Zakladatel bioinformatiky

a tvůrce biotronu Jiang Kanzheng v současnosti pokračuje ve své práci ve své historické domovině, kde se konečně stal žádaným. Ve skutečnosti postavil na moderní vědecký základ starodávnou magii, kterou jsme zdědili od našich předků.

Čekal jsem na Jianga Kanzhenga v hale hotelu, kde se zastavil při letu z Chabarovska do Simferopole. Okamžitě jsem ho poznal. Nejen díky specifickému vzhledu. Ale i proto, že za těch 15 let, co jsme se neviděli, se Kanzheng moc nezměnil. No samozřejmě zestárl. O pět let, ne víc. Syn poznamenal: „Tatínku, vypadáte na stejný věk.“ A možná mi dal kompliment: náš host je hubenější, štíhlejší než já a na hlavě má ​​méně šedých vlasů. A to je přesně o 20 let starší. To znamená pravidelné omlazování!

Před 15 lety, kdy jsme se s Jiangem setkali na první celounijní konferenci o parapsychologii, vědci se o něm hádali, noviny a časopisy dělaly hluk. Někdo ho považoval za proroka nové éry, někdo za šarlatána. Fotografie hybridů, které získal negenetickými prostředky, šly z ruky do ruky, což způsobovalo potěšení i nedůvěru.

No, ve skutečnosti, jak se dá přistupovat ke slepici s plochým kachním zobákem a blány, jako má vodní ptactvo, mezi drápy na svých tlapkách, je-li s jistotou známo, že kačer neoplodní kuře a kohout kachnu také ne? Zároveň Jiang v žádném případě není virtuózní genetik, který by mohl provést tu nejjemnější operaci k přeskupení vazeb v molekule DNA. Tento zázrak přírody dosáhl jinak: kuřecí vejce ozářil kachními biovlnami.

Huňatá kukuřičná stébla s více klasy, která se rozvětvují od jednoho „klasu“, jako pšeničná zrna, učinila na Akademii zemědělských věd o nic menší rozruch. Navíc získané vlastnosti zdědily další generace.

A to tomuto cirkusovému umělci v aréně vědy nestačilo! Na světě jsou okurky pěstovány ze semen ozářených melounem: plody jsou nažloutlé, vejčitého tvaru, s chutí a vůní melounu. Těhotného králíka ozářili vlnovým paprskem odebraným z kozy a v horní čelisti králíků vyrostly křivé zuby ve tvaru kozích rohů. Vlastnosti rostlin a zvířat se snadno kombinují. Zde je hrášek, jehož semena byla ozářena kozou – rostlinný protein se ukázal být šťavnatý a chutný jako maso.

Sám Jiang Kanzheng vysvětluje tento jev takto:

– Organismus vyzařuje bioelektromagnetická pole v mikrovlnném rozsahu, nesoucí genetickou informaci, která působí na jiný organismus, čímž se zvyšuje procento jeho aktivních genů. V důsledku toho se mění dědičná vlastnost.

Metropolitní akademická věda o těchto experimentech hrdě mlčela. A jen daleko od Moskvy se ti nejodvážnější vědci rozhodli zkontrolovat a schválit Jiangovy experimenty: novosibirský lékař akademik V. Kaznačeev zorganizoval rozšířený seminář, kterého se zúčastnilo 130 vědců z pěti různých ústavů. Jejich schvalující závěry Jiang stále nosí ve složce jako bezpečnostní pojistku, proti rozsáhlým obviněním z čarodějnictví a spojení se zlými duchy.

Přešla léta. Vlail Kaznačeev vydal několik knih, ve kterých teoreticky zdůvodnil možnost vzdálených interakcí a mentální komunikace mezi heterogenními biologickými objekty: buněčnými kulturami, rostlinami, zvířaty a lidmi. Založil vědecký směr, který ukazuje, že svět je uspořádán daleko od toho, jak nám říkají učebnice: myšlenka má kosmický původ, je hmotná a tvořivá – je schopna tvořivě modifikovat hmotu. Ale zřejmě více než jedna generace studentů obdrží pětky na zkouškách za ateistické výroky. A lidé jako Jiang Kanzheng se budou i nadále toulat světem a hledat porozumění a podporu.

Je vidět, že Kanzheng se narodil jako zázračné dítě (samozřejmě sám to neříká, ale fakta jeho biografie – vše, co si myslí, se mu podařilo – nám umožňují vyvodit takový závěr). Na střední škole se jako mnozí v utopických 50. letech zajímal o roboty a vesmírné technologie, sám byl slušným rádiovým technikem. Listoval v horách vědeckých a technických časopisů. V jednom z nich četl o pokusech s omlazováním pomocí sodových lázní, které poté absolvovala téměř celá sovětská inteligence. Jiang nevěřil ani v sodové koupele, ani v Mečnikovovo kyselé mléko, ale samotná myšlenka omlazení těla ho vážně zaujala. Až tak, že po opuštění své oblíbené radiotechniky postoupil do lékařského institutu v Shenyangu.

Jen na rozdíl od svých spolužáků neopustil fyziku, ale pokračoval v jejím studiu. V těch letech se jim líbila myšlenka vybudovat umělý mozek: elektrické obvody byly přirovnány k nervovým spojením, tok elektronů byl přirovnán k průtoku krve. Jiang si uvědomil, že na průsečíku kybernetiky a neurofyziologie lze nalézt cestu k tajemství života.

Potom se dočetl, že živá buňka při dělení vyzařuje ultrafialové světlo. Ale to je část spektra elektromagnetického záření. Pokud se kolem jakéhokoli kybernetického systému vždy nachází elektromagnetické pole, musí být také kolem fungujícího mozku.

Na vyšších kurzech lékařského institutu byl Jiang přesvědčen, že bioelektrické pole živého organismu funguje v mikrovlnném rozsahu. Zvědavý student začal tápat s učiteli: pojďme změřit vyzařování mozku. Se svými nápady přišel za rektorem. Vzal to vážně – svou práci poslal k ověření do Ústavu atomové fyziky. Odtud byla poslána na Vědecké oddělení Ústředního výboru Komunistické strany Číny, nejvyššího vědeckého orgánu té doby.

Jiang byl povolán do Pekingu, kde týden pracoval se špičkovými vědci – fyzikem, chemikem a biologem. Ten mu dal nejnovější knihu o teorii DNA, která byla v té době vytvořena teprve nedávno. Nápad studenta o spojení bioelektrického pole s informacemi zaznamenanými v jemných strukturách těla natolik potěšil velitele čínské vědy, že učinili bezprecedentní rozhodnutí: vytvořit laboratoř v Shenyang Medical Institute pro testování Jiangovy hypotézy.

Posledních šest měsíců studia na ústavě vedl jemu svěřená laboratoř. A po obhajobě diplomu zůstal asistentem na Katedře patofyziologie a pokračoval ve výzkumu genetických účinků biopole. A v roce 1961 sestrojil mladý vědec první biotron v historii – zařízení pro přenos biozáření z jednoho organismu do druhého. Tehdy se pod křídlem Mao Ce-tunga, jednoho z pilířů světového marxismu, objevila hnusná buržoazní chiméra – kuřecí kuře s kachními blány mezi nohama.

Myslel si naivní Jiang Kanzheng, že strana tuto potupu snese?

V první polovině 60. let v Číně nabíraly na síle Rudé gardy s Maovými červenými citáty v rukou, které skryté za ideologická hesla začaly rozbíjet inteligenci. Jiangovi připomněli, že jeho dědeček byl bohatý a jeho otec a starší bratr v žádném případě nesympatizovali s revolucí. Není překvapující, že u člověka s takovým rodokmenem se kuřata rodí s plovoucími blánami. Když se vedení rozhodlo utajit Jiangův výzkum, uvědomil si, že je to jen zástěrka pro nadcházející odvetu vůči němu. Vědec, aniž by čekal na útok, poskytl novinám rozhovor, kde hovořil o svých výsledcích a očekávaných vyhlídkách bioenergetické informatiky.

5. března 1963 vyšel novinový článek, po kterém se v tisku začaly objevovat útoky na Jianga, které ho obviňovaly z idealismu. Uvědomil si, že po těchto úderech pod pás bude laboratoř nutně zavřená. Samozřejmě, odpadlíkovi od marxismu nebude dovoleno usadit se na jiném místě.

Potom se Kanzheng rozhodl uprchnout z Číny, ve které se už rozhořel nelítostný oheň „kulturní revoluce“. Ale kam utéct? Svobodné Japonsko a Jižní Korea jsou odděleny mořemi, Indie – zasněženými vrcholy. Zůstal jen Sovětský svaz.

Dva roky se vší svědomitostí vědce zkoumal možné trhliny na hranicích, uzavřených na zámek. Na tuto hranici se však ještě bylo třeba dostat. Vstup do 100kilometrového hraničního pásma byl možný pouze pro zvláštní povolení. Což samozřejmě vnuk kulaka a idealisty z vědy dostat nemohl.

V červnu 1966 začaly první pogromy páchané Rudými gardisty. A v září, když využil svátky, se Kanzheng vybral na sever. Aby na sebe neupozorňoval, nebral si s sebou žádné věci ani jídlo. Nepozorovaně pronikl do hlubin hraničního pásma na 80 kilometrů, před rozloučením s nevlídnou vlastí zbývalo jen 20 kilometrů – čtyři hodiny chůze. Ale pár dní strávených bez jídla a tepla ho ovlivnilo. Když cestovatel viděl v osvětlených oknech osamělého domu dvě ženy, šel k nim a požádal o jídlo. Na zmatené otázky odpověděl: že je lékař a chodí k pacientům na vyzvání. Dostal najíst, ale zatímco Kanzheng jedl, domácí zavolali policii.

Za pokus o překročení hranice dostal Jiang čtyři roky tvrdé práce. Bez soudu, jak to bylo v totalitních státech zvykem. Po propuštění se podíval do ústavu: nebyla tam žádná laboratoř, instalace byla rozbitá. O vědecké práci nebylo ani řeči. Jiang se zaměstnal a staral se o prasata a poté čistil záchody.

V roce 1971, jednoho pěkného dne, zůstala veřejná toaleta nevyčištěná – do práce nepřišel zvláštní úklid. Ale jeho druhý pokus o překročení hranice tentokrát vyšel. Kanzheng věděl, že riskuje více než poprvé: časy byly tvrdší a v případě přichycení recidivisty by s ním ceremonie nedělaly. Aktivní kontrarevolucionář, zrádce vlasti, přeběhlík k nepříteli (SSSR byl v té době považován za nepřítele Číny) – za kterékoli ze tří obvinění mu hrozila poprava.

Ale osud byl milosrdný: sovětští pohraničníci předali vyhublého Číňana, který strávil týden bez jídla, do Chabarovska, kde mu přidělili jen dva roky práce v dřevařském průmyslu.

Když se Jiang naučil trochu mluvit rusky, vzal si ruské jméno – nyní se jmenuje Jurij Vladimirovič. Proč tomu tak je, můžeme jen hádat: pravděpodobně si Číňan myslel, že nebude tak aktivně pronásledován.

Na žádost Moskvy z Institutu onkologie, kde byla známa Jiangova práce, byl přijat jako laboratorní asistent v Chabarovském lékařském institutu (diplom lékaře zůstal v Číně – o práci v této profesi mohl jen snít). Ale po několika letech se zjistilo: neexistuje ani doklad o středoškolském vzdělání – nemáte formální právo na místo laboranta.

Na dlouhých devět let se překvalifikoval na strážníka. Až v roce 1986 byl uprchlík rehabilitován v Číně, což umožnilo jeho příbuzným požádat o duplikát diplomu a poslat jej Jiangovi. V Chabarovsku dokázal, že ovládá techniku ​​akupunktury a nastoupil do nemocnice jako lékař.

V té době už doma vytvořil biotron a experimentoval s rostlinami a zvířaty. Ale až po opětovném získání statutu lékaře získal formální právo léčit lidi.

Ozářením nejprve myší v biotronu, potom sebe, pak mnoha pacientů, získal Jiang efekt, který on sám nazývá omlazování: po měsíci pravidelného ozařování vyklíčenými klíčky pšenice, hrachu, kukuřice, ječmene, čiroku – jedním slovem heterogenně jedlých obilovin se fyziologický věk pacienta snižuje. Zároveň vymizí mnohá chronická onemocnění, buňky se regenerují, zvyšuje se imunita, vracejí se sexuální funkce. Omlazující účinek potvrzují profesoři Zheng Qiang, Tang Binghuan a Wang Yongyan, kteří koncem 80. let spolupracovali v Číně s Jiangem.

V roce 1992 obdržel ruský občan Jurij Vladimirovič Jiankanzheng (nesmějte se – tak říká oficiální dokument) patent na metodu změny dědičných vlastností biologického objektu a zařízení na řízený přenos biologických informací. O čtyři roky později – další patent, kde je napsáno: „Metoda na omlazení organismu.“ A o rok později – třetí patent na zařízení s názvem „Biotron-Jiang“.

Mezinárodní patenty společnosti Jiang se rozjely do 107 zemí po celém světě. Samotný vědec už není schopen kontrolovat, kde a kolik biotronů je dostupných. Ví jen, že v Číně a Jižní Koreji jich je nejméně dvacet.

První experiment s omlazováním živých bytostí na biotronu se uskutečnil v Rusku v roce 1987. Dárci byly odrůdy sazenic mladých rostlin, hustě osázené v květináčích na ploše 3,6 m2, násadová vejce a očekávání potomků králíka. A záření z těchto organismů vnímaly čtyřleté (tedy velmi staré) myši. Po vnímání záření se většina myší stala mobilnějšími, aktivnějšími, srst se jim vyhladila, obnovila se sexuální aktivita a reprodukční funkce, průměrná délka života se zvýšila o 50%.

Po mnoha sériích pokusů na zvířatech se Jiang pustil do omlazování lidí. Ze 600 lidí, kteří byli omlazeni během 15 let na biotronu s přímou účastí Jianga, jsem si povídal s jedním. Jevgenij Iščenko je profesor na Právnické akademii, člověk, jak se říká, docela rozumný.

– Jianga jsem potkal v roce 1990 a v roce 1992 jsem na služební cestě v Chabarovsku s přítelem Ivanem absolvoval omlazovací kurz. Měl jsem tehdy 46 let, rok předtím mi vyšel ledvinový kámen, byl tam písek a malé kamínky, po vypracování doktorské práce jsem měl oslabený zrak, byly mi předepsané brýle. V Chabarovsku jsem strávil třicet nocí pod zářením z pšeničných a kukuřičných klíčků. Nejprve jsme byli s Ivanem k experimentu skeptičtí, nebrali jsme to nijak zvlášť vážné. Ale už v průběhu kurzu mi šediny výrazně zčernaly. Na konci kurzu ultrazvukové vyšetření ukázalo absenci písku a ledvinových kamenů, brýle nebyly zapotřebí ještě několik let. Podle mého subjektivního hodnocení jsem v Chabarovsku definitivně nechal pět let. Pro Ivana, který je ode mě o několik let starší, je výsledek ještě hmatatelnější. Během měsíce stráveného v Jiangově laboratoři jsme viděli děti s dětskou mozkovou obrnou, které po léčbě v biotronu začaly chodit, tančit, smát se, dívka s strupy na kůži v důsledku neurodermatitidy si zcela vyčistila kůži. Regionální prokuratura na příkaz tehdejšího šéfa regionu, takříkajíc, přeryla zemi – jen aby našla důvod k zahájení trestního stíhání proti Jiangovi. Ale nenašel se jediný pacient, jehož stav by se po Jiangově léčbě zhoršil. Po této „srážce“ začal Jiang žádat všechny, kteří se k němu přihlásili, aby absolvovali lékařskou prohlídku před a po zákrocích – ve všech případech je zřejmé objektivní zlepšení stavu. Vyšetření vlasů (jako soudní vědec vám potvrzuji: vlasy jsou výborným indikátorem zdravotního stavu) před a po expozici Biotronu dokazuje účinek omlazení. Subjektivní hodnocení pacientek jsou ještě výmluvnější: některým stárnoucím ženám se menstruace vrátila.

Sám Jiang Kanzheng řekl, že se čtyřikrát za 15 let podrobil omlazení na biotronu. Kdybych já najednou zázračně přestal stárnout, za 20 let bych dnes mohl vypadat jako tento úžasný člověk.

Je to však opravdu omlazení? Máme právo mluvit o obrácení subjektivního času organismu? Tyto otázky jsem položil známému výzkumníkovi parapsychologických jevů, doktorovi biologických věd Alexandru Dubrovovi, který Jiang Kanzhenga zná již čtvrtstoletí.

– Jiang je doktor lékařských věd, talentovaný vědec-vynálezce, který empiricky dospěl k zajímavým výsledkům. Jsem přesvědčen, že biotron by měl být široce zaveden jako univerzální nástroj pro rehabilitaci pacientů po nemocech. Jaké jsou však mechanismy pro dosažení pozitivního vlivu biotronu na živé objekty, to je otázka mnohostranné vědecké studie, kterou podle mě Jiang z různých důvodů nemůže samostatně provést. Potřebujeme spolehlivé lékařské statistiky, potřebujeme hluboké fyzikální studie toho, co Jiang nazývá bioelektrické pole, potřebujeme společnou práci s předními ruskými odborníky, kteří studují vlnovou povahu genetických efektů. Teprve po všech těchto studiích můžeme opět nastolit otázku možnosti omlazení těla. Jaká bude odpověď, momentálně neumím předpovědět.

 

…s láskou a úsměvem…