Věříte, že vás stvořil Bůh? Ale určitě jste se nevyvinuli z opice? Ať tak či tak, buďte si jisti, že člověk jako král tvorstva má k dokonalosti dost daleko.

Samozřejmě záleží na tom, jak dokonalost chápeme. Pokud jde o to, že obrovské množství kostí, kloubů, šlach, svalů, nervů, cév, žláz, pletiv a buněk tvoří celek, který funguje a v případě člověka i myslí, cítí a především miluje – pak určitě nikdy nic důmyslnějšího neexistovalo. Stačí ale, když se na tělo, nebo lépe na celý lidský organismus podívají skeptičtí anatomové a počáteční euforie opadne.

 „Lidské tělo není vůbec dokonalé“

je jenom zčásti účelnou a zčásti nepovedenou anatomickou konstrukcí s mnoha chybami. Je jakýmsi kompromisem mezi několika modely, které s větším či menším úspěchem oživují naši planetu,“ píše ve své knize Záhady lidského těla prof. dr. Milan Klíma, který dnes působí i u nás, ale od roku 1968 pracuje na Lékařské fakultě Univerzity J. W. Goethe ve Frankfurtu nad Mohanem.

Pokud se vůbec lišíme přednostmi od nějakých tvorů, pak je to jen naše inteligence a naše zručnost. „A za tyto vlastnosti vděčíme pouze dvěma anatomickým orgánům, které můžeme s určitými výhradami prohlásit za dokonalé. Jsou to náš mozek, možná srdce a naše ruce. Jinak tělo jako celek má k dokonalosti daleko“

 

Úžasně pohyblivá

Člověk má nejpohyblivější ruce ze všech tvorů. Může s nimi pohybovat tolika různými způsoby a s takovým citem, že to nesvede žádné zvíře. Stačí si připomenout povinné školní rozcvičky – jak jsme kroužili zápěstím, v loktech, celými pažemi, jak jsme protřepávali prsty… Lidská ruka je schopna vykonávat tři základní pohyby ve velikém rozsahu. Odtažení zvládne celkem o 70° (jako byste dlaní kývali na svěšené ruce coby kyvadlem – ve směru malíku a pak ve směru palce), ohnutí prstů umí o 150° a otočení (dlaň dopředu a poté dlaň dozadu) dokonce o 180°.

Je úžasné, že máme takové ruce – každý jejich pohyb se skládá ze tří zmíněných základních možností, takže výsledkem je pohyb v nespočetných rovinách.

Prsty na naší ruce se skládají vždy ze tří základních článků, až na palec, ten má jen dva články – prstové kůstky. Ostatní prsty mají článek základní, prostřední a koncový. Málokdo asi zkoumal odpověď na otázku, který z těchto článků má největší sílu. Kdo odpoví, že základní článek, ať vezme do ruky plnou nákupní tašku a zvedne ji. Zjistí, že je to ohyb mezi prostředními a koncovými články, který překonává zemskou přitažlivost, jež nutí tašku klesnout. Přesto ale základní články prstů nelze zatratit. Jsou sice slabé, ale nesmírně pohyblivé. Vykonávají jemnou práci naší ruky a uvádějí při každém pohybu prsty do výchozí polohy tak, jak je to právě potřeba. Poté přijdou na řadu dva silné články, prostřední a koncový, které vykonají, co je třeba. Jak je popisuje anatom: „Jsou to články pro hrubou práci. Dovedou pořádně uchopit a stisknout.“

Daň za vzpřímení

Běhání pouze po dvou sice člověku uvolnilo ruce ke spoustě činností, má to podle anatomů ale i nevýhody. „Vzpřímení původně čtyřnohé konstrukce vede k řadě anatomických komplikací,“ je přesvědčen profesor Klíma. Pohyb po dvou se stává složitější. Navíc se zdvojnásobuje váha, která původně spočívala na čtyřech oporách.

Přitom váha u čtyřnožců není rozdělena rovnoměrně a většinu zatížení musí nést přední končetiny – spočívá na nich jak váha těla, tak i hlavy a krku. Co se stane, když čtyřnožce postavíte na zadní, tedy na slabší pár končetin? Trpí tím především klouby nohou. Zvýšení váhy a změna způsobu pohybu vedly především v kolenním a hlezenním kloubu neboli v kotníku jednak k celkovému zvětšení, jednak ke složitým přestavbám kloubních systémů.

Kolenní kloub se stal největším a nejkomplikovanějším v lidském těle. V koleni a kotníku se člověk zraní nejčastěji. Podle odborníků právě proto, že jsou to slabé články anatomické konstrukce našeho těla. A nejen ony. Také přední končetiny, třebaže jsou zbaveny nosné funkce a odlehčeny, trpí vzpřímením těla. Jejich nová poloha není přirozená, míní anatom. Horní část paží spočívá na hrudníku a tlačí cévy a nervy k žebrům. Nejvíc je tím postižena pleteň pažních nervů, jejíž hlavní rozvětvení leží přímo v podpaží.

Stlačení nervů může vést k dočasným, nebo dokonce ke stálým obrnám s omezenou pohyblivostí ruky a nervů. Takto trpí především lidé s úzkými rameny a ti, kteří kvůli povolání drží většinu času paže svěšeny podél těla: například kreslíři, písařky nebo švadleny.

Náš tip:

Možná nemáme dokonalé tělo, ale určitě máme svobodu, nakládat s ním podle své vůle. Můžeme si ho tedy ničit, nebo o něj naopak dobře pečovat, aby nám dlouho vydrželo v kondici. Nezapomeňte na to při novoročních předsevzetích!

…..s Láskou a úsměvem IRB….