Jako první odmítl autorská práva, byl odpůrcem státního systému a byl exkomunikován za odmítnutí náboženských autorit. Odmítl Nobelovu cenu, nenáviděl peníze a postavil se na stranu rolníků. Nikdo ho takhle neznal.

Jmenuje se LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ.

– Každý chce změnit lidstvo, ale nikdo nepřemýšlí o tom, jak změnit sebe.
– Vše přichází k těm, kteří vědí, jak čekat.
– Všechny šťastné rodiny jsou si podobné; každá nešťastná rodina je nešťastná svým vlastním způsobem.
– Silní lidé jsou vždy prostí.
– Ať si každý zamete před svými dveřmi. Pokud to udělá každý, bude celá ulice čistá.
– Vždy se zdá, že jsme milováni za to, že jsme tak dobří. A nehádáme, že nás milují proto, že ti, kteří nás milují, jsou dobří.
– Bez lásky je život jednodušší. Ale bez ní nemá smysl.
– Nemám všechno, co miluji. Ale miluji všechno, co mám.
– Svět jde vpřed díky těm, kteří trpí.
– Největší pravdy jsou ty nejjednodušší.
– Nejde o to vědět mnoho, ale vědět to nejnutnější ze všeho, co lze poznat.
– Lidé jsou často hrdí na čistotu svého svědomí jen proto, že mají krátkou paměť.
– Neexistuje žádný darebák, který by po hledání nenašel darebáky v některých ohledech horších, než je on sám, a který by proto nenašel důvod být hrdý a být se sebou spokojený.
– Zlo je pouze v nás, tedy tam, odkud se dá vytáhnout.
– Člověk by měl být vždy šťastný, pokud štěstí končí, podívejte se, kde jste udělali chybu.
– Jsem si jist, že smyslem života pro každého z nás je prostě růst v lásce.
– Všichni spřádají plány a nikdo neví, jestli bude žít až do večera.
– Neexistují podmínky, na které by si člověk nemohl zvyknout, zvlášť když vidí, že všichni kolem něj žijí stejně.
– Jednou z nejúžasnějších mylných představ je, že štěstí člověka spočívá v nicnedělání.

Vladimir Nabokov jednou během svých přednášek použil následující techniku. Zatáhl všechny závěsy v místnosti a dosáhl úplné tmy.
„V nebeské klenbě ruské literatury, je tohle Gogol,“ a na konci chodby zablikala lampa.
„To je Čechov,“ a na stropě se rozsvítila další hvězda.
„To je Dostojevskij,“ přepnul Nabokov spínač.
„Ale tohle je Tolstoj!“ – přednášející roztáhl závěs okna a místnost zalilo oslepující sluneční světlo.

…s láskou a úsměvem…