90letá drží v rukou vysokoškolský diplom po 71 letech

Joyce DeFauw je svým příběhem skutečnou inspirací pro každého, kdo o sobě občas pochybuje. Důchodkyně ukončila studium v ​​90 letech.
DeKalb – „Dobré věci vyžadují čas,“ toto rčení jednoznačně platí pro Američanku Joyce DeFauw. Tento 90letý muž je jedním z nejstarších lidí, kteří kdy absolvovali Northern Illinois University (NIU) v americkém státě Illinois. Bakalářský titul má v rukou od začátku prosince. „Nikdy se mi nesnilo, že budu tady,“ říká seniorka v rozhovoru pro svou univerzitu. Studovat začala již před 51 lety, ale v té době musela studium přerušit.

90letý dokončuje bakalářské studium po sedmi desetiletích
Joyce DeFauw se narodila v roce 1932. Na NIU se poprvé zapsala ve věku 19 let, tehdy pod svým dívčím jménem Joyce Kane. Několik semestrů před promocí opustila vysokou školu. Dvakrát se vdala a měla celkem devět dětí. Nyní je také babičkou 17 vnoučat a prababičkou 24 pravnoučat. Je zřejmé, že na studium na vysoké škole moc času nezbývalo. Dnes žije v domově důchodců v USA a konečně dokončila vysokoškolské vzdělání. Pro ni je nejdůležitější nikdy se nevzdávat. „Mnoho z nás se nechá rozptýlit čímkoli,“ říká DeFauw. Proto radí: „Nikdy se nevzdávej.“

90letá Joyce DeFauw září na promoci. © Northern Illinois University
Pro devadesátiletého člověka je především vzdělání dobro, které „nemůže být dostatečně oceněno“. Měli byste využít každé příležitosti, která se vám naskytne. Toto motto také sama implementovala, když se v roce 2019, celých 68 let po své první imatrikulaci, vrátila na NIU se svým studentským průkazem z té doby – samozřejmě stále v černém na bílém.

ID studenta od Joyce DeFauw
Starý studentský průkaz Joyce DeFauwové z roku 1951. © Northern Illinois University

Američan „často přemýšlel o tom, že skončí“
Pro Joyce DeFauw to rozhodně nebylo snadné. Koronavirová pandemie jí studium ztížila, ale naštěstí už tehdy uměla zacházet s počítačem. Přesto bojovala. V rozhovoru přiznává: „Často jsem přemýšlela o tom, že skončím, málem jsem to dokonce udělala.“ Tak daleko to ale díky podpoře její rodiny a finanční pomoci prostřednictvím stipendia nikdy nedošlo. A dnes – zhruba o 71 let později – se devadesátiletá žena, která miluje bleší trhy, domácí chléb, upomínkové předměty a modlitby, může stále nazývat absolventkou univerzity.

 

…s láskou a úsměvem…