Sebepoznání – sebeuvědomění

Proč je vůbec důležité být sám sebou a sebepoznání?

Jednoduše protože jsme ovlivňováni prostředím, lidmi kolem sebe. V rámci žití ve společnosti jsme přijali různé vzory osobností, kteří nám iponovali svými vlastnostmi, také jsme přijali jisté role, které „hrajeme“ a žijeme většinou podle toho, co se od nás čeká. Máme sebe pod kontrolou a jednáme na základě rolí. Proto sobě tak často nerozumíme, děláme to nejlepší, co umíme, ale může docházet k vnitřním rozporům a konfliktům.

Sebepoznání je klíčové pro zorientování se ve svém životě a proto, když chceme cokoliv změnit. Občas v sobě můžete objevit vlastnosti a projevy, které se vám líbí a občas ty opačné, které se vám nelíbí, protože chcete být charakterní a dobrý člověk. Každý z nás má v sobě „dobré“ a „špatné“ já. Je to dáno okolím, ve kterém se pohybujeme, hodnotíme a porovnáváme.

Jako malé děti jsme to nedělali, ale později jsme zjistili, že je třeba určitého chování, aby nás okolí přijímalo. Rovněž výchova od rodičů a ve škole nás nabádala, abychom byli takoví a nějací, že se tohle nebo támhleto nedělá a tak jsme začali kontrolovat své jednání, své chování a projevy, že jsme se od sebe odcizili. Navíc je také všeobecně rozšířeno, že mít rád sám sebe značí sebestřednost a upřednostňovat sebe je sobeckost.

Sebepoznání je definováno mnoha způsoby.

Můj způsob vás navede, abyste našli sebe, byli své já. Stali se sami sebou. Filozofové, psychologové a další odborníci tvrdí, že je to práce na celý život. Hm, to jen možná protože si kladli nesprávné otázky.

Otázkou je, jestli chcete skutečně být sami sebou.

Jak poznáte, že jste sami sebou? Co to vůbec znamená? Znamená to, že jednáte z nejvnitřnější podstaty svého já, bez přetvářky, masek, neplníte představy okolí a očekávání ostatních. Jste sami sebou, uvědomělí, víte co je pro vás dobré a co ne, co chcete a co nechcete a nejednáte proti sobě.

Cítíte se dobře,

jste v harmonii, jste pro sebe důležití. Nejste despota ani sobec, který si bezohledně razí svou cestu. Uvědoměním sebe si víte rady v různých situacích, se seběvědomím bez pocitu provinění nebo hodnocení. Umíte odlišit od sebe to, co máte přijmout a co můžete změnit. Víte, o koho se opřít. Jste pro sebe tím největším přítelem i partnerem a umíte se vším pracovat.

Opřete se o sebe.

Tato rubrika je pro ty, kteří hledáte svá naplnění, kteří na sobě pracujete a chcete být šťastní, pak je čas najít sebe. Chci se podělit o svou cestu, protože tento návod jsem nikde nenašla, ani u psychologů, ani u filozofů, ani u ezoteriků, ani v kostele, ani u koučů (novodobých poradců pro osobní růst).

Psychologové tvrdí,

že je to cesta na celý život, že to není snadné a poskytují návody, které jsou jen na půl cesty a možná ani na půl cesty nejsou. Vlastně těch návodů může být kolem vás mnoho. A tak někteří na sobě pracujeme a zdokonalujeme se, transformujeme se, rosteme a hledáme. Možná nám v životě vše funguje podle našeho přání a jsme šťastní. Možná se cítíme naplnění. Možná máme pocit, že nám něco chybí. Možná si kladete stejnou otázku, kdo jsem vlastně já? Můžete vyjmenovat svou charakteristiku, své vlastnosti, ke kterým jste se dopracovali. Dovolte mi otázku: A jste to vy? Když vám v životě něco nefunguje, když se necítíte naplnění a stále něco hledáte, některé vaše reakce vás překvapují, nebo si naopak ani nelámete hlavu nad sebereflexí, jste prostě takoví, jací jste a hotovo a vlastně ani nevíte, jací jste. Takže pak jste jen reaktor, který reaguje na své okolí.

Nemáte potřebu srovnávat

se s okolím, zda jste lepší, nebo horší. Přijímáte sebe, jací jste. A to je celé. Ostatní přijímáte, jací jsou, neřešíte je, nekritizujete jejich životy. Svůj život si žijete po svém. Názory okolí na vás, nejsou důležité, je to jejich úhel pohledu. Každý vidí druhého přes své filtry, názory, vzory, zkušenosti…takže vás mohou vidět, jací opravdu jste, ale také nemusí. A pokud se jim něco nelíbí, tak je to jejich vlastní problém. Vždy se nám na druhých nelíbí to, co se nám nelíbí na nás samotných, ale co nechceme vidět. Nemám potřebu se obhajovat, vysvětlovat, trvat si na svém.

Pokud mě někdo nepřijímá,

jaká jsem, chce po mě něco, co já nejsem nebo nechci, dám hranice. Protože to není moje věc, že to po mě chce, je to jeho věc. Můžu řešit, proč to chce, co je za tím za pocit a pomoci jemu vyřešit tenhle problém. Ale mě se tohle netýká. Jdu si svou cestou a vím co chci, co nechci a já jsem pro sebe prioritou. Je to i vnitřní rovnováha při rozhodování. Rozhodovací priorita chci já/nechci já + vlastní pocity. Nejít sama proti sobě, nepotlačovat sebe, nenutit se do něčeho, žádné rozhodování typu nechce se mi, ale plyne mi z toho výhoda – pak jdu proti sobě, nebo nechce se mi, ale ten člověk to chce a udělá mu to radost – pak je ten člověk priorita a ne já. Já se mohu podívat, proč nechci a co je za tím za pocit. Ovšem vyjádřím to a dám hranici. Totéž pokud něco chci já od někoho a on nechce.

Podívám se, proč to chci.

Co je za tím za pocit. Je to získání sebevědomí = být si sebe vědom. je to získání sebelásky a seberespektu. Oslava mě samotné, pochopení a přijetí vlastní hodnoty, mít se sebou dobrý vztah. Jako když se do někoho zamiluju. Také ho poznávám a jeho společnost mě těší. Tak je to jako když se zamiluju do sebe a líbí se mi poznávat své reakce a myšlenky, sama sebe. Za každý svůj projev jsem nadšená, že jsem poznala víc sama ze sebe. Nehodnotím to a neposuzuji, neodmítám. Přijímám svůj jakýkoliv pocit a myšlenku i extrémní. Vždy zkoumám, co za tím je a co mi to ukazuje.

V deseti krocích vyjadřuji svou cestu sebepoznání a sebepřijetí.

1. Co je sebepoznání – sebeuvědomění?

2. Najdi vzory v sobě – jsi sám/a sebou, nebo jsi tím, koho jsi ze sebe stvořil/a?

3. Přijmi části svého já přes pocity a myšlenky a tvé reakce – dobré i „špatné“

4. Naslouchej si a rozuměj si, vytvoř si k sobě přátelský vztah

5. Co je špatný/dobrý, sobecký, hodný, sebevědomý

6. Sebeláska a sebeúcta, sebeocenění

7. Co je respekt k sobě a k ostatním

8. Programy, bloky, odpuštění

9. Pryč s přetvářkami a maskami, dovol si být sám/a sebou

10. Buď pro sebe důležitý/důležitá. Každé téma má svou teoretickou část na které navazuje část praktická.

Pokud chcete ve svém životě cokoliv změnit, první krok je začít u sebe. Jinak se stále můžete mlýt mezi nejistotou v rozhodování, jako v mlýnském kole, a to představami a názory ostatních, touhou vyhovět jim, bez vlastního sebeuvědomění.

Sebeuvědomění

Sebepoznání nebo lépe řečeno sebeuvědomění. Možná stále tápete ve svém životě. Děláte to nejlepší, co umíte a můžete, možná nejste rozhodní a někdy žádáte další o rady a situace ve vašich životech se neodehrávají přesně podle vašeho přání, mohou se vám zdát nejisté. Zapomněli jsme být sebou. Někoho jsme ze sebe vytvořili. Je to tak v pořádku, od dětství nás učili, jací máme být a jací nemáme být. Takže jsme to zapomněli. Stali jsme se tím, kým nás vedli, abychom byli. Pak jsme si takové myšlení převzali za své a tvořili jsme ze sebe někoho, kdo by byl přijatelný jako zaměstnanec, jako otec nebo matka, jako soused, zkrátka ve všech našich životních rolích. Tak jsme ztratili kontakt sami se sebou a proto máme občas v sobě zmatek.

Protože nejsme sami sebou.

Nemáme vědomí sebe. Máme v sobě mnoho lidí, které jsme přijali jako své vzory, nebo od kterých jsme přejali vzory jejich jednání. Abyste lépe porozuměli svému životu a dokázali na sobě pracovat, potřebujete poznat, kdo jste, uvědomit si sebe.