Kolik smyslů máš?

15

10 lidských smyslů více, které znaly starověké kultury, ale téměř jsme je zapomněli

 

Naši předkové si byli dobře vědomi různých smyslů lidského těla a používali je odpovídajícím způsobem. Zdá se, že moderní společnost na to zapomněla, protože se držíme víry, že máme jen pět smyslů: zrak, čich, chuť, hmat a sluch.

Na rozdíl od toho, co se obecně předpokládá, existuje více než pět lidských smyslů. Kromě zraku, čichu, chuti, doteku a sluchu má naše tělo mnoho dalších smyslů, které se v průběhu vývoje mainstreamové společnosti dostaly do pozadí.

V tomto článku vám představíme deset dalších smyslů,

které jste pravděpodobně nevěděli. Těchto deset smyslů bylo široce využíváno a uznáváno starými kulturami po celém světě, ale v průběhu let vyšlo z módy, protože moderní společnost se stala „chladnější“, a proto z mnoha důvodů nesmyslná. Zapomněli jsme na obrovské schopnosti našeho těla a jsme méně spojeni s okolím, zejména proto, že mnozí z nás se vzdálili od svého prostředí a smyslů.

Možná je čas následovat starý způsob života a více se dostat do kontaktu s různými smysly našeho těla, které však ignorujeme. Naši předkové si byli dobře vědomi různých smyslů lidského těla a používali je odpovídajícím způsobem. Zdá se, že moderní společnost na to zapomněla, protože se držíme víry, že máme jen pět smyslů: zrak, čich, chuť, hmat a sluch.

  1. ZRAK – Vidíme očima. – Věci vidíme proto, že se od nich odráží světlo a vstupuje do očí. – Oči světelné obrazy přeměňují na signály, kterým mozek rozumí.
  2. SLUCH – Slyšíme ušima. – Zvuk způsobuje vibraci drobných částeček ve vzduchu. – Když částečky zasáhnou ušní bubínek, slyšíme. – Vibrace se mění v signály, které putují do mozku.
  3. ČICH – Cítíme nosem. – V nose máme citlivé buňky, které zaznamenávají různé pachy. – Pomáhají nám poznat i rozdíly mezi vůněmi.
  4. HMAT – Saháme rukama. – V kůži máme milióny nervových zakončení. – Proto dokážeme rozeznat tlak, teplo, chlad a bolest. – Slepí lidé používají prsty ke čtení.
  5. CHUŤ – Chuť vnímáme jazykem. – Na jazyku máme citlivá místečka, kterým říkáme chuťové pohárky. – Chuťové pohárky rozeznávají chuťe: kyselou, hořkou, sladkou, slanou…

Chemoreceptory

podílejí se na detekci hormonů a léků. Můžete také regulovat emetický reflex. Jsou to senzorické rozšíření periferního nervového systému do krevních cév.

Protahovací receptory 

nacházejí se v hlavních orgánech a umožňují detekci rozšíření krevních cév. Jsou spojeny s bolestmi hlavy. Protahovací receptory jsou neurologicky spojeny s markerem v mozkovém kmeni prostřednictvím aferentních nervových vláken. Je zajímavé, že monitorují krevní tlak a mohou stimulovat uvolňování antidiuretického hormonu ( ADH ) z hypofýzy.

Smysl pro rovnováhu

Tento smysl, který se nachází v uších, umožňuje člověku udržet rovnováhu a provést potřebné změny, aby tělo zůstalo v rovnováze během pohybu. Rovnováha je výsledkem spolupráce několika tělesných systémů: oči (vizuální systém), uši (vestibulární systém) a pocit těla, kde je v prostoru ( propriocepce ), musí být v ideálním případě neporušené.

Ezoiš Nocicepce

 je zodpovědný za vnímání bolesti. Skládá se ze tří typů receptorů: somatické (kosti a klouby), kožní (kůže) a viscerální (vnitřní orgány). Jak poznamenávají odborníci, nociceptory mají určitou prahovou hodnotu; to znamená, že před spuštěním signálu potřebují minimální intenzitu Stimulace.

Hlad

díky tomuto smyslu tělo pozná, kdy potřebuje potravu. I když v dnešním světě cítíme hlad, žijeme v tak hektickém prostředí, že mnozí z nás tento smysl ignorují. Kromě toho existují lidé, kteří jedí, i když jsou plní, a ignorují tento smysl. To zahrnuje žízeň, která více či méně umožňuje vašemu tělu sledovat rovnováhu tekutin, takže víte, kdy potřebujete tekutinu.

Snímače napětí 

nacházejí se ve svalech a umožňují mozku regulovat intenzitu svalového napětí.

Propiocepce 

tato karta citlivých receptorů umožňuje tělu rozpoznat prostorovou polohu každé z jeho částí. Propiocepce se liší od Exterocepce, se kterou vnímáme vnější svět, a Interocepce, se kterou vnímáme bolest, hlad atd.

Zvuk

tento smysl vnímá zvukové vibrace, které se vyskytují v různých médiích, jako je vzduch nebo voda. V poslední době naše společnost neposlouchá a my máme jen málo času naslouchat tichu, i když je to rozšířené v různých kulturách po celém světě.

Termocepce

je zodpovědná jak za detekci venkovní teploty, tak za regulaci tělesné teploty samotné. Přesné fungování teplotních receptorů je stále zkoumáno.

Svědění 

bez ohledu na dotek je to smysl, který zachycuje svědění a posílá ho do mozku. Podle Brainfacts může být svědění jedním z mnoha pocitů přenášených jinými senzorickými neurony.

Oko, nebo ucho? Kterým ze svých smyslů vnímáme rychleji

Pomocí smyslů vnímají svět kolem sebe nejen zvířata a lidé. Tato schopnost nechybí ani rostlinám, které dokážou vycítit světlo. Typickým příkladem jsou slunečnice, natáčející svou „hlavu“ za sluncem, tento smysl však mají všechny rostliny. Dále umějí rozpoznat gravitační pole a smyslově vnímají i čas, kterým se řídí jejich cirkadiánní biorytmus.

  • Smysl pro rovnováhu – díky tomuto smyslu můžeme chodit a orientovat se v prostoru.
  • Propriocepce – propriocepce neboli polohocit je smysl pro koordinaci pohybů a souvisí s prvním zmíněným smyslem. Kromě vědomých pohybů ovládá i některé naše reflexy a bez něj bychom nebyli schopní vnímat ani změnu polohy našeho těla.
  • Kinestezie – tento „pohybocit“ úzce souvisí s propriocepcí. Jedná se o vnímání pohybu.
  • Termocepce – jak už název napovídá, termocepce je smysl pro vnímání teploty. Tento veledůležitý smysl nám zabraňuje umrznout, či se naopak popálit.
  • Nocicepce – ani bez nocicepce bychom dlouho nepřežili, neboť jde o smysl pro vnímání bolesti. Nocicepce může za přenos signálů bolesti do mozku.
  • Chronocepce – smysl pro vnímání času, který částečně ovlivňuje i náš spánkový cyklus.

Faradayově kleci (uvnitř které nepůsobí žádné elektrické pole) postavené z hliníku. Uvnitř této klece se nacházely ještě čtvercové cívky, které výzkumníkům umožnily kontrolovat proudění elektřiny, a vytvořit tak magnetické pole. Účastníci seděli na dřevěné židli s 64 elektrodami, které kontrolovaly aktivitu jejich mozkových vln.

Experiment trval pokaždé sedm minut a probíhal v několika vlnách. Žádný z účastníků nedokázal po skončení pokusu říct, že by během této doby vnímal jakoukoliv změnu či pocit. Jejich mozkové vlny však tvrdily něco jiného. Celých 30 % účastníků na změnu magnetického pole nevědomky reagovalo a u čtyř z nich se tato reakce projevila velmi silně.

 

…s láskou a úsměvem…