Toxiny  (zdroj: http://www.magazinluna.sk/default.aspx?p=magazinearticlepage&art)

Co se skrývá v našem těle?

Běžný člověk je denně vystaven asi 6 000 chemikáliím. Toto číslo se však neustále zvyšuje. Za posledních 50 let bylo na trh zavedeno obrovské množství chemikálií a v současnosti je identifikováno téměř 150 000 chemikálií a dalších asi 1 500 nových chemikálií přibude každý rok. Vzhledem k ohromnému nárůstu zdravotních problémů v posledních desetiletích, začínají odpovědné instituce stále více zvedat varovný prst nad mnoha těmito toxiny. Mnohé z nich jsou totiž silnými jedy a způsobují rozsáhlé zdravotní problémy. Podle odborníků jsou environmentální toxiny, alespoň částečně, zodpovědné za přibližně 20% lidských onemocnění a poruch.

Některé z těchto toxinů se celý život hromadí v lidském těle a následně se dokonce přenášejí na další generace. Jedna studie vedená Environmental Working Group (EWG) objevila v krvi novorozenců v průměru 287 toxinů včetně rtuti, zpomalovačů hoření, pesticidů a teflonových chemikálií. Z těchto 287 chemikálií objevených v pupečníkové krvi novorozenců je známo, že:

• 180 způsobuje rakovinu u lidí a zvířat
• 217 je toxických pro mozek a nervový systém
• 208 způsobuje vrozené poruchy nebo abnormální růst ve zvířecích testech

Ve skutečnosti je velmi obtížné určit, kterým toxinům jsme nejvíce vystaveni. Záleží to na životním stylu, práci, bydliště či jiných faktorech. Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí v USA (CDC) však nicméně provádí od roku 2003 tzv. centrály. The Fourth National Report on Human Exposure do Environmental Chemicals . Tato studie zároveň navázala na National Health and Nutrition Examination Survey (NHANES), který byl zahájen v roce 1999.

Tato biomonitoringová studie představuje nejkomplexnější studii na světě v oblasti měření toxické zátěže u lidí. Pomocí měření chemikálií v lidské krvi a moči se posuzuje úroveň vystavení obyvatel USA k environmentálním chemikáliím. V roce 2009 bylo měřeno 212 chemikálií u 8 000 Američanů. V roce 2012 bylo updatováno 119 chemikálií a dalších 34 nových chemikálií bylo přidáno do seznamu.

Přestože se jedná o světově největší studii, stále se v ní měří méně než 1% všech chemikálií (6 000), kterým je denně vystaven lidský organismus. Podle výsledků této studie lidé nejčastěji přenášejí ve svém těle těchto 6 chemikálií:

Polybromované difenylethery (PBDE) – spíše známé jako zpomalovače hoření. Hromadí se v lidském tuku a způsobují poškození pečení, ledvin a neurologického systému. Tato chemikálie je naštěstí zakázána v EU a mnoha jiných státech.

Bisphenol A (BPA) – široce používaná chemikálie, která se nachází v mnoha plastech, konzervách či hračkách. Nebezpečná je hlavně pro ještě nenarozený plod. Způsobuje endokrinní poruchy a je spojována s řadou zdravotních problémů.

Kyselina perfluoroktanová (PFOA) – PFOA a jiné perfluorované chemikálie se používají k výrobě teplu odolných a nepřilnavých povrchů kuchyňského nádobí (teflon). Také pro výrobu tuku odolných obalů potravin a oděvů odolných proti skvrnám. Tyto látky jsou spojovány řadou zdravotních problémů jako neplodnost nebo reprodukční a vývojové poruchy.

Akrylamid – vzniká při zahřívání sacharidů na vysokou teplotu (hranolky, chipsy) a jako vedlejší produkt tabákového kouře. Nadměrné množství způsobuje rakovinu a neurologické problémy.

Rtuť – silný neurotoxin, který vede k trvalému poškození mozku. V největším nebezpečí jsou děti a nenarozené plody. Velkým zdrojem jsou ryby a amalgámové plomby.

Methyl terc-butylether (MBTE) – patří do rodiny VOC (volatilní organické sloučeniny). MBTE se přidává do benzínu a kromě vzduchu může kontaminovat i vodní zdroje. Způsobuje neurologické a reprodukční poruchy.

Kterým environmentálním toxinům jsme nejvíce vystaveni?

1. PCB (polychlorované bifenyly) – i když jejich produkce byla zakázána, v přírodě se nerozkládají a koncentrují se v tělech živočichů a šíří se v potravinových řetězcích. Velkým zdrojem jsou ryby chované na farmách.
2. Pesticidy – podle Environmental Protection Agency (EPA) je 60% herbicidů, 90% fungicidů a 30% insekticidů rakovinotvorných. Kromě toho jsou zbytky pesticidů objeveny v 50 až 90 % potravin.
3. Plísně a jiné houbové toxiny – 1 ze 3 lidí mívá alergickou reakci na plíseň. Hlavním zdrojem jsou kontaminované budovy, arašídy, pšenice, kukuřice a alkohol.
4. Ftaláty – tyto plastifikátory (změkčovadla) dodávají pružnost a ohebnost plastům. Ftaláty tvoří 90% změkčovadel v PVC a nacházejí se v plastových obalech, lahvích či nádobách.
5. VOC (volatilní organické sloučeniny ) – jsou hlavním přispívajícím faktorem k ozonu. Podle EPA mají vyšší koncentraci (2 až 5 krát) ve vnitřních prostorách než vnějších . Ve vnitřních prostorách nových staveb byly objeveny v průměru od 20 do 40 mg na m ³ . Přičemž nežádoucí účinky začínají již při 10 mg na m ³ . Tyto toxické plyny jsou emitovány z barev, čistících prostředků, vinylových podlah, koberců, potahových látek, laků, deodorantů, kosmetiky, repelentů či osvěžovačů vzduchu.
6. Dioxiny – chemická sloučenina, která vzniká při spalování komunálního, kanalizačního nebo nebezpečného průmyslového odpadu. Také při výrobě chlóru nebo PVC. Mají vysoce bioakumulativní schopnosti. I proto až 95% dioxinů může pocházet z živočišných tuků. Proto je důležité vyhledávat živočišné potraviny z tradičního domácího chovu.
7. Azbest – tento izolační materiál byl široce používán v 50. až 70. letech. Lehce se drolí a vylučuje se do vody nebo ovzduší.
8. Toxické kovy – kovy jako arsen, rtuť, olovo, kadmium a hliník se snadno hromadí v lidských tkáních. Způsobují rakovinu, neurologické poruchy či Alzheimerovu chorobu. Také snižují produkci červených a bílých krvinek a poškozují cévy. Jejich velkým zdrojem je pitná voda, ryby, vakcíny, pesticidy, antiperspiranty, stavební materiály nebo amalgámové plomby.
9. Chloroform – tato bezbarvá tekutina má příjemný, nedráždivý zápach a mírně sladkou chuť. Do objevení jeho karcinogenních účinků se kdysi používal jako anestetikum. Dnes se používá při výrobě jiných chemikálií, ve farmaceutickém průmyslu nebo k výrobě pesticidů. Také vzniká při chlorování vody. Jeho zdrojem je ovzduší, pitná voda a některé potraviny. Kromě rakoviny způsobuje reprodukční problémy, vrozené poruchy a poškozuje játra a ledviny.
10. Chlór – tento vysoce toxický žluto-zelený plyn je jeden z nejpoužívanějších chemických činidel. Způsobuje řadu zdravotních problémů jako podráždění očí a pokožky, bolavé hrdlo, problémy s dýcháním. Poškozuje hlavně plíce. Hlavním zdrojem jsou čistící prostředky, ovzduší (pokud žijete v blízkosti továren, které používají chlór při výrobě), pitná voda a voda, ve které se sprchujete a koupete (pokud nepoužíváte filtr).

Jaký vliv na zdraví mají toxiny?

Navzdory mnoha zákazům a nařízením odpovědných orgánů, jako je REACH (Regulation on Registration, Evaluation, Authorization and Restriction of Chemicals) , který vyžaduje od společností v EU, aby prokázaly bezpečnost jejich chemikálií a produktů ještě před uvedením na trh, jsou miliony tun chemikálií ročně uvolňovány. Tisíce z těchto chemikálií nejsou dostatečně prozkoumány a neexistují základní informace o jejich toxicitě.

Mnohé z těchto chemikálií se dokáží hromadit v lidském organismu a během několika let mohou způsobit vážné zdravotní problémy. V největším ohrožení jsou většinou děti nebo ještě nenarozené plody, do kterých mohou toxiny snadno proniknout z vlastní matky. V dnešní době prakticky nikdo neumí přesně určit škodlivost jednotlivých chemikálií a co mohou způsobit. Podle the American Cancer Society může environmentální znečištění způsobit:

• Rakovinu
• Alzheimerovu chorobu
• Parkinsonovu nemoc
• Astma
• Nervové poruchy a hyperaktivitu
• Enfyzém
• Ucpaný nos a pálení očí
• Bolesti hlavy a svalovou bolest
• Pálení a mravenčení pokožky
• Podrážděnost a zmatenost
• Nedostatek koordinace a jiné symptomy

Toxiny dokáží napodobovat hormony

Mnohé z toxinů, kterým jsme dennodenně vystaveni, jsou takzvané „endokrinní narušitele“ (EDC), což znamená, že narušují hormonální soustavu. Od roku 2000 se počet identifikovaných EDC dramaticky zvýšil. V současnosti je o skoro 800 chemikáliích známo, že jsou schopny nežádoucí ovlivňovat hormonální receptory, syntézu a konverzi hormonů. Avšak jen malá část těchto chemikálií byla přezkoumána v testech, které by identifikovaly jejich endokrinní účinky na zdravý organismus.

Endokrinní narušitele a jejich vliv na zdraví rozsáhle dokumentuje publikace „Endocrine disrupting chemicals – 2012“ , kterou vydala organizace IOMC (The Inter-Organisation Programme pro Sound Management of Chemicals) ve spolupráci s více institucemi jako UNEP (United Nations Environment Programme) či WHO (SHO). Tato publikace upozorňuje na velké nebezpečí EDC, které již v malých dávkách mohou způsobit vážné zdravotní problémy. Navíc tyto hormonální narušitele negativně ovlivňují nejen lidi, ale také divoce žijící zvířata.

Studie provedené na lidech, divoce žijících zvířatech a laboratorních zvířatech prokázaly, že EDC negativně zasahují do metabolismu, ukládání tuku, rozvoji kostí či imunitního systému. Kromě toho, EDC mají schopnost bránit rozvoji a funkci tkání a orgánů, a proto mohou v průběhu života změnit náchylnost k různým typům onemocnění. EDC jsou spojovány s reprodukčními a metabolickými poruchami, rakovinou, problémy se štítnou žlázou, neurologickými poruchami či imunitními problémy. Také nesou svůj podíl viny v populačním poklesu divoce žijících zvířat.

Také z těchto důvodů volá publikace od IOMC po zlepšení metod pro určení vlivu EDC na živé organismy. Dodnes totiž neexistuje žádný ucelený systém nebo adekvátní vědecké metody, které by dokázaly přesně identifikovat všechny EDC a jejich vliv na organismus.

Největšímu nebezpečí ze strany EDC jsou vystaveny děti, a dokonce ještě nenarozené plody ve vývoji. Vystavení se EDC během časného vývoje plodu může způsobit poruchy endokrinního systému plodu i tehdy, když je matka navenek zdravá. Riziko je vysoké zejména v časném vývoji, kdy může být ovlivněno několik vyvíjených tkání. Endokrinní poruchy a onemocnění navozené během brzkého vývoje plodu se mohou objevit až o desetiletí později a vystavení se jen jedné chemikálií může vést k vícenásobným zdravotním rizikům u vystavených jedinců.

Například, měsíční cyklus změn v hladině hormonů u dospělých žen, který způsobuje ovulaci, a na kterém závisí ženská plodnost, je naprogramován v průběhu vývoje plodu akcemi estrogenů a androgenů. Malé odchylky v estrogenní akci během vývoje plodu mohou změnit reprodukční osu v dospělosti a snížit plodnost.

Endokrinní narušitele naneštěstí neovlivňují jen přímé potomstvo, ale jejich negativní účinky se mohou přenášet i na další a další generace. Bylo prokázáno, že exogenní chemikálie produkují dědičné transgenerační účinky, jako výsledek jejich schopnosti pozměnit epigenetické procesy . Tento problém se poprvé vynořil při studiích, ve kterých byl jen jednou podán anti-androgenní pesticid (vinclozolin) myším ve vývoji, a to v době, kdy byla varlata v kritickém období vývoje. Vinclozolin způsobil nežádoucí účinky na vývoj varlat a tento efekt byl přenesen na následující 3 generace myší.

Tento efekt je pravděpodobně způsoben epigenetickými změnami, které byly přeneseny z jedné generace do další přes zárodečné buňky. Při množství exogenních chemikálií bylo zjištěno, že ovlivňují epigenetické mechanismy a produkují účinky v několika generacích zvířat. Vědci ještě nemají naprosto jasno, jak fungují tyto mechanismy, ale díky dostupným datům tvrdí, že je velmi pravděpodobné, že vystavování se chemikáliím během těhotenství ovlivní zdraví několika dalších generací lidí nebo divoce žijících zvířat, která nebyla sami vystavena těmto chemikáliím.

Skutečnost, že exogenní chemikálie mohou poškodit několik dalších generací iu lidí, dokazuje jeden historický příklad z 20.století. Mezi lety 1940 a 1970 bylo desítkám milionů těhotných žen v USA, ale také Evropě, podávaný syntetický estrogen diethylstilbestrol (DES) , který měl původně zabránit potratu nebo komplikacím v rizikových těhotenstvích. Později se podával i zdravým ženám, aby měly „zdravější“ děti. Tento farmaceutický hormonální narušitel způsobil řadu neočekávaných reprodukčních poruch a chorob u synů a dcerách žen, které ho užívaly během těhotenství.

Později se dokonce zjistilo, že DES je neúčinný v redukci potratů, ale zato stihl způsobit rozsáhlé reprodukční poruchy v následujících generacích. DES je již v současnosti dobře zdokumentován transplacentární karcinogen, který proniká přes placentu a zasáhne plod, ve kterém nežádoucí ovlivní vývoj tkání, orgánů a způsobí nespočet problémů včetně rakoviny.

DES byl nakonec zakázán, ale způsobil velkou lékařskou katastrofu, která má ještě do dnešního dne své následky. Co je ještě znepokojující, všechny nežádoucí účinky, které byly objeveny ve zvířecích studiích s DES, se objevily iu lidí. To znamená, že historie s DES jasně prokázala, že nežádoucí účinky způsobené ve zvířecích studiích se skutečně staly iu lidí. Takže můžeme předpokládat, že i ostatní EDC, které ve zvířecích studiích vykazují vážné nežádoucí účinky, budou tyto účinky způsobovat iu lidí.

No a kde můžeme narazit na endokrinní narušitele? Prakticky všude. EDC se nacházejí v různých obalech, elektronice, čisticích prostředcích, nábytku, kosmetice a farmaceutikách. EDC jsou uvolňovány do vod, půdy a atmosféry během výroby, použití nebo likvidace materiálů a zboží, během produkce a zpracování potravin či přírodními procesy.

Mezi nejznámější EDC patří perzistentní organické polutanty, ve zkratce POPs. Nejznámější POPs jsou pesticidy, průmyslové chemikálie a tvz. vedlejší produkty jako dioxiny, polychlorované bifenyly (PCB), DDT, polybromované difenylethery (PBDE), hexachlorbenzen (HCB), aldrin, chlordan, furany (PCDD/PCDF) nebo polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU). Používání POPs bylo v roce 2004 upraveno Stockholmskou úmluvou o POPs , která stanovila přísnější kritéria pro jejich používání a uvolňování do životního prostředí.

To však nic nemění na tom, že POPs jsou extrémně nebezpečné a jakmile se dostanou do životního prostředí, dokážou v něm vydržet stovky let a šířit se například vzduchem na taková místa, ve kterých se nikdy nevyráběly a nepoužívaly jako Arktida a Antarktida. Navíc, POPs se mohou snadno hromadit v tukové tkáni lidí a zvířat az dlouhodobého hlediska způsobit řadu zdravotních problémů. Prakticky už nyní je známo, že látky jako dioxiny, DDT či PCB se nacházejí v každém člověku či zvířeti.

POPs však nejsou jediné hormonální narušitele. Mezi endokrinní narušitele patří i jiné látky jako olovo, rtuť, kadmium, arsen, ftaláty, bisphenoly, benzopyren, kyselina perfluoroktanová (PFOA), triclosan, parabeny či dokonce isoflavony (genistein, daidzein), které se nacházejí například. Seznam všech EDC je skutečně široký, avšak stále velmi nedostatečný, vzhledem ke stále neexistujícím metodám pro jejich objevení a analýzu.

Vyhnout se EDC je opravdu velmi obtížné, ale naštěstí se lze vyhnout jejich nadbytku, a to vhodnou úpravou stravy a životního stylu. Také nabytím určitých znalostí a vytvořením si určitých návyků lze eliminovat velké množství EDC a jiných chemikálií. Konkrétní návody, jak se vyhnout EDC přináším v dalších článcích.

Pokračování článku již zítra 8.3.2013. Článek naleznete zde .

PS Vzhledem k množství obsahu, které jsem zpracoval do 9.kroku ke zdraví, budu v článcích uvádět jen ty nejdůležitější informace, kterých je ovšem výrazně minimum. Každý jeden článek by vyžadoval mnohem rozsáhlejší popis, který vám naštěstí už brzy přinesu na mé internetové stránce www.martinchudy.sk a v připravované knize.

PPS Některé mé články z této série možná najdete jen na mém soukromém blogu , nebo na mých stránkách na sociálních sítích , protože některá fakta , která budu uvádět v článcích jsou pravděpodobně v rozporu s mainstreamovým vnímáním pravdy.