Na téma „Jak se stát lepším a úspěšnějším tanečníkem“ jsme se pobavili s Romanem Barfusz“

Jak si začínal a v kolika letech:

Na začátku musím říci, že jsem přišel k tancování“Jako slepý k houslím“ Proč? No trenér basketu mě na tři měsíce vyhodil z tréninku. Bylo mi 15let a já měl první rande, což se mi líbilo, trenér se to dozvěděl, no a dál si to můžete domyslet.

No na novém tanečním tréninku mě kluci něco učily a já vše rychle uměl, protože jsem byl taky dobrý v gymnastice, kterou jsem pro kondičku a pohyblivost taky dělal. Někdy jsem ale, jako například v Rumbě tancoval z taktu. Oni mě vždy říkali, Rumba je na dvě, neslyšíš to? Jo, slyšel jsem to, ale já slyšel nejsilněji jedna, prostě špatná komunikace. Vidíte, ale nevzdal jsem to, člověk to musí prostě zjistit a pak to je vpořádku.

Až teprve ve Švýcarsku jsem se stal úspěšným. Samozřejmě vše závisí na pilnosti obou partnerů v páru. Já byl vždycky šprt. Pokud chceš být opravdovým tanečníkem, nezáleží jen na ryzím talentu, ale i na tvé mentální kondici a vytrvalosti. Věř, že se na své cestě potkáš lidi, kteří tě budou testovat a dostaneš se do situací, které pro tebe budou jednou velkou zkouškou.

Společně s partnerkou jsme se postavily velkému tlaku okolí a probojovali se mezi top světové tanečníky. Po zranění mé partnerky při rock’n’rollu, menisku, ona sama ukončila její karieru. Mě zbyl jenom pláč po 10 letech. 25 let starý, je pro tanec ještě velmi dobrý věk a tak jsem hledal novou. Po jednom měsíci přišla nová učitelka baletu do mojí taneční školy, sice menší postavy, ona 168 cm a já 192 cm a já to zkusil. Bylo to strašné, její chodidla ukazovali vždy jinám, než kam měli. Po třech měsících práce jsme absolvovali trénink v Londýně. Nina byla nadšená. No dokázali jsme světu že nezáleží jen na talentu, ale i na vytrvalosti. Osm let na světovou špičku, tak dlouho jsme při velmi dobrém tancování potřebovali. Záleží to vždy na akceptanci tvojich spolubojovníků, kteří vidí, jestli jsi opravdový tanečník, tanečníků. Já nikdy nespoléhal na politiku. Mojí kariéru jsem skončil v 53 letech. Dnes ale vím, kdo jsem! Vím, co jsem dělal jinak, ne špatně. Vše je závislé na čase. Čas jsou peníze!

Proto doporučuji: