Oxaláty 1: Žijete zdravě a přesto jste nemocní?
Dostala se mi do rukou kniha Toxické superpotraviny od Sally K. Norton, MPH, která se podrobně zabývá toxicitou oxalátů. Jedná se o téma, které je běžně velmi málo známé, přitom je klíčově důležité pro všechny, kteří se stravují vegetariánsky, nebo řeší chronické zdravotní potíže. Většina lidí totiž vůbec netuší, kde všude oxaláty jsou a jak moc nebezpečné můžou být, pokud se jimi člověk zásobí nad kapacitu svých detoxikačních mechanismů. Pokud máte jakékoli chronické onemocnění, zejména pokud je tzv. „autoimunitní“ nebo záhadné, věnujte této sérii nejvyšší pozornost, protože tu možná najdete řešení. Kniha není dostupná v češtině, během čtení jsem podtrhávala to, co mi připadalo nejdůležitější. Následující série článků je tedy překlad nejdůležitějších úryvků ze zmíněné knihy, pro kompletní hloubkové info doporučuji přečíst si knihu v originálu.
Protože je snadné přejídat se oxaláty, je pravděpodobné, že už někde ve svém těle pociťujete občasné bolesti, které s tím souvisejí. Míváte třeba ztuhlý krk? U lidí přetížených oxaláty jsou typické bolesti, uzlíky, ztuhlost v horní části ramen nebo v horní i dolní části zad. Někteří lidé pociťují chronické nebo opakovaně se vracející záněty kloubů, dnu, artritidu, syndrom karpálního tunelu nebo obecnou ztuhlost, často doprovázenou nedostatkem energie. Nebo možná máte nehojící se zranění nebo chronické svědění, brnění nebo bolest, které nikdy zcela nevymizí. Vaši lékaři vám nemohou pomoci zjistit, co se s vámi děje; zdá se, že si myslí, že jste „v pohodě“ a měli byste se s tím naučit žít… Pokud pro vás něco z toho platí – pokud se necítíte „v pohodě“ – tato kniha může být vaší jedinečnou příležitostí, jak věci zvrátit k lepšímu. I zdánlivě malé věci mohou být indikátory přetížení oxaláty, včetně svědění nebo suchých očí, plísní, nadměrného zubního kamene, citlivosti zubů, citlivé nebo křehké kůže a podivných věcí, jako je tlak nebo bolest v bedrech, podrážděný močový měchýř, infekce močových cest, časté močení nebo zakalená moč. Stresovaná jatra z přetížení oxaláty můžou zvýšit vaši citlivost na chemické látky. Obzvláště časté jsou trávicí problémy, jako je špatné trávení, reflux, nadýmání, nadměrné říhání, zácpa a syndrom dráždivého tračníku. Další příznaky mohou zahrnovat dušnost, problémy s dutinami, kvasinkové infekce, studené ruce a nohy, pálení v genitálu, poruchy spánku, problémy s klouby.
Existuje několik faktorů, které zvyšují pravděpodobnost, že vaše strava s vysokým obsahem oxalátů může vést k přetížení oxaláty a zdravotním prolémům:
– Strava s nízkým obsahem vápníku a dalších minerálů (dva příklady jsou bezmléčná a veganská strava)
– Časté požívání potravin dráždivých pro střeva, včetně fazolí, otrub, celých zrn, quinoi
– Opakované užívání antibiotik nebo antifungálních léků
– Dlouhodobé užívání nesteroidních protizánětlivých léků proti bolesti
– Obezita nebo cukrovka
– Crohnova choroba, syndrom dráždivého tračníku (IBS), propustné střevo, citlivost na potraviny, bariatrická chirurgie nebo střevní dysbióza
– Celkově křehké zdraví, chronické onemocnění
– Špatné zdraví ledvin, ledvinové kameny, rodinná anamnéza onemocnění ledvin.
Pro velkou většinu rostlin jsou krystaly kyseliny šťavelové a šťavelanu (=oxaláty) nezbytné pro jejich růst, přežití, reprodukci a jsou také tajnými zbraněmi ve snaze nebýt sežrán. Rostliny využívají toxické schopnosti kyseliny šťavelové, aby se vyhnuly řadě predátorů, včetně infekčních hub, jiných mikroorganismů, hmyzu a býložravých živočichů – včetně lidí. Lidé využívají přirozené biocidní schopnosti oxalátů několika způsoby. Například kyselina šťavelová je registrovaný pesticid a lék používaný ve včelařství k hubení roztočů, kteří infikují včely.
V prastaré technice lovci ze střední a jižní Afriky využívali sílu kyseliny šťavelové zapichováním dřevěných hrotů šípů do kmenů banánovníků asi 24 hodin před lovem. Kyselina šťavelová v míze stromu je dostatečně silná, aby paralyzovala kořist. Je to nervový toxin.
Když se molekuly kyseliny šťavelové navážou na minerály (jako je vápník), výsledné šťavelany mají tendenci tvořit krystaly. Tvary těchto krystalů zahrnují drsný písek, diamanty nebo pyramidy, obdélníkové bloky, špičaté „disco koule“ a dlouhé jemné jehly s ostnatými špičkami. Oxalátové jehly jsou navrženy tak, aby přenášely jedy, když propichují buňky v ústech, krku a gastrointestinálním traktu. Mezi toxiny, které dodávají, patří kyselina šťavelová, enzymy, glukosidy (jedy vázané na molekuly cukru) a neurotoxické peptidy, které mohou zranit, omráčit a paralyzovat ty, kteří se je odváží sníst.
Krystaly šťavelanu (=oxaláty) jsou abrazivní a odolávají vaření a trávení. Jiné formy oxalátů v potravinách zahrnují žíravé ionty kyseliny šťavelové, které se dostávají do našeho krevního oběhu po jídle a vystavují všechny naše tkáně (a buňky) poškození. Takové poškození, i když je neviditelné, může nakonec přerůst v degenerativní onemocnění.
Zatímco rostliny mohou potřebovat oxaláty k přežití, my je absolutně nepotřebujeme. Oxaláty v kiwi, které způsobují podráždění v ústech, se nacházejí v blízkosti semen, zasazených do obalu z pektinového slizu. Pokud se tento povlak naruší mixérem, uvolní oxalátové krystaly ještě více. Zkapalnění potravin pomocí mixérů a odšťavňovačů rozbije těžko stravitelné rostlinné struktury, které by jinak mohly částečně omezit dráždivé účinky oxalátů. Když naše potraviny rozmělníme – například je změníme na ořechová mléka – nejenže uvolníme oxalátové krystaly, které by mohly poškrábat trávicí trakt, ale také uvolníme kyselinu šťavelovou a zvýšíme její schopnost nám uškodit. Např. mandlové mléko obsahuje velké množství biologicky dostupného oxalátu, který se snadno dostává do krevního řečiště.
U lidí rozrušují oxaláty využití vápníku, vytváří deficit, který poškozuje kosti, svaly, nervy, mozek a další orgány. Normální a bezpečný příjem oxalátů je 150-200mg/den. Nebezpečná dávka oxalátů, která časem zdravého člověka dostane do problémů, je nad 250mg/den. Dávka nad 600mg/den už je pro tělo velmi nebezpečná.
Rostlinné potraviny, které mají spolehlivě nízký obsah oxalátů, pocházejí z těchto dvou rodin:
– Čeleď zelí (Brassicaceae nebo Cruciferae), která zahrnuje brokolici, květák, rukolu, hořčici, kapustu, řeřichu, ředkvičku, tuřín a další běžnou zeleninu
– Pravý hlávkový salát (čeleď hvězdnicovitých), včetně máslových, římských, ledových a listových odrůd
Potraviny, které mají trvale vysoký obsah oxalátů:
Většinou semena. Semena s vysokým obsahem šťavelanu zahrnují například chia, mák, konopná semena, většinu ořechů, fazole, celá zrna a několik druhů koření včetně kmínu.
Nebo pocházejí z těchto dvou rodin:
– Čeleď laskavec (Amaranthaceae), včetně řepy a její listové zelené natě, mangold, špenát, amarant, quinoa
– Čeleď pohankové (Polygonaceae), včetně pohanky a rebarbory
– Lilkovité (čeleď Solanaceae), včetně brambor, rajčat a lilku, mají také tendenci k vyššímu obsahu oxalátů.
Nejhorší oxalátové potraviny
Řepný džus 90mg oxalátů na 160ml
Černý čaj 20mg oxalátů na 1 čajový pytlík
Zelený čaj 15mg oxalátů na 1 čajový pytlík
kakaový prášek 80mg oxalátů na 11gr
karobový prášek 12mg oxalátů na 12gr
Čokoláda 85% tmavá 140mg oxalátů na 50gr
Meruňky sušené 30mg oxalátů na 35gr
Ostružiny čerstvé 60mg oxalátů na 113gr
Fíky sušené 50mg oxalátů na 60gr
Karambola 270mg oxalátů na 90gr
Kiwi čerstvé 30mg oxalátů na 75gr
Granátové jablko 30mg oxalátů na 85gr
Amarant 75mg oxalátů na 50gr
Hnědá rýže uvařená 24mg oxalátů na 195gr
Pohanka 230mg oxalátů na 180gr
Quinoa 110mg oxalátů na 180gr
Pšeničné klíčky 25mg oxalátů na 55gr
Celozrnný chléb 30mg oxalátů na 75gr
mladé listy z červené řepy 380mg oxalátů na 40gr
mangold červený vařený 400mg oxalátů na 90gr
mangold bílý vařený 270mg oxalátů na 90gr
Rebarbora 370mg oxalátů na 120gr
Šťovík vařený 520mg oxalátů na 90gr
Špenát syrový 450mg oxalátů na 45gr
Černý pepř 8mg oxalátů na 1gr
Kurkuma 25mg oxalátů na 1gr
Černé fazole 65mg oxalátů na 90gr
Arašídy pražené 45mg oxalátů na 28gr
Sójové boby 50mg oxalátů na 90gr
Mandle celé se slupkou 120mg oxalátů na 28gr
Kešu ořechy 75mg oxalátů na 28gr
Pekanové ořechy 18mg oxalátů na 28gr
Piniové oříšky 60mg oxalátů na 28gr
Vlašské ořechy 16mg oxalátů na 28gr
Řepa vařená 45mg oxalátů na 85gr
Zelený banán 95mg oxalátů na 85gr
Brambory bez slupky 85mg oxalátů na 170gr
Batáty 120mg oxalátů na 110gr
Chia semínka 260mg oxalátů na 40gr
Konopné semínko 22mg oxalátů na 40gr
Mák 180mg oxalátů na 8gr
Sezamová semínka 45mg oxalátů na 30gr
Oxaláty 2: Nervový jed v údajně neškodné zelenině a oříšcích
Příklad oxalátové toxicity ze stravy představuje příběh pacientky May, která se stravovala zdravě a vegetariánsky. Jen ze samotného špenátu, který May konzumovala často, přijata přes 1000 mg oxalátu denně. Do toho šťavelany z jejích oblíbených mandlí, mandlového mléka, arašídů, bobulovin, brambor, mangoldu, černého čaje a čokolády a její celková denní dávka šťavelanů (oxalátů) byla nejméně 2 500 mg/den. To jsou zhruba dvě třetiny potenciálně smrtelné dávky u někoho s již existujícími zdravotními problémy – a ona tohle konzumovala každý den. Není divu, že od té doby, co začala s touto údajně zdravou dietou, trpěla bolestmi zad, zamlženým myšlením a těžkými odpoledními výpadky energie. Ale spojitost se stravou si uvědomila, až když ji přítel seznámil s oxaláty.
Špenát-milující May si vzala rady k srdci a přestala pít smoothies. Špenát nahradila rukolou, bok choy a římským salátem, vysadila ořechy, mandlové mléko, brambory, černý čaj i čokoládu. Do 10 dnů po změně jídelníčku se její mozková mlha spravila a přestala mít chronický únanový syndrom. Během dvou měsíců odezněla i její chronická bolest v kříži.
Přetížení oxalátem nakonec vytvoří dva základní kořeny všech onemocnění: toxicitu a nedostatek. Oxalát sám o sobě je toxický. Ať už je to ve vašem trávicím traktu nebo v krevních cévách, kostech nebo mozku, nadměrné množství oxalátů může narušit buněčné struktury, energetické systémy a narušit základní buněčnou funkci. V průběhu času rutinní nadbytečná konzumace oxalátů způsobuje akumulaci oxalátů v těle a vytváří chronickou zánětlivou toxicitu. Aby toho nebylo málo, oxaláty mohou umožnit a zesílit účinky jiných toxinů, a přesto uniknout vině. Přetížení oxaláty vytváří nebo zhoršuje různé nedostatky živin, to obere vaše buňky o živiny, které je potřebují ke své práci. Dlouhodobá expozice toxinům (mnoha typů) hraje ústřední roli ve vývoji a progresi neurodegenerativních onemocnění a dysfunkce střev. Vystavení olovu, thalliu nebo rtuti v raném věku a po celý život způsobuje významnou část toho, co je často považováno za „normální“ kognitivní pokles související s věkem. Trvalý metabolický stres a chronický zánět nízké úrovně vyplývající z toxicity vás nakonec mohou uvrhnout do nemoci. Toxicita může trvat roky, než se projeví, do té doby ji lze snadno přehlédnout.
Mnoho dietních rad nás vede k větší konzumaci oxalátů také zvyšuje pravděpodobnost, že budeme mít nedostatek klíčových živin. Pokud toxicita a nedostatek zůstanou nepovšimnuty a neřeší se, nemoci a zrychlené stárnutí jsou nevyhnutelné. Toxicita v tandemu s nedostatkem zajišťuje lidské utrpení.
Mnoho nedávných dietních programů se pokouší vyřešit potravinové intolerance vynecháváním pšenice, lepku, mléčných výrobků, sóji, vajec, kukuřice, arašídů a jiných přísad, protože prý spouštějí zánět. Vyhýbání se alergenním potravinám údajně snižuje zánět a zlepšuje metabolismus. Koncept je v zásadě dobrý, ale chybí mu povědomí o toxinech v rostlinách, proto to moc nefunguje. Doporučují se zelené nápoje, koktejly vyrobené z veganského proteinového prášku a chia semínek, dieta s vysokým obsahem vlákniny, obsahující maliny s vysokým obsahem šťavelanu, ořechy, chia semínka a quinoa s 1 až 5 gramy vitaminu C denně. Bohužel přebytek vitamínu C je potenciálně významným zdrojem oxalátu a potraviny s vysokým obsahem oxalátu jsou hlavními podněcovateli chronického zánětu.
Rostliny obsahují spoustu dalších rizikových sloučenin, které se stávají aktivními toxiny. Třísloviny například vyrábějí rostliny pro mikrobiální sebeobranu. Tyto hořce chutnající polyfenoly jsou hojně zastoupeny v čaji a kávě; kakau a karobu; ovoci – včetně bobulí a červeného vína; fazole, hrachu; čiroku a prosa. Taniny jsou známé jako karcinogenní a mohou způsobit metabolické problémy a poškození jater.
Vláknina je dalším příkladem toho, jak nás naše zaměření na teoretické přínosy svádí ke konzumaci velkého množství oxalátů. Říká se nám, že vlákninu prostě musíme mít a to je další mýtus. Vláknina je velmi vychvalovaná, ale jen zřídka slyšíme o zdokumentovaných podvýživných účincích vlákniny a její schopnosti podporovat zánět, přemnožení bakterií a zácpu.
Současné propagandě, propagující zdravotní přínosy „přírodních“ potravin na bázi rostlin, ořechů a semen, není snadné odolat. Stravování zaměřené na rostliny je víra, které se neradi vzdáme, a komplikuje snahu vyhnout se otravě oxaláty, nebo ji zvrátit. Vegetariánské potraviny neobsahují dostatečné množství bílkovin ani kompletní spektrum esenciálních aminokyselin a chybí jim řada dalších základních živin. Plně rostlinná vegetariánská strava je nutričně neúplná a vyžaduje obohacení o základní vitamíny a minerály. Klíčovými zdroji vegetariánských bílkovin – fazole a ořechy – jsou minová pole plná šťavelanů (=oxalátů) a dalších toxických antinutrientů, které přispívají k zažívacím problémům a snižují jejich nutriční hodnotu. Samotné doplňky výživy nezabraňují ani nenapravují toxické účinky oxalátů.
„Víme“, že rostlinné potraviny jsou „zdravé“ a „měly by fungovat“, takže když jsme nemocní a čím dál tím víc nemocnější, je to určitě osobní selhání našeho individuálního těla… A častou reakcí na zdravotní zhoršení je snaha sníst ještě více těch „dobrých rostlinných věcí“. Pro mnoho lidí, kteří takto trpí, je obrovským zjevením zjištění, že v tom nejsou sami. Problémem není selhání jednotlivce; problém je v radách, které jsme dostali, a v obecné neznalosti toho, jak nás toxické superpotraviny ve skutečnosti ničí.
To neznamená, že nemůžete jíst rostliny a zeleninu (nebo používat bylinné léky). Znamená to, že se nemusíte cpát zeleninou. Naučte se ji pečlivě vybírat, než se o ni opírat jako o ultimátního zachránce. Protože je možné jíst příliš mnoho zeleniny… Naše základní přesvědčení o zdravých potravinách jsou v nejlepším případě neúplná a v určitých ohledech zcela nesprávná.
Téměř dvě stě let vysoce uznávaní autoři – toxikologové, lékařští výzkumníci, autoři kazuistik a další lékaři – prosili o zvýšení povědomí o nebezpečí potravin s vysokým obsahem oxalátů. Oxaláty můžou mít vážné toxické účinky, zahrnující minerální podvýživu; tenké, měkké nebo křehké kosti; hemolytickou anémii; nebo dokonce smrt.
Kyselina šťavelová se stále používá v jedenadvacátém století pro mnoho průmyslových aplikací a v produktech pro domácnost, jako je čisticí prostředek Zud. Pokud musíte používat čisticí prostředky obsahující oxaláty, je důležité používat rukavice, protože dlouhodobý kontakt s pokožkou může způsobit vážné poškození. Toxikologický test z roku 1979 popsal problémy vyplývající z absorpce oxalátů kůží: „dlouhodobý kontakt s roztoky kyseliny šťavelové měl za následek parestezii [brnění a necitlivost], cyanózu prstů [namodralé zbarvení v důsledku nedostatku kyslíku v krvi], světle žluté zbarvení nehtů a dokonce gangrénu.“
Stejné vlastnosti, které z kyseliny šťavelové dělají silný čistič, z ní také dělají silný jed. Tento problém inspiroval v roce 1823 skotskou publikaci velké experimentální toxikologické studie – první svého druhu – ukazující, že požití zředěné kyseliny šťavelové vede k systémové otravě. Od roku 1814 kyselina šťavelová plně obhájila svou pozici jako aktivní jed a způsobila více náhodných úmrtí než snad kterákoli jiná.
Ve vodnatém prostředí se rozpustné oxalátové soli (šťavelan draselný nebo sodný a kyselina šťavelová) rozpouštějí na velmi drobné ionty, které se volně pohybují a reagují se svým okolím. Dokonce i volné ionty kyseliny šťavelové mohou mít dvě různé formy (buď s jednoduchým nebo dvojitým elektrickým nábojem), což zvyšuje složitost různých biologických důsledků. I celé hodiny po jídle s vysokým obsahem oxalátů se příliv těchto iontů dostává do krevního řečiště. Cestují po těle, poškozují buněčné struktury, vytvářejí oxidační stres, způsobují záněty a vstupují do buněk, kde narušují buněčnou funkci a narušují produkci buněčné energie. Oxalátové ionty snadno přitahují minerály z krevní plazmy, tělesných tekutin nebo buněk. Obzvláště jsou přitahovány vápníkem a hořčíkem a výsledné nerozpustné oxaláty se nerozpadají (alespoň ne při typické tělesné kyselosti a teplotě). Když se vytvoří nerozpustné molekuly oxalátu, esenciální minerály se ztratí a přemění se na toxiny, které mohou poškodit buňky. Například šťavelan vápenatý je zvláště náchylný k tomu, aby tvořil nanokrystaly s elektrostatickým nábojem, které mohou zničit samotný stroj života – buněčné membrány. Když se dostanou ke zdravým červeným krvinkám, krystaly oxalátů způsobují poškození membrán, takže tyto buňky vylijí svůj obsah. Buňky tak ztrácejí ionty draslíku a hemoglobinu, které jinak přenášejí kyslík do tkání.
Nanokrystaly mají potenciál se hromadit v tkáních a růst do větších, sklu podobných mikrokrystalů kdekoli v těle. Tento hrubý odpad představuje výzvu pro tkáně a imunitní systém. Po jídle s vysokým obsahem šťavelanů se snižuje hladina vápníku v krvi – zvláště pokud jídlo samotné neobsahuje dostatek vápníku. Výsledná nerovnováha elektrolytů a nedostatek vápníku v krvi a v jiných tělesných tekutinách vyžadují, aby tělo vyplavilo vápník a další minerály z kostí, aby je kompenzovalo. Dokonce i dočasná nízká hladina vápníku v krvi může narušit elektrickou aktivitu srdce, svalů a nervů, což někdy vede k viditelným příznakům ve formě třesu, záškubů, škytavky, záchvatů, kómatu, palpitací nebo srdečního selhání. Mezi další, častější příznaky poškození nervů spojené s oxalátovou toxicitou patří špatný spánek, citlivost na hluk a světlo, náladovost, nedostatek motivace, úzkost a deprese. V trávicím traktu způsobuje přechodný nedostatek vápníku a elektrolytů ve svalech a nervech problémy s funkcí střev, jako je reflux, říhání, kolika, střevní křeče, bolest, průjem a fekální inkontinence. Ve vnitřním uchu může nedostatek hořčíku způsobit závratě, tinitus a ztrátu sluchu.
V roce 1842 se v populaci zvýšil výskyt šťavelové diatézy, což je zdravotní komplikace spojená s dietou a zahrnující zvýšené množství oxalátů. Postižení pacienti trpěli zažívacími problémy; artritidou; bolestí zad; úzkostí, nervozitou, sklíčeností nebo jinými duševními potížemi; únavou; měkkými kostmi; měli hrubou a šupinatou kůži; srdeční problémy; bolest nebo tíhu v bedrech; kameny nebo jiné potíže v močových cestách, semeno v moči a zakalenou moč. Močový expert Golding Bird a hrstka jeho kolegů věřili, že nadměrné množství oxalátů v těle je špatné pro obecné zdraví.
V roce 1933 se nemoc nazývala syndrom kyseliny šťavelové a seznam příznaků zahrnoval dyspeptické a střevní potíže, slabost nebo nedostatek energie, úzkost a deprese, migrénu, revmatická onemocnění, bolesti, ledvinové kameny, dráždivý močový měchýř, hypotenze, nerovnováha nebo přemnožení mikrobů v tlustém střevě a nevyzpytatelné chování. Ledvinové kameny často provázejí další problémy. Urolog Carl Burkland v roce 1941 poznamenal, že „mnoho pacientů trpících oxalátovými kameny jsou nervózní, neurasteničtí, pesimističtí jedinci, kteří často trpí chronickými střevními poruchami“. Neurastenické znamená, že jsou depresivní, úzkostní nebo unavení a náchylní k bolestem hlavy, bušení srdce a bolesti nervů. V té době byla neurastenie (moudře) považována za důsledek vyčerpání energetických rezerv centrálního nervového systému, ale později byla Světovou zdravotnickou organizací (WHO) kategorizována jako „neurotická porucha“ (a stále je).
Oxaláty 3: Zloděj minerálů a úhlavní nepřítel ledvin
Ve skutečnosti naše tělo také produkuje oxaláty jako odpadní produkt stovek biochemických reakcí; průměrní dospělí lidé vytvářejí zhruba 12 mg oxalátů každý den. To je zvládnutelné množství, protože kapacita zdravých ledvin pro vylučování oxalátů je minimálně dvojnásobná. V průměru je celkový objem oxalátů v moči opouštějící tělo 15 až 40 mg za den, což je kombinace toho, co vytvoříme jako odpad látkové výměny, plus jakékoli další oxaláty ze stravy a dalších zdrojů.
Práh oxalátů v moči, při kterém je identifikována hyperoxalurie, je 40 mg denně nebo někdy 45 mg denně. Současný výzkum nám říká, že pokud jsou naše ledviny zdravé, můžeme bezpečně tolerovat asi 25 mg oxalátů denně v moči. To znamená, že optimální hladiny jsou 25 mg, nebo méně, za den. I malé zvýšení celkového množství oxalátů v moči (například z 25 na 30 mg denně) nás vystavuje většímu riziku poškození ledvin, ledvinových kamenů, chronického onemocnění ledvin a dalších zdravotních problémů, i když výsledky testů moči přímo neukazují na hyperoxalurii.
Když zatížení oxaláty překročí vylučovací kapacitu ledvin, může oxalát krystalizovat v malých kanálcích ledvin, neboli tubuly. Zdravé ledviny mají několik strategií, jak zabránit tomu, aby se v nich oxaláty při průchodu zadržovaly. Za prvé, povrchy tubulů jsou vytvořeny tak, aby odpuzovaly krystaly. Ledviny uvolňují citrát (který se váže na volný vápník) a hořčík (který váže oxalátové ionty), čímž se snižuje počet krystalů šťavelanu vápenatého, které se tvoří. Ledviny také produkují proteiny, které snižují shlukování krystalů a pomáhají bezpečně odvádět krystaly vápníku a šťavelanu z močových cest. Když se vytvoří velké množství krystalů oxalátů, ledviny odolné vůči kamenům mohou rozšířit své tubuly, aby se krystaly dostaly ven z těla. Tento systém funguje krásně u většiny zdravých lidí a dává našim ledvinám překvapivě vysokou toleranci vůči nadměrnému oxalátu a krystalům v moči – i když i to má svoje limity.
Někteří lidé se nedokážou dostatečně bránit proti vyššímu množství oxalátů z jídla, což může být způsobeno kombinovanými účinky jiných toxických zátěží, genetických rozdílů a metabolického stresu (vyvolaného především stravou). Jejich ledviny se po velkém zatížení oxaláty zcela nezotaví, což je činí náchylnými ke kamenům nebo chronickým ledvinovým problémům. Rozdíly v naší individuální biologii vysvětlují, proč příjem a vylučování oxalátů spolehlivě nepředpoví možný výskyt ledvinových kamenů.
Oxaláty ve stravě jsou klíčovým faktorem pro vznik ledvinových kamenů za šťavelanu vápenatého a onemocnění ledvin, ale poškození ledvin je pouze jedním typem poruchy, která může vzniknout v důsledku vysokého zatížení oxaláty. Ani vysoký stupeň tolerance oxalátů v našich ledvinách, nás neochrání před vznikem problémů s oxaláty jinde v těle.
Testování oxalátů v moči, aby se tak zjistil jejich nadbytek, je navíc velmi zavádějící, protože když jsou ledviny přetíženy a poškozeny oxaláty, objeví se v moči naopak méně oxalátů. Čím více je funkce ledvin narušena, tím je to horší. Při pokročilém onemocnění ledvin se ledviny mohou dokonce stát oxalátovými magnety, které je shromažďují, místo toho, aby z nich oxaláty odcházely.
Klinické příznaky oxalátového přetížení
Zakalená moč svědčící o nadměrném množství krystalů v moči
Opakované kvasinkové infekce nebo infekce močových cest, tuhost v tříslech
Epizodický dráždivý močový měchýř, časté noční močení, bolestivé močení nebo vysoká frekvence močení (dysurie)
Opakující se ledvinové kameny
Pravidelné otoky kloubů, bolest nebo slabost, včetně burzitidy, tendinitidy, artritidy
Nevysvětlitelné zažívací potíže nebo bolest břicha
Nevysvětlitelná mozková mlha, problémy s náladou, jiné neurologické potíže
Příznaky vazospasmu (nízký průtok krve): chlad, necitlivost, bolest, Raynaudův syndrom rukou nebo nohou, angina pectoris
Nevysvětlitelná bolest, jako je pálení v ústech a bolest zubů nebo pálení v genitáliích, konečníku nebo močových cestách
Zlomeniny kostí bez zjevné příčiny
Pomalé nebo neúplné zotavení po zranění nebo operaci
Nízká hustota kostí nebo smíšená hustota kostí s jednou oblastí vysokou a druhou nízkou
Nevysvětlitelné kožní nebo zrakové problémy
Výsledky testů
Neviditelná krev v moči, která je zjištěná při testování moči, obvykle epizodická (hematurie)
Mírně zvýšený kreatinin
Rychlost glomerulární filtrace (eGFR) na dolní hranici normy nebo pod normou
Počet bílých nebo červených krvinek na dolní hranici normálu nebo pod normálem
Anémie, jinak nevysvětlitelná
Zvýšený močový glykolát a l-glycerát (může znamenat zvýšenou vnitřní produkci)
Vysoký plazmatický glyoxal (ačkoli test není široce dostupný)
Chronické přetížení oxaláty postupně spustí dvě hlavní příčiny onemocnění: toxicitu a nedostatek. Ať už je to váš zažívací tratk, krevní cévy, kosti nebo mozek, nadbytečné oxaláty poškozují buněčné stěny, energetické systémy a narušují základní buněčnou funkci. Postupem času se nahromaděné oxaláty v těle projeví jako chronické zánětlivé onemocnění. Aby toho nebylo málo, oxaláty mohou zhoršit toxicitu jiných chemických látek a přitom uniknut odhalení.
Nízká míra zatížení oxaláty se nemusí projevit hned, ale vytrvalý metabolický stres a chronické nízkoprahové záněty mohou také vyústit v nemoc. Toxicita se může projevit až po mnoha letech, do té doby jsou projevy snadno přehlédnutelné. Jeden z problémů u toxicity je, že projevy můžeme snadno zaměnit za něco jiného a všimneme si jich v život ohrožujících případech, jako je akutní otrava, rakovina, nebo selhání ledvin.
Oxaláty nejenomže blokují naši schopnost využít minerály v potravě, ale zároveň nám minerály kradou z buněk a tělesných tekutin, jako je krev.
Poškození zažívacího traktu oxaláty může vyústit také v různé druhy intolerance. Paradoxně lidé s intolerancí na mléko – což je důsledek špatného zdraví střev – sahají po rostlinných náhražkách, které jsou však plné oxalátů a tím se problém prohlubuje. Nejhorší rostlinná mléka jsou:
mandlové mléko domácí, 160mg oxalátů na hrníček
mandlové mléko komerční, 14-35mg oxalátů na hrníček
sojové mléko, 20mg oxalátů na hrníček
konopné mléko, 11mg oxalátů na hrníček
Dobře je na tom naopak kokosové mléko, 3mg oxalátů na hrníček, lněné mléko (0,5mg) a kozí mléko (0mg)
Zatímco hodně šťavelanů (=oxalátů) zůstává v trávicím traktu (kde způsobuje podráždění a zánět), určité množství kyseliny šťavelové přechází do našeho krevního oběhu. Množství oxalátu vstupujícího do krevního řečiště po jídle ovlivňuje, jak rychle – a jak vážně – lidé onemocní na dietě s vysokým obsahem oxalátů, ale rychlost absorpce je obtížné pozorovat a měřit. Odhady toho, co absorbujeme do krve, se odhadují mezi 10 až 15 procenty spotřebovaného množství oxalátů. Vzhledem k úrovni příjmu oxalátů, která je dnes běžná, stačí i 10procentní míra absorpce, aby měla závažné zdravotní důsledky pro člověka.
Když člověk vstřebá více než 15 procent snědených oxalátů do krve, nazývá se to hyperabsorpce. U některých lidí může být podíl oxalátu, který se dostane do krve, dramaticky vyšší, až 72 procent. Bohužel, životní styl a faktory, které vytvářejí střevní hyperabsorpci, jsou běžné a často sdílené mezi členy rodiny, což způsobuje naše problémy s prosakujícím střevem, zvyšuje naši absorpci oxalátů, a tím i naši zranitelnost vůči oxalátům, které jíme. Hyperabsorpce je běžnou součástí života těch, kteří mají gastrointestinální zánět z jakékoli příčiny, ať už je to obezita, inzulínová rezistence, metabolický syndrom nebo jiný zánětlivý stav.
Existuje mnoho příkladů, včetně ženy z New York City zmíněné v první kapitole, které, i když měla dříve dobrou funkci ledvin, 10denní „detox zelenými smoothies“ způsobil trvalou ztrátu funkce ledvin. Před deseti lety podstoupila bypass žaludku kvůli obezitě. Existuje mnoho zdrojů toxinů poškozujících ledviny a střeva, ale jedna třída populárních léků proti bolesti stojí za zmínku podrobněji, protože představují dvojitý zásah, pokud jde o zranitelnost vůči oxalátům. Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID, jako je Motrin, Advil a podobné léky proti bolesti) mohou způsobit vážné střevní a ledvinové problémy. Tyto léky zvyšují naši zranitelnost vůči oxalátům a jejich akumulaci v těle.
Více než třetina uživatelů NSAID má ulcerozní kolitidu, což způsobuje hyperabsorpci oxalátů a podporuje potravinové alergie a intolerance, generalizovaný zánět a další chronická onemocnění. Jak dobře střevo funguje, má přímý vliv na to, kolik oxalátu se vstřebá.
Za zmínku stojí střevní bakterie, která má schopnost rozkládat oxaláty v tlustém střevě. Nazývá se Oxalobacter formigenes, jenomže tato bakterie mizí z lidských střev. Méně než jedna třetina zdravých dospělých Američanů má detekovatelné kolonie O. formigenes. Důvodem, proč chybí, je buď to, že se nekolonizoval v dětství, nebo že populace byla vyhubena antibiotiky, nebo nadměrným příjmem oxalátů. I když jsou u člověka přítomny, tyto střevní bakterie nemají moc zastavit absorpci oxalátu. Navíc Oxalobacter prospívá na oxalátu, který produkuje tělo v podobě odpadní látky, ale neprospívá na dietě přetížené oxaláty. Oxaláty z potravin navíc vstupují do krve přes žaludek a převážně v horní části tenkého střeva, což jsou místa s omezenou bakteriální populací. Bakterie požírající šťavelan v tlustém střevě zkrátka neušetří váš žaludek a další tkáně. Jejich úsilí nechrání trávicí trakt před abrazivními krystaly, ani nechrání jiné zranitelné tkáně před chronickým drážděním kyselinou šťavelovou.
Oxaláty 4: Jak vznikají usazeniny v tkáních
Riziko tvorby krystalů a poškození buněk jsou pravděpodobně minimální u zdravých osob s velmi malým množstvím oxalátů v každodenní stravě. Ale s vysokým obsahem oxalátů ve stravě, nebo se střevní hyperabsorpcí, může snížení příjmu oxalátů v jídle vést k viditelnému vypuzení oxalátových krystalů, protože tělo započne dlouhý proces zbavování se toxických zbytků. Překvapivé symptomy se široce liší případ od případu, ale typicky zahrnují tkáně s vylučovací funkcí a projevují se změnami moči, stolice, kůže, nosního hlenu, očí a zubního kamene. Zkušenost každého člověka je jedinečná a mnozí mají pouze velmi mírné reakce, které nezahrnují vypuzení viditelných krystalů.
U některých lidí detoxikační projevy v důsledku sníženého příjmu oxalátů zahrnují sopel s pískovitou konzistencí, jemné písky nebo bílé krystaly vycházející z kůže kolem nehtových lůžek, obláčky bílého prachu vycházející z kůže, červené boule, bílé boule, zimnice, odlupování kůže na prstech u nohou, chodidel a rukou.
Jedna moje klientka musela šest měsíců nosit bavlněné rukavice, protože konečky jejích prstů byly tak rozdrásané rozsáhlým olupováním kůže.
Jiná žena mi poslala fotky reakce jejího těla na náhlé přijetí bezrostlinné stravy: na nohou se jí vytvořila puchýřovitá vyrážka, přičemž z každého červeného hrbolku vycházely bílé kousky připomínající cukroví nebo křemen.
Někteří lidé pozorují podrážděné oči, tekutinu s jemným bílým pískem prosakující z očí, když spí nebo odpočívají, nebo se jim oči ráno zalepí hustými, hrubými žmolky.
Po přechodu na potraviny s nízkým obsahem oxalátů lidé někdy popisují dramatické změny v konzistenci jejich stolice. Dny, týdny, měsíce nebo dokonce roky po změně stravy nezávisle hlásí stolici, která je písčitá, nebo která obsahuje četné zvláštní skvrny. Několik lidí mi hlásilo stejnou zprávu: „Vylučuji převážně písek!“ Chlapci a muži mohou mít na špičce peni*u bílou drť. Muži i ženy hlásí nutkání na močení a často zakalenou moč (krystalurii), která přichází a odchází.
Skutečnost, že tolik lidí zažívá, jak písek vychází z jejich těl, si zaslouží pozornost. Lékaři však často nemají ponětí, co tyto krystaly jsou, nebo proč se vyskytují. Málokdo má čas nebo schopnosti to zjistit. A protože se tento stav nejeví jako život ohrožující a lékaři stejně netuší, co s tím mají dělat, prostě to ignorují. Když jedna z mých klientek požádala svého lékaře, aby se podíval na krystaly vystupující z její kůže, lékař ji propustil a řekl: „To je jen nějaký starý vápník.“
Ztráta zdraví očí může být také důsledkem poškození retinálních krevních cév vyplývajících ze zvýšeného příjmu oxalátů. Kromě oka samotného našli patologové nevysvětlitelné usazeniny oxalátů i v očních víčkách. Specializované fotoreceptorové neurony v zadní části očí (sítnice) totiž snadno přitahují oxalát vápenatý.
Usazeniny volné kyseliny šťavelové nebo oxalátových krystalů v prsou mohou spustit proces transformace prsních buněk, který vede k neoxalátové kalcifikaci prsu a agresivní rakovině. Stejně tak zuby, kosti, kostní dřeň, vazy a kloubní pouzdra jsou náchylná k usazování oxalátů. Naše kosti, bohaté na minerály, v sobě mohou ukládat obrovské množství oxalátů.
Ploténky, šlachy a další pojivové tkáně, které udržují strukturu páteře, se mohou stát depozitáři oxalátů. Artritida, burzitida, tendinitida a dna jsou spojeny s různými oxalátovými krystaly, které se nacházejí v kloubních prostorách, buňkách a tekutinách a kolem nich. Revmatologové například zaznamenali oxaláty v bolestivém koleni pacienta s revmatoidní artritidou a arteriálními kalcifikacemi v kyčlích a nohou. Hromadění oxalátů je spojeno s Parkinsonovou chorobou a se ztrátou ochranného povlaku tukové tkáně na nervových buňkách (demyelinizace) spojené s roztroušenou sklerózou (RS).
oxalátové krystaly ve formě jehel (obr. výše)
Náchylnost k akumulaci oxalátů se liší od člověka k člověku a od tkáně ke tkáni. Vlivné faktory zahrnují: (1) zda jsou tkáně zdravé a zda mají dostatek zdrojů, aby odpuzovaly nebo vypuzovaly oxaláty; a (2) zda mají tkáně transportéry oxalátových iontů nebo jiné vlastnosti přitahující oxalát.
Zdravé, neporušené tkáně, které neprocházejí růstem nebo hojením, s mnohem větší pravděpodobností odrazí riziko přichycení krystalů a úspěšně odpuzují oxalátové ionty. Na druhé straně buňky a tkáně, které jsou podvyživené, slabé, stresované, zanícené, infikované, poraněné, již obsahují oxaláty, nebo se zrovna regenerují, v sobě mohou uložit ještě více oxalátových krystalů. Buněčné zbytky podporují srážení oxalátových iontů do krystalů a vytvářejí místa pro retenci. Výzkumníci zjistili, že zánět, nízké hladiny kyslíku a nízké pH (kyselost) narušují buněčnou správu oxalátových iontů, což zvyšuje riziko retence oxalátů. Když je buňky nemohou odrazit, oxalátové ionty mohou přetrvávat dostatečně dlouho, aby vytvořily šťavelan vápenatý a vytvořily krystaly. Pokud buňky nemohou generovat adekvátní antioxidanty (např. glutathion), je přichycení krystalů a následný růst krystalů pravděpodobnější. Oxalát pak vytváří další oxidační stres a způsobuje další poškození buněk a buněčnou smrt.
Přítomnost oxalátových nanokrystalů a materiál z buněk poškozených oxaláty, podněcuje imunitní systém k jejich vyčištění. Když imunitní buňky nejsou schopny krystaly neutralizovat nebo rozbít, vysílají signály, které mohou přivést více imunitních buněk, aby se shromáždily a shlukly kolem nežádoucích částic. Tyto kompaktní nádory se nazývají granulomy. Pokud selže snaha krystal rozebrat, granulom může přestat růst a může odumřít. Zbytky seskupených imunitních buněk se stanou materiálem zadržujícím krystaly, který v sobě „schová“ usazeniny, aby se zabránilo neustálé aktivaci imunitního systému.
Protože infekce se mohou vázat na granulomy a protože se oxalát shromažďuje tam, kde jsou infekce aktivní, mohou být pohřbené krystaly doprovázeny spícími viry a bakteriemi. Granulomy obsahující oxaláty jsou často asymptomatické, ale mohou vést ke Crohnově chorobě, zánětu a poškození krevních cév, kožním problémům, poruchám reprodukce, postmenopauzálnímu krvácení, fibróze orgánů, nebo plísňové infekci.
Acidóza (překyselení) také podporuje nerovnováhu, přemnožení střevní mikroflóry a umožňuje infekce.
Oxaláty 5: Spouštěč autoimunitní nemoci
Imunitní systém tvrdě pracuje na tom, aby odstranil krystaly oxalátů z tkání a zabránil jejich poškození. Problémy nastávají ve chvíli, kdy neustálá přítomnost toxických krystalů podněcuje chronické (prozánětlivé) imunitní reakce, což znamená, že imunitní systém je neustále aktivní, což vede k metabolickému stresu. Imunitní reakce na oxaláty vytváří další biochemický chaos, který ovlivňuje reakce imunitních buněk a urychluje uvolňování prostaglandinů podobných hormonů.
Prostaglandiny rozšiřují krevní cévy a umožňují velkým imunitním buňkám dosáhnout jejich cíle, což jsou krystalizované oxalátové usazeniny. Aby se zlepšila jejich pohyblivost, imunitní buňky si razí cestu uvolňováním enzymů, které rozkládají pojivové tkáně. Ale tato cesta může také umožnit oxalátům dosáhnout dál do tkání.
Pokud imunitní odpověď není okamžitě účinná a expozice oxaláty zůstává vysoká, zánětlivý proces zvyšuje pravděpodobnost pokračování poškozování tkáně. Prostaglandiny mohou také vyvolat svalové kontrakce (bolest a křeče) ve střevech, děloze, močovém měchýři a jinde a také stimulovat produkci estrogenu.
Pokud vysoké hladiny oxalátů v těle vyvolávají chronicky vysoké hladiny prostaglandinů, může to podporovat stav citlivosti na estrogen, včetně endometriózy a některých druhů rakoviny.
Zjednodušená interpretace autoimunitního onemocnění je taková, že tělo „útočí samo na sebe“, ale autoimunitní symptomy se také objevují kvůli neustálé imunitní provokaci cizími hrozbami, jako jsou oxalátové nanokrystaly. Primární hnací silou imunitního systému „je potřeba detekovat nebezpečí a chránit se před ním“ a „chronická autoagrese pozorovaná u autoimunitních onemocnění je s největší pravděpodobností způsobena nepřiměřenou přítomností nízkoprahového podnětu“ (nikoli ztrátou schopnosti rozlišit já od ne-já, jak je běžně konceptualizováno).
Oxaláty jsou trvalé nízkoprahové disruptory, které trápí a přetěžují imunitní systém. Taková „autoimunita“ je faktorem mnoha nemocí, včetně Hashimotovy choroby štítné žlázy a bolestivých kožních onemocnění, jako je lichen sclerosus, který má tendenci postihovat genitálie. Naštěstí tyto a různé další „autoimunitní“ stavy mají tendenci ustupovat u jedinců, kteří dodržují dietu s nízkým obsahem oxalátů.
Při ochraně ledvin před kameny během přetížení oxaláty (po jídle s vysokým obsahem oxalátů) tělo vytváří protein zvaný osteopontin. Navzdory tomu, že osteopontin inhibuje mineralizaci a zabraňuje kalcifikaci tkání za (krátkodobých) podmínek zranění a nemoci, chronická produkce osteopontinu podporuje zadržování oxalátových krystalů, záněty, usazování vápníku ve šlachách a vznik nemocí v těle. Pravidelné zvyšování hladiny osteopontinu může být známkou zánětu a rakoviny a může to přeměnit normální buňky na maligní, metastázující nepřátele tkání. Osteopontin je také v podezření, že způsobuje metabolické poškození, které podporuje cukrovku a obezitu. Osteopontin je zvýšený u lidí se svalovou bolestí, jako je fibromyalgie a další zánětlivá onemocnění, jako je Crohnova choroba, ateroskleróza, aneuryzma aorty, autoimunitní onemocnění včetně lupusu, roztroušené sklerózy a revmatoidní artritidy. Zvýšený osteopontin podporuje tvorbu jizevnaté tkáně (fibrózu) v srdci, plicích, kůži a svalech.
Zatímco silný zánět vede k fibróze, zánět není pravým zdrojem problémů. Užívání protizánětlivých látek fibrózu nezastaví. Jak uvedli vědci, „eliminace podněcujícího podnětu je prvním a nejúčinnějším přístupem“.
Výzkum prokázal, že oxalátové krystaly způsobují fibrózu. Moje klientka Dori mi napsala: „Dostala jsem svůj první krevní test od té doby, co jsem začala s nízkým obsahem oxalátů, a hádej co? Můj fibrinogen je normální, což se nikdy nestalo; i můj doktor je v šoku! To je zázrak. Tak dlouho jsem bojovala s opravdu vysokým fibrinogenem!“
Léta byla nemocná, měla bolesti, kloubní problémy, gastritidu, krvácení dásní, pálení v tkáních, problémy s očima a kůží a velké množství jizev na břiše. Jedla „tuny mandlové mouky, mandlového mléka, špenátu, sladkých brambor, červené řepy, chia, kakaa a kurkumy“.
Orgánová fibróza ustupuje a pacienti se cítí lépe, když normální buňky znovu získají schopnost reprodukce. Jiné buněčné opravné funkce mohou být také nadměrně stimulovány poškozením z oxalátových krystalů. Oxalát může například způsobit nadměrné množení jiných buněk (jako u pacientů s Crohnovou chorobou) a může vyvolat odlupování živých epiteliálních buněk (pozorované v ledvinách).
Oxalát je silný aktivátor žírných buněk. Žírné buňky jsou velké imunitní buňky s mnoha úkoly. Cítí environmentální podněty, alergeny a psychický stres a pohlcují materiály určené k odstranění. Existují všude, včetně mozku, žláz (jako je epifýza, hypofýza a štítná žláza) a tkání směřujících do vnějšího prostředí, jako je hrdlo a močový měchýř. Shlukují se v blízkosti nervových vláken, kde pomáhají nervům a imunitnímu systému komunikovat.
Žírné buňky jsou provokovány k akci poraněnými tkáněmi, zánětlivými molekulami nebo jinými spouštěči, jako jsou plísně, bakterie, potraviny, toxiny, antibiotika a léky proti bolesti. Aktivní žírné buňky vylučují přes 200 reakčních chemikálií, včetně histaminu, které mohou způsobit mnoho nepříjemných příznaků, jako jsou svědivé vyrážky a astmatické záchvaty. Histamin je samozřejmě dobře známý díky antihistaminovým lékům používaným k potlačení příznaků alergie.
Aktivace žírných buněk (Mastocyty neboli žírné buňky jsou buňky imunitního systému, které se nacházejí v pojivových tkáních v celém těle – zvláště pak v kůži, v blízkosti krevních a lymfatických cév, v plicích a ve střevech.) může vést ke svalovým křečím, citlivosti na chlad a nepříjemné necitlivosti, brnění, píchání a palčivé bolesti. S aktivací žírných buněk je spojeno obrovské množství stavů, včetně: osteoporózy, onemocnění dásní, prosakujících střev, potravinových alergií, rakoviny, syndromu neklidných nohou, migrény, intersticiální cystitidy, menstruačních poruch a autoimunitních hypersenzitivních onemocnění, jako je roztroušená skleróza, Guillain-Barrého syndrom a Sjögrenův syndrom. Vzorce příznaků aktivace žírných buněk jsou u mých klientů přetížených oxaláty běžné. Neexistuje žádný lék na příliš zaneprázdněné žírné buňky. Naší nejlepší možností je rozpoznat a vyhnout se spouštěčům, jako je oxalát.
Příznaky aktivace žírných buněk: Chronická únava; silná reakce na chlad, potraviny a chemikálie; návaly horka, svědění kůže, psoriáza; sinusitida, rýma, alergie, astma; bušení srdce, točení hlavy, závratě; deprese, bipolární afektivní porucha, úzkost, panika, hněv.
Klinicky jsou nejčastějšími prvními příznaky primární hyperoxalurie (hyperoxalurie je vysoká hladina oxalátů v moči, znak přetížení ledvin oxaláty) krev v moči, bolesti břicha, ledvinové kameny nebo opakované infekce močových cest. Toxické účinky příliš velkého množství oxalátů jsou vzájemně závislé a vzájemně se umožňují. Poškození oxaláty může začít v jedné oblasti těla, ale může zhoršit jiné stavy, stát se samoobslužným, rozšířit se jinam a kaskádovat do různých onemocnění. Sdílené stresory spojují zdánlivě různé nemoci, které přicházejí v překrývajících se shlucích. Například lidé s IBS (dráždivý tračník) nebo depresí mají také tendenci trpět revmatoidní artritidou, bolestí svalů, únavou, migrénami, úzkostí nebo jinými problémy s funkcí mozku. U osob s celiakií nebo IBS (dráždivý tračník) je pravděpodobnější, že se u nich vyvine také osteoporóza a zlomeniny kostí.
Oxaláty můžou poškodit trávicí trakt a prospěšné bakterie, které tam žijí, a způsobit tak zvýšenou propustnost střeva a dysbiózu. Oxalát byl spojován se záněty střev a trávicí dysfunkcí již před 50. lety 19. století. Například v roce 1849 bylo v přehledu 11 případů náhodného požití kyseliny šťavelové uvedeno, že „velká část“ těch, kteří trpěli „žaludečními a nervovými potížemi… byla předmětem šťavelové diatézy“.
Lékařský časopis Lancet v roce 1925 popsal dva případy, kdy střevní příznaky — bolest, zvracení, roztažení břicha a úplná zácpa — byly vyřešeny „opatrným držením diety a vyloučením všech potravin, o nichž je známo, že jsou bohaté na oxaláty“.
V obou těchto případech byla střevní paralýza (kontrakce trávicích svalů neschopná relaxace) zpočátku chybně diagnostikována jako střevní obstrukce. Podle Mayo Clinic je bolest břicha běžná u pacientů s primární hyperoxalurií. O oxalátovém spojení s Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou svědčí také podobné vzorce moči: kyselá moč s nízkým obsahem hořčíku a citrátu.
Oxalát je neurotoxin, který vyčerpává schopnost mozku a nervových buněk vytvářet energii a správně fungovat. Přímé poškození buněk a těžko pozorovatelné krystaly, které oxaláty zanechávají ve tkáních, způsobují periodickou, opakovanou nebo chronickou aktivaci imunity, která snadno vede k malátnosti, úzkosti, depresi, migrénám, mozkové mlze a dalším kognitivním problémům.
Nervové problémy mohou také připomínat zažívací potíže, protože mají stejný zdroj. Excitabilní (nadměrně aktivní) nervy a svalové křeče jsou příznaky narušení iontů v buňkách. Svalová a nervová spasticita se může objevit kdekoli. V trávicím traktu a bránici může spasticita znamenat reflux, potíže s polykáním, nadměrné říhání a škytavku.
Poškození nervů a vyvolání zánětu oxaláty může vést k paralýze obličeje, ztrátě řeči, úzkosti, depresi, migrénám, kognitivním problémům a dalším. Neurologické a psychiatrické příznaky otravy oxaláty jsou opakovaně uváděny v lékařské literatuře, ale v klinické praxi jsou ignorovány.
Oxalát v periferních nervech vyčerpává vápník nebo hořčík, což způsobuje bolest tím, že narušuje tvorbu nebo kontrolu nervových vzruchů. Další způsob, jak oxalát vyvolává bolest, je spouštění zánětlivých „bouří“ kdekoli v těle – dokonce i ve žlázách. Tyto mobilní útoky způsobují přechodné návaly tepla a otoku. Aktivace žírných buněk také způsobuje bolest a pocity pálení. Jako aktivátory žírných buněk, nervové toxiny a destabilizátory pojivové tkáně, hrají oxaláty roli v různých syndromech bolesti, včetně pálení úst, migrény, artritidy, fibromyalgie, intersticiální cystitidy/bolesti močového měchýře, bolesti genitálií a hemoroidů – dokonce i bolesti zubů a kostí. Účinek na střevní neurony vysvětluje úzkost, únavu a další příznaky spojené s bolestivými zažívacími onemocněními, jako je IBS.
Zvýšené hladiny oxalátů inhibují normální funkci a opravu endoteliálních buněk. To znamená, že buňky se nemohou dostatečně rychle nahradit, takže cévy degenerují. Poraněné endoteliální a jiné buňky, rozvoj hypertenze, ateroskleróza, vaskulární degenerace a související problémy jsou produkty oxidačního stresu a mírného chronického vaskulárního zánětu. Problémy v tepnách a žílách se často vyskytují i u primární hyperoxalurie. Chronický zánět cév, vyvolaný oxaláty, je spojen s křečemi arteriálních svalů, včetně Raynaudova syndromu, kdy křeče vyvolané nízkými teplotami blokují průtok krve do prstů na rukou a nohou.
Srdeční tep je synchronizován sítí specializovaných svalových vláken a nervů, které vedou elektrické signály. Tento srdeční převodní systém zahrnuje tkáňový svazek nazývaný „kardiostimulátor“, který je zvláště citlivý na poruchy elektrolytů. Problémy s elektrickým systémem srdce nebo srdeční blok se mohou objevit, když dojde k poškození srdeční tkáně nebo problémům s elektrolyty, jako jsou nízké hladiny draslíku, vápníku a hořčíku v krvi. Přetížení oxaláty může poškodit srdeční tkáň (způsobit fibrózu) a také narušit elektrolyty buď akutním nedostatkem hořčíku nebo draslíku nebo elektrickým selháním v převodním systému srdce, což vede k náhlé smrti. Související příznaky (pozorované u pacientů) jsou dušnost, bolest na hrudi, palpitace a mdloby.
Poškození svalů je často pozorováno u fibromyalgie, což jsou pacienti se svalovou únavou, slabostí a bolestí. Pacienti trpící fibromyalgií mají nižší hustotu mitochondrií, nižší hladiny ATP, abnormální kapilární průtok krve (mikrocirkulaci), ztluštěné kapiláry a nízký tkáňový kyslík. Mívají také nedostatek hořčíku. Všechny tyto faktory narušují produkci energie a mohou být vyvolány nebo zhoršeny nadměrným množstvím oxalátů.
Když je hladina vápníku v krvi nízká, příštítná tělíska instruují kosti, aby uvolňovaly vápník, aby se udržely hladiny vápníku v krvi. V reakci na to specializované kostní buňky (osteoklasty, typ imunitních buněk) vydávají kyselinu a enzymy, aby rozpouštěly minerály a vyžerou díry v kostní matrici. Příliš mnoho těžby vápníku vede k tenkým, křehkým kostem.
Vysoká hladina parathormonu je spojena nejen s řídkými kostmi, ale také s bolestmi kostí, s usazováním vápníku v cévách a ledvinách, s gastrointestinálními problémy (vředy, zácpa, nevolnost, pankreatitida a žlučové kameny) a s neurologickými problémy včetně deprese, letargie a záchvatů.
V ideálním případě buňky vytvářející kost, obnoví ztracenou kost později. Pro úplný opětovný růst zdravých kostí je zapotřebí podpůrné nutriční, hormonální a elektrochemické prostředí. Strava s vysokým obsahem oxalátů interferuje se všemi těmito faktory a brání obnově kostí.
Minerální nedostatky mohou ovlivnit i vnitřní ucho, což má za následek tinnitus, závratě a ztrátu sluchu. Jeden zdravotní poradce mi napsal: „Už roky pomáhám lidem tinnitem a mými nejčastějšími klienty jsou vegani a vegetariáni. Ukázal jsem jim vaši práci. Mnoho mých klientů dosáhlo neuvěřitelných výsledků se sluchem, když zredukovali nebo úplně vynechali rostliny, které obsahují kyselinu šťavelovou. Bez ohledu na to, zda k problémům se sluchem mých klientů došlo po úrazu hlukem, medikaci nebo stresu, hlavní příčinou ztráty sluchu je vždy určitá forma oxalátové toxicity.
Anémie může být důsledkem toho, že krystaly šťavelanu vytěsňují kostní dřeň a narušují produkci zdravých červených krvinek, nebo kyselina šťavelová putuje krevním řečištěm, čímž narušuje enzymy potřebné pro produkci energie červených krvinek a způsobuje explozi červených krvinek (tzv. hemolytická anémie).
Imunitní aktivace vedoucí k chronické nebo epizodické bolesti močového měchýře je také klíčovým faktorem u genitálních bolestí (vestibulodynie), fibromyalgie, endometriózy, syndromu dráždivého tračníku, chronického únavového syndromu, bolestí hlavy, poruch spánku, úzkosti, astmatu a revmatoidní artritidy.
Ale nejde o to, abychom vám řekli, že „všechno pochází z oxalátů“. Místo toho je poselství, které si doufám odnesete, toto: Pokud máte uvedené příznaky a jedli jste potraviny s vysokým obsahem oxalátů, jednoduchá a nenákladná změna stravy vás může vrátit na cestu ke zdraví. Dobrou zprávou je, že odstraněním hlavní příčiny může začít oprava. Proces obnovy však není vždy přímočarý.
Oxaláty 6: Jak detoxikovat kyselinu šťavelovou
Rádi bychom si mysleli, že pokud odstraníme oxaláty ze stravy, naše těla se prostě uzdraví. A skutečně, většina lidí, kteří zkusí jíst potraviny s nízkým obsahem oxalátů, je rychle odměněna zlepšením symptomů. Ale nemůžeme si jen tak oprášit ruce a říct: „A je to hotový.“
Přechod na dietu s nízkým obsahem oxalátů je pouze začátkem dlouhodobého léčení, které může mít své vzestupy a pády. Trvalo roky, než se vytvořila tato toxická zátěž. Odstranění usazenin oxalátů dočasně zvyšuje množství oxalátů v krevním řečišti, ledvinách a jinde a může způsobit komplikace z toxicity, zvláště pokud je rychlost uvolňování vysoká.
Další příznaky detoxikace se objevují i měsíce nebo roky poté, co přestaneme jíst příliš mnoho oxalátů. Příznaky se mohou pohybovat v intenzitě od sotva postřehnutelných až po závažné, nebo dokonce nebezpečné. Imunitní buňky vnímají poškozující oxaláty jako známku nebezpečí a reagují tak, že rozdmýchávají zánětlivé bouře. „Přátelský oheň“ z těchto imunitních bouří může poškodit cévní systém a nervy a způsobit další ztráty elektrolytů.
Jak oxaláty odchází z těla, buňky podél výstupní cesty jsou jim vystaveny v nejreaktivnější formě. Toxický stres, zánět a následné příznaky, jako je přetrvávající bolest, problémy s náladou a únava, mohou pokračovat tak dlouho, dokud přebytek oxalátů zůstává v těle. Příznaky mohou přetrvávat měsíce v kuse, nebo se mohou objevit a odejít za hodinu. A někdy jsou vedlejší účinky všechno možné, jen ne mírné. Epizody čištění se obvykle vyskytují ve vlnách, často podle vlastního opakujícího se cyklu. Pro člověka může být tento proces neúprosný a obtížný. Příznaky detoxikace mohou přetrvávat po dobu 7 až 10 let nebo i déle.
Dokonce i když jsou závažné, detoxikační příznaky jsou obvykle doprovázeny zlepšením v jiných oblastech a přichází silnější pocit celkové odolnosti a pohody. Zlepšení však může být těžké plně ocenit, když se jiné věci nedaří. Například oteklý kotník, který ztěžuje chůzi, upoutá vaši pozornost a zapomenete, že lépe spíte a že vás méně bolí hlava. Situace je vzhůru nohama: jak se vaše tělo uzdravuje, můžete se cítit hůř, i když se budete zároveň zlepšovat.
(Příběh klientky, která se dala na oxalátový detox:) „Po několika týdnech, kdy jsem se cítila poněkud lépe a po odeznění bolesti vulvy, přišlo nové vzplanutí starých příznaků (bolest kloubů a únava). Mylně jsem usoudila, že jsem stále na sestupné spirále. Kdybych byla lépe informovaná, poznala bych, že se mé tělo ve skutečnosti léčí. Místo toho jsem sklouzla zpět ke svým starým návykům na potraviny s vysokým obsahem oxalátů a trvalo několik dalších let, než mě postupné zhoršování dovedlo ke krizi a pochopení principu. Když se oxaláty čistí z těla ven, klade to na tělo další stres a může to vést ke komplikacím, zvláště když dieta s nízkým obsahem oxalátů zvyšuje množství oxalátů v krevním řečišti.
Klíčové poznatky, které je potřeba vědět:
1. Dietní přechod od jídla s vysokým obsahem oxalátů, k jídlu s nízkým obsahem oxalátů, může vyvolat uvolňování nahromaděného oxalátu z těla.
2. Výsledná mobilizace oxalátových usazenin může paradoxně zvýšit hladiny oxalátů v krvi a ledvinách, což může být zvláště toxické, pokud tělo již trpí chronickým oxalátovým stresem nebo onemocněním ledvin.
3. Má smysl začít s nízkooxalátovou dietou při prvních známkách potíží s ledvinami, dlouho předtím, než dojde k jakékoli krizi a když je ještě čas na jejich zotavení.
Symptomy detoxikace pramení z obtížné tvrdé práce imunitního systému, cévního systému a vylučovacích orgánů. I když někdy můžeme pociťovat pozůstatky našich dřívějších problémů, příznaky detoxikace často nejsou stejné jako ty, které nás vedly k zahájení diety. Mohou být pro nás úplně nové a někdy opravdu zvláštní.
Možné vedlejší příznaky oxalátové detoxikace:
Vyrážky, vředy, puchýře, svědění, červené šrámy, olupování kůže, opary
Bolesti střev, zad, močového měchýře, kloubů, zubů atd.
Zánět kloubů, dna
Chronický průjem; hrubá stolice; hemoroidy
Poruchy trávení, potíže s polykáním, reflux, žlučníkové příznaky, špatné trávení tuků
Bolest v krku, hleny, chraplavý hlas
Oční písek, pálení v očích, zarudnutí a podráždění očí
Špatný spánek, špatná fyzická koordinace, problémy s pamětí, migrény, deprese, panika, úzkost, nízká motivace, podrážděnost, náladovost
Návaly hladu/změny chuti k jídlu
Únava
Moč: zakalená, písková, dráždivá, páchnoucí nebo tmavá
Ledvinové kameny
Detoxikace vede k vyšší vnitřní expozici oxalátovým iontům a vyšším úrovním zánětu. Příznaky vznikají z nedostatku elektrolytů nebo minerálů, kyselosti tkání a zánětu nervů nebo mozku, jako bychom se akutně otrávili znovu a znovu. To může způsobit bolest, úzkost, špatnou náladu, podrážděnost, nespavost, mozkovou mlhu, bušení srdce, závratě a únavu.
Problémy buněčného energetického metabolismu mohou přetrvávat a bolest a zánět kloubů se mohou periodicky vracet, a to i v kloubech, které dříve nebyly postiženy. Detoxikační symptomy mohou být spektakulárně variabilní, objevují se odnikud a stejně náhle mizí.
Některé typy příznaků se objevují častěji během detoxikace, což odpovídá třem hlavním cestám uvolňování: kůže, tlusté střevo a moč. Kožní příznaky jsou běžné; velmi často se objevují vyrážky a olupování kůže. Mohou se objevit problémy s funkcí střev, jako je průjem. V močovém traktu se mohou objevit přechodné infekce močových cest, nucení na močení nebo tmavší moč než normálně. Obzvláště běžná je zakalená moč (krystalurie) a často doprovází zlepšení v jiných částech těla. Někteří lidé hlásí silně zapáchající moč po několik dní, přestože pijí velké množství vody, a silné uvolňování amoniaku v podpaží nebo jinde na kůži.
Tělo procházející detoxikací může být křehké a těžko se s ním žije, i když se postupně uzdravuje. Ačkoli vám může očista přitížit, příznaky jsou známkou toho, že se tělo dává dopořádku. Jakmile pochopíte, co se děje, a že očista je součástí cesty ven z toxické situace, můžete si všimnout mnoha dalších zlepšení a zůstat motivovaní pokračovat v jídle s nízkým obsahem oxalátů dostatečně dlouho, abyste se skutečně uzdravili.
I když těžká detoxikační nemoc může znít hrozně, není běžná. Na každého člověka totiž přetížení oxaláty působí jinak. Poškození způsobené oxaláty často trvá roky, než se projeví. Příznaky jsou často opožděné, variabilní a proměnlivé.
Pokud jste nemocní, může být tato nemoc způsobena expozicí i jiným chemickým látkám, léky, podvýživou, nevyřešeným traumatem, infekčním patogenem nebo (s největší pravděpodobností) nějakou kombinací faktorů. Oxaláty nemusí být původním důvodem, proč jste onemocněli, ale stále mohou hrát roli v tom, proč se nezlepšujete.
Detoxikační režim
Nyní už pravděpodobně víte, které z vašich oblíbených jídel má vysoký obsah oxalátů. Které z nejhorších „pachatelů“ jíte běžně? Jednoduše začněte u nich: vyřaďte nebo nahraďte jednu nebo dvě z méně oblíbených potravin s vysokým obsahem šťavelanů něčím s nízkým obsahem šťavelanů (třeba zelí, rukola, cibule, tuřín, bílá rýže, kokos).
Nechcete usilovat o nulový obsah oxalátů v jídle (to by byla nebezpečná zkouška ohněm). Když začínáte, nemusíte jíst minimum oxalátů, stačí je jen snížit. Pokud se ale rozhodnete, že některé jídlo s vysokým obsahem oxalátů musí pryč z vaší stravy, tak to udělejte. Pamatujte si, že hladiny oxalátů stoupají v krvi a moči poté, co snížíte jejich příjem, takže kdybyste se pak znovu najedli oxalátů, je to obzvláště toxické pro vaše tělo. Pamatujte také, že pravidelný vysoký příjem oxalátů funguje jako spouštěč, takže i když se vrátíte k nižším dávkám, můžete i nadále akumulovat šťavelany v těle.
Nulový příjem oxalátů není vaším cílem. Vaším cílem je důsledně omezit, ale ne úplně vyloučit, potraviny s oxaláty. Toxicita oxalátů není jako celiakie nebo alergie na arašídy, které vyžadují úplné vyloučení specifických složek. Nepřemýšlejte o své nízkooxalátové dietě jako o „bezoxalátové dietě“. Ve skutečnosti by to neměla být „bezoxalátová dieta“, zvláště ne na začátku.
Jděte na to pomalu. Jakákoli drastická změna stravy má potenciál rozhodit vaše tělo, váš mikrobiom a váš život. Pokud máte zdravotní problémy a běžně jste používali potraviny s vysokým obsahem oxalátů, můžete jimi být zatíženi. Náhlý skok z diety s vysokým obsahem oxalátů, na dietu s velmi nízkým obsahem oxalátů, může vyvolat silnou mobilizaci oxalátů, která může vyvolat obtížné a potenciálně nebezpečné příznaky. Vykládání zásob oxalátů z těla vyžaduje energii, naruší elektrolyty v těle a zvýší zánět.
Použijte dvoufázový přístup:
1. Vyjděte z nebezpečí. V první fázi postupně snižujete příjem oxalátů na střední nebo „normální“ úroveň. Tam se na chvíli zastavíte.
2. Opravte své zdraví. Ve druhé fázi opatrně přejdete na nízkooxalátovou dietu. To umožňuje, aby se nahromaděné oxaláty začaly uvolňovat, což je pro tělo těžká práce. Jakmile se dáte na dietu s nízkým obsahem oxalátů, vyhněte se náhodnému použití potravin s vysokým obsahem oxalátů.
Buďte rozvážní a dělejte to jednoduše. Používejte potraviny se známým obsahem oxalátů.
Buďte konzistentní. Nenaskakujte opakovaně na dietu s nízkým obsahem oxalátů a nepřerušujte ji.
Buďte vytrvalí. Nejdůležitější zlepšení se projeví v průběhu let, když budete držet dietu správně.
Nemusíte se tedy hned vzdávat všech svých oblíbených jídel. Začít jíst některé z nich s mírou, je na začátku dobrá strategie.
Oxaláty 7: Postup detoxikační diety
Obsah oxalátů v jídle a reakce organismu:
(dávka v mg představuje jednu porci jídla, ne příjem za celý den)
60mg a více = spouštěč
30-50mg = udržovací
30mg a méně, pokud se dodrží tato hladina ve všech jídlech alespoň 4 dny za sebou = redukční
Dietní příjem oxalátů v jídle a Zóny akumulace nebo vylučování oxalátů:
(dávka v mg představuje příjem za celý den)
0-10mg = Tělo redukuje a vypouští oxaláty
10-30mg = Tělo je v homeostáze a uvolňuje oxaláty
30-60mg = Tělo se udržuje ve stávajícím stavu a zároveň už akumuluje oxaláty v tkáních
60-800mg = Spouštěč zdravotních potíží
800-3500mg = Nebezpečí
3500 a více = Možná otrava a smrt
Nebezpečná zóna: (přibližný denní příjem oxalátů nad 800 mg) způsobuje toxický stres, který vystavuje všechny důležité orgány vysokému riziku poškození. Jíst oxaláty v tomto množství nutí vaše tělo sekvestrovat oxaláty a provádět další kompenzace, které nakonec povedou k vážným zdravotním problémům.
Spouštěč: Pod nebezpečnou zónou je spouštěcí zóna (přibližně 250 mg až 800 mg denně), kde příjem oxalátů rovněž převyšuje vylučovací kapacitu těla. Příjem ve spouštěcí zóně iniciuje nová místa akumulace oxalátů po spouštěcích jídlech s vysokým obsahem oxalátů, ložiska se zvětšují a množí.
Udržovací zóna: (100 mg až 250 mg za den) je fáze, kde stávající usazeniny zůstávají na svém místě, ale mohou stále narůstat. Tato zóna je na horní hranici „normálního“ příjmu.
Homeostáze: Pod udržovací zónou je tenká zóna homeostázy („zůstává stále stejná“, 60 mg až 100 mg denně). Při této úrovni už ložiska nerostou. Může dojít k hojení tkání a ledvin.
Odbourávání: Nejnižší úroveň příjmu je 0-10mg/den. Příjem na této úrovni podporuje odstraňování usazenin, ale žádá ledviny, aby pracovaly na vysoký výkon. Chcete-li překonat chronické onemocnění, možná se budete chtít dostat na horní konec této zóny. Příliš rychlý nebo příliš hluboký pohyb do zóny Odbourávání spustí detoxikační problémy. Tento proces typicky zahrnuje cyklické záchvaty zvýšeného zánětu, které mohou zhoršit individuální tendence k syndromu aktivace žírných buněk, potravinovým alergiím a dokonce rakovině. Je proto důležité do této zóny vstupovat opatrně!!
V první fázi stravování s nízkým obsahem oxalátu je cílem zastavit tvorbu a růst nahromaděných toxinů. Zůstanete v první fázi dostatečně dlouho na to, abyste obnovili schopnost svého těla vyrovnat se s detoxikací. Ve druhé fázi je cílem uvolnit akumulace. První fáze vás přesune mimo zónu nebezpečí a spouštěcí zónu, zatímco druhá fáze vás posouvá ze zóny údržby směrem k zóně odstranění, zatímco se vaše tělo uzdravuje.
1. Fáze: Posun z nebezpečné zóny k udržovací hladině
Pokud jíte hodně potravin s extrémně vysokým obsahem oxalátů, jako jsou brambory, ořechy, arašídy, špenát a čokoláda, můžete konzumovat až 2 000 mg denně nebo více (jste v zóně nebezpečí). Vaším počátečním cílem je přesunout se do udržovací zóny a postupně snižovat dávku na 150 mg denně.
V první fázi snížení příjmu oxalátů dosáhnete čtyř hlavních věcí:
(1) dostat se z nebezpečné zóny a zastavit akutní dietní útoky na tělo;
(2) zpomalení procesu akumulace;
(3) naučit se vybírat a vychutnávat potraviny s nízkým obsahem oxalátů; a
(4) vyhýbání se výraznějšímu snížení oxalátů příliš brzy a příliš rychle.
V první fázi budete pokračovat v konzumaci některých potravin s významným podílem oxalátů, abyste se ochránili před větší detoxikací, což je stresující pro ledviny a cévní systém. Abyste dosáhli tohoto postupného přechodu, budete postupně snižovat příjem oxalátů, dokud nedosáhnete hranice 150 až 200 mg oxalátů denně, neboli asi 45 mg na jídlo.
Pokud začínáte v úrovni Nebezpečí, řekněme 3000mg denně, pokles může být z 3000 na přibližně 1000mg v prvním týdnu, poté snižte na polovinu, třeba na týdenní bázi. Například ve 2. týdnu byste klesli z 000 na 500mg a poté ve 3. týdnu byste klesli na 250mg. Později dosáhnete cíle 150 až 200 mg.
Během této doby, pokud užíváte doplňky s vitaminem C, také je snižte, abyste se vyhnuli prudké reakci z náhlého vysazení. Například byste snížili denní dávku doplňků vitamínu C o polovinu každých 5 až 7 dní, dokud nedosáhnete 50 mg dvakrát denně, nebo úplně přerušíte. (pozn. Nadbytek nezpracovaného vit. C se totiž v těle přeměňuje na oxaláty a přispívá tak k toxicitě)
1 Fáze: Pryč z nebezpečí:
Postup pro bezpečný dietní přechod při detoxikaci oxalátů
| Týden číslo | Denní příjem oxalátů v mg | Dávka oxalátů na porci jídla | Účinek |
| 0 | 3000 | – | extrémní nebezpečí |
| 1 | 1000 | méně než 300 | vysoké nebezpečí |
| 2 | 500 | méně než 150 | nebezpečí |
| 3 | 250 | 90 | spouštěč |
| 4-24 nebo déle, podle potřeby | 150-200 | 40-50 | udržovací fáze (obnova ledvin a úleva od symptomů) |
2. Fáze: Doladění příjmu oxalátů
| Kdy | Denní příjem oxalátů v mg | Dávka oxalátů na porci jídla | Účinek |
| 9-24. týden, podle potřeby | 100 | 25 | homeostáze, možný výskyt zažehnutí symptomů |
| Začněte, až budete připraveni. Záměrně se můžete vrátit k mírně vyšším dávkám, pokud potřebujete mírnit detoxikační symptomy | méně než 60 | méně než 15 | Redukce oxalátů, celkové zlepšení zdraví, úleva od symptomů |
| Dále upravíte svůj režim jak potřebujete: | |||
| udržovací fáze, 3-5 dnů za sebou | 100 | zvyšte o 35-50mg na porci jídla na 3-5 dnů | Ke snížení symptomů detoxikace |
| lehce spouštěcí fáze, 1-2 jídla za týden | 100+ | zvyšte o 60-70mg v jedné porci jídla týdně, nebo výjimečně | Ke snížení symptomů detoxikace |
2. Fáze: Přechod od údržby k odstranění
Ve druhé fázi je záměrem léčit se postupným a bezpečným odstraňováním usazenin oxalátů. V této fázi směřujete k příjmu oxalátů 100 mg denně, nebo méně než 30 mg na jídlo.
Nyní je čas si vybírat středně oxalátová jídla a jíst je pouze v porcích, které udrží váš celkový příjem blízko této nižší úrovně. Může vám stačit dostat se na 100 mg, nebo můžete snižovat víc a postupně klesnout pod 60 mg denně.
Nižší hladiny snědených oxalátů však mohou vyvolat silnější detoxikační reakce. Hledejte úroveň příjmu, která vám bude sedět, kdy vaše tělesné tkáně uvolňují usazeniny oxalátů přijatelným tempem, což minimalizuje těžké symptomy čištění.
Pokud zjistíte, že jste „příliš nízko“, to znamená že jsou příznaky čištění intenzivní a neúprosné, můžete to upravit přidáním malého množství oxalátů. Nicméně, jakkoli byste rádi používali mírné hladiny oxalátů k omezení symptomů čištění, nemáte úplnou kontrolu nad procesem. Někdy je to nejlepší, co můžete udělat, jen udržení nízké hladiny oxalátů (a zvládnutí příznaků).
Všechny hodnotné potraviny pocházejí z živých bytostí, což znamená, že se liší v obsahu oxalátů, takže čísla jsou vždy orientační. Snaha o přesnost může být ztrátou času. Nikdy není možné přesně vědět, kolik oxalátů jíte, nebo jaké množství můžete absorbovat (protože to nemůžete přímo změřit).
Čísla obsahu oxalátů si můžete ověřit v tabulkách dostupných na webových stránkách. Tabulky vám umožní zjistit, které potraviny vyřadit nebo snížit na vhodnou velikost porcí.
pokračování příště
zpracovala aluska.org podle knihy Toxic superfoods – How oxalate overload making you sick and how to get better, Sally K Norton MPH
Oxaláty 8: Které potraviny vyřadit a vyměnit
Oxaláty 9: Doplňování minerálů
Živiny, zejména minerály, jsou kriticky potřebné k bezpečnému vypuzení oxalátů z těla. Poškození metabolických drah, vyvolané oxaláty, může zvýšit potřebu živin. Dieta nemusí stačit k uspokojení těchto zvýšených nutričních potřeb. Například, když vaše tělo bojuje s chronickým zánětem, propustným střevem a přetížením oxaláty, budete potřebovat, aby mělo dostatek vápníku. Jen málo potravin je opravdu dobrým zdrojem vápníku kromě mléka (~280 mg na šálek), sýrů (~200 mg na 28gr sýra) a kostí zvířat (85gr sardinek má ~300 mg).
Brukvovitá zelenina je také slušným zdrojem vápníku (1 šálek vařené kapusty má asi 70 mg vápníku, vařená hořčice má 105 mg na šálek a vařená kapusta má 170 mg na šálek). Doporučený denní příjem je 1 000 až 1 300 mg vápníku. Pamatujte také na to, že schopnost doplňků vyživovat vás, je dvousečná zbraň. Živiny totiž mohou také podpořit uvolňování oxalátů z tkání! Pokud se u vás objeví obtížné a přetrvávající příznaky uvolňování oxalátů a užíváte relativně vysoké hladiny doplňků stravy, snížení může zpomalit odstraňování oxalátů a vést k úlevě od akutních vedlejších účinků.
Klíčovými minerály jsou vápník, hořčík a draslík. Důležitá je také kvalitní sůl, spolu se sírou a stopovými minerály (včetně bóru a křemíku). Populární internetový mýtus tvrdí, že pokud ve stravě přijímáte dostatek minerálů, jako je vápník a hořčík, můžete beztrestně jíst jakékoli množství oxalátů, ale ve skutečnosti žádná podobná strategie nevykompenzuje množství oxalátů, které sníme. Žádná technika ani doplněk nemůže fungovat, pokud nejprve neprovedete ten nejzákladnější krok: snížíte příjem oxalátů na úroveň, která je v souladu s tím, co vaše biologie zvládne.
Vápník
V biologii je vápník minerální superhvězda. Vápník se podílí na celé řadě tělesných procesů, včetně tvorby kostí a vedení nervových signálů. Mnoho z nejhorších vedlejších účinků oxalátů vzniká přímo v důsledku nedostatečného přístupu těla k vápníku a jeho využití. Dietní i doplňkový vápník může být nejdůležitější živinou pro podporu bezpečného zotavení se z přetížení oxaláty. Dostatečný příjem vápníku také pomáhá předcházet ledvinovým kamenům.
Primární regenerační funkcí vápníku je vázat šťavelany a odstraňovat je přes tlusté střevo, kde je šťavelan vápenatý vylučován stolicí. Doplnění vápníku ve stravě může také řešit nedostatky způsobené vázáním oxalátů na vápník uvnitř buněk. Ztráta vápníku v kostech může mít původ nejen v nedostatečném příjmu vápníku, ale také proto, že si tělo půjčuje vápník z kostí, aby vyrovnalo nerovnováhu elektrolytů způsobenou oxaláty.
Existuje mnoho tvrzení, že doplňky s vápníkem mají určitý potenciál způsobovat kalcifikace v těle. Pokud jste dočetli až sem, tak chápete, že přítomnost vápenatých usazenin neznamená, že vám vápník způsobil problém.
Doplňování vápníku má skutečně mnoho zdokumentovaných výhod. Například, podle nedávného konsenzuálního dokumentu, může užívání doplňků s vápníkem zabránit kardiovaskulárním onemocněním. Autoři zjistili, že uživatelé doplňků s vápníkem mají nižší riziko úmrtí ve všech věkových skupinách, nemají žádný rozdíl ve skóre kalcifikace koronárních tepen a nevykazují žádné zvýšené riziko aterosklerózy.
Další přehledová studie zjistila kardiovaskulární přínosy doplňků vápníku a mírně nižší krevní tlak u lidí s normálním krevním tlakem, přičemž také nezjistila žádné nežádoucí účinky.
Vápník je známý jako uklidňující a užitečný pro dobrý spánek. Obecně jsou doplňky vápníku důležitým a bezpečným preventivním opatřením – dokonce i v souvislosti s dietou, která normálně zahrnuje mléčné potraviny, jako je sýr, jogurt a mléko – a mají přínos pro snížení bolesti v procesu odstraňování oxalátů.
Doplňky s vápníkem můžete použít jakékoli, pokud v nich není přidaný vitamín D. Vhodný a dobře vstřebatelný je Citrát vápenatý a Pyruvát vápenatý. Pokud ještě vápník neužíváte, začněte s nízkou dávkou, asi 400 mg denně. Pokud to snášíte dobře, postupně se dopracujte k udržovací dávce 1 000 až 1 600 mg/den, rozdělenou do více denních dávek. Pokud jíte hodně mléka a sýra, vaše udržovací dávka může být nižší, 600 až 800 mg/den.
Pokud se bojíte brát vápník kvůli obavám ze zácpy, vyzkoušejte následující postup: Ve třech nebo čtyřech denních dávkách začněte s 200 nebo 250 mg vápníku (ve formě citrátu nebo pyruvátu) po dobu asi jednoho týdne, poté toto množství zdvojnásobte, po dobu tří až pěti dnů, poté jej znovu zvyšte. Udržujte to po dobu alespoň jednoho týdne, a pokud tuto dávku snášíte dobře, zdvojnásobte si večerní dávku a pokračujte ve zvyšování, dokud nedosáhnete přibližně 1 200 mg denně.
Další možnosti načasování: Užívejte vápník 15 až 30 minut před jídlem, nebo 1 až 2 hodiny před „nejhorším denním časem“ to je v období vaší nízké energie, špatné nálady, zvýšené bolesti atd.
Výzkum Dr. Cliva Solomonse a zprávy od členů VP Foundation naznačují, že byste mohli předcházet, nebo proaktivně odstranit bolest, nebo zmírnit další příznaky, spojené s vylučováním oxalátů, načasováním doplňků vápníku před obdobím, kdy se příznaky periodicky zesilují. Zmírnění bolesti způsobuje alkalizující účinek citrátu a vápníku.
Když se objeví detoxikační příznaky, související s oxaláty, může vám pomoci dočasně upravit dávku vápníku buď nahoru nebo dolů o 200 až 400 mg. Je dobré užívat až 1 800 mg denně, pokud zjistíte, že vám to pomáhá mírnit příznaky. Pokud se vám zdá, že citrát vápenatý vyvolává nepříjemné vedlejší účinky, užívejte ho méně. Pokud nižší dávka nepomůže, zkuste jiný typ vápníku.
Vitamin D v doplňcích vápníku
K dispozici je mnoho forem vápníku a nejdůležitější vlastností, kterou v doplňcích stravy potřebujete, je nepřítomnost vitamínu D. Užívání vitamínu D odděleně (s rozestupem 2 hodin nebo déle) umožňuje, aby více vápníku zůstalo v tlustém střevě, kde snižuje oxaláty, váže je na sebe a podporuje jejich vylučování. Vápník se zkrátka nesmí užívat spolu s vit.D, pokud chceme, aby nám pomohl co nejvíce.
Vitamín D, vytvořený v kůži po vystavení se slunečnímu záření, se vyskytuje v biologicky dostupné formě, která se pak snadněji dodává do tkání. Pokud máte nedostatek vitaminu D a máte pocit, že potřebujete vitamin D užívat orálně, užívejte jej jako samostatný produkt, nejméně 2 hodiny od doby, kdy užíváte vápník. Pro ty, kteří to potřebují, obvykle navrhuji užívat vitamín D v pravidelných intervalech (týdně nebo měsíčně) ve středních až vysokých dávkách (5 000–20 000 IU), v závislosti na vaší osobní potřebě.
Hořčík
Hořčík je důležitý pro buněčnou energii a metabolismus thiaminu, přičemž obojí může být narušeno oxaláty. A zatímco vápník brání šťavelanům vstupovat do těla (a efektivně odcházet stolicí), hořčík pomáhá šťavelanům (=oxalátům) dostat se ven, aniž by krystalizovaly.
Dobrými potravinovými zdroji hořčíku jsou ryby, krabí maso, melasa a jogurt, ale potraviny nedokážou úplně vykrýt existující nedostatek hořčíku, což je běžné. Pokud máte sklony k bolestem hlavy, migréně nebo depresi, může k problému přispívat deficit hořčíku. Bez hořčíku je zotavení se z toxicity oxalátů obtížné. Ve střevě může hořčík také vázat oxaláty a snižovat tak jejich absorpci.
Hořčík je dostupný v mnoha formách, včetně citrátu, uhličitanu, chloridu, malátu, glukonátu, L-threonátu a dalších. Různé formy se liší obsahem hořčíku, biologickou dostupností a snášenlivostí. Jednou z možností je vzít si kombinovaný produkt, ale doporučuji vám vyzkoušet různé formy samostatně, abyste zjistili, která a v jakém množství vám nejlépe vyhovuje.
Glukonát hořečnatý (nebo glukonát vápenatý) je přijatelný, ale forma glycinátu je méně žádoucí, pokud se používá ve velkých množstvích, protože vysoké hladiny glycinu by mohly být v těle částečně přeměněny na oxalát. L-threonát má zvýšenou schopnost proniknout do mozku a může být léčebný při bolesti v pánvi, depresi a problémech s pamětí. Citrát hořečnatý je pohodlný způsob, jak získat hořčík i citrát.
Ale hořčík může působit i jako projímadlo; pokud si to nepřejete, zvolte tekutý chlorid hořečnatý, malát hořečnatý, L-threonát hořečnatý nebo uhličitan hořečnatý a upravte množství tak, abyste se vyhnuli vodnaté stolici nebo průjmu.
Počáteční dávka hořčíku může záviset na zvolené formě a na tom, zda u vás vyvolává řídkou stolici. Začněte s ~200 mg a postupně přidávejte až na ~600 mg denně (ve třech denních dávkách). Tolerované množství bez průjmu je velmi individuální. Pokud netrpíte na selhání ledvin, perorální hořčík nemůže způsobit nadměrné množství hořčíku v těle. Pokud máte průjem, stačí snížit dávku. Hořčík je dobré užívat před spaním, protože má relaxační účinky a může zlepšit spánek. Hořčík je také klíčovou složkou minerálních koupelí.
Draslík
Málokdo přijímá dostatek draslíku ve stravě, obzvláště ženy. Doporučená dietní dávka je 4 700 mg, ale ženy ve věku 20 a 30 let užívají v průměru jen asi 2 300 mg. Na základě mé zkušenosti se zdá, že buněčný nedostatek draslíku doprovází čištění oxalátů z těla. Buněčný nedostatek draslíku může vést k únavě, slabosti, svalovým uzlům, křečím a zácpě. Draslík je zvláště důležitý, když tělo prochází metabolickým stresem, což je právě odstraňování oxalátů z tkání (což trvá roky, pokud se drží dieta s nízkým obsahem oxalátů).
Lékařská věda má jasno ve dvou bodech:
(1) užívání doplňkového draslíku má mnoho potenciálních výhod, ačkoli zdravotničtí pracovníci si obecně neuvědomují velkou potřebu draslíku; a
(2) draslík může být nebezpečný pro lidi s chronickým selháním ledvin, kteří nedokážou odstranit přebytečný draslík z krve. Pokud jste v nemocnici s problémy s ledvinami, buďte velmi opatrní ohledně draslíku.
Pro nás ostatní jsou výhody vyššího příjmu draslíku dalekosáhlé, od zlepšené tolerance sacharidů až po obnovu demineralizovaných kostí a především prevenci úbytku kostní hmoty. Vysoký příjem draslíku zabraňuje fibróze a tvorbě ledvinových kamenů a snižuje hladinu vápníku v moči. Také chrání buňky přímou inhibicí tvorby volných radikálů imunitními buňkami. Draslík může potlačit svalové uzly a křeče, zabránit bolestem hlavy, snížit krevní tlak, stabilizovat hladinu cukru v krvi, obnovit řídnoucí kosti a zlepšit výkon svalů a nervů. Ale uvědomte si, že může trvat týdny až měsíce suplementace, než se obnoví zdravá hladina v srdci, svalech a pojivových tkáních.
Draslík se obvykle užívá buď jako citrát draselný, hydrogenuhličitan draselný nebo chlorid draselný (poslední jmenovaný je častou složkou v náhražkách soli s nízkým obsahem sodíku). Máte-li jakékoli pochybnosti o své funkci ledvin, měli byste se nejdříve nechat vyšetřit lékařem. Osoby s chronickým onemocněním ledvin by měly případné limity příjmu draslíku konzultovat s lékařem. Odhadovaná míra glomerulární filtrace (eGFR) je jedním ze standardních ukazatelů toho, jak dobře jsou na tom vaše ledviny, a je součástí standardního komplexního krevního testu. Dokud je eGFR vyšší než 60, vaše ledviny snadno odstraňují přebytečný draslík.
Pokud vaše ledviny fungují adekvátně, je bezpečné začít užívat 800 mg draslíku denně. Doporučeným a dostupným doplňkem jsou tobolky citrátu draselného. Začněte se skromnou dávkou 100-200 mg třikrát nebo čtyřikrát denně. Postupně zvyšujte až na ~2 500 mg denně v rozdělených dávkách – což je výrazně pod doporučenou dietní dávkou (DDD draslíku je 4 700 mg) a je to méně než polovina dávky používané v klinických studiích pro snížení krevního tlaku a rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění.
Citrát draselný se nejlépe užívá s jídlem, aby se zabránilo podráždění žaludku a zlepšilo se vstřebávání do buněk. Pokud zaznamenáte podráždění žaludku při užívání ve vyšších dávkách, snižte dávku a užívejte draslík pouze s jídlem.
Sůl a sodík
Jak posoudíte, že má vaše tělo rádo sůl? Pamatujte, že doplnění živin, které potřebujete, může vyvolat uvolňování oxalátů a vyvolat pocity nevolnosti. Obecně však platí, že byste se díky suplementaci soli měli cítit více energičtí a duševně soustředěnější. Pokud máte známky zadržování vody v těle, jako jsou otoky kotníků, vysaďte sůl. Pokud jste citliví na sůl, pokud jde o krevní tlak, může to znamenat potřebu doplnit draslík a vápník. Pokud jste vytrvalostní sportovec, nebo se pravidelně saunujete, zvyšte příjem soli, abyste tuto extra potřebu splnili.
Recept na domácí sportovní drink s minerály
710 ml filtrované vody
2-3 polévkové lžíce čerstvé citronové šťávy
1/2-1 malá lžička (1,8-3,5gr) himálajské soli
1/4 malé lžičky potassium bicarbonate
1/8 malé lžičky potassium citrate
1/8 malé lžičky magnesium citrate
4 polévkové lžíce (20ml) kvalitní javorový sirup (nedávat stévii ani umělá sladidla)
– Šoupnout do litrové flašky, pořádně zamíchat, nechat 30 minut odstát, vypít do 48hodin.
