„Indigové děti představují možná nejzajímavější a nejpodivnější změnu základní lidské povahy

Jaká kdy byla pozorována a zdokumentována“, píší Lee Carroll a Jan Tober v knize Indigové děti. (vydalo nakl. Hay House). Knih se mezi lety 1999 až 2006 prodalo 250 000 výtisků jen v USA staly se základem pro vznik spousty dalších knih o indigových dětech.

Indigové děti poprvé popsala v 70. letech 20. století parapsycholožka Nancy Ann Tappeová ze San Diega, která si všimla, že se objevují děti s indigovou aurou, což je vibrační barva, kterou nikdy předtím neviděla. Tato barva se podle ní shodovala s novým stupněm vyššího vědomí.

V knize Indigové děti pan Carroll a paní Toberová tento fenomén definují. Píší, že indigoví mají společné rysy, jako je vysoké IQ, bystrost, silná intuice, sebedůvěra, odpor k autoritám a sklony k rušivosti, které jsou někdy nesprávně diagnostikovány jako porucha pozornosti, nebo hyperaktivita.

Kniha, která vyšla jako příručka pro „rodiče neobyčejně bystrých a aktivních dětí“, obsahuje časté výtky vůči dnešní výchově dětí. Že děti jsou zbytečně léčené, že školy nejsou tvůrčím prostředím, zejména pro bystré žáky, a že nadané děti potřebují více času a pozornosti od svých rodičů. Kniha také hledá odpovědi na běžné rodičovské obavy v paranormálních jevech.

„Pro mě jsou tyto děti odpovědí na modlitby za mír, které všichni máme,“ prohlásila o indigových dětech Doreen Virtue, bývalá psychoterapeutka pro dospívající, která dříve psala knihy o andělech a přednášela o indigových dětech. Indigové děti jsou podle ní skokem v lidské evoluci. „Bděle se starají o očistu Země od společenských neduhů a korupce a o zvýšení integrity,“ řekla Virtue. „Jiné generace se o to sice také pokoušely, ale pak se staly apatickými, proto selhaly.

Tato indigová generace to však neudělá, pokud je však předtím nenadopujeme drogami typu Ritalin.“

https://www.youtube.com/watch?v=xCvjdyvuYnk

…s láskou a úsměvem…