Základní nazarejský názor na svět je, dá se říci, zarathuštrovsko-gnostický. Svět je viděn jako boj dvou říší a to „říše Světla“, která se nazývá „mhura“, která je umísťována na sever a která je v opozici vůči druhé říši, „říši Temnoty“ – „bšuka“ jak se řekne mandejsky, a která je situována na jih. Tak je vytvořena velmi důležitá severojižní osa, kolem které se všechno otáčí a celý život točí. Uctívání severu odpovídá indické tradici, kde jsou sever a Severka, coby reprezentanti stálosti a věčnosti, chováni v nejvyšší úctě.

Říše Světla má svého Pána, kterému se říká „Život“ – „Haijé“ – „Ten živoucí“ nebo „Velký Život“, později také „Pán velikosti“, mocný Duch – „Maná“ nebo „Král světla“. Tento Král Světla je obklopen velkým počtem světelných bytostí, jakýchsi emanací ze sebe sama, které se nazývají mandejsky „uthra“. Znamená to „bohatství“ a tito „uthras“, jako pravé emanace velebí Život coby „Pána“, coby epicentrum všeho živoucího a podporují ho.

Mandejci mají svoji kosmologickou a theologickou vizi založenou na tom, že náš život nebo náš svět je již „Čtvrtým Životem“(!) a předcházely mu další dvě emanace – vysršení světů a to jako „Druhý Život“ a „Třetí Život“.

My jsme tedy ve světě, kterému říkají „Čtvrtý Život“, který vznikl jako sestupná emanace z těch předchozích tedy z „Prvního Života“, což je to gnostické pleroma, ta věčná „říše Světla“. Nejdříve musel emanovat „Druhý Život“, jehož Pán má název – „Jošamín“, a potom „Třetí Život“, jehož Pán má název „Abathur“, teprve potom mohl vzniknout náš dnešní svět, coby „Čtvrtý Život“, jehož Pánovi říkají „Ptahil“. Tento Ptahil je teprve tím Demiurgem, který svévolně stvořil, proti příkazu Života, náš hrubohmotný svět, ve kterém dnes žijeme. Je to obraz, který má svou obdobu v západní gnozi v mýtu o Sofii, jejíž spodní oddělená část, nazývaná Porneia, plodí proti vůli Otce svého syna Jaldabaotha – židovského Jahveho.

Tento systém „čtyř světů“ nebo spíše „čtyř sestupných věků“ je velmi známý v indoevropské literatuře. Možná, že jste se s ním setkali při četbě antické nebo středověké literatury, tam se často vyskytuje, v různých bájích o věku zlatém, stříbrném, měděném a železném. Řekové říkali, že ten náš současný věk je věkem železným, věkem čtvrtým. Také v této řecké legendě je vize věků sestupná. Platí zde, že „zlatý věk“ byl život „v ráji“, všichni žili v harmonii a lásce, a čtvrtý věk „železný“, to je věk zla, války a nenávisti. Postupným sestupováním a „zatěžováním“ jemných vibrací, vznikl náš hrubohmotný svět jako takový, polotovar Života, smíchaný Duch se spodní Temnotou.

Podle mandejských představ, které jsou zcela totožné s představami indickými, védskými nebo sámkhyovskými, a tím pádem také s představami západních gnostiků, tady od počátku byla, kromě tedy té „říše brahma“, říše Světla, říše Ahury Mazdy a také Říše „temných vod“. Podle mandejských textů z této říše Temnoty vyvstal „Král Temnot“, který je také často ztotožňován v mandejské terminologii s „drakem“, který se nazývá mandejsky „Ur“ – v překladu „obr“. Jinak védsky „ur“, „uras“ znamená „ten do široka jdoucí“ a naše slovo „uragán“ je přímo védského původu a znamená – „ten, kdo se šíří na všechny strany“.

https://celostnivzdelavani.cz/mandejske-uceni