2 faktory, které nejčastěji rozhodnou o tom, zda vztah vydrží nebo se rozpadne
Co je láska? Láska, vědecky a zcela neromanticky vyjádřená, je stav citové náklonnosti. Existují různé druhy lásky, které závisí na vztahu lidí – například mezi milujícími partnery nebo rodiči a jejich dětmi.
Studium manželství
Sociologové poprvé začali studovat manželství jeho pozorováním v 70. letech 20. století. Byla to reakce na tehdejší krizi, kdy se lidé rozváděli v tempu jako nikdy předtím.
Obávali se, jaké důsledky budou mít tyto rozvody na děti.
Proto se psychologové rozhodli rozhodit na manželské páry „vědecké sítě“. Přivedli je do svých laboratoří (či ambulancí), kde je pozorovali a snažili se zjistit, jaké jsou ingredience zdravého a trvanlivého vztahu.
Tým výzkumníků napojil páry na elektrody a pak se jich ptali několik otázek o jejich vztahu, jak se setkali, jaké měly hlavní konflikty a také se zajímaly o jejich pozitivní myšlenky.
Zatímco testovací páry mluvily, elektrody zaznamenávaly jejich průtok krve, tlukot srdce a míru pocení.
Potom poslali výzkumníci páry domů. Znovu je kontaktovali o šest let později, aby zjistili, zda jsou stále spolu.
Z údajů, které získali, rozčlenily páry do dvou hlavních skupin.
mistři
pohromy
Mistři byli stále šťastně spolu i po 6 letech. Pohromy se buď rozešli, nebo byly sice stále spolu, ale chronicky nešťastní.
Co mě s tím vším společné psychologie?
Problém byl, že i „pohromy“ stále vykazovaly známky vzájemné fyzické přitažlivosti, ale ve stylu bojového nebo únikového módu.
To znamená, že biologické faktory v tom nebyly.
Sezení vedle svého partnera a vzájemná konverzace však bylo pro ně podobné trauma, jako kdyby čelily zuby čeřícímu tygrovi.
„Existuje zvyk stavu mysli, který mají mistři,“ vysvětluje v interview jeden z výzkumníků.
„Je jím toto:
Vyhledávají ve svém sociálním okolí věci, které mají rádi a za které rádi poděkují. Budují tuto kulturu respektu a vděčnosti velmi cíleně. Pohromy, na straně druhé, vyhledávají ve svém sociálním okolí partnerovy chyby.“
Faktor č.1 – to, co vztahy ničí
Vědci zjistili, že pohrdání je důvodem číslo 1, který trhá partnerské vztahy.
Lidem zaměřujícím se na kritizování druhých, unikne 50% pozitivních věcí, které jejich partneři dělají. Mohou dokonce vytvořit i negativitu tam, kde žádná není!
Lidé, kteří nastavují svým partnerům studené rameno – čili je vědomě ignorují nebo reagují na nich minimálně – ničí své vztahy tím, že se jejich partner pak cítí zbytečný, neviditelný a bezcenný.
Lidé, kteří se ke svým partnerům chovají s despektem a neustále je kritizují nedělají nic jiného než další škodu svému vztahu.
Faktor č.2 – to, co dává vztahu stabilitu
Laskavost je druhý nejdůležitější indikátor (spolu s emocionální stabilitou) spokojenosti a stability ve vztahu. Laskavost dělá to, že se každý z partnerů cítí, že je o něj postaráno, rozumí se mu, čili jednoduše, že je milován.
Nejtěžší je praktikovat laskavost samozřejmě během hádky. Je to ovšem ten nejdůležitější čas, kdy to je třeba dělat.
Necháte-li pohrdání a agresivitu uniknout zpod kontroly během konfliktu, může to na vztahu nadělat nenapravitelnou škodu.
„Laskavost neznamená, že nebudeme vyjadřovat svůj hněv,“
„Ale laskavost určuje to, jak si zvolíme vyjádřit svůj hněv. Můžete po svém partnerovi házet kopie. Nebo mu můžete vysvětlit, proč se zlobíte a cítíte se zraněně. To je ta milejší cesta.“
Když chtějí lidé praktikovat laskavost, myslí se tím především malé akty štědrosti, jako například vzájemné kupování dárků nebo vzájemná masáž tu a tam.
Toto jsou výborné příklady vstřícnosti, ale laskavost by měla být zabudována i přímo do „hřbetní kosti“ vztahu prostřednictvím toho, jak se k sobě navzájem partneři dennodenně chovají. A to bez ohledu na to, jestli si dají někdy masáž či obdaří čokoládou.
Další mocné strategie laskavosti se týkají sdílených požitků.
Jedním klasickým příkladem u vztahů, které končily pohromou bylo, že nedokázaly navázat spojení při dobrých zprávách týkajících se toho druhého.
Když například jeden z partnerů se pochlubil povýšením v práci, druhý na to reagoval nezainteresovaně – podíval se na hodinky nebo ukončil konverzaci stručnou poznámkou typu „Tak to je tedy hezké“.
Časem se začnou kopit běžné stresy společného života jako děti, kariéra, přátelé, tchýni a další rušivé vlivy vytlačující čas na romantiku a intimní chvíle.
Tehdy začnou partneři vynakládat méně námahy na budování svého vztahu a nechávají drobné spory postupně jej zničit.
U většiny manželství míra uspokojení prudce klesá během prvních několika let společného života. Avšak páry, které nejen spolu vydrží, ale žijí dlouhá léta šťastně, vždy vede napřed duch laskavosti a štědrosti.
…s láskou a úsměvem…