění buněk, které jsou odstraněny z jejich přirozeného prostředí a otrávené toxickými antibiotiky, stejně jako přimíchávání cizích živočišných látek a jiných chemikálií, co způsobuje smrt buněk.

Protože tento cytopatický účinek nebyl specifický pro „virus“ a vyskytoval se v kulturách bez přítomnosti jakýchkoli „virů,“ nelze jej použít k tvrzení o přítomnosti „viru.“

Antivirologie

Antivirologie je můj termín pro soubor faktů, vědomostí, a tezí, který zpochybňujou smysluplnost virologie a některejch jejích tvrzení, jako že viry způsobujou nemoci.

Jestli viry vůbec existujou, je otázka definice viru. Pokud se definuje jako patogen, neboli něco, co způsobuje nemoc, tak o tom chybí důkazy. Já preferuju ho definovat morfologicky, tj. pokud chtěj vědci nějakýmu segmentu DNA nebo RNA obalenýmu lipidovou membránou s nějakym proteinem říkat virus, tak proč ne. Takový věci zjevně existujou a nijak to nepopírám. Zásadní otázkou ale je, jestli tyhle věci způsobujou nemoc, což nikdo nedokázal. Jakej má potom ale existence virů význam? Co vlastně jsou?

Další důležitá otázka je, odkud ty viry pochází. Nic z toho, co vědci dělaj, nedokazuje, že pochází odněkud zvenku a ne z našich vlastních buněk. Kromě toho třeba exozomy, vyráběný v našich buňkách, jsou často nerozeznatelný od virů. Takže někdy je nejasnej nejen původ toho viru, ale i jeho identifikace.

Jelikož virologové se neobtěžujou izolováním virů, je jejich detekce extrémně pofidérní, a jejich spojitost s nemocí pouze domnělá. Na druhou stranu máme k dispozici velký množství experimentů, který ukázaly, že pokusy nakazit někoho „virem“ nemaj prakticky žádnou úspěšnost.

Na bázi čeho se teda vyhlašujou pandemie, nařizujou všelijaký omezení, a píchaj do lidí vakcíny?
Tím vším se zabejvaj články níže.

Základy AntivirologieTady jsem popsal základní fakta o pochybnosti virologie a role virů v nemocech.

Další články, od nejnovějších:
Jak soudruzi v Číně opravdu získali genom „SARS-CoV-2“22.07.2022 Jak reálnej je „genom SARS-CoV-2“? Dá se tahle věc vůbec brát vážně?Proč nemá žádná instituce důkaz o izolaci SARS-CoV-2 ani jiných virů?19.07.2022 Všichni tvrdí, že SARS-CoV-2 byl izolován. Nikdo nedokáže ukázat jedinou studii.Nákaza virovou nemocí se experimentálně nikdy nepodařila13.07.2022 Je možný někoho nakazit chřipkou? Zkoušel to někdo? Jak to dopadlo?Jak vyrobit smrtící pandemii OCD03.07.2022 Jak lehko se dá vyrobit pandemie? Lehko.Antivirologický fakta a virologický omyly – co by měl každej vědět o virech, virologii a nemocech28.06.2022 Detailní rozbor virologie. Shrnutí faktů, který většině lidí stále unikaj, ale měli by je znát.Koronapanda a celá virologie jsou založený na výmyslech,
bez prokázaný existence viru24.06.2022 Splňujou viry Kochovy postuláty? Byl SARS-CoV-2 izolovanej? Je virologie podvod?Je virus spalniček jen výplodem fantazie virologů?24.06.2022 Překlad článku od Paula Fassy. Existuje virus spalniček? Funguje mikrobiální teorie?Jak se „chytá“ nemoc, aneb jak (ne)funguje „nákaza“20.06.2022 Přenáší se „nemoci“ z člověka na člověka? Jak to opravdu funguje?Je chřipka „nemoc“? Existuje COVID-19?16.06.2022 Co jsou nemoci jako chřipka? Co je způsobuje? Jsou to vůbec nemoci? Co je C19?