Možná příčina cukrovky 2.typu – ztučnělá slinivka! 

 

Dva základní mechanismy vzniku cukrovky

S tímto na paměti si musíme uvědomit, že cukrovka druhého typu odráží dva zásadní problémy:

  1. Inzulinovou rezistenci
  2. Dysfunkci beta buněk

Inzulinovou rezistenci, fenomén přebytku, způsobuje proniknutí tuku do jater a svalů. Bez změny jídelníčku problém č. 2 v podstatě vždycky následuje za problémem č. 1, i když to trvá mnoho let. Druhý problém taky téměř nikdy nepozorujeme bez prvního. A přesto se z nějakého důvodu očekává, že uvěříme, že vznik inzulinové rezistence a dysfunkce beta buněk spolu naprosto a absolutně nesouvisí? Occamova břitva naznačuje, že oba tyto problémy musí být způsobeny stejným základním mechanismem.

Hyperinzulinémie – zvýšená produkce inzulinu slinivkou – podporuje tvorbu tuku přeměnou nadbytečných sacharidů v potravě na nový tuk. Játra tento nový tuk zpracují a odešlou jako velmi nízkodenzitní lipoprotein, a tím ho zpřístupní ostatním orgánům. Velká část tohoto tuku se uloží do kosterního svalstva a také okolo břišních orgánů, což vede k abdominální obezitě, která je důležitou částí metabolického syndromu.

Dva typy tukové tkáně: útrobní tuk a podkožní tuk. Útrobní tuk je známkou metabolického syndromu a vede k celé řadě zdravotních potíží včetně cukrovky 2.typu.

Rozvoj inzulinové reistence

Když se tuk začne ukládat uvnitř orgánů (útrobní tuk), konkrétně jater a svalů, rozvíjí se inzulinová rezistence, která postupně vede ke zvýšení hladiny krevního cukru. V reakci na to tělo uvolní ještě více inzulinu, aby hladinu cukru snížil. Nadbytek inzulinu „překoná“ narůstající inzulinovou rezistenci, ale zakládá začarovaný kruh.

Játra se ucpávajícího tuku zbaví tak, že ho vyplaví. Část ho skončí ve svalech a část okolo orgánů, kde způsobí abdominální obezitu. Nedávný výzkum ukázal, že velké množství tuku se dostane i do slinivky, kde hraje klíčovou roli při rozvoji cukrovky 2. typu.

Co nám říká hmotnost slinivky?

Vztah mezi hmotností slinivky a celkovou tělesnou hmotností byl poprvé zaznamenán v roce 1920. V roce 1933 vědci zjistili, že slinivky obézních mrtvol obsahují téměř dvojnásobné množství tuku než ty ze štíhlých mrtvol. V 60. letech 20. století pokroky v oblasti počítačové tomografie (CT) a magnetické rezonance (MRI) umožnily neinvazivní měření tuku ve slinivce a jednoznačně se prokázala souvislost mezi ztučnělou slinivkou, obezitou, vysokou hladinou triglyceridů a inzulinovou rezistencí. V podstatě všichni pacienti se ztučnělou slinivkou měli také ztučnělá játra.

Co je nejdůležitější, ztučnělá slinivka je jednoznačně spojena se závažností cukrovky. Pacienti s diabetem 2. typu mají více tuku ve slinivce než necukrovkáři. Čím více se ve slinivce nachází tuku, tím méně se vylučuje inzulinu. Obsah tuku ve slinivce a játrech je mnohem vyšší u diabetiků, i když je jejich věk a hmotnost stejná. Jednoduše řečeno rozdílem mezi obézními diabetiky a obézními nediabeticky je přítomnost ztučnělé slinivky a ztučnělých jater.

Jak obnovit funkci slinivky? Zbavit se usazeného tuku!

Bariatrická operace dokáže normalizovat obsah tuku ve slinivce, a tak obnovit její schopnost normálně vytvářet inzulin. Navzdory tomu, že pacienti vážili v průměru 100 kg, v řádu týdnů po operaci úspěšně zvrátili cukrovku 2. typu. Pro srovnání, obézní pacienti netrpící cukrovkou měli tuk ve slinivce v normě už na začátku a ke změně jeho množství nedošlo, i když byl úbytek na váze obdobný. Nadbytečný tuk ve slinivce pozorujeme jen u diabetiků druhého typu a nesouvisí s úbytkem hmotnosti po operaci.

Beta buňky slinivky cukrovkám vytvářející inzulin zjevně nebyly „vyčerpané“. Byly jenom ucpané tukem! Potřebovaly jenom dobře očistit. Šokující je, že ke zvrácení rozvoje cukrovky 2. typu stačilo odstranit pouze 0,6 gramů tuku ze slinivky.

Vedle ztučnělé slinivky se pacienti s cukrovkou 2. typu od nediabetiků liší přítomností tuku v játrech. Osm týdnů po bariatrické operaci jaterní tuk klesl na normální hodnoty a zároveň se normalizovala inzulinová rezistence.

Dieta funguje stejně spolehlivě

Bariatrická operace slinivky je finančně náročná a poměrně riskantní, ovšem stejné výsledky může přinést speciální dieta. Studie zveřejněná v časopise Lancet zjistila, že stejné účinky má dieta s velmi nízkým příjmem kalorií (600 kalorií/den). Během osmitýdenního trvání studie se obsah tuku ve slinivce pomalu snižoval a zároveň se navracela její schopnost vytvářet inzulin. Studie se zúčastnilo 149 pacientů s cukrovkou ve věku 20-65 let, kteří jí trpěli nejméně 6 roků. Při dodržování velmi striktní diety pod lékařským dohledem se 86 % pacientů s cukrovkou, kteří zhubly více než 15 kg se dostalo do remise – jinak řečeno cukrovka byla vyléčena a ani po roce se nevrátila.

“Když lékaři zjistili, že moje slinivka opět funguje, bylo to fantastické, naprosto úžasné. I když stále chodím na kontroly cukru, ale necítím se jako diabetik. Jsem jedním z těch šťastných, kteří se dostali do remise. “

Jeden z účastníků studie pan Isobel Murray

Ztučnělá játra

Jestli má člověk cukrovku druhého typu nebo ne, nezávisí čistě jen na jeho celkové hmotnosti. Jde o to, že ztučnělá játra vedou k inzulinové rezistenci a ztučnělá slinivka vede k dysfunkci beta buněk.

Tomu říkáme spojené cykly cukrovky 2. typu.

  1. Inzulinová rezistence způsobená tukem v játrech, tukem v kosterních svalech
  2. Dysfunkce beta buněk způsobená tukem ve slinivce

Tyto dvě zásadní poruchy při cukrovce 2. typu nebyly způsobeny dvěma naprosto odlišnými mechanismy. Jde o jedno a totéž. Oba problémy souvisí s ukládáním tuku uvnitř orgánů, které nakonec vede k hyperinzulinémii.

Scan z magnetické rezonance ukazuje zeleně vysokou hladinu tuku v játrech (vlevo) a játra bez tuku po proběhnuté nízkokalorické dietě.

Cukrovka se vyvíjí 14 let

Přirozený rozvoj cukrovky 2. typu přímo odráží průběh spojených cyklů. Inzulinová rezistence se vyvine dávno před tím, než vysoký krevní cukr rozhodne o diagnóze. Druhá Whitehallská studie sledovala vývoj hladiny glukózy v krvi v letech předcházejících klinické diagnóze cukrovky 2. typu.

Inzulinová rezistence se objevuje téměř čtrnáct let před cukrovkou druhého typu. Narůstající inzulinová rezistence vede k pomalému zvyšování hladiny glukózy v krvi. Náhlému nárůstu hladiny glukózy v krvi předchází kompenzační hyperinzulinémie. Krevní cukr zůstává relativně v normě po více než deset let.

Pod zástěrkou normy je tělo uvězněno v začarovaném kruhu, v prvním ze spojených cyklů – v jaterním cyklu. Nadměrná konzumace sacharidů stimuluje nadměrné vylučování inzulinu, což vede k vytváření nových tukových buněk.

Začarovaný kruh začíná. Vysoká hladina inzulinu vede ke ztučnění jater, což zvyšuje inzulinovou rezistenci. Tím se zvýší hladina inzulinu a cyklus se jenom upevní. Tenhle taneček pokračuje více než deset let a s každým opakováním se jenom zhoršuje.

Slinivkový cyklus trvá 3 roky

Přibližně tři roky před diagnostikováním cukrovky 2. typu hladina krevního cukru náhle prudce vzroste. To předznamenává začátek druhého ze spojených cyklů – slinivkový cyklus.

Játra se zbaví rostoucí zásoby tuku tak, že ho vyloučí v podobě velmi nízkodenzitních lipoproteinů, a tím se tento nově vytvořený tuk dostane do ostatních orgánů včetně slinivky. Když se slinivka tukem ucpe, není schopná normálně uvolňovat inzulin. Hladina inzulinu, která dosud byla vysoká, aby vyrovnávala vysokou hladinu glukózy v krvi, začne klesat.

Ztráta této kompenzace vede k rychlému nárůstu hladiny glukózy v krvi a nakonec i k diagnóze cukrovky 2. typu. Glukóza se dostává do moči, což přivodí příznaky jako časté močení a žízeň. I když hladina inzulinu klesá, jeho produkce je neustále stimulována vysokou hladinou cukru v krvi.

Jaterní cyklus (inzulinová rezistence) spolu se slinivkovým cyklem (dysfunkcí beta buněk) tvoří začarované spojené cykly zodpovědné za rozvoj cukrovky 2. typu. Ale oba mají stejný základ. Nadbytek inzulinu způsobí pronikání tuku do orgánů. Prvotní příčinou celé kaskády cukrovky 2. typu je hyperinzulinémie. Jednoduše řečeno, cukrovka 2. typu je onemocnění způsobené vysokou hladinou inzulinu.

 

…s láskou a úsměvem…