To, co dělá Trump, který se v USA dostal k moci, budí respekt. Rychle a nezvratně mění strukturu celého světového řádu. Jestliže v prvním prezidentském období Trump naznačoval nezbytné reformy, pak čtyři roky u moci a další čtyři roky v radikální opozici z něj udělaly přesvědčeného nositele zcela konkrétní ideologie. A tuto ideologii Trump, jak je zřejmé z jeho prvních dvou týdnů v Bílém domě, hodlá všemi prostředky uvést do praxe.

Co je to za ideologii?

Především bychom měli zafixovat jeho hlavní a určující rys: Trump je přesvědčeným a důsledným odpůrcem globalismu a liberalismu na všech úrovních, ve všech sférách a ve všech smyslech.

Trump je odpůrcem globalismu, protože odmítá jakékoli nadnárodní instituce (OSN, WHO, EU atd.) a stejně jako klasičtí realisté věří, že nejvyšší autoritou je suverénní národní stát, nad nímž není nic a nikdo. To je smysl jeho teze Make America Great Again (neboli MAGA). Podle něj jsou USA především velmocí, která by se měla ve světové politice chovat jako plnohodnotný subjekt, který má zájem pouze a výhradně na dosažení vlastních cílů, na obraně svých hodnot a zájmů. Trump a jeho ideologie odmítají jakýkoli náznak internacionalismu, jakoukoli rétoriku o „univerzálních hodnotách“, „světové demokracii“, „lidských právech“ apod. Absolutním imperativem je pouze Amerika a její prosperita. Ti, kdo s tímto projektem souhlasí, jsou přátelé nebo spojenci; ti, kdo se mu brání, jsou nepřátelé. USA nemají jiný program než vlastní prosperitu a žádná autorita nemá právo diktovat Američanům, co mají dělat, jak a kdy to mají dělat, jak se mají chovat, v co mají věřit a co mají uctívat.

Globalismus je postaven na přesně opačné logice: podle něj je úlohou USA být výspou, ochráncem a sponzorem liberální demokracie, sloužit nadnárodním zájmům a ultraliberální ideologii, překonávat své vlastní zájmy a dokonce se kát za to, že je vůbec mají. Globalisté přemýšlejí v pojmech lidstva, Trump přemýšlí v pojmech Ameriky. To odráží základní rozpory v teorii mezinárodních vztahů mezi realisty (sám Trump) a liberály (Biden, ale i Obama, Clintonová a dokonce i republikán Bush mladší).

Následující: Rubio se v souvislosti se svým postojem k Rusku vyjádřil, že je pro něj důležité, aby se v budoucnu stal členem Evropské komise. Trump radikálně odmítá liberalismus jako ideologii genderu, progresivismu, hyperindividualismu a postmodernismu. Na této úrovni vystupuje jako klasický konzervativec, který tvrdě hájí tradiční hodnoty: dvě Bohem daná a přirozená pohlaví (mužské a ženské), zdravou rodinu, náboženství, disciplínu, víru v sebe sama, optimismus a odmítání relativismu, legalizaci perverzit a vynucené pokání – za to, že je muž, běloch, křesťan, vlastenec atd. Trump se rozhodně staví proti cancel culture, liberální cenzuře a zrušení všech forem kolektivní identity.

Liberalismus naproti tomu z toho všeho udělal jakýsi kult, sektářské vyznání, podle něhož je jakýkoli náznak kritiky LGBT* nebo transsexuálů okamžitě považován za fašismus a přitahuje represivní opatření ze strany liberálů.

Trumpova ideologie je tak v naprostém a zásadním rozporu s geopolitickým a názorovým vektorem, který v USA dominuje od 80. let 20. století. Tento vektor vycházel z liberálního progresivismu, který trval na tom, aby se jedinec stále více osvobozoval od všech sociálních vazeb a závazků, včetně úplného rozchodu nejen s genderem, ale i s lidskou přirozeností jako takovou (odtud téma kyborga a posthumanismu). Ve světové politice to znamenalo postupný přechod od národních států ke sjednocenému světu pod světovou vládou se souběžným zrušením suverenit (po vzoru moderní Evropské unie).

Trump rozhodně odmítal obojí – liberální ideologii i geopolitiku globalismu. Nejen odmítl, ale začal se zběsilou energií přetvářet světovou realitu, a to již během dvou týdnů svého pobytu v Bílém domě, kdy v něm dramaticky změnil téměř vše.

Jaký svět Trump odmítl a nyní rychle demontuje, je víceméně jasné. Je to svět, který vymysleli a začali budovat globalisté. Jeho základní parametry jsou jasné, jeho metody jsou rovněž jasné a není těžké si představit, k čemu by logicky mohl vést. Tento vektor však byl Trumpem přerušen. A zde můžeme říci, že jeho činy jsou již nezvratné.

Pokusme se nyní pochopit, jaký svět začal Trump budovat místo toho zničeného.

Bylo by lákavé popsat to jako multipolaritu, jako lidstvo složené z civilizací, kde již neexistuje jediná dominantní síla – ani ideologická, ani geopolitická, unipolarita byla zrušena a všechny národy a kultury, které odhodily jho globalismu, se mohou konečně nadechnout a zahájit proces budování vlastní suverénní civilizace. My sami, stejně jako další velké civilizace: Čína, Indie, islámský svět, Afrika a Latinská Amerika, si takový světový řád jednoznačně přejeme vidět a budovat. To je vlastně důvod, proč se spojily do společenství BRICS. Možná k tomu objektivně povedou Trumpovy reformy, ale on sám to zjevně vidí z jiného úhlu. Sotva je připraven přímo a vědomě přijmout multipolaritu, ačkoli někteří jeho stoupenci, a zejména Mark Rubio, již otevřeně uznávají multipolaritu jako objektivně existující realitu. To by samozřejmě vyhovovalo všem, ale Trump na to osobně sotva je připraven. On sám spíše vidí nový světový řád jako definitivní rozchod jak s jaltským systémem, tak s unipolárním momentem globalismu. Proto se pustil do bourání všech mezinárodních institucí, které jsou symbolem předchozích 80 let: jak OSN, tak globalistických struktur, jako je WHO, USAID a dokonce i NATO. Trump vidí USA jako nové impérium a jasně se vztahuje k Augustovi, který nakonec zrušil rozpadlou republiku. Odtud jeho nároky na Grónsko, Kanadu, Panamský průplav a dokonce i Mexiko. Spojené státy jsou v jeho očích velmocí, ztělesněním snu celého lidstva, avšak soustředěnou na sebe a zářící na kopci jako přitažlivý ideál. Všechny národy ji obdivují a bojí se jí. Nikdo se jí neodváží postavit, a přesto nikomu nic nedluží. Není univerzálním dárcem, ale globálním aktérem. USA nejsou náhradou lidstva, ale pouze představují jeho nejlepší, vybranou část – nejvýkonnější, nejúspěšnější, nejbohatší, nejsvobodnější a nejprosperující společnost na planetě. A abychom se tam dostali, je třeba vyvinout úsilí. Proto ta Trumpova nenávist k nelegálním přistěhovalcům. Spojené státy nejsou průchozím dvorem pro líné a nekvalifikované černochy, kteří sedí na dotacích a pohrdají tradičními hodnotami. Být Američanem je výsada a projev vyvolenosti. Všichni ostatní mohou USA obdivovat nebo proklínat ze značné vzdálenosti. Na tom nezáleží. Ale zpochybněte tento kolos a celá síla americké válečné mašinérie se jim sesype na hlavu.

To, co má pro Trumpa smysl, není hegemonie Západu, ale přímá národní hegemonie USA. To není přijetí multipolarity – je to projekt unipolárního světa založený na radikálně odlišných předpokladech, než jaké zastávají liberálové a globalisté.

Takto vidí Trump budoucnost a v tomto paradigmatu buduje svou politiku v současnosti.

V samotných USA to znamená demontáž globalistických liberálních elit, pravděpodobně s jejich tvrdou čistkou. Sám Trump se stal terčem šikany, pronásledování a dokonce pokusů o atentát. Je si dobře vědom toho, že rozsah jeho reforem mu nedá žádnou šanci, pokud by zaváhal a předal iniciativu svým nepřátelům. Proto udeří jako první a v případě potřeby bude systematicky likvidovat své nepřátele uvnitř země. S tím již začal. A nezastaví se.

Trumpovy pocity vůči Evropě jsou pravděpodobně obecně velmi negativní. Elon Musk, Trumpův nejbližší spolupracovník, nedávno vyhlásil tezi „Make Europe Great Again“, což znamená svržení euroglobalistických elit a nástup pravicových populistů k moci, podobně jako v Americe, tedy eurotrampů. Trump však sotva vážně věří ve velkou Evropu. Ta by byla konkurentem samotných USA. A kromě toho jsou zatím v EU u moci ti, kdo jsou nedílnou součástí jednotné globalistické liberální sítě, kterou Trump začal doma vykořeňovat. EU je ideologickým nepřítelem a geopolitickým konkurentem USA. Může se snažit stát velmocí, ale to je jen její věc. Trumpa zajímá Amerika, nikoli blaho jejích konkurentů. Raději by Evropu rozbil tím, že by ji vrátil do systému národních států, než aby posílil její jednotu. To představuje pro eurotrumpisty dilema. Na jedné straně jsou odpůrci euroglobalistických elit, na druhé straně jsou evropskými patrioty a rádi by viděli Evropu suverénní a velkou. Být jako Trumpova Amerika neznamená být poslušným nástrojem Trumpovy Ameriky. Poučení nezní: musíme se zbavit euroglobalistických liberálů ve jménu plné ideologické a geopolitické evropské suverenity. Ale protože tomu tak je, silná Evropa potřebuje protiváhu nové americké hegemonii. O tom je také Trumpův slib: Buďte suverénní! Je to zákon pro USA, ale aby se stal zákonem pro Evropu, je třeba nejen slepě následovat Ameriku, ale opřít se o vlastní sílu. Nebo na nějaká další složitá spojenectví a koalice. To znamená, že eurotrampismus přirozeně v určitém okamžiku objeví multipolární svět. Má amerického hegemona, ale je v něm prostor i pro další suverénní aktéry. Trump chce suverenitu pro sebe. Ale dává příklad ostatním: odmítněte jho globalistických liberálů a buďte jako my. Proto ten posun od MAGA k MEGA.

Jak bude Rusko reagovat na Trumpa? A opět, při uznání správnosti a spravedlnosti trumpismu v jeho odporu ke globalismu – hlavnímu nepříteli Ruska, zde nelze hovořit o žádných ústupcích suverenity. Naše země svou suverenitu uhájila tváří v tvář tlaku celého kolektivního Západu (když byl ještě jednotný a zcela ovládaný globalisty) a po rozdělení Západu na ní bude lpět o to více. Ale to dělá i Trump. Jeho impérium pro něj, naše pro nás. Možná se střetnou, ale ve zcela novém kontextu, ve světě velmocí. Na druhé straně globalismu.

Nejsilnějším úderem za Trumpa je Čína. Čína donedávna obratně lavírovala mezi globalismem a suverenitou a snažila se těžit ze dvou strategií současně: maximalizovat svou účast v globální ekonomice a posilovat autonomii a nezávislost Číny jako velmoci. Do jaké míry byla velikost Číny závislá na globalizaci, je těžké říci. To si však brzy uvědomíme, protože Trump hodlá osekat schopnost Číny pokračovat v předchozím kurzu.

Trump považuje Čínu za hlavního konkurenta americké hegemonie a již se pustil do nového kola hospodářské a obchodní války, která však byla charakteristická již pro Bidenovu administrativu, ale ne s takovou intenzitou. Trump se bude snažit snížit na nulu část zisků, které Čína vytěžila z USA a na úkor USA v jiných regionech světa. Čína nepochybně zůstane suverénní, a bude tedy i nadále velmocí, ale pouze za mnohem obtížnějších podmínek přímé opozice ze strany Států. Rusko pro Trumpa zjevně nepředstavuje velkou hrozbu, ale Čína ano. Proto se těžiště zahraniční politiky USA pravděpodobně přesune z Ruska na Čínu.

Druhou problematickou oblastí po Číně bude pro Trumpa Blízký východ. Zde se na rozdíl od většiny amerických realistů (J. Mearsheimer, J. Sachs) drží striktně proizraelské orientace. Izrael jsou podle něj Spojené státy v miniatuře a extrémně pravicový politik Netanjahu je alter ego samotného císaře Trumpa. A zde jsou jeho nepřáteli Írán, šíitský svět a odboj, tedy protiizraelská koalice islámských národů a samotní Palestinci. Těžko říci, kam až Trump ve své blízkovýchodní politice zajde, ale pro něj jako nového Augusta je Izrael přímo kolonií, a to vyvolenou a posvátnou. Nepřátelé Izraele jsou jeho nepřáteli. Proto myšlenka, že by se Írán stal velmocí nebo že by se islámská umma sjednotila do jednoho politicko-náboženského celku, Trumpovi zjevně není po chuti. Během svého prvního funkčního období se obecně vyjadřoval ostře protiislámsky, pak svou rétoriku zmírnil. V každém případě je mu však samotná myšlenka islámského pólu a islámské obrody rozhodně odporná. „Učinit islám opět velkým“ není v jeho plánech, ale dost možná je v plánech samotných muslimů. Pokud se všichni ostatní stanou velkými, proč by stejnou cestou nemohli jít i muslimové?

Zatímco Rusko je pro Trumpa druhořadým problémem a Čína je naopak jeho nejvážnějším protivníkem a konkurentem, Indii, která se zjevně dostala na řadu jako velmoc, považuje Trump za spojence a přítele. Důležitou roli zde hraje regionální soupeření s Čínou na jedné straně a napětí s islámem na straně druhé. Trump v Módím vidí něco, čemu rozumí: pravicovou politiku, suverenitu, tradiční hodnoty. Proto je pro Trumpa program Make India Great Again (MIGA) naprosto přijatelný.
Latinská Amerika obecně dráždí Trumpa už svou existencí: přes jižní hranici proudí uprchlíci, pronikají odtud drogové kartely a zločinecké gangy a oceánské vlny latinskoamerického obyvatelstva podkopávají WASP-identitu Američanů. Proto Trump staví svou zeď. Za ní začíná území chaosu, kriminality, promiskuity a zaostalosti. Těžko si zde přát „velikost“.

Latinská Amerika a její národy však mohou mít na věc vlastní názor. Samotné svržení globalistů v USA otevírá Latinské Americe nové možnosti. Pokud se všichni kolem nich stávají velkými, proč by se touto cestou nemohly vydat i latinskoamerické země a národy? I když Trump nechce, je to věc principu. A samozřejmě ne dnes, ne zítra se najdou síly, které budou hlásat: „Udělejme Latinskou Ameriku znovu velkou!“.

A konečně Afrika. Tam je míra integrace mnohem slabší. Ale Trump už dal své priority jasně najevo. Ostře odsoudil praxi odebírání pozemků bílým vlastníkům půdy původním africkým obyvatelstvem v Jihoafrické republice a pohrozil tvrdými opatřeními. Je nepravděpodobné, že by celoafrická myšlenka učinit Afriku opět velkou a jednou provždy skoncovat s hanebnou koloniální minulostí našla u něj zalíbení, ale to neznamená, že by to zastavilo samotné Afričany.

Ukazuje se, že nový postliberální světový řád, který začal budovat Trump, se objektivně shoduje s multipolaritou. Vyhlášením kurzu na vytvoření velmoci Trump nevědomky otevřel cestu dalším velmocím – jak těm, které již velmocemi v plné míře jsou (Rusko, Čína, Indie), tak těm, které na této cestě teprve začínají. Evropa může vážně usilovat o to, aby se stala velmocí, stejně jako islámský svět, Latinská Amerika a dokonce i Afrika. Je to sice ještě daleko, ale samotné podmínky postglobální geopolitiky k tomu všechny ostatní nutí. Ať chce, nebo nechce, Trump otevírá éru velmocí a objektivně tak přispívá k brzkému nastolení multipolárního světa, i když on sám možná nedohlédne dál než k nové podobě americké hegemonie a obnovené, tentokrát čistě imperiální verzi unipolarity.

Ano, BRICS ho dráždí a dokonce mu vyhrožuje, že ho potrestá za opuštění dolaru ve světovém obchodě, a varuje před odplatou za jeho snahu zavést nějakou jinou světovou rezervní měnu. Zároveň však sám aktivně zavádí ekonomiku kryptoměn, což je vlastně odpoutání světových financí od emisního monopolu. Proto je třeba věnovat pozornost nikoli jednotlivým Trumpovým výrokům, gestům a dokonce konkrétním politickým krokům, ale ideologickému a geopolitickému modelu, který sleduje. A zejména bychom měli vzít v úvahu jeho antagonismus a přímý protiklad k liberálnímu globalismu, který donedávna dominoval USA i světu.

Trump symbolicky otevírá éru velmocí. Po éře globalistů a konci jejich všemocnosti ve světové politice se otevírají zcela nové obzory.

* Hnutí je v Rusku uznáno za extremistické a zakázáno.

 

Výběr, Překlad, Zpracoval: CZ24.news

ZDROJ: Alexandr Dugin, RIA Novosti